Drobounká kočička Elča byla v červnu 2006 hozena přes plot depozita. Má nádherné smaragdově zelené oči, zvláštní hnědou skvrnu na hřbetě a hnědý ocásek. Je velice mazlivá a milounká k lidem, ale druhé kočky ráda nemá. Asi měla venku špatné zkušenosti. Nový domov našla 12.11.2006 na umísťovací Výstavě pro kočku - byla umístěna do Českých Budějovic. Její noví majitelé nám napsali:

12.11.2006:
Dobrý večer, Elča zvládla cestu celkem dobře s mňoukáním ve 2. půlce. U nás se zabydlela bez problémů, spí na křesle, jí, a chodí na písek. Pěkný večer.

16.2.2007:
Dobrý den, na podzim 2006 na umisťovací výstavě koček v Praze jsme si od Vás vzali kočku Elču, myslím, že by Vám mohly potěšit tyto fotografie...
Myslím si, že Elča je spokojená, přes den je venku, má pod stříškou boudičku, běhá po poli, chytá myši a nosí nám je k baráku, večer spí na svém starém křesle v teple. Jsem zvědavá, zda se jí bude chtít chodit domů i v létě.
S pozdravem a přáním mnoha úspěchů při zachraňování kočiček.

Naše odpověď:
Dobrý večer,
to si pište, že jste nám udělali radost, obrovskou. Fotky jsou mooooc hezké! Myslíme, že to jak se má Elča u Vás, musí být sen každé kočky. Krásný výběh, plno myšek k lovení, teplý pelíšek, pohlazení...
Taky Vám za tu péči nosí myšky:-).
Elča je nezapomenutelná kočka, hned z několika důvodů (já už to možná psala...):
1) Dostala se k nám strašně zubožená, kost a kůže, naprosto vyčerpaná, odevzdaná.
2) Když se dalala trochu dohromady, okamžitě adoptovala všechna mrňavá koťata o které se starala, jako by byly její vlastní.
3) Hned na to je začala urputně bránit před dalšími kočkami v depozitu. A to tak, že si ještě jako asi 2kilová dovolila zliskat i starého 14letého, domácího 6kilového veterána Jonáše
4) Později se stala tak nesnesitelnou (k dalším kočkám, ne lidem), že si jako jediná "útulková" vydupala privilegium chodit ven.
5) Tam byla k lidem tak přátelská, že si získala i babičky z domu, které jinak na kočky nadávají, protože jim hrabou v záhoncích, a ty si s ní povídaly a hladily ji! Posílaly ji, ať nesedí ve stínu, ale jde na sluníčko. To jsme se opravdu bavily.
A jednou jsme ji dokonce vynášely z hospody odnaproti, kam si jen tak mimochodem zašla. Až jsme měly strach, že jí někdo ublíží....
Když k nám přišla, měla na zádech krásnou hnědou skvrnu Myslely jsme "to je opravdu zvláštní, to se nevidí". Jenže pak skvrna zčernala, byla jen vyšisovaná od sluníčka. Tak jsme zvědavé, jestli jí v létě u Vás taky zhnědne.
Tak ještě jednou děkujeme a na oplátku posíláme pár fotek Elči, která vždy pózovala jako modelka a další její fotky, jak se stará o adoptované koťata.
S přátelským pozdravem
Naďa Tomalová, Lucka Malečková

23.2.2007:
Dobrý den,
děkuji moc za fotečky, je na nich ještě malinká, ale tváří se stejně jako dnes.
Teď jak je zase pěkně a běhá a loví celé dny na poli, je zase trošku hubenější. Naučila se, že se vracíme domů z práce kolem páté, tak také teprve kolem páté se vrací ze svých pochůzek. Také u nás si jí již všimla sousedka, starší pani, a říká o ni, že je to moc milá kočička, má malinkého jezevčíka, se kterým se už Elča zkamarádila, no, očuchají se . Jen o ní prohlásila, že je mlsná, prý ji tuhle nabízela buřta a ona k němu jen čichla a nic si nevzala. Elče chutnají konzervy, obyčejné i drahé, granule jí, tak z nutnosti...Aspoň nikde nic špatnýho nesežere z první ruky...