Gordona našly děti na jednom hodonínském sídlišti 18.2.2006. Tak se dostal asi 4 roky starý kocour do našeho depozita. Byl zraněný, hladový, vyčerpaný, naprosto odevzdaný. Měl kočičí chřipku