Mourečka Amira nám spolu s jeho sourozenci (Akimem, Aronem a Violkou) přivezla 2.5.2007 paní, jejíž pes tři dny předtím roztrhal sousedovu kočku - jejich maminku. Koťata byla na pokraji smrti, protože od maminčiny smrti nic nejedla, ale přežila a nyní by ráda odešla do nového domova. (Více o tom, jak u nás vyrůstala, si můžete přečíst zde.) Bílý kocourek Billy pochází z Dolních Bojanovic - narodil se bílé kočce Sněhulce, jejíž majitelka měla kromě ní ještě dva psy z útulku a jednoho kocourka. Sněhulku s Billym jsme vzaly k nám, protože paní už péči o tolik zvířat finančně nezvládala. 17.11.2007 byli oba společně umístěni do Luhačovic. Jejich noví majitelé nám napsali:

17.11.2007:
Dojeli jsme dobře, kluci byli úplně v klidu, jsou ve svém pokojíčku. Amir zatím schovaný, bílý už vyzkoušel i jídlo. Pes je hlídá přede dveřmi, zítra začneme pomalu seznamovat.

18.11.2007:
Zdravíme všechny nádherné kočičky a kocourky u paní Tomalové, protože je už známe osobně. Určitě u Vás ani není poznat, že Vám dva chybí. Zatím jsou v samostatném pokojíku a postupně k nim vodíme domácí na seznamování. Všechno probíhá v pohodě, Amirek se zatím bojí psa, protože naše fenka je moc kamarádská a je nadšená, že má další kočičí přírůstky. Přece jen je to ridgeback a má 33 kg, tak to musíme hlídat a ukazovat ji Amirovi po troškách. Oba s Bilym chodí vzorně na záchodek i papají a furt by se jen mazlili. Amir miluje sedění na parapetu a výhled do zahrady, Billy pořád spí. Je to opravdu drobeček miloučký. A naše kočky zajímá hlavně jestli tam ony nemají něco jiného a lepšího na jídlo.
Hračky se líbily, hlavně ale šanta. Naše Pomněnka ji žužlala tak dlouho, až vypadala, že si šlehla, lítala a skákala jako divá, tak jsme ji ještě nikdy neviděli, je to klidný splachovací pohodář, ale ten pytlíček ji teda rozproudil.
Podušky jsou všechny zabrané, asi jsme jich měli vzít víc. No a hrníčky jsou prostě úžasné, budou to teď naše oblíbené. Moc na Vás vzpomínáme, jsme strašně rádi, že jsme se byli u Vás podívat a velice Vás obdivujeme. Kočky se u Vás mají úžasně a všechny se jistě cítí skvěle. Je to nádhera oproti útulku třeba ve Zlíně, to se nedá ani vypsat v jaké hrůze tam kočičky musejí žít. Tak Vám fandíme, držíme palce, ať máte hodně sil, sponzorů a ať jsou kočičky zdravé.
Fotky pošleme hned jak se nám podaří něco udělat.

19.11.2007:
Kluci se mají fajn, Amir je vemi akční, je to průzkumník a neposeda, chvilku nevydrží na místě, musí se zúčastnit úplně všeho, chytat mouchu na okně, prohrabávat papíry na stole, pomáhat se psaním na klávesnici. Billy je zase spíš apatický, jen by ležel v náručí nebo v pelíšku, pořád je jakoby v polospánku, je to takový drobeček malinkatý. Se všema kočkama už se seznámili, Amir je velmi ostražitý i syčení bylo, ale zároveň je strašně zvědavý a pořád se o někoho nebo o něco otírá. Billymu je všechno jedno, nevadí mu ani ten velký pes a na rozdíl od Amira se ho vůbec nebojí, klidně se nechal celý očichat čumák na čumák. Jinak jsou oba vzorní, nic v pokojíku nezničili, neroztrhali, nepokousali, vzorně chodí na záchodek a spinkají spolu v pelíšku.

