Moureček Bobeš se opuštěný, hladový a se zraněnou tlapkou potuloval v únoru 2008 v Chýni u Prahy, kde jej odchytla naše spolupracovnice Petra:

Bobeše jsem odchytla po zhruba měsíčním zakrmování na své zahradě. Prvních pět dnů na sebe vůbec nenechal sáhnout, až jsem si myslela, že je to typický plašan, který o domácí prostředí nestojí. Zhruba po třech týdnech (po kastraci bral ještě 10 dnů antibiotika kvůli poraněné tlapce) se ale začal osmělovat a bylo jasné, že teplý pelíšek, plná miska a pravidelná dávka mazlení ho začínají bavit. Svůj strach z lidí překonal a stal se z něj velmi milý komunikativní kocourek a ohromný mazel - ke všemu  má co říct a taky to krátkým mňouknutím vždycky řekne. V dubnu 2008 byl umístěn ke známé mých rodičů do Horní Cerekve, ta jej ale za 3 dny vrátila, protože prý doma zlobil. Protože jsem jej nemohla hned vyzvednout, zůstal 14 dní u mých rodičů a nutno říct, že se mu tam moc líbilo - domácí "gaučák" Mourek sice proti jeho přítomnosti protestoval a důsledně hlídal, aby mu vetřelec náhodou nezabral místo na posteli u topení, Bobeš byl ale mnohem raději venku, kde dělal společnost kocourovi Šamanovi při každodenních obchůzkách stodoly, půdy a zahrady, a velmi rychle si zvykl i na aljašského malamuta Aranku, které se nebál a ona ho za to na oplátku respektovala. Zamilovali si jej i moji rodiče a dokonce uvažovali, že si ho nechají nastálo, ale tři kocouři a pes už by na ně byli moc, a tak Bobeš putoval zpátky do Chýně.
Za celou tu dobu se na něj nikdo nepřihlásil, a jeho už asi nebavilo čekat - 30.8.2008 odešel ven a už se nevrátil.
Mezitím mým rodičům za velmi smutných okolností zemřel Šaman a oni se několikrát ptali, jestli se Bobeš náhodou nevrátil... Nevrátil a já jsem v jeho návrat už ani nedoufala, co se s ním stalo, jsme se mohli jen dohadovat. Pak jednou, po 5 týdnech, přišel domů jakoby nic - trochu silnější, než jsem si ho pamatovala, s 12 klíšťaty v huňatém kožichu... A tak snad jednou provždy skončilo jeho putování a hledání nového domova - malým zázrakem, kdy Šaman se již z kočičího nebe nemohl dívat, jak moc se mí rodiče kvůli jeho smrti trápí, a poslal nám Bobeše zpátky, aby radost z návratu zkusila zvítězit nad bolestí ze ztráty.  9.10.2008 odjel do Cerekve k Arance a Mourkovi.