Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mia (nyní Aminka)

7. 11. 2016

ObrazekMourovatá kočička se zrzavým žíháním Mia byla nalezena se svými třemi sourozenci (též již umístěnými Mufinem, Dandou a Anie) v lese u plotu psího útulku, kde strávili studenou deštivou noc. Měla zánět v očích, ale už je zdravá. Je vrnivý mazel, čiperná, hravá. Nový domov našla 12.11.2006 na umísťovací Výstavě pro kočku - byla umístěna do Prahy. 

Její noví majitelé nám napsali:

14.11.2006:
Vážená paní Malečková,
podávám Vám další zprávu o kočičce Mie. Je i nadále velmi milá, s novým prostředím se už seznámila a začíná šplhat po výškách. Kocourek Garfield už přestal syčet, ale pořád je uražený, kolem Mii ale už chodí a dělá, že ji ignoruje. Pouze se mu Mia nesmí přiblížit k mističce s jídlem, což ona dělá s obrovskou radostí. Krade mu zejména maso a i když ví, že takový kousek masa sama neukouše, má radost, že kocourkovi alespoň něco vzala. Stále ale věřím, že se to časem podá a že z nich budou kamarádi. Chtěla jsem se Vás zeptat na způsob, jakým byla Mia krmena. I když totiž má svoji mističku s jídlem plnou, nesmíme otevřít lednici nebo něco krájet na pracovní desce. V ten moment totiž Mia začně dost hlasitě mňoukat, až vřískat, tře se nám o nohy, běhá po kuchyni, skáče na stůl a domáhá se jídla tzv." od stolu". Jinak na noc jsme ji zatím od Garfielda oddělili a spí s námi v ložnici, kde má svůj pelíšek. To znamená, že asi od tří hodin od rána nám leze po hlavě (a to doslova), chce se mazlit a evidentně se domáhá stravy. Když ji pak ráno nakrmíně (konzervu nebo taštičku zhltne okamžitě), přesto křičí, že chce ještě naši snídani a odmítá se dokrmit granulemi. Potřebovala bych proto vědět, na jaké dávky jídla je Mia zvyklá a zda ji mám její "zlozvyk" domáhat se jídla křikem i za situace, kdy by měla být najedená, odnaučit. Zatím se mějte hezky a držte nám palce.

