Tak vězte, že oba kočičáci jsou stále s námi a mají se skvěle. Za krátký čas je sice čeká stěhování, odcházejí s mou dcerou do jejího nového domu, nicméně ani tam se nebudou mít o nic hůř, než když byli s celou naší rodinou. Dovolte mi přiložit současné fotografie a Vám všem poděkovat za práci, kterou celé roky děláte. Díky za všechny zachráněné kočičky.
S pozdravem Vilma H. 

20.10.2017
Dobrý den,
je to 10 let a 13 dní, co jsem si od vás na umísťovací výstavě (7.10.2007) přivezla dva kocourky - u vás Brumík a Kulda - pro mě od začátku Tom a Jerry.
Naposledy jsme vám ohledně kocourků psaly (teda mamka) 18.1.2015. Od té doby se toho hodně změnilo.
Kluci jsou od února 2015 se mnou v novém bytě - nechodí tedy již přes dva roky ven, ale zvládli změnu dobře. Ven už nechtějí a já jsem ráda - mám větší klid :-) Jerry sice potřebuje mít otevřené okno a tak máme okna zasíťovaná a udělané i větší parapety, aby se tam kočičáci mohli vyvalovat :-)
Od loňska mají i novou kamarádku - zachráněnou perskou činčilu Viki. Mamka totiž začala spolupracovat s kočičími útulky (pomáhá kočky chytat, vozit na veterinu, pomáhá s aukcemi apod.). A tak se k nám 18.8.2016 dostala perská činčila, kterou jsme měli mít jen 2 týdny v karanténě. Jelikož byla ale plachá (no my spíše říkáme asociální - nešla ani na deku, lehávala jen na zemi) a prý neměla ráda jiné kočky, zejména pak koťata, tak o ní bohužel velký zájem nebyl :-( A tak, když u nás byla skoro měsíc, tak již byla s námi v celém bytě a ne jen ve své karanténě a dostávala se tedy do styku i s Tomem a Jerrym. A? Neříkám, že se milují, ale snáší se :-) Viki už se hodně zlepšila (hlavně díky Jerrymu - naučil ji třeba skákat na okno). Takže přesně před rokem se nám smečka rozrostla o další kočičku.
Chtěla bych vám tím hlavně říct, že kluci jsou v pořádku a doufám, že se vám budu moct za 10 let opět ozvat. Moc je milujeme a jsou pro nás vším! Jsem moc ráda, že je mám :-)
Přeji vám, aby i ostatní kočičky našli milující domov a měli se jen a jen krásně. Pozdravujeme - panička Veronika, páníček Pavel a kočičky Tom, Jerry, Viki a mrňous Siri
P.S. V příloze zasílám pár foteček.

3.9.2021
Dobrý den,
před skoro 14 lety jsem si od vás na umísťovací výstavě v Praze vzala 2 kocourky. Je mi jasné, že za tu dobu vám "rukama" prošlo tisíce koček. Brumík a Kulda...
Bráchové, od začátku jsem věděla, že je nemůžu rozdělit. A tak, i když jsme s mamkou tehdy jely jen pro jednu kočičku, jsme odjížděly s oběma. Milovala jsem je od prvního okamžiku. Tom byl maličko víc svéráz, nepotřeboval tolik člověka. Zato Jerry ano a jak! Tomík se časem změnil, bohužel se stalo to, že ho na týden sousedé zavřeli ve sklepě. Co já se ho nahledala a probrečela za ten týden! Naštěstí vše dopadlo dobře a po týdnu přišel domů. Od té doby byl i on více na člověka vázaný.

Po osmi letech jsem se odstěhovala do svého bytu. Bohužel už kluci nemohli chodit ven, ale udělala jsem maximum, aby byly šťastní a spokojení i doma - zasíťovaná okna, zvětšené parapety, aby mohli venku ležet, škrabadla, prolézačky na stěnách, domečky. A kluci si zvykli.
Po cca třech letech jsme hlídali s (teď již bývalým) přítelem perskou kočičku, která u nás již zůstala. Jerry ji totiž do domácnosti začlenil, a jelikož z množírny nebyla úplně asociovaná, on ji to vše naučil. Po dalším cca roce jsme zachránili koťátko, které bylo v místě, kde hořelo, takže i kočička - Ciri - byla spálená. Naštěstí jen chloupky, vousky a trochu ouška. I ta u nás zůstala, neboť Jerry byl jak její táta! Stále ji olizoval, hrál si s ní, vše ji učil. A jak toho umělá využít! Chodila k němu, vždy nastavila tvář a on ji s láskou umyl.

