Justina si na dobu, než pro něj najdeme nový domov, vzala do svého depozita Lucka Malečková. Přečtěte si o tom, jak si u nás zvykal a o tom, co všechno dokáže jedna malá oliva: 

Justin byl po příjezdu velmi nervózní. Dala jsem ho do koupelny, kam dávám každou nově příchozí kočku, aby měl dostatek klidu a čas si zvyknout na nové prostředí a na pachy ostatních koček. První den se nechal pohladit, ale druhý den to bylo mnohem horší. Když jsem k němu přišla, vrčel, syčel, prskal, celý se klepal a klopil uši. Protože neslyší, konejšivé povídání nepomáhalo...

Vždy, když jsem šla do koupelny a on byl otočený a neviděl mě nebo když spal, snažila jsem se být velmi opatrná, aby se mne nelekl. Bylo mi ho moc líto, říkala jsem si, že se musí cítit velmi ohrožený. Je na neznámém místě, cítí tolik pachů spousty jiných koček a neslyší, odkud co přichází...

Mezitím jsem byla v neustálém spojení s jeho bývalou majitelkou, která si o něj dělala kvůli jeho stresu velké starosti. Pak si ale vzpomněla, že Justin velmi miluje olivy. Sice jsem tomu moc nevěřila, ale náhodou jsem olivy doma měla. Tu první skoro hned snědl, zato s tou druhou si začal krásně hrát a snědl ji až poté, co si byl opravdu jistý, že s ní opravdu vymetl všechny kouty, co v koupelně jsou.

Od té chvíle je o poznání klidnější, přestal syčet a dá se pohladit. Ostatní kočky jsou na něj velmi zvědavé, a tak jsem nechala pootevřené dveře, zajištěné na provázek, aby na sebe navzájem viděli. Jako první jsem k němu pak pustila Jasmínku. Další den jsem dveře otevřela docela a Justin vyšel z koupelny.

S ostatními kočkami se snáší velmi dobře, i když o kamarádství zatím řeč být nemůže.

(Jeho největší kámoškou totiž zatím stále zůstává oliva.)

Už jsem ale optimistka a věřím, že nejhorší máme zdárně za sebou.