Naše odpověď:
Dobrý večer paní Pješčaková, Vám, i celé rodině,
měla jsem už nachystaný dlouhý mail pro Vás a Dýdý mi přeběhla po klávesnici a všechno zmizelo :(. Sem myslela, že ji zabiju:-).
Tak znovu. Děkuji moc za zprávu, jsem ráda, že se Mia u Vás tak rychle zabydlela a mazlí se. To, že na ni již Galfield nesyčí, považuji za velký úspěch. Seznamování kočiček může trvat i 4 týdny a zdá se, že u Vás to jde velmi rychle. Vždyť je u Vás Mia teprve 3 dny! Za chvilku budou kamarádi. Jen byste spíš měli protěžovat kocourka (Mia, jak vidím se zabydlela sama a bez problémů), aby se necítil odstrčený a nežárlil na ni. On byl u Vás první a neměl by se cítit přítomností Mii ohrožený. Celé jejich sbižování by to jen oddálilo.
Teď k tomu jídlu. Mia je ještě kotě. Sice už není malinká, ale stále roste a má větší nároky na stravu. Měla by jíst 3x denně a neměla by být hladná. Vždy asi tak dvě polévkové lžíce konzervy. Já to dělala tak, že když jsem ráno vstávala do práce (v 6 hod.), dostali všichni jíst, a to tak, že když jsem odcházela, byli už všichni najezení a v miskách jim ještě zůstávalo, protože se z práce vracím až kolem 16. hod. Když přijdu domů, dostanou zase, aby byli všichni dosyta najezení a pak dávám až třeba kolem deváté, a zase jim v miskách zbývá, aby si v noci ještě mohli zobnout. Koťata jedí víc a častěji než dospělá kočka. Ráno jsou už mističky zase vymetené. Granule a vodu mají k dispozici stále. Mia je zvyklá na Darling, Propesko a konzervy z DM drogerie (stojí jen 14,90 Kč, je jich spousta druhů a chutnají jim). Můžete samozřejmě zkoušet i jiné, při jejím apetitu to asi nebude problém. Neosvědčil se nám Kitekat, i když jim moc chutná, koťata z něj měla průjem. Jen nedoporučuji ty kapsičky (a to z finančních důvodů, jistě jí moc chutnají, ale je to zbytečné, moc se prodraží, můžou se dát občas jako pochoutka). Taky jí můžete stravu vylepšit TUČNÝM tvarohem, kouskem sýra a podobně. Mléko ne, i když jim moc chutná. Obsahuje složky, které kočky neumí strávit a mají z něj průjem. Nevím o tom, že by jí granulky nechutnaly, zkuste jí dát jiné. Pokud se dožaduje lidského jídla, můžete jí občas dát třeba kolínka nebo rýži se šťávou. Nebo máčku s knedlíkem. Trochu lidského jídla jí neublíží, záleží na Vás, jestli jí ho budete chtít dát. Mia u mě byla od malinkého koťátka, ještě neuměla ani sama jíst. Abych pravdu řekla, lidské jídlo ani nepoznala (proto ho tak chce?), protože jsem jíst chodila k našim - bydlí pode mnou. Protože jen když jsem si vzala nějaký oplatek, všichni na mě viseli:-). Nedovedu si představit, že bych třeba jedla rohlík se šunkou, to by pak spíš byl suchý rohlík:-).
Pokud si nepřejete, aby něco dělala, je třeba dát jí to jasně najevo. Nejlépe ji trochu plesknout novinama (nikdy ne rukou, ta je jen na mazlení). Nejde o sílu, ale spíš šustivý zvuk a říct jí jasně NE! Musíte být důslední, časem to jistě pochopí.
Mia moc ráda spí v posteli, ale pokud byste se neměli vyspat a vadilo Vám, že Vás budí (není se čemu divit, mě taky budila, ale je pravda, že když dostala jíst, byl klid a spala jak nemluvně dál), můžete před ní ložnici zavírat.
Abych to shrnula, je na Vás, co Vám bude vadit a co jí „odpustíte“. Je to kotě, můžete ji vychovat k obrazu svému:-). Jen tu její ukecanost asi nikdo nezmění:-). Pokud byste chtěli ještě něco vědět, napište. Ráda odpovím, když budu vědět. Těším se na další zprávy, dejte vědět, jak vše pokračuje, pěkný večer.
Lucka Malečková

15.11.2006:
Vážená paní Malečková,
podávám další zprávu o kočičce Mie a děkuji jak Vám, tak i nové mamince kočičky Anie za cenné rady. Určitě se jimi budeme řídit. Nechci předbíhat, ale noviny v ruce snad zabraly (ani jsem s nimi nemusela plácnout), protože Mia sice křičí v kuchyni při práci s jídlem pořád, ale na stůl a na linku už neskáče. Jinak s kocourkem Garfieldem vyhlásili dočasné příměří, kocourek nesyčí, oba kolem sebe chodí, kocourek má tendenci kotě očichávat a Mia dělá, že ho nevidí. Zřejmě Garfield dospěl k závěru, že je to "jenom ženská" a ještě mrňavá, takže nemá cenu se kvůli ní rozčilovat. Dnes prošli první zkouškou, protože byli spolu pár hodin sami doma, a zdá se, že se nic nestalo. Jinak Mia opravdu velmi ráda spí v posteli, což zjišťuji poté, co se mi zdá peřina u nohou těžší. A to jsem jí koupila měkoučký pelíšek! Kromě spaní v posteli miluje naše koťátko také pračku v chodu a počítač, pokud se na monitoru něco pohybuje. V příloze Vám zasílám fotografie Mii a Garfielda, i když ten rozdíl několika váhových kategorií není na fotkách tak zřejmý jako ve skutečnosti. Mějte se moc hezky, přejeme Vám všichni hezký večer a za nedlouho se zase ozveme.