21.11.2007:
Billy je už jako doma, to je absolutní bezproblémový pohodář, hlavně když najde kousek něčího těla okamžitě spí, může být v nouzi i nějaký pelíšek. Momentálně dotazil nahoru do patra a zkoumá umyvadlo, nevadí mu ani že teče voda. To je vážně neskutečná přísavka. A když se krájí maso, sedí u té paty a řve, protože ještě neumí vyskočit na linku. Pes ho neustále žmoulá a olizuje a někam s nim šoupá, ale on snad neumí syčet ani ještě nevytáhl drápky. To Amir to je teda lev a manikúru má jak modelka. On má ta drápy venku při tulení, lísání, masírování, šlapání, prostě je to šelma, mám triko samou dirku. A když jsou s Billym ve svém pokojíku, řve jako lev. Chce být pořád s náma, ale ten pes. Večer jsme nechali pootevřeno když už Billy byl dávno s náma tak aby se pes do pokojíku nedostal a Amir mohl vyjít. Amir strašně chtěl ale strašně váhal. Je příšerně zvědavý. Drželi jsme psa na vodítku na gauči a Amir postupně prošel celý byt, pak jsme je nechali ať si to vysvětlí spolu. Pes si chtěl strašně moc čichnout, Amir několikrát utekl a schoval se, pak když zjistil že ho nesežere, zůstal na stole, párkrát zasyčel a pak zase zjistil že mu nic nehrozí, tak ležel a koukal na psa ze stolu.No a psa to samozřejmě přestalo bavit, takže už je to v pohodě. Dneska ráno jsem je zase na chvíli pustila a teď jsou v pokojíku, aby mohly naše kočky chodit ven a kluci neutekli. Zatím to musíme hlídat. Ale takhle postupně je to zvykání lepší. Musím říct že Billy je zatím nejpohodovější a nejklidnější kotě co jsme přinesli, i s tím psem, on je fakt úplně splachovací a tím nevyvolává žádné negativní reakce u ostatních, takže to probíhá idylicky. Amir průzkumník miluje kytky, které asi u vás neznal a furt se snaží něco ohryzávat, bude se muset trochu vychovat. A miluje měkké jídlo, Whiskas kapsička se smetanou, to se konečně včera pořádně najedl, až se mu kroutily uši. Naši kocouři si jich zatím večer ani nevšimli, je tady už tolik koček, že zapadli. No a koťata, těm je to fuk a za pár dní je naučí všechny svoje rošťárny, aspoň Billyho, ten je zatím nedotčen. Amirek miluje sedění na okně, určitě bude strašně rád chodit do zahrady a pak přestane i s těma kytkama, ale musí ještě vydržet.

23.11.2007:
Zdravím z Luhačovic,
syn dneska přijel z Prahy a byl teda vážně paf ! Billy je prostě zlatíčko, vrní jako vrtačka jen se ho někdo dotkne, když se dělá u linky něco s jídlem tak křičí jako šelma. Má jediný blbý nápad a to je vždycky projít se po stole. To ale dělali všichni, takže snad až ho stotisíckrát sundáme tak to pochopí. Jinak je naprosto klidný, ani se nehoní s ostatníma, buď někde sedí nebo spí na někom či v pelíšku. Amir je chudáček pořád strašně opatrný, už přestal tak strašně na psa syčet, ale velice si dává pozor. Pes si ho očuchal a uklidnil se, zapamatoval si jeho pach, ale Amirek se asi pořád trochu bojí. Nechodí po stole zato ohryzává kytky jak divý, miluje Juku. Vyloženě mu chybí něco zeleného, musím mu nasadit travičku, když ještě nemůže ven. Jakmile někoho uvidí, okamžitě přiběhne a šíleně se plete pod nohy, protože se otírá a začne se strašně vyvalovat na břicho, válí sudy a strašně se chce mazlit, ale moc ne brát na ruce, z toho je zatím trochu nervózní. Vždyť je to teprve 5 dní. Věřím, že to zvládneme a že taky zapadne do našeho miniútulku. Naši starší je přijali úplně v pohodě, zdá se mi že si jich zatím snad ani nevšimli. Uvidíme až se potkají u misek!

