Měla jsem psa... Černobílou čivavu, s papírama, za 13 000,-. Nešlo o ty papíry, chtěla jsem čivavu a jak se naši jeli podívat, jak vůbec vypadá, rovnou jednoho přivezli. Byl to úžasný parťák, chytrý, milující. Když zemřel, tak už jsem žádné zvíře nechtěla, protože to pro mne bylo hodně bolestné.

Po několika letech jsme byli s přítelem na půjčené chatě. Přišla k nám kočička. Bylo vidět, že je zvyklá na lidi, ale i velmi opatrná. Byl listopad, tak jsme ji nechali těch pár dnů s námi (na chatě byly psí granule, majitelé mají dva pejsky). Pak jsme se vydali hledat majitele. Nakonec se podařilo, byli to dva starší lidé, kteří měli doma 7 koček a další venkovní krmili. A to že je jejich kočička. Tak jsme s klidným srdcem odjeli.
Při další návštěvě za týden přišla zase. Scénář se opakoval, ale když jsme ji vraceli, tak nám majitelé řekli, zda bysme se jí neujali, že se jim vrátila od předchozích majitelů, odkud ji vyhnal pes, ale že jejich smečka ji nepřijala. Že je spíše domácí typ a že stejně pořád utíká k nám. Tak jsme s přítelem dali hlavy dohromady a přemýšleli. Mít kočku? Mít kočku v bytě? Vzdát se kousku svého pohodlí? A vůbec nic o kočkách nevíme. Přesto zvítězilo srdce a kočičku jsme si odvezli.

A začalo naše společné soužití, kdy jsme se navzájem poznávali a učili se o sobě. Zjistili jsme, že je fajn, že se nemusí venčit, je díky kočičí povaze hodně čistotná, pořád si hraje jako kotě, hodně spí, k životu toho moc nepotřebuje.
Takže najednou...
Mám kočku... Černobílou, bez papírů, zdarma.
Milující, zvědavou a chytrou parťačku.
Náš malý poklad, který nám přinesl do života velikánské obohacení.
Co můžete udělat, když tedy naleznete kotě?
Zavolejte nebo navštivte útulek. A vezměte si od nich další koťátko, ať to vaše není samo, když nebudete doma. Pokud se o ně dobře postaráte, váš život získá nový rozměr.
A možná zjistíte jako já, že jste nezachránili vy je, ale naopak.

Simona