Naše odpověď:
No tak to jsou samé dobré zprávy. Určitě ji vychováte. Je to velice chytrá kočička. Ještě k těm granulím, podle toho, co jsem zatím odpozorovala, mi připadá, že koťata dávají přednost konzervě a jak dospívají, víc se dojídají granulemi. Pokud se nemýlím, říkala jste, že Garfield konzervy nechce? A nezměnilo se to, když došla Mia? Někdy se ze žárlivosti rozežerou. Jinak Váš kocourek vypadá jako naše
Esterka.
Pěkný večer
Lucka

24.11.2006:
Moc děkuji všem rodičům sourozenců naší kočičky Mii za to, že se podělili o své zkušenosti. Je pravda, že jsem se teď na chvíli odmlčela, ale v podstatě jsem nevěděla, jaké zprávy mám podat. Mia je i nadále skvělé koťátko, je to mazlík, ale skutečně až tak ve 4 hodiny ráno, kdy probudí všechny spáče v domácnosti, včetně kocourka Garfielda. Jinak co se jejich vztahu týká, řekla bych, že jsou kamarádi, očichávají se, třou si o sebe hlavičky a hlavně večer, když se zhasne, začnou se jako dvě dělové koule honit po bytě a cosi si sdělují pobrukováním a mňoukáním. Problém je v tom, že Garield je asi více zapálen pro hru, a protože je to náš "těžkotonážník", tak to občas přežene a vážně začne Miu kousat. Jak mám vyřešit tento problém nevím, ale zase na druhou stranu musím objektivně přiznat, že ani Mia není andílek a občas Garfíka vyškolí. U Mii se nic nezměnilo v jejích stravovacích návycích v tom směru, že stále skáče po stole a lince, pokud vidí, že se něco dělá s jídlem, povykuje i když má plnou mističku, kterou dokáže zhltnout neuvěřitelně rychle. Zásadně však odmítá konzervy v podobě paštik, musí dostávat takové, ve kterých jsou kousky masa a úplně neguje jakokoukoli značku granulí. Což je docela problém, protože ráno dostane najíst, ale pak až pozdě odpoledne, když přijdeme z práce.Ona by snad raději padla hlady, než by si ty granule dala. Garfield i nadále baští pro změnu jenom granule a syrové maso, přičemž s tím masem je opět problém, protože Mia ho miluje a je schopná sníst svoji mističku s kapsičkou, tvarohem, tuňákem apod. a pak se vrhnout i na tu s masem pro kocourka. Když ji odeženeme, tak je uražená a brblá si po vousky. Ale jinak je moc roztomilá, i když je to šplhoun a vyleze na ta nejnemožnější místa. My jsme na to nebyli zvyklí, protože kocourek, i když jsme si ho vzali od popelnic ve věku, jako je nyní Mia, nic podobného nevyváděl, to byl kliďas, který teprve nyní začíná od Mii odkoukávat, co se taky nechá provést. S kocourkem jsme měli i vánoční stromeček a ani si ho nevšiml, ovšem letos jsme v rodinné radě rozhodli, že stromeček prostě nebude, protože by vydržel asi tak půl hodiny na Štědrý den a ve zbytku bychom ho museli uvázat u stropu a poslouchat Miu, jak by nám nadávala, že na něj nedosáhne. Tak to je zatím asi vše, přeji všem krásný víkend a příští týden napíšu další poznatky.

9.12.2006:
Se zájmem jsem si přečetla výsledky výstavy ze dne 3. 12. 2006, všem novým majitelům mazlíčků přeji hodně radosti z dárečku. Naše Mia je také dáreček. I nadále v kuchyni stále vříská, a to jenom proto, aby zjistila, co se to na pracovní desce chystá. I nadále odmítá v noci spát, protože noc je od toho, aby si s ní rodina hrála a mazlila se s ní. Prostě je to lumpík, ale máme ji moc rádi, a to včetně kocourka Garfielda. Občas se sice spolu poperou, ale už do těchto hrátek nezasahuji, protože Mia se umí dost slušně bránit, dokonce ji podezřívám, že někdy Garfíka schválně provokuje. Jinak pokud se týká vánoc, musím Miu pochválit, protože adventní věnec má zatím všechny náležitosti, které měl na počátku, dokonce jsem se rozhodla, že to zkusíme se stromečkem. Ten ale asi neobstojí, protože Mia miluje světýlka na čemkoliv. Pozdravujeme v útulku a posíláme zase pár fotografií.