25.11.2007:
Amir se velice otrkal, psa sice nevyhledává ale ani už nepanikaří. Naopak je to pěkný neposeda, je furt v pohybu a vymýšlí nějaké rošťárny. Dnes vylezl na jídelní stůl a okousal manželovi zelené z narozeninové kytice. Je posedlý vším zeleným, snědl i kus nati z mrkve co našel na zemi. A v noci rozkousal masožravky. Strašně se snaží proklouznout ven, už aby mohl, to bude pro něj eldorádo. On prostě jak padne večer a probudí se, tak ho nestačíme sledovat, je tady a najednou zase úplně jinde. Samozřejmě je to pro něj všechno nové a ten veliký dům a 2 patra a tolik lidí a pokojů a postelí... A pak když se dělá s masem, to se dokáže vyšplhat po noze až na stůl. A taky je dost ukecaný, furt někde křičí. Jo vlastně jsem se chtěla zeptat, dáváte syrové maso? A jaké, kuřecí nebo i vepřové? A od jakého stáří?
Billyho jsme přejmenovali na Gastona, je to prostě miláček, vždycky někde lapne na zadeček a sedí, dneska např. v myčce, to má obzvlášť rád, je hodňoučký, klidný a tichý. Dcera onemocněla a on s ní byl celé odpoledne vzorně v posteli, nejlépe přisátý na krku. On je vážně strašná přísavka, jak uvidí někoho sedět, už je na něm. Včera jsme ho odčervili, jak jste říkali, teď už se musí jen vykrmit, největší na něm jsou ty jeho oči a ušiska. Vypadá jako Jodi z Hvězdných válek ale tohle jméno doma neprošlo.
Jsem moc ráda že nemají žádné problémy s našima kočkama, to je super.

29.11.2007:
Zdravím z Luhačovic, konečně jsme spáchali ty fotky, tak je posílám v příloze. Amir i Gaston už jsou přes den normálně s ostatníma, cestu ven nenašli, ještě je hlídám. Ale jinak si to užívají, misky i pelíšky ostatních.
Amir se netulí, Gaston až moc, je to fakt vtěrka a hrozně rád se šplhá po zádech až na krk. Je to taková malá myš, furt po někom leze. A naše Habibi ho miluje, protože se nechá od ní celý kompletně olízat. Je vždycky úplně mokrý, ale spkojený drží.
Amir je takový samotář nezávislý, někde se zašije a spí a to je nejhodnější, když nic nevymýšlí a nezkoumá. Ale myslím, že je rozumný, on to pochopí co může a co ne, nakonec to všechny kočky pochopily.
Máme radost, že jste udaly i Aronka, to mu moc přejeme, samozřejmě i ostatním.
Tak ať se daří a ať máte stále méně koček a stále více úžasných nových majitelů.
P.S. Už mám zase Gastona na zádech, nepochází on náhodou z opice?

