Tmavě kouřově zbarvený kocourek s bílou podsadou Fifipírek byl v našich depozitech od léta 2005, kdy byl nalezen u jezu řeky Moravy zcela dehydrovaný a na pokraji vysílení. U nás se dobře zotavil a 12.11.2006 na umísťovací Výstavě pro kočku se dočkal i nového domova - byl umístěn do Prahy. Jeho noví majitelé nám napsali:

13.11.2006:
Fifík je v pohodě. Za 3 hod. pobytu u nás už se choval jako doma. Jen to zatím nejde dohromady s naší kočkou, ale vím, že to chce čas.

13.11.2006:
Vážená paní Brázdilová, píšu, jak jsem slíbila podrobnější zprávu o Fifíkovi. (Přejmenovali jsme ho na Mikeše, ale pro Vás Fifík). Když jsme jely s dcerou včera domů (autobusem a metrem) bál se a třásl se strachy a taky asi zimou. Ocenily jsme, že nemňoukal a nepatří mezi ty hlučné kočky, které nadávají v přenosce po celou dobu transportu. Doma jsme postavily přenosku na zem a hned se přihnala naše kočka Čiky, aby se podívala. Čiky nevrčela ani nesyčela, ale Fifík na ni ano. Když jsme ho vypustily Čiky utekla a Fifík se plížil po bytě. Nakonec si ho starší dcera uhladila v koupelně, kde začal příst, blaženě se protahovat a brzy usnul. Zasílám fotky, jak se hned včera nastěhoval k dceři do postele. Asi po 3 hodinách pobytu u nás se tady choval jakoby tu byl odjakživa. Špatně to však nese naše kočka. Fifík je opravdu velký mazel, je vidět, že se s ním dobře zacházelo a taky hrozný loudil. To naše Čiky nedělá, ale teď kdokoliv si vezme nějaké jídlo, hned ho má na klíně a tváří se jako kocour, který 14 dní nežral. Loudí vše (pro jistotu i housku s máslem nebo brambory) i když má misky stále plné kvalitního kočičího krmení. Krmíme sušenky Purina a konzervy Animonda. Žádné jídlo a pití na stole před ním nesmíme nechat bez dozoru. No tohle známe, už jsme to zažili u naší předchozí kočky (kterou jsme měli 13 let), takže se k tomu zase vrátíme. Fifík se nezdá být nějak moc aktivní, spíš vypadá na lenocha. Chvíli honí bambuli na provázku a hned si lehne, skákat se mu moc nechce. Bohužel největší aktivitu vyvíjí, když honí naši Čiky. Přes noc jsme je nechali každého v jiné místnosti. Na kočičí WC chodí oba vzorně, nejsou s tím problémy, jen kvůli nutnému rozdělení koček jsme pořídili ještě jeden záchod. Dnes měl manžel volno a byl s nimi doma. Pokud spí, tak každá kočka v jiné místnosti. Dnes se situace obrátila, nevrčí a nesyčí Fifík, ale Čiky. Fifík ji dost agresivně prohání a ona chudinka před ním nemá šanci, protože je skoro poloviční než on. Máme s dcerou obavy, zda jsme neudělaly chybu, že jsme si raději nevybraly koťátko nebo kočičku stejné váhové kategorie jako je naše. Čiky je dost nervózní a taky asi trochu uražená, s námi se moc nebaví. Fifík často potřásá hlavou a klopí uši, když ho hladíme po hlavě, jakoby měl svrab, ale ten snad nemá, uši jsme prohlíželi, vy jistě také. Nevím proč to dělá. Snad nesnáší doteky na uších? Nebo to může být způsobeno něčím jiným? Posíláme pozdravy do Hodonína a zase napíšu jak se vyvíjí vztah našich koček.

