Dne 11.6.2009 jsme dostaly e-mailem s názvem "Odkaz" od paní Anny Szudarové s dcerou Eliškou (7 let), která byla v lázních v Luhačovicích. Paní Szudarová nám přeposlala svůj e-mail adresovaný Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi ohledně koček v Luhačovicích s tím, že by byla velmi ráda, kdybychom ji informovaly "jak se věc vyvíjí", neboť ona prý s dcerkou taktéž něco nosila kočičkám...

Z přiloženého e-mailu jsme se dozvěděly, že v Luhačovicích žije 78letá paní, která měla původně své dvě vykastrované kočky a k dalším přišla tak, že jí je lidi házeli do zahrady. Počet koček, o které se nyní stará, převýšil její možnosti (paní Szudarová s dcerou Eliškou napočítaly prý během jejich návštěvy cca 20 koček, ale zdaleka si nejsou jisté, že viděly všechny), jen krmení ji stojí 4 000 Kč, a paní je zoufalá...

Na náš e-mail, kde jsme prosily, aby nám zavolala a domluvila s námi další postup, paní Szudarová již nereagovala, a tak jsme se 13.6. do 70 km vzdálených Luhačovic rozjely samy. To, co jsme tam viděly, bylo více než hrozné, paní, v širokém okolí známá jako Blaženka, žije v domku v parku v centru Luhačovic, který patří k lázním, jejichž zaměstnankyní kdysi paní Blaženka byla, dům je bez vody a elektřiny.

Odvezly jsme odtud 9 koťat, 3 dospělé kojící kočky a 1 dospělou kočku se srdeční vadou, kterou jsme posléze v Hodoníně musely nechat uspat. Pro ostatní kočky jsme přivezly 50 konzerv a 25 kg granulí a přepravky na převoz ke kastracím. Protože v Luhačovicích máme známou paní Alenu Kovaříkovou (mj. majitelku našeho bývalého svěřence Gastona), požádaly jsme ji v této záležitosti o pomoc s kastracemi zbylých koček. Paní Kovaříková domluvila s místním veterinářem slevu na kastrace, postupně odvezla na veterinu a nechala vykastrovat 15 koček a kocourů a nafotila pro nás fotky, které si můžete prohlédnout v přiložené fotogalerii.

27.6. jsme do Luhačovic jely ještě jednou, tentokrát abychom si vzaly zpátky zapůjčené přepravky. Paní Blaženka nebyla doma, přepravky jsme našly venku celé špinavé, plné slimáků, listí a špíny. V miskách různě rozmístěných po zahradě byly opět zbytky jídla - brambory, chleba, salám..., po krmivu, které jsme přivezly minule, nikde ani stopa. Na zahradě pod igelitem jsme našly 5 koťat, která jsme vzaly s sebou. 3 z nich bohužel krátce poté uhynula.

15 koček a kocourů, které jsou díky paní Kovaříkové již vykastrované, zůstávají v Luhačovicích. 4 kočky byly odvezeny do útulku ve Zlíně, s kterým mají Luhačovice smlouvu, paní Blaženka se však do Zlína rozjela a v útulku ztropila takovou scénu, že jí zaměstnankyně útulku řekla, ať si je vezme zpátky všechny.

Ačkoliv paní Szudarová tvrdila, že město od věci dává ruce pryč, z toho, co jsme se dozvěděly my, mnohem spíše plyne, že hlavním kámenem úrazu je v tomto případě sama paní Blaženka. Kočky, jichž se ujímala, totiž zásadně nekastrovala (má velmi ráda koťátka), a tak není divu, že skupina původních pár nalezenců se za pár let rozrostla do počtu 35 (vycházíme-li z předpokladu, že nám opravdu nahlásila všechny kočky, které u ní žijí). Není pravda, že by se město nesnažilo pomoci, již několikrát byli jeho zástupci u paní Blaženky na odchytu, kočky nechali vykastrovat a umístili je do útulku. Minimálně do dvou let se však situace vždy znovu opakovala, protože paní Blaženka nejenže se ujímá koček, které jí lidé hází do zahrady, ale hlavně sbírá kočky po celých Luhačovicích, nechá si je doma namnožit a pak hořekuje, že situaci nezvládá a je zoufalá.

Takto jsme se tedy snažily vyřešit situaci v Luhačovicích my. Velkým pomocníkem nám byla paní Kovaříková, bez níž bychom kastrace na 70 km vzdáleném místě tak bezproblémově a rychle nezvládly. Paní Kovaříkové tedy patří náš velký dík.

Celá akce nás stála cca 7000 Kč, koťata, která jsme si z Luhačovic přivezly, zabrala zbylou část naší kapacity, kterou jsme ještě do té doby měly, a přinesla do našich depozit infekci, jejíž léčba nás dosud stála 17900 Kč. Tyto faktory způsobily, že nyní minimálně do konce prázdnin nemůžeme přijímat žádné další kočičí bezdomovce, a to ani ty hodonínské, kvůli kterým jsme původně naše sdružení zakládaly.

Paní Szudarové a všem soucitným lidem, kteří se nemohou dívat na to, jak někde kočky žijí v ubohých podmínkách, a tak se rozhodnou pomoci, ovšem pomohou jen tak, že celou věc hodí na útulek (v našem případě na dvě ženy starající se o opuštěné kočky ve svých dvou soukromých bytech), aniž by se byť jen namáhali celou záležitost s námi probrat telefonicky a nabídli alespoň finanční příspěvek, vzkazujeme:

Je chvályhodné, máte-li v sobě tolik soucitu, že vás nenechá chladnými utrpení opuštěných zvířat. Uvědomte si však prosím, že i útulkáři jsou jen lidé a i jejich kapacity mají své meze. Žádají-li vás o trochu součinnosti s případem, který jim nahlásíte, žádají vás o ni proto, že to samé dělají pro desítky jiných zvířat a více momentálně dělat nemohou. Není pravda, že jsou jiní než vy, nemají ani lepší možnosti postarat se o tato zvířata lépe než vy a už vůbec není pravda, že mají větší povinnost se o ně postarat než vy. Pokud se do věci zapojíte více než jedním e-mailem, budete ochotni vzít si kočku s koťaty k sobě domů, koťata nechat odkojit, navakcinovat a kočku poté nechat vykastrovat a nechat si je všechny doma do té doby, dokud pro ně nenajdeme nový domov, to vše zčásti na vlastní náklady, uděláte to na úkor svého volného času, energie, peněz a soukromí. Nebude to však nic, co žádáte a tak automaticky očekáváte od nás a co bychom udělaly i my, pokud bychom ještě mohly.