1.12.2007:
Zdraví miniútulek z Luhačovic,
kočky už necháváme i přes noc všechny dohromady, ale musíme se rezolutně zavírat v ložnici. Jsou to malé hovínka na patě, jakmile padne večer, zalehnou někde kolem nás a když se zvedneme a odejdeme nahoru do koupelny a do ložnice nebo k počítači, skoro všechny máme v patách. Pelíšky máme všude, na chodbách, v koupelně, to vy znáte. Ale postel to by bylo! A ráno se někteří křikem dožadují otevření dveří a už se nás nemůžou dočkat. Takže vlasně nevím kde kdo spí, ale nějak se vždycky srovnají. Absolutně nejoblíbenější jsou ty podušky od vás. Amir je pan kocour, už se úplně zklidnil, prozkoumal suterén, garáž, prádelnu, kotelnu, objevil spoustu nového prostoru na řádění, a tak v bytě už jen spí. Jen mazlit se nechodí, maximálně se otírá a plete pod nohy. Gaston nám to vynahrazuje všem až moc, je furt na někom přilepený a vrní. On fakt nechce být ani chvilku sám. I v pelíšku se vždycky k někomu přitulí, k Amirovi nebo k Terezce, jemu je to fuk, on je takový pohodář, on miluje všechny. Je to naše zlatíčko. Občas se projde po stole, ale to časem pochopí. Zas ho mám tady na krku. To ještě náš Filípek je takový kamarádský ke všem, pořád někomu umývá uši a hlavu a kohokoliv k sobě přitulí.
Musím vám napsat. že vaše kočky jsou absolutní vzorňáci na záchodování. Gastonek bobíšek malinký se nikdy nepočural ani nepo...
To ty naše koťata z útulku byly čuňátka. Terezka se počurala ještě o minulém víkendu dceři do peřiny.
Manžel je akvarista, želv máme celkem 6, 2 jsou v létě venku v jezírku, ty 2 veliké na fotce to jsou kožnatky z floridských bažin a pak máme ještě 2 v pracovně, všechno to jsou vodní. A pak ještě spoustu raků, mloků, žabky, lezce apod. Všude akvária, to se kočkám líbí, to mají místo televize. No a Habibi je taky miláček. Gastona si oblíbila proto, že si nechá líbit to její žužlání a olizování, prostě sedí a drží. Jsou jak obr a trpaslík, 36 kilo a ? Musím ho zvážit, má vůbec aspoň kilo ?
Ty kočičí stromy jsou fakt bomba, kolik to asi stojí ? Na těch jejich stránkách nejsou vůbec ceny. Moc se mi to líbí, to by se asi vyplatilo když už máme 9 koček, ale nevím jestli to má cenu, když chodí ven.
Tak se mějte, moc pozdravujem všechny kočičky a kocourky.