17.11.2006:
Dobrý večer,
vztah mezi našimi kočkami se den ode dne lepší, syčení a vrčení je už je jen minimálně. Žádnou výjimečnou čtvrthodinku energie nám Fifík zatím nepředvedl. Působí jako docela klidný až pohodlný kocour. Vůbec neleze po výškách (po skříních a horních policích, jen na jednu, kde někdy okupuje pelíšek naší Čiky), což je dobře, protože máme v bytě hodně kytek a on zatím žádnou neshodil (z toho jsem měla trochu obavy, zažila jsem od jiného kocoura mnohokrát vysypané květináče v posteli, dokonce i 4 najednou). Také honiček podstatně ubylo. Teď to vypadá tak, že Fifík třeba leží a Čiky ho obchází kolem dokola a provokuje. On jen po ní otáčí hlavou a pošvihává ocasem. Ona se různě ježí a staví bokem a když je u jeho zadku sekne po něm tlapkou. Když to několikrát zopakuje, tak ji Fifík nakonec prožene. Čiky je sice malá (2,7 Kg), ale velká skokanka, takže se může zachránit třeba útěkem na skříň, kam už se za ní Fifíkovi nechce. Skoro to už vypadá, že s naší hyperaktivní kočičkou si někdy budeme hrát sami, zatímco Fifík bude spát. Čiky umí krásně aportovat myšky (hračky), taky je chytá v letu jako brankář míč nebo je odpinkává. Fifík se za myškou rozběhne ale skákat do výšky se mu moc nechce, maximálně se po ní natáhne. Záchody používají střídavě oba, takže asi brzy ten druhý zruším, s tím asi nebude problém. S ušima jste měla pravdu, hlavou Fifík už netřepe, asi to bylo jen podrážděné. Problém bude trochu s krmením. Naše kočka je hubená nimra a Fifík jí všechno sežere, takže on bude tloustnout, zatímco ona zůstane hubená. Od misek se Čiky nechá vždy vyhnat, někdy Fifíka podržím aby se mohla nažrat, on to pak dorazí. Nepříjemná je jen jeho strašná loudivost. Dnes sežral misku syrového hovězího, druhou už nemohl. Pak jsem začala krájet další maso (stejné jako měl v misce), ale on strašně loudil, cpal se na stůl a pod nůž, takže nezbývalo nic jiného než ho zavřít v jiné místnosti. I když je přežrán má pocit, když my něco jíme, že je to lepší a úporně se cpe na stůl a do talíře. To se bude asi těžko odnaučovat. Jinak je zlatý, strašný mazel, když je vzhůru pořád by se mazlil, jak si někdo sedne, hned ho má na klíně, když člověk stojí, kocour se dožaduje chování hlasitým mňoukáním a otíráním o nohy. Vyskytl se však další problém a tím je moje alergie. O své alergii na kočky bohužel vím, ale zatím se mi dařilo ji překonávat. Kočky totiž miluju. Má se to tak. Vždycky jsme měli doma nějakou kočku. Většinou však jen jednu. Moje alergie se začala projevovat cca před 11 lety. Tenkrát jsme měli kočky 2, kočku a nevykastrovaného kocoura. Po jeho kastraci se mi trochu ulevilo, ale dobré to nebylo. Zimu, kdy se nedá moc větrat, jsem přežívala pomocí antihistaminik. Po třech letech si kocoura nechala tchyně (má ho do dnes a on je mimochodem velice podobný Fifíkovi). S jednou kočkou už to bylo mnohem lepší. Poslední roky jejího života jsem už žádné prášky na alergii brát nemusela a tak jsem si myslela, že už jsem "vyléčená". Po smrti té kočičky nám bylo strašně smutno tak už za 10 dnů jsme si pořídili z útulku koťátko Čiky. K mému údivu se u mne dostavila bouřlivá alergická reakce, ale naštěstí se to rychle zlepšilo a cca za 3 týdny už to bylo dobré. Prostě si asi můj organismus musí na každou novou kočku zvyknout. Teď, když jsme si přinesly Fifíka stalo se to samé. Beru prášky, slzím, smrkám a doufám, že se to zlepší. Doufám, že jsem to se dvěla kočkami nepřehnala a taky, že nejsem alergičtější na kocoury než na kočky. Snad se to poddá, do ložnice kde spím ho nepouštíme, v posteli smí spát jen u dcer.
Byla bych moc ráda, kdyby se to zlepšilo, ale jíst dlouhodobě denně Zyrtec, to bych si zničila zdraví. Kdybychom ho museli vrátit, to by mi bylo moc líto Později napíšu, zda alergie polevila. Fifík snad tuší, že Vám píšu,a leží teď vedle klávesnice (pod lampičkou, která ho hřeje do zad) a pozdravuje Vás.

