Miluji je, jsou jak moje děti. Když to čtu, zpozorním a čekám, co bude dál. Většinou to záhy přijde. ALE ať ... mě nebudí brzo ráno, ať mi neleze do kytek, ať nechodí na linku, na stůl, ať neškrábe nábytek, neblije na koberec, nemočí kde nemá, nekadí do vany, nevyhazuje jídlo z misky, neroznáší kočkolit, nevybírá si ve stravě, nemňouká příliš, není odtažitý, nerve se s další naší kočkou, nevyžaduje pozornost, když není čas, nežárlí, neshazuje věci, nenapadá mě ze zálohy ... Čím víc takových "ALE ať“ je soustředěno u jednoho každého kočkomila, tím víc je zřejmé, že své kočce nerozumí.
Milovat je nestačí. Musíme jim rozumět!
Základem je, nepolidšťovat a neočekávat od nich chování, které jim není vlastní. Od kočky lze očekávat kočičí chování a jen pokud my se naučíme, jaké to je a budeme to respektovat, máme šanci na spokojené soužití a šťastnou kočku. Většina problémů vzniká z toho, že majitel netuší jak s kočkou vhodně komunikovat a zacházet a proto mnohdy z této neznalosti potíže ještě vyhrotí.
K tomu, abychom jim rozuměli, potřebujeme znát jejich základní potřeby, vyjadřovací prostředky a zvyky. Jsme to my, kdo si je pořizujeme a oni nemají na výběr. Proto je na nás, abychom si vyhledali informace a učili se.
Kdybychom našli jen polovinu empatie a ochoty se jim přiblížit, kolik hlásáme té lásky k nim, nejspíš by nebyla věčná témata "ALE ať." Proč lidé neváhají vést desítky hodin trvající diskuse o % surovin v granulích, investovat tisíce do šplhadel, pelíšků, koulodráh ... a je pro ně problém věnovat několik hodin tomu, aby si přečetli jaké má kočka sociální chování, kde se pohybuje její denní aktivita, proč přede, že není mstivá ...? Naučili by se poznat podle zvuků, mimiky celého těla, uší, ocasu, rozšíření či zúžení zorniček náladu své kočky a tím by snadno předcházeli nedorozuměním a naopak prohlubovali chvíle souznění či radosti ze společných her.
Stačí tak málo, aby majitel věděl, že i kočku je třeba vést k určitým pravidlům, které jí vhodně nastavená poskytují jakýsi vnitřní komfort a pocit jistoty, co je mléčný krok, proč a kdy kočka přede, že "agrese" je v 95% nepochopená výzva ke hře, kdy je vhodné jí věnovat pozornost a kdy je lépe ji nechat jejímu světu, bezpečně poznal hrozbu, že když je kočka náhle nečistotná, není to pomsta, ale nejvyšší stupeň volání o pomoc, že je při příznacích nemoci třeba navštívit veterináře, že veterinář, který opravdu rozumí kočkám je vzácný a zcela nepostradatelný.
Věděl by, že kočka nevítá další kočku ve svém teritoriu s radostným očekáváním, že je třeba karanténa a postupné seznamování. Poznal by bezpečně stres, který kočku VELMI ohrožuje a bývá spouštěčem mnoha zdravotních obtíží. Kdyby se jen několik hodin týdně, když si pořídí kočku, věnoval učení se, byl by mnohý kočkomil své chytré kočce rovnocenným partnerem a ne jen tím, kdo ji "táááák miluje". A svou neznalostí mnohdy "dusí."

Eva Iltisová

Děkujeme paní Iltisové za možnost zveřejnit tuto její úvahu na našich stránkách. Se vším co je zde napsáno souhlasíme, naučte se znát "řeč" kočky, jen tak bude vaše soužití s ní bezproblémové. A pamatujte - opravdová láska je bezpodmínečná ...

Kočky SOS