13.12.2007:
Zdravím všechny v Hodoníně,
máme se výborně, všechno se utřepalo, všichni jsme v pohodě. Největší zlobidlo je teď Gaston, jak je ze všech nejmenší, tak nejvíce řve u jídla, šplhá se po nohavicích, chodí po stole, furt leze do koše, do myčky a kontroluje každý pytel s odpadem. Sice jsme ho už 2x odčervili, ale chová se jako by měl pořád tu tasemnici nebo přijel z Terezína. Má furt příšerný vlčí hlad a když něco uchvátí tak vrčí jako šelma. Samozřejmě ale granule ho nechávají v klidu, rve se furt za něčím jiným, syrovým masem, jakýmkoliv masem, ráno ukradl manželovi kus čerstvého chleba, zbožňuje pomazánkové máslo a různé ty Lučiny apod. a cokoliv od tvarohu, kysanou smetanu, prostě absolutně cokoliv kromě granulí. A je fakt drsný a neodbytný. Náš starý Mates ho občas přidusí k zemi a vyfackuje, ale on je v pohodě, jemu je to fuk, on všechny miluje a dál se dere kam může a hlavně kam nesmí. Ale když se trochu vychová bude to fajn, jako se všema. On se prostě snaží prosadit, když je nejmenší. Jinak je miláček, furt se po někom plazí, on prostě musí na někom ležet, ale jedině na krku. Je to takový malinký mazlíček, vypadá pořád jako laboratorní krysa, musíme ho vykrmit.
Amirek je miláček, už si chodí pro mazlení, nejradši spí manželovi v nohách, nerad se bere do náruče, ale rád se otírá a chodí si na manžela lehnout. Já jsem na jídlo a na výchovu a on je na mazlení, protože vydrží dlouho sedět u televize nebo u počítače a to mají kočky nejradši, když se člověk moc nehýbe a nevrtí a ony mohou klidně spát. Už si chodí na procházky do zahrady, ale jen tak vždycky na chviličku, asi nemá rád zimu. Když jsem četla zprávy o Aronovi, tak jsem nechápala jak mohou být bratři, vždyť Amirek je tak hodný . On se tak úžasně uklidnil, nezavrčí, nezasyčí, drápky nevytáhne, je to fakt zlatíčko. A jak se skamarádil s našima koťatama, to je prostě idylka. A ani velké kočky na něj nestartujou, protože je kliďas, nikam se nerve a počká si.
Naše Sisinka, co je na fotce s Gastonem u akvária, se asi vrátila domů. Byla u nás asi měsíc a nevěděli jsme čí je, asi se ztratila, pořád vysedávala u dveří, s nikým se nekamarádila, ale byla z domu, byla vykrmená a čisťounká a mazlivá, zvyklá na lidi. Byla ale u nás nešťastná, asi tady bylo na ni moc koček, ani se neuměla dostat k misce, museli jsme jí dávat zvlášť, aby se vůbec najedla. Obešla nějaké sousedy a pak asi trefila domů nebo si ji někdo vzal. Tak snad je spokojená. A my už máme jen 8 kousků. Jsou ale všichni moc hodní, musím zaklepat, ža jsou klidně celý den sami doma a nic neprovedou. A když je kolem 10 večer chytne honivá a hravá nálada, tak je vystrčím na balkón, zchladnou a jdou spát. V podstatě kromě toho bláznění kolem jídla je to v pohodě, ale to vy znáte, když jich musíte nakrmit 40, taky se po vás asi plazí a skáčou a snaží se něco chytit vytaženýma drápkama.
Mám radost že se udala Sněhulka, moc jí to přeju, byla nádherná. Pořád sleduju vaše stránky a vždycky se raduju, když najdete nové majitele.
Posílám fotku s hádankou "hledej Amira".

4.1.2008:
Trošku opožděně, ale o to srdečněji zdravím všechny dobré lidičky a všechny úžasné nádherné kočičky a všem přeju za celu naši lidskou i zvířecí rodinku hodně hodně zdravíčka a štěstíčka v novém roce, málo nových kočiček a hodně nových páníčků.
My tady žijeme v absolutní pohodičce co se zvířátek týče, dokonce se k nám na Vánoce vrátila i Sisinka, o které jsme si mysleli, že se vrátila někam jinam, kde byla původně. Ovšem kdo u nás jednou pobyl, ten ví, že je to tady nejlepší. Je to sice samotářka a s nikým z ostatních 8 koček a kocourů nepeče, ani ve hře ani v jídle, ale vždycky je někde poblíž někoho z nás, lidskou blízkost vyžaduje stále, kočičí nemusí.
Gastonek má furt příšerný hlad a hlásí se o jídlo a každého odstrčí od misky. On se teda fakt při krmení nenechá ošidit a hrozně při tom vrčí jako pes. Ale jinak jakmile si někdo z nás sedně nebo lehne, okamžitě ho má na klíně nebo někde na těle. To Amirek je proti němu absolutní kliďas a pohodář, on se nosí jako aristokrat, počká si, nestrká se, nekřičí, je takový vznešený a elegantní. A chodí si i pro mazlení a když zůstane otevřeno v ložnici, neomylně ho najdeme v některé posteli, většinou s naším Filípkem, furt se olizují a mydlí jeden druhého. Náš Filip je strašně kontaktní, on všechny miluje, lidi, kočky i kocoury i psa a pořád se s někým muchluje.
Váhali jsme se stromečkem a musím pochválit celé kočičí osazenstvo. Máme nádhernou 2,5metrovou jedli a naprosto neporušená přežila celé Vánoce. Sice jsme dali jen pomeranče, dřevěné a slaměné ozdoby, prostě všechno přežilo. Vysvětluju si to tím, že si chodí všichni zařádit ven, kromě Gastona, takže doma se jen válejí..... Zajímalo je to tak akorát první den.
Tak doufám že u vás jsou všichni zdraví a spokojení, že jste měli spokojené a krásné vánoce a přeju ještě jednou hodně sil a hodně úspěchů!!! A ať se mají všichni tak skvěle jako Gastonek na přiložené fotce.