22.1.2007:
Zdravím v útulku a posílám pozdrav od Mii. Má se dobře, pořád je to velká zlobilka, ale to už asi nezměníme a tak si zvykáme na její lumpárničky. Musím ale Miu pochválit, vánoční stromeček přežil bez úhony. Zasílám pár fotografií, to aby bylo zřejmé, že s kocourkem Garfieldem jsou alespoň ve spánku kamarádi a nezlobí. Mějte se fajn, příště napíšu více.

2.8.2007:
Dobrý den, zdravím všechny pečovatelky a kočičáky v útulku! Po dlouhé odmlce zasílám slíbené fotografie Mii a jejího staršího kamaráda Garfíka. Asi bych hned v úvodu měla napsat, že pokud o Mie budu psát jako o Amince, tak jsem se nespletla. V průběhu doby, kdy je Mia u nás, došlo k přesmyčce v jejím jméně a začali jsme jí říkat Ami - Aminka. Na toto jméno slyší zcela perfektně, ale jenom když chce. Kromě toho teď prožívá těžké období, protože byla 14 dní na dovolené na chalupě, toulala se po nocích a přes den to pak dospávala a teď se jí v bytě nelíbí. Jakmile se začně stmívat, začne mňoukat, stoupne si k přepravce a pak ke dveřím a domáhá se odjezdu zpět do přírody. No a když jí nevyhovíme, tak se nám začala v poslední době tak trochu mstít, protože se už několkrát vyčůrala do naší postele. To se vždycky rozčílím, jenže ona potvůrka umí tak krásný pohled, kterým mě odzbrojí a nedokážu se zlobit dlouho. Jinak je to pořád stejný divoch a rošťák, s Garfíkem pořádají doma honičky, že by porazili dospělého člověka, ale je milá a je s ní legrace. Tak se mějte moc fajn, přeji hezkou dovolenou ( pokud nějakou vůbec máte ) a pozdravujte všechny čtyřnohé svěřence.

2.8.2007:
Dobrý den,
jsem adoptivní otec Mii, nyní Aminky, a jelikož jsem v důsledku prázdninového úrazu teď na chvíli upoután doma na lůžku, dostal jsem za úkol informovat Vás o situaci v naší rodině. Aminka je stále živel, kterému se nic nevyrovná. Garfík je proti ní zakřiknutý kocourek, i když je nejméně o dvě váhové kategorie výše. Tak si stále říkáme, kdypak už se Aminka konečně zklidní a dostane alespoň trošičku rozum, ale na druhou stranu je doma alespoň nějaké "vzrůšo". Posílá Vám pár fotek, které jsem teď doma pořídil. Je z nich doufám jasné, že Aminka skutečně vleze kamkoliv a nic pro ni není překážkou. Pokud necháme na chvíli otevřenou nějakou skříň a poté ji zavřeme, je téměř jisté, že uvnitř zůstala Aminka, která pak několik desítek minut i více nejeví zájem vylézt ven. Mnodhy až její usilovné škrábání nás upozorní na to, že nespí nikde pod postelí, jak jsme si původně mysleli.
Vám i Vašim svěřencům posílám za celou naši sedmičlennou (to i s kočičáky) rodinu mnoho pozdravů a přeji pevné nervy.

1.12.2008:
Po velmi dlouhé době vás všechny zdraví Mia ( nyní Aminka ) a zbytek rodiny Pješčakových. Mia slibuje, že ještě do vánoc pošle nové fotografie, aby se pochlubila, jaká z ní vyrostla krásná slečna ( i když to zlobení a lotrovinky už jí asi nikdy nepřejdou). Zatím chtěla informovat, že do klubu PEDIGREE a WHISKAS poslala 80 čárových kódů z těch největších balení kapsiček Whiskas a doufá, že za to kamarádi dostanou nějaký hezký dáreček. Protože teď máme trochu na spěch, ozveme se později a Aminka toho napíše spolu s bráškou Garfieldem více. Všem čtyřnohým kamarádům přeje, aby byli adoptováni na předvánoční výstavě a maminkám z útulku ubylo trochu práce.