2.12.2006:
Dobrý večer, Fifík už tolik nepospává, ale stále je méně aktivní než naše kočka. Řekla bych, že u vás, protože tam bylo koček hodně, musel stále dokazovat některým kočkám svoji převahu, u nás byl s tím dokazováním raz dva hotov. Naše Čiky už měla od něj pořádný škrábanec na čumáčku. Nicméně, ten už se jí zahojil, a tak zase provokuje. Fifík to chvíli přezíravě ignoruje, ale když už toho má dost, pořádně ji prožene. Připadá mi, že to dělá spíš pro to, aby od ní měl pokoj než kvůli vybití energie nebo že by si chtěl hrát. Čiky (je jen o měsíc mladší) se chová ještě jako koťátko, ale Fifík je už pohodlnější. Ani s myškou si nevydrží hrát tak dlouho jako ona. To je asi dáno jejich hmotností.Dobrý večer, Fifík už tolik nepospává, ale stále je méně aktivní než naše kočka. Řekla bych, že u vás, protože tam bylo koček hodně, musel stále dokazovat některým kočkám svoji převahu, u nás byl s tím dokazováním raz dva hotov. Naše Čiky už měla od něj pořádný škrábanec na čumáčku. Nicméně, ten už se jí zahojil a tak zase provokuje. Fifík to chvíli přezíravě ignoruje, ale když už toho má dost, pořádně ji prožene. Připadá mi, že to dělá spíš pro to, aby od ní měl pokoj než kvůli vybití energie nebo, že by si chtěl hrát. Čiky (je jen o měsíc mladší) se chová ještě jako koťátko, ale Fifík je už pohodlnější. Ani s myškou si nevydrží hrát tak dlouho jako ona. To je asi dáno jejich hmotností.
Čiky jsme odčervili, ale přesto moc nežere. Bude asi hubená celý život, je to takový typ, zatímco Fifík je její pravý opak, chutná mu výborně. S kotětem by se asi Čiky vyřádila víc a nemělo by takovou převahu. A i kdyby ji jednou předrostlo, už by měla u něj vybudovaný respekt. Ale my na Fifíkovi oceňujeme, že je obrovský mazel, protože Čiky se nikdy tolik nemazlila a od té doby co máme Fifíka se mazlí ještě míň a jen, když on není v dohledu. Že by z něj byla stále trochu nervózní? Fifík stojí víc o lidi než o kočky a myslím, že by mu ani nevadilo, kdyby neměl kočičího parťáka. Nevím jestli strádá, že nemůže chodit ven, ale zatím se nepokouší ani utíkat na chodbu, což Čiky dřív (dokud tam nebyla několikrát pořádně vyplašená) dělala často. No teď si vlastně uvědomuju, že od té doby co je vykastrovaná už moc neutíkala. V létě Fifíka vezmeme na chatu, tam se pořádně proběhne. Není tam nikde žádná frekventovaná silnice (jen polní cesta), takže mu nebezpečí hrozit nebude. Sousedé mají jen malé pejsky a místní kočky jsou vesměs drobné a podvyživené (přikrmujeme), takže tam bude mít jistě navrch.
Děkujeme za zaslání fotek, hlavně se nám líbil Fifík jako malé koťátko. Váš zájem o něj je milý a pochopitelný. Čiky máme také z útulku (pražského domácího depozita), ale nikdy se o ni nikdo nezajímal jak se u nás má, snad proto, že ji máme od kotěte a v útulku byla jen krátce. I když nám ji předávali jako zdravou, ukázalo se, že měla rýmu, kašel (chrapot, že téměř nemohla mňoukat), svrab a blechy. Později se přidal oční zánět. Když jsme to všechno vyléčili (bylo to dost úporné) začaly jí vypadávat chlupy a měla lysyny. Teprve po půl roce pobytu u nás byla dost fit na přeočkování a kastrovat jsme ji dali až v 11 měsících. Sítě do oken jsme zatím nepořídili. Vzhledem k počasí se větrá jen krátce a není problém, aby byl Fifík v jiné místnosti. Do jara snad něco pořídíme, i když se nám dosud žádná kočka nezranila ani neztratila po vyskočení z okna. Nestalo se to u všech, které jsme měli, ale ty, které vyskočily, už to víckrát neudělaly. Čiky už si také dává pozor. Na všech oknech máme truhlíky s květinami, takže nám to zkomplikuje zalévání. Přemýšlím, jak by se to dalo zařídit, aby se síť taky dala otevřít jako okno, tedy jen pro to zalévání.
S mojí alergií už je to lepší. Ve všední den jsem doma jen večer a o víkendu si vezmu prášek. Kdybyste se chtěla v neděli přijet na Fifíka podívat, tak dejte vědět. (P.S. už začíná slyšet na Mikeše).

2.12.2006:
Dobré dopoledne, jako dodatek k nočnímu mailu uvádím, že dnes ráno si kočky krásně zadivočily s velkou papírovou taškou, kterou jsem jim dala na hraní. Jen cucky (tašky) lítaly. Byla to podívaná, která stála za video. Ale jen do té doby, než jsem otevřela konzervu s krmením. Čiky sežrala asi čajovou lžičku a šla pryč. Fifík si dal vrchovatou misku a šel si lehnout. Čiky si chtěla ještě hrát, ale už měla smůlu. S plným břichem se Fifíkovi holt běhat nechce. To bych ho musela asi držet o hladu, aby byl aktivnější. Ne, že by mu to uškodilo, ale oddělené krmení by bylo problematické.

