Nádherně zbarvený mourek Kryštof byl v říjnu 2006 nalezen v polorozbořeném domě, kde se ukrýval pod hromadou cihel a asi týden úpěnlivě mňoukal. Bál se k člověku přiblížit, takže jeho odchyt byl složitý, ale úspěšný. Přibližně ve stejnou dobu jsme přijaly i bílomourka Tobiáše, který byl společně se svými (též již umístěnými) sestřičkami Vendulkou a Mery nalezen opuštěný v uzavřené krabici uprostřed lesa. Paní, která šla na houby, je našla a přinesla je k nám. 14.11.2006 byli oba kocourci umístěni do Dražůvek u Kyjova.

14.11.2006:
Dobrý večer paní Tomalová,
domů jsme dorazili v pořádku, kocourky jsem ubytovala v kuchyni. Tobiášek téměř okamžitě vylezl z přepravky a začal vše očichávat a zkoumat, hned se vrhl k mističce s jídlem. Kryštofkovi to trvalo trochu déle, než se osmělil - je o něco plašší než Tobiášek. Ten je veliký mazel - vůbec se nebál, hned od začátku se nechal hladit a chtěl se mazlit. Teď už tady oba běhají i po obýváku, všechno zkoumají a kamarádí se i s dětmi. Věřím, že se jim u nás bude líbit. Děkuji Vám za ně a za všechny informace (tu stránku kocky-online znám). Budu Vás průběžně informovat, jak se jim daří.
Ještě bych Vám chtěla říct, že se mi u Vás moc líbilo a obdivuji, co děláte pro opuštěné kočky. Ráda bych Vám pomohla - například s rozvozem krmení nebo s ubytováním a péčí o kočičky, než naleznou nový domov... Myslím, že u nás je místa a lásky dost.

17.11.2006:
Z Kryštůfka se zatím vyklubal pěkný "rarášek" - neustále Tobiáše provokuje a útočí na něj, až mám občas strach, že mu něco udělá. Tobiáš je drobnější a mnohem klidnější, opravdový mazlíček, téměř se ode mě nehne a Kryštofovi se skoro ani nebrání a nechá si (skoro) všechno líbit.

Tobiáš však v novém domově onemocněl, a tak jej paní dala na léčení k nám.

Černobílou kočičku Esterku jsme k nám přivezly v květnu 2006 z Uherského Hradiště, kde živořila ve sklepě pod lékárnou. Byla velice tichá a hodná, k cizím lidem však velmi nedůvěřivá. Protože při tak velkém počtu koček, který je v našich depozitech, jsme se jí nemohly věnovat natolik, aby se z ní stala mazlivá kočička, už jsme ani nedoufaly, že by se ji podařilo umístit. V listopadu 2006 se nám však s nabídkou pomoci ozvala majitelka Kryštofa a dohodly jsme se, že si k sobě vezme i Esterku a pokusí se ji přivyknout na lidské pohlazení. Tobiáš se v té době stále léčil, a tak se paní, která se mezitím ujala ještě jedné opuštěné kočky, rozhodla, že si Esterku nechá nastálo.

26.11.2006:
Esterka je v pořádku, v ložnici se zabydlela na okně - dala jsem jí tam pelíšek a většinu času tráví tam. Když se k ní přiblížím, syčí, ale když na ni začnu mluvit, tak se uklidní a nechá se bez problémů hladit, ani se nepokouší utéct nebo nějak bránit. Také se nechala vzít do náruče, posadila jsem si ji na klín, byla úplně v klidu, nechala se hladit a pěkně vrněla . Jí ale dost málo, tak jsem jí dala jednu mističku do pelíšku na okno a kdykoli za ní jdu, tak jí nabízím jídlo, takže dneska už to bylo lepší. Do záchodku chodí čůrat, ale zatím nebyla na stolici. Ložnici zatím neopustila, tak jsem dnes zkusila nechat otevřené dveře celý den. Kocourci si samozřejmě hned našli cestu do ložnice, tak jsem byla zvědavá, jak na sebe budou s Esterkou reagovat, ale naprosto se ignorovali. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

5.12.2006:
Esterka je pořád hrozně tichá, hodně času stráví někde zalezlá, že o ní ani nevíme. Nechá se ale pohladit, i když zpočátku, jak se k ní přibližuju, zatím pořád syčí. Nechá se pohladit i od dcerky. A když je třeba v ložnici na okně, nechá se i vzít do náruče. Na kocourky taky syčí nebo je ignoruje. Co mě ale trochu znepokojuje, že hrozně málo jí - musím to hlídat, vždycky jí misku přistrčím až pod nos a hlídám, aby jedla a aby jí to kocouři nesnědli. Jinak přes den jim nechávám všem třem volný pohyb po bytě, na noc je nepouštím akorát do ložnice. Na záchod Esterka zřejmě chodí normálně, občas jí dám trochu mlíka, na tom si aspoň pochutná. Tak snad to bude v pořádku a budem kamarádky.