17.1.2008:
Gaston váží 1,6 kg, pořád je tady nejmenší a i když jsou misky celý den plné a mají na výběr 5-6 druhů granulí, on má furt vlčí hlad. Může to být cokoliv i samotný chleba, skáče mi po rukách a pak na všechny vrčí, aby mu to nikdo nebral. Je rychlý jak motorová myš, prostě v jídle on nezná bratra.
Gaston určitě hluchý není a na vysavač kašle, asi si na něj zvykl od mala. Některým kočkám to nevadí. Naše Pomněnka dokáže baštit na lince u dřezu i když mám zapnutý drtič na odpadky a to je nějaký rachot nebo teče voda a něco umývám, to je prostě absolutní tlustý strakatý pohodář. Tak zdravím za všechny spokojené kočičky a kocourky.

3.2.2008:
Gaston a Amir se mají dobře. Až se Gaston konečně jednou nažere tak, že nebude neustále kontrolovat dřez, myčku a odpadkový koš a řvát jako lev u každého jídla, které jen zahlédne, bude to naprostá pohoda. Zatím je to absolutně bezedné bříško.

2.3.2008:
Zdravím všechny kočičáky a skvělé lidičky v Hodoníně!
Z Gastonka je nádherné koťátko, roste do krásy, posílám fotečky. Neumíte si představit, jak ožil, jak je čilý a jak ho všechno baví. Přibral a roste z něj krasavec, asi nakonec všechny přeroste. Je už i trochu lépe vychovaný, i když špinavé nádobí ve dřezu musí vždycky zkontrolovat. Už totiž vyskočí ze země na linku, tak mu nic neuteče. Je to hračička, stačí mu na několik hodin kousek drátku, párátko, větvička a nejlépe dceřina gumička do vlasů nebo velká psí granule. To je pak honička. Máme dole všude dlažbu, takže to parádně klouže po celém bytě. Žravý je pořád stejně, rychlý jako střela a strašně hltavý. Sní svoje a okamžitě se naveze někomu jinému do misky a přitom strašně vrčí jako šelma. On fakt dokáže spořádat za 3 a furt nemá dost. Shodí si ze skřínky na zem celý balík toastových chlebů a ne že by si jeden dva snědl, on nahryže všechny. On přehryže i igelitku a sežere suchý chleba. Misky jsou přitom celý den plné, jenže ty granule jsou nuda, ty jsou tam pořád.
Jinak celý den spinká jako miminko. Jakmile zjistí, že jsem šla do postele, přiřítí se a uloží se mi na krku, vrní jako sekačka na trávu. Jenže já jsem pohyblivý spáč, furt se melu, to mu vadí, nakonec sleze a lehne si vedle. A spí tak dlouho jako já, ctí i víkendy, což je skvělé! V podstatě jsme všichni nakonec v noci v jednom pokoji, pes i koťata. Jako by se v tom velikém domě samy bály.
Píšu pořád jen o Gastonkovi, protože Amirek nás bohužel opustil. Asi nám ho někdo ukradl. Hledali jsme všude, inzerát dali, čekali, oplakali ho, zřejmě se s tím musíme smířit. Jsme naprosto zoufalí. Měl obojek, byl tak nádherný a bylo jasné, že někomu patří. Snad se má dobře, ale nám strašně chybí......
P.S. Na fotkách je Gastonek se svou největší a nejlepší kamarádkou Terezkou, to je dvojče Vaší Mišel, jak se mi u Vás tak strašně líbila. A dceru Markétku poznáte, ta byla s náma u Vás v Hodoníně.

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.