3.1.2010:
Přesně 12. 11. 2009 uplynuly tři roky od chvíle, kdy jsme si Miu přivezli z umísťovací výstavy domů. Vyrostla z ní krásná slečna, i když děsně paličatá, rozmazlená (zejména pokud se jedná o stravovací návyky) a je pořád stejný lumpík, jako před těmi třemi lety. Máme ji moc rádi, dokonce i starší kocourek Garfield si zvykl, rád se s ní honí a když o Mie neví, hledá ji. 

30.11.2012:
Dobrý den paní Malečková,
po hodně dlouhé době se zase ozývám, abych sdělila, že kočička Mia, nyní Aminka, se má dobře. Je to neuvěřitelné, ale žije s námi už 6 let (od 12. 11. 2006)! Bohužel, minulý rok v létě nám umřel kocourek Garfield (v noci ochrnul na zadní nožičky v důsledku embolie a ačkoli jsme ho ve 3 hodiny ráno odvezli ihned na veterinární kliniku, kde se pokoušeli ho zachránit, nepodařilo se to). Aminka tedy zůstala sama, jenže pořád kamaráda, se kterým vyrůstala, hledala a plakala a vůbec se chovala úplně jinak, takže jsme jí do týdne opatřili na jedné umísťovací výstavě nového parťáka - kocourka Matýska. Ze začátku to bylo velké zvykání, ale za 14 dní bylo všechno v pohodě a teď už jsou spolu více než rok. Aminka je už starší, takže z toho plašana vyrostla v dámu, která moc ráda spí a vše sleduje s nadhledem, ale občas se nechá od Matese svést k neuvěřitelným dobrodružstvím. Pokud jde o jídlo, je pořád strašně rozmazlená (což jde na můj vrub), v podstatě jí pouze jeden druh konzerviček (samozřejmě těch nejdražších). Ale rádi jí to dopřejeme, protože v loni na podzim přestala jíst, začala být apatická, takže jsme skončili u veterináře, kam jsme jezdili prakticky každý den po dobu celého měsíce (museli jí propachovat ledviny a má poškozené močové cesty), přičemž tolik strachu o ni jsme nikdy nezažila a snesla bych jí teď modré z nebe.


7.11.2016
Dobrý den,
přesně za týden (12.11.) by to bylo 10 let, co naši domácnost obohatila kočička Aminka (dříve Mia). Bohužel Aminka 5. 11. 2016 večer umřela. Od malička trpěla chronickým selháváním ledvin, opakovaně jsme dělali, co jsme mohli, abychom ji z toho dostali. Tentokrát ale už desátý život neměla, takže jsme ji museli nechat uspat. Odešla v klidu, s láskou, do poslední chvíle jsme ji drželi v náručí. Moc nám chybí.
Lenka

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Smutné i veselé

(H&spol., 7. 11. 2016 22:28)

To, že Aminka umřela, je smutné, ale veselé na celém příběhu je, že si užila krásných 10 let v pěkné společnosti milých lidí. Určitě měla hezký život.

Smutné i veselé

(H&spol., 7. 11. 2016 22:27)

To, že Aminka umřela, je smutné, ale veselé na celém příběhu je, že si užila krásných 10 let v pěkné společnosti milých lidí. Určitě si to užívala.

smutná zpráva

(Aminka (mia), 7. 11. 2016 9:12)

Dobrý den,
přesně za týden (12.11.) by to bylo 10 let, co naši domácnost obohatila kočička Aminka (dříve Mia). Bohužel Aminka 5. 11. 2016 večer umřela. Od malička trpěla chronickým selháváním ledvin, opakovaně jsme dělali, co jsme mohli, abychom ji z toho dostali. Tentokrát ale už desátý život neměla, takže jsme ji museli nechat uspat. Odešla v klidu, s láskou, do poslední chvíle jsme ji drželi v náručí. Moc nám chybí.
Lenka Pješčaková

bracha Tom, alias Dandi

(Vladimir, 23. 11. 2006 6:40)

Zdravim moc, u nas se zas zabydlel Tom (ted uz Tom :)) a musim rici, ze se takhle nechoval. Braly jsme si dva kocoury a je fakt, ze oba byli zvykli lest po stole, coz jsme vyresili razne a snad jednou pro vzdy. je neuveritelne, jak jsou kocky chytre, ze kdyz vedi, ze nejsme doma, tak vlezou leckam (nem Bert leze 2,5 m vysoko na plynovy kotel, kde mu je krasne teplo).

