Cindy jsme v březnu 2007 společně s Marjánkou a Petynkou dovezly z Uherského Hradiště, kde je jedna hodná paní krmila, ovšem ostatní hrozili likvidací. Kristiána jsme společně s dalšími koťaty dovezly v červnu 2007 ze zahrádek ve Štěpnici od paní, která na své zahradě neustále nachází další a další koťata. 30.6.2007 byli společně umístěni do Pozořic u Brna. Jejich nová majitelka nám napsala:

1.7.2007:
Tak jsme s Kristiánkem spali v posteli a myslím, že zítra se k nám přidá i Cindy, protože to k ránu vyzkoušela. V noci z koupelny naříkala a když jsem za ní přišla, tak se o mě 20 minut otírala a vyžadovala hlazení. Vyfocenou ji ještě nemám, nebudu na ni spěchat, nechci ji děsit. Zato Kristiánek už své foto posílá. (Viz foto nahoře.) Co ho máme nevím o tom, že mám děti.

3.7.2007:
Zdravíme všechny v Hodoníně z nového domova Cindy a Kristiána. Nejdříve chceme moc poděkovat. Nejen za naše nové kamarády, ale hlavně za nás, za tu zkušenost, kterou jsme prožili. Na Cindy jsme čekali poměrně dlouho, protože jsme čekali, až se vyléčí z potravinové alergie. Nakonec jsme si ji vzali, přestože není úplně doléčená. Než jsme si Cindy vzali, dopisovali jsme si s Luckou Malečkovou, takže ještě předtím, než jsme si ji přivezly, jsme o ní věděli už dopředou spoustu věcí. Například o její zvláštní, poněkud plašší povaze a o tom, jak velmi nesnáší podávání léků. A tak nás nezaskočilo, že se schovává, když cítí potřebu, a že bojuje co může, abychom do ní její léky nedostali, nebo jen tak výhružně zavrčí...
Cindy ale není jen v této poloze. Čím je u nás déle, tím častěji vyžaduje naši společnost. Začíná si hrát, sama se začne třít o nohy a naskakuje na zadních, aby se hlavou dotkla naší ruky. Je v mazlení docela nešikovná, což svědčí i o tom, že jí bylo lidmi ublíženo. A protože si není jistá, tak necháváme volbu na ní. Do ničeho ji nenutíme a ona se o to usilovněji snaží nás kontaktovat. Je pěkné, když nás provází po domě, když nás pozoruje ze schodiště, nebo si přijde lehnout do pokoje, kde pracujeme u počítače. A naší pozornosti vždy dostane tolik, kolik žádá.
Kristiánek už s ní navázal kontakt, právě v tuhle chvíli spolu odpočívají. Je to rozverný kocourek, který dokáže zaměstnat celou rodinu. Děkujeme za oba!
Chceme hlavně napsat, že nemůžeme nepochválit celý tým, který se ujímá koček bez domova. Vaše práce je velmi usilovná. Viděla jsem množství letošních koťat. Do místnosti musí člověk vplout doslova jako baletka, jsou totiž všude, okamžitě připraveni se předvést, jako by věděli... Nejde se nesmát, když je vidíte, jak lustrují obsah vašich tašek, jak zkoušejí pevnost šňůrek na oblečení, je to krásná, ale i velmi smutná podívaná! Každý si nemůže kočky osvojit, ale každý může pomoci. Příspěvky se mění v maso, granule, konzervy, veterinární poplatky.. a vše je potřeba. Stačí se jen podívat na nabídku koček.
A ještě jedno poděkování, a to za skvělé www stránky a Kristiánek děkuje za úžasné háčkované a pletené hračky, které se mu líbí víc než ty z obchodu!