3.12.2006:
Paní Brázdilová, když jste neměla čas přijet se na Fifíka podívat, zasílám několik fotek, jak to u nás s kočkami vypadá. Doufám, že výstava se vydařila a umístilo se hodně kočiček. Naši znání a příbuzní, kteří jsou kočkomilní, už jsou bohužel zakočkovaní, ale snad se Dianku a Jacka podařilo umístit. To si později jistě přečtu na vašich stránkách. Přítel naší dcery si z výstavy odnesl koťátko. Chtěl však malé kotě a jen jedno.
Podobný návod na přemístění kočky (jako ten, který jste mi poslala) už jsem četla v minulosti vícekrát na kočičích stránkách i v různých knížkách. Postup zvykání kočky v novém prostředí však musíme, vzhledem k délce naší dovolené, výrazně urychlit, ale nebojte se, Fifíka na chatě ohlídáme. Minulé léto jsme měli strach o Čiky, aby se tam neztratila, ale zavřenou v chatě jsme ji udrželi jen první noc, strašně se dobývala ven. Přesto ihned pochopila, že tam, kde má svoji přenosku, misky, kočičí WC (vše vozíme s sebou) a své lidi je její nový domov a pokud došlo ke střetu s místními kočkami, kam se má utíkat schovat. První dny se neodvažovala vzdálit se od chaty na víc jak 30m, ale ven chtěla hned od začátku, jen co si pročuchala chatu. Ani později nechodila dál než takových 200 m. Hned na začátku, jsme ji naučili chodit do chaty jedním malým otevřeným okénkem, takže si pak mohla chodit ven a dovnitř dle vlastní chuti i když jsme nebyli doma (kočičí dvířka tam nemáme).
Zajímavé bylo, že na rozdíl od předchozích koček stále chtěla používat svůj kočičí záchod a nechodila konat potřebu do přírody. A strašně jí tam chutnalo, zbaštila tam 3x víc krmení než v Praze. Bude záležet na Fifíkovi jak se tam bude chovat. Jeden náš dřívější kocour se tak bál, že 3 dny nevylezl z chaty. Samozřejmě jsme ho nenutili, později si také zvykl a když byla horka, rád spal někde venku ve stínu. Každá kočka je trochu jiná. Tenhle kocour, i když byl velký, byl hrozně bázlivý. A to jsme ho měli od kotěte a nikdy se mu nic zlého nestalo. Kdyby Fifík byl zpočátku příliš odvážný, budeme ho zavírat v chatě déle, alespoň na noc a ve dne bude pod dozorem. Chtěla jsem se zeptat, zda Fifík když chodil ven chytal myši. Naše dřívější kočka byla velká myšilovka, ale Čiky žádnou myš neulovila. Pochytání pár myší ve sklepě chaty (kde rozkoušou, co se dá) by se nám hodilo.:).

22.12.2006:
Fifík se má dobře, bohužel se moc nedaří to omezování krmení. Vždy ho nakrmí ten, kdo ráno první vstává a odchází. Jenže potom vstává někdo další a Fifík se tváří strašně hladově a tak dostane podruhé atd. (jsme doma 4). Takže si asi budeme muset psát vzkazy, jako jsme to dělali kdysi s kočičkou, která měla nemocné ledviny a nepila. Veterinář nařídil, kolik musí denně vypít a my jsme si doma na lísteček psali vzkazy, kdo už do ní násilně injekční stříkačkou kolik vpravil vody (stejně to nepomohlo a nepomohla ani dieta). Tohle však bude veselejší psaní. Fifík i Čiky naštěstí pijí dost. Jsem zvědavá, jak se budou kočky chovat k vánočnímu stromečku. Máme umělý, Čiky po něm jako kotě loni šplhala a očesala kompletně všechny ozdoby, i ty na samém vršku dvoumetrového stromečku (dolů jsme je pro jistotu ani nedali). Máme spoustu fotek kotěte vykukujícího uprostřed vánočního stromečku.
Takže jsme letos preventivně nakoupili plastové ozdoby, když budou shozeny alespoň se nerozbijí. Mějte se o Vánocích krásně!

Naše odpověď:
U nás to s vánočním stromkem tradičně dopadlo tak, že koťata, co viděla stromek poprvé, na něj vždy šplhaly!! Teprve další rok, pokud tu ještě byly, si už ty šplhací "výpravy" na stromek odpustily. Já už mám též ty ozdoby, co po spadnutí skáčou a nerozbijí se. Ale vzhledem k tomu, že mám v obýváku také upevněnou břízu, po které kočky mohou lítat ke stropu, tak by mě nepřekvapilo, kdyby si Fifík myslel, že na stromek může vyšplhat.....tak jsem fakt zvědavá.
Papírkový systém bude asi potřeba, jinak budete mít opravdu doma kouli, no ono to sice není hned, ale při takové tloušťce pak přijdou problémy, to by bylo škoda. Ale vím, jak se to těžko realizuje! Vzpomínáme tady na něj, lumpíka jednoho, když on si to vždycky tím svým přitulením vyžehlil:-).