Dnes jsem si přečetla na Webu kočky Adélky krásný článek o Césarovi. Jemný kocourek, který doplácí na lidskou nevděčnost..ach jo. Ale zároveň jsem si uvědomila, že měl štěstí - dostal další šanci na krásný život. Protože existují útulky, protože existují mezi námi lidé, kteří mají sílu, mají touhu.. mají něco víc než my! Tyhle křivdy napravovat! Mají můj obdiv.

Co však nemají, je tolik finančních prostředků, kolik by potřebovali.
A tak jsem se zamyslela, co s tím můžu udělat?

Třeba napsat tuto prostou úvahu:

Jakou hodnotu má pro vás stokoruna? Pro někoho je to měsíční poplatek za televizi, pro ty mladší třeba jedna řasenka. Nebo by to také mohl být oběd ve slušnější restauraci, nebo 4 levnější konzervy pro kočky?

Nebo!
Nechci tady vyjmenovávat co se dá za 100 Kč českých pořídit. Chtěla bych dát téhle stokoruně jinou hodnotu.

Ano, půjdu a dám trvalý příkaz na svůj účet, aby tato stokoruna odcházela měsíčně na účet některého z útulků. Bože, úplně se stydím, že je to tak málo...., ale nemusí být!

Může se z té stokoruny, stát -moře stokorun, které pomůžou! Těm, kteří se snaží napravit, co lidé způsobují....

Jedna stokoruna měsíčně! Dokážete se bez ní obejít? Dokážete ji postrádat?

Co za ni získáte? Třeba vědomí, že jste ji dali, mnohem větší hodnotu, než tento stát!

Fany Kořínková, Vigantice
 

Pokud Vás tato úvaha přiměla k podpoře nějakého útulku, napište to prosím do komentářů níže. Kromě útulku, který jste se rozhodli podporovat, tak bude mít radost i sama autorka, protože právě s tímto přáním a nadějí svou úvahu psala.