10.7.2007:
Cindy dělá velké pokroky a já jsem z ní úplně hotová. Když má náladu spát, zaleze si do klidu za psací stůl. Když k nám přišla, našla ten nejmíň přístupný kout a tam trávila většinu dne. Dnes už odpočívá pěkně na skříňce a kdykoliv má příležitost, nastaví nám na hlazení pupík. Když se vzbudí a já jsem v podkroví sama, provází mě na každém kroku jako pejsek. Až mám strach, že o ni zakopnu. Miluje papírové koule a honí je s takovou vervou, že vypadá jako rozjetý vlak. V tento moment mi očichává klávesnici a otírá se o monitor. Tak vlastně píšeme obě! Kontaktuje Kristiána, i když ona je dáma - odtud potud. Chvilku si hrají, pak malý dostane pár facek a konec. Ale občas spolu spinkají a to je moc pěkný pohled. Když je kotě venku a ona je tu sama, hned ho vítá, když se vrátí. Teď nic nevidím, Cindy mi dělá před monitorem "tlusté sklo".
Jsem ráda, že je to jak je! Uvelebila se mi na stole a spí, no není tohle důvěrné gesto?
Měla jsem pochyby, jestli mi neuteče, jestli nás bude mít ráda..., mám fakt radost. Myslím si, že u vás neměla jisté, zda najde prázdnou a přístupnou svoji skrýš, zdá se, že tohle je pro ni hodně důležité. Na kočky je zvědavá docela dost, ale jen zvědavá. Nejvíc se jí podle reakcí líbí kocour.
Zrovna teď přišel Kristiánek - byl s klukama na dvoře a ona hned seskočila a lehla si k němu, zatímco on "lustruje" obsah své misečky. Určitě jim časem koupím nějaké pěkné škrabadlo, budou nadšení. Cindy si už také zvyká na nošení v náručí a hlazení na klíně. Párkrát už řešila dilema, kdy si na kolena vyskočit- nevyskočit sama, tak začne mňoukat a já ji zvednu.
Oba jsou ohromně čistotní, fakt mě to překvapuje. Posílám vám nějakou fotodokumentaci. Malý dělá radost hlavně klukům, hlídají ho, hrají si s ním, uspávají.. berou to tak, že ho mají na starost. A kotě jak je vidí, tak má vždy takovou radost, bere je jako koťata.

22.7.2007:
Musím Ti napsat Lucko, Cindy se sama pohybuje po domě!!!! Chodí ven i domů, vysedává na okně, je to super. Chodí i do přízemí a jak šmejdí všude možně...!!! Koukni na fotky! Měla jsem z toho nejdřív hrozné nervy, ale pak jsem si řekla, že přestanu blbnout a nechám to na ní. A ona si poležela pod keřem a ve skalce a zkusila, jestli se nedají sníst papoušci a očuchala se s kocourem a pohrála si s Kristiánkem a došla za mnou do podkroví si pospat. A tak je to každý den.
Překvapilo mě, že jediná kočka, která se nekontaktuje, je Anděla, o které jsem ti psala, že si myslím, že je jediná bezproblémově přijme. A nejen to, je naštvaná i na mě!
Kocour se o oba nové zajímá, zatím přátelsky, ale hlídám ho. Mikuláš si chce hrát taky, když něco děláme s Kristiánkem.

29.7.2007:
Cindy chce stále na dvůr, obchází kolem dveří a okna. Někdy je venku i 2-3 hodiny, polehává pod keřem, nakukuje všude možně..hraje si s Kristiánem....
Mám pocit, že si zvyká ve skocích, jednou je přítulná, podruhé utíká, je vážně zvláštní. Ale je mi jasné, že léky jí za nás nikdo nepodá a tak si říkám, jestli se nám podaří alespoň na ten prášek obden, jinak nemůžeme z domu. S lékama jsou problémy, někdy je sní v pohodě, jindy se zapře, zrovna včera jsme zkoušeli oba dva a Radima nakonec kousla.
Koupila jsem jim škrabadlo, sestavovali jsme ho s klukama, nevím, kdo z něj měl větší radost. Asi děti. Cindy ale dává zatím přednost různým škvírám a dírám, leze do skříní, úložného prostoru pod postelí... a moc ráda se mnou "pracuje" na počítači, má už na stole i svoji dečku.

25.9.2007:
Je to už tři měsíce, co nám Cindy a Kristiánek dělají život hezčím. Cindy pomalinku končí plánovaná léčba a tak netrpělivě čekáme na výsledek. Je velice spokojená, užívá se venkovního sluníčka i tepla domova, má umožněný výběh na dvůr a tak často lehává na skalce, kde vedle vápencových kamenů- dobře maskována- prospí i celé odpoledne. Září odtud jen její krásné oči. Kristiánek vyrostl a zmohutněl, je stále při chuti a připravený na každou lumpárnu. S oblibou pořádá lov na palce u nohou, nebo laškovně zápolí s Cindiným ocasem. Oba se mají dobře. Děkujeme ze srdce za naše kočičí kamarády i za všechny ostatní, kterým pomáháte. Hodně štěstí do budoucna!