V té době jsem vám také psala - rok 2017. Chvíli poté jsme šli se všemi kočkami na kompletní vyšetření - krev, srdíčko atd. Bohužel se zjistilo, že Jerry je nemocný... Už v předchozích letech měl často problémy se záněty močového ústrojí. Vždy to bylo lepší, pak zase horší období, kdy zničil (chozením mimo záchod) postel, gauč, stěny... Vždy jsme to trpělivě uklízeli.

Toto vyšetření ale odhalilo ještě něco jiného - vrozenou vadu srdíčka a onemocnění štítné žlázy. A tak jsme začali podávat léky. Vše bylo ale jen podpůrné, nešlo to vyléčit. Měl opět svá lepší a horší období. V tom horším období jsme byli několikrát týdně na veterině - kapačky, sono, různá vyšetření, když nechtěl jíst nebo zvracel. Bohužel nemoc srdíčka způsobovala i zhoršené dýchání. Se vším ale Jerry statečně bojoval! Po cca dvou a půl letech diagnostikovaných nemocí ale Jerry zhubl ze svých celoživotních 4.6kg na 3.4 kg... Začínalo se to na něm projevovat.

Největší boj svedl letos v březnu. Opět měl horší období. Musel přijít o zoubky, což ale vyžadovalo vyšetření srdíčka, aby zvládl anestezii. Vše dopadlo v pořádku, jen se mu vůbec nechtělo jíst. Nikdo nevěděl proč. Rány po zubech se hojily dobře, neměl objektivní důvod. Měsíc jsem ho krmila stříkačkou. Volno z práce bylo samozřejmostí. Neměl to rád, ale vždy trpělivě seděl a nechal se nakrmit. Bohužel se v té době zjistilo, že má nález na játrech. Rakovina. Bohužel se nedalo již nic dělat.
Po tom měsíci se ale Jerry rozpapal sám. Dál jsme podávali léky na srdíčko a štítnou žlázu a léky na podporu regeneraci jater. Měl dny, kdy byl víc unavený, ale i dny, kdy vypadal jako by nic. Každý večer se mnou usínal v posteli, každé ráno čekal na jídlo, vítal nás, když jsme přišli z práce...

Bohužel v neděli 29.8. ráno jsem se probudila, on ležel vedle mne na svém polštáři a já to věděla ... Už předchozí 2 dny byl slabý, nechtěl jíst, hlavně ležel na svých oblíbených místech. Myslela jsem si, že to je jen jeho horší období, které opět přejde. To ráno jsem ale v jeho očích viděla, že už nemůže.
S těžkým srdcem jsem odjela na veterinu... Ještě předtím za ním ale přišel Tomík a omyl ho, rozloučil se. Nechala jsem ho ještě projít chvíli po zahradě, aby očichal trávu, kterou měl tak rád...
Na veterině se bohužel potvrdilo mé tušení. Měl vodu v hrudníčku. Nemohla jsem jinak, než ho nechat odejít.
Bylo to to nejhorší a nejtěžší rozhodnutí v mém životě a mrzí mě, že jsem pro něj nemohla udělat víc. Byla jsem s ním až do konce. Doma po něm jeho bráška Tom i "dcera" Ciri také teskní.

Chtěla jsem vám jen říct příběh. Příběh kocourka, kterého nikdo nechtěl (když jsme stáli před deseti lety u jeho klece, všichni koukali na bráchu Toma). Já se ale zamilovala hned a věděla jsem, že je výjimečný. A taky byl! Moc dobře věděl, kdy jsem ho potřebovala, přišel na zavolání, povídali jsme si spolu, nosil kuličku z papíru, když jsme si hráli. Nikdy na něho nezapomenu a vám děkuji, že jste ho tenkrát s sebou vzali, změnil mi život!

Snad nevadí, že posílám takovýto delší příběh, ale chtěla jsem, abyste to věděli.
Zasílám ještě pár fotek. Miloval ležet na parapetu či s námi v posteli. Mého nového přítele před 2,5 lety krásně přijal a rádi spolu (hlavně o víkendech) leželi v posteli.

Fotografie z nového domova obou kocourků najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz, nyní ZDE.