Co se tyce krmeni, tak jediny problem, ktery jsme zaznamenali bylo to, ze nechteli jist tuzsi stravu. Kdyz dostali kureci maso s kostmi (zebra), tak je nebyli schopni kousat, zatimco anse dve kotata (cca o 3 mesice mladsi) bastili, az jim poprve vsechno snedly (byla polovicni :)). Myslime si, ze to bylo dano tim, ze na to proste nebyli zvykli z utulku, kde meli dost konzerv, takze nemuseli nic tuheho resit. Srovnalo se to po 14 dnech a ten uz krasne kousou (3 mesice zpet).

Jeste k tuleni - Tom je neuveritelny amzel, ale pouze v tom pripade, ze sjme v posteli. To je az vlezly a moc rad zalehava hlavu. Pri jeho velikosti to neni moc prijemne :)

VH

bratříček Mufinek

(Alena, 22. 11. 2006 7:47)

Dobrý den, chtěla bych pozdravit nové majitelky Mii a Anie. V červnu tohoto roku jsme si vzali z Hodonína dalšího sourozence Mii a Anie Mufinka. Byl ještě malé mininko, ale povahu má stejnou jak jeho sestřičky. Už od malička se choval stejně. Každý den zhltal několik misek jídla /a trvá to do dneška/. Nejraději má kapsičky a konzervy Whiskas, ale nepohrdne ani jinou značkou. Z mléčných výrobků má nejraději sýr Cottage. Když někdo z rodiny jí tak se domáhá i lidského jídla, hlavně co se masa týče. Na stůl a kuch. linku skáče vesele. Jediné co na něho platí je když na něho foukneme. Když mu nechceme udělat po jeho vůli tak chodí a pořád brble a stěžuje si.Někdy nevím jestli ho něco bolí nebo jestli tak nadává.V noci za mnou tak 3x příjde a lehá mě na hlavu a vrní. Každý den je tak ve 4 hodiny ráno vyspaný a zlobí a otravuje ostatní zvířata. /Kocourka Adámka také z Hodonín a dva psí kamadáry/. Jinak je ale velice milý a máme ho rádi jaký je. Je to takový malý nezbeda. Přes den je doma s Adámkem a psy, až příjdu z práce tak je pustím chvíli na dvůr. Rád prozkoumává dvůr a zahrady sousedů. Vůbec ničeho se nebojí. To jsou moje poznatky a myslím, že s Miou a Anie mají hodně společné. Když jsem četla Vaše příspěvky tak jsem si říkala, celý naš Mufinek. Přeji Vám, aby Vám čičenky dělali radost jak nám dělá náš kocourek.

zkušenost

(Iveta, 14. 11. 2006 13:45)

Zdravím novou majitelku Mii. Já jsem si z Hodonína dovezla před měsícem její sestřičku Anie. Ta se chovala velmi podobně. Zhltala svoji misku a ještě se vrhala na nedojedené jídlo naší druhé kočky.To je asi proto ,že jich bylo u jídla vždy hodně .V kuchyni se také domáhá jídla ,ale když vím ,že je najezená tak má smůlu. Skákání na stůl a linku jsem ji odnaučila plesknutím složenýma novinama a jinak kuchyň zavírám.Když odejdeme do práce ,tak tam mají kočky granule / zkouším různé/ a vždy je něco ujedené. Ráno v 6 a večer v 17-18 dostávají kapsičku a později večer je krmím např. sýrem nebo tuňákem. V noci mají taky přístup ke granulím.ale nikdy jim nedávám nic od stolu.O víkendu jim jídelníček vylepším vařeným drůbežím masem .Naše kočky s námi nespí,spí v předsíni nebo v obýváku. Anie také leze po hlavě a hlavně se jí líbí vlasy .To jí nechám třeba večer, když si lehnu na sedačku k televizi a užíváme si mazlení.Držím palce