7.12.2006:
Dnes v noci jsem šla starší dcerce pro pití a našla jsem Esterku v kuchyni, jak se dobývá do sáčku s kočičími granulemi. Samozřejmě se mě lekla a utekla se schovat, ale aspoň vím, že ví, kde co je, má chuť k jídlu a když je klid, tak se tu volně pohybuje. Kocourkům se daří dobře, jsou strašně umazlení - když si kdokoli z nás někde sedne, už má kocoura na klíně. A když to uvidí ten druhý kocour, tak už utíká a chce se taky mazlit.

12.12.2006:
Esterka se začíná pomalu osmělovat. V pátek ráno přišla skoro až do kuchyně, když jsem chystala snídaně, stála u vchodu a koukala na mě, ale nakonec si to přece jen rozmyslela a zalezla zase za křeslo - nosím jí jídlo tam, abych měla jistotu, že se v klidu nají. Chodí tady tak teď skoro každé ráno, když jsem tu sama s kocourkama a je klid. Po večerech nás zase pozoruje zpoza křesla - jen tak "nenápadně" vykukuje. V sobotu večer seděla dokonce vedle křesla, takže ji manžel poprvé viděl celou:-). Hladit se nechá úplně bez problémů a skoro už na mě ani nesyčí. Hlazení se jí očividně líbí - nastavuje mi krk a otírá se mi o ruku, vyloženě se chce mazlit, ale její strach je zatím ještě silnější. Tak uvidíme, jak to půjde dál.

23.12.2006:
Dobrý den,
nejprve bych Vám všem chtěla popřát prožití krásných a klidných vánočních svátků a hodně zdraví a spokojenosti do nového roku.
S Esterkou jsme udělali zas další pokrok - naučila se sedávat v kuchyni na okně a zůstává tam, i když jsem tam s ní a třeba vařím. Sedí klidně na okně a kouká z okna nebo mě pozoruje. Vzhledem k tomu, jak miniaturní je naše kuchyňka, že ji mám prakticky neustále na dosah ruky, je to od Esterky velmi "odvážné":-). Nechá se i pohladit, vyděsí ji pouze nečekané rychlé pohyby. Vcelku na mě reaguje už celkem normálně, dětí se ale bojí a stejně tak na kocoury syčí. Bude to asi spíš samotářka.

28.2.2007:
Esterka je pořád na zahradě, do domu ji nikdo nedostane - zůstala tam, i když sněžilo a mrzlo. Měla jsem o ni sice strach, aby neumrzla, ale vypadala spokojeně. Každopádně teď teprve je z ní ten pravý mazel. Jakmile se objevím v zahradě, tak už vyleze nebo na zavolání hned přiběhne. Otírá se mi o nohy, nechá se hladit a mazlí se - vůbec to není ta plachá kočka, která se tu pořád schovávala za křeslem! Minulý týden jsem jí dokonce vytahovala klíště, které měla těsně nad okem, a úplně bez problémů - držela, ani se nehla a ještě u toho předla! Ta změna je prostě neuvěřitelná.

Aby toho na paní nebylo moc, zůstal Tobiáš po uzdravení u nás s tím, že se pro něj pokusíme najít nový domov. Jenže to měl v depozitu čím dál těžší - starší kočky, s kterými se chtěl kamarádit, jej bily a s koťaty být nechtěl - když jsme ho k nim daly, bil je. Dohodly jsme se s paní, že jej na tu dobu, dokud pro něj nenajdeme zájemce, dáme opět do Dražůvek. 15.5.2007 nám paní napsala, že si jej nechá. Tobiáš je tak nyní opět doma a podle zpráv z nového domova se zdá, že je opravdu spokojený:

15.5.2007:
Dobrý den, Tobiáška si necháme, je úplně úžasný, největší mazel ze všech. Venku je skoro pořád, někdy i přes noc. Je to prostě fajn.