4.11.2007:
Cindy se daří dobře, neškrábe se, pěkně papá, začne mňoukat, když chce jít ven, ale brzy se vrací (zřejmě ráda dělá potřebu v přírodě). Je tlusťoučká a spokojeňoučká, oblíbila si tu naši vyrobenou polici (posílala jsem fotky ještě před jejím odběrem) jíst jí chutná....a stále se ráda rozvaluje na zádech.

18.12.2007:
Na vašich stránkách sleduji Marjánku a Petynku, a tak mě dojalo, co napsala paní o Cindy. Ráda bych jí napsala, že se u nás má Cindy dobře. Pouštím ji na dvůr, ráda se proběhne a ona opravdu běhá ze strany dvoru na druhou, jako by trénovala, je srandovní. Jak ji to přestane bavit, skočí na okno a já ji pustím domů. Má své oblíbené místo (polštářky), oblíbené granule (Purina), oblíbené hračky (klas obilí, papírová koule), má kočičí a psí kamarády, nic jí nechybí. Chtěla bych, aby paní věděla, že je její zásluha, že Cindy, Marjánka a Petynka přežily (a samozřejmě i vaše v Hodoníně) a že jsem jí vděčná (i vám) a že děkuji!

23.1.2007:
Ahoj Lucko,
posílám moje nejnovější fotky, prý jsem byla moc šikovná- úplná modelka. Mám se dobře, celý den tu pospávám v proutěném košíčku v podkroví. Už se těším na jaro, ven mě to táhne, ale zatím je tam ještě pořádná zima, tak zase honem domů. Jíst mi chutná, kůže mě trochu lechtá, ale neškrábu se do krve jako kdysi, teď trochu línám, tak mě musí víc kartáčovat a to se mi líbí. Jen ty drápky kdyby mi nestříhali, to mě štve. A taky mytí tlapek, komu vadí trocha bláta... ale jinak se mám fajn a zase se ozvu.
PS: Kristík jede zítra na nějaký výlet, jako na kastraci nebo tak nějak... Jen nechápu, proč nemůžu jet taky!

7.10.2008:
Milá Luci a všichni v Hodoníně,
30. 6. 2007 jsme se rozloučíli s depozitem a vydali jsme se do neznáma. Nejhorší chvilky v našem životě ale nebyly vůbec tak dramatické. Bydlíme v domečku s velkým uzavřeným a slunečným dvorem a ještě větší zahradou. Máme další 4 kočičí kamarády a spoustu prostoru na lenošení i lumpárny. Posíláme nová fota aby bylo vidět, jak se nám daří a jak jsme vyrostli. Děkujeme všem v Hodoníně, že nám dali tu šanci žít spokojený život.

12.2.2010:
Milá Lucko!
Čas tak běží!!!! A já na Tebe myslím- posílám slíbené fotky! :o)
Tak se koukni, vypadají dobře, že?
Když to nějak shrnu. Máme je od roku 2007. Cindy jsme brali s trvalým předpisem na léky, při čemž do ní prednison dostat byl opravdový boj. Dnes je bez léků. Já myslím že nepřeháním když napíšu, že léčebný moment byl u ní pokojný a pohodový život s výběhem, klidem, relaxací na sluníčku atd. Že se prostě uklidnila a našla domov, který jí vyhovuje. Jsem moc ráda!
Kristián, všechna slova co napíšu nevykreslí jeho úžasné vlastnosti. Je plašší povahy- hodně lekavý, ale při tom veliký mazel a jeho jméno ho přesně vystihuje. Jako ti "seladóni" ze starých časů.. "zavřete oči, odcházím." Je zlatý.
Posílám 2 maily, fotek hodně- na jedné je vidět celá parta, chybí jen Čert, který si nerozumí s Laskem a je trvale venku a pak Mikuláš- umřel loni v létě.
Doufám, že se máš dobře, stále sleduji vaše stránky. koček a koček.. Je to stále dokola.

Fotografie z nového domova Cindy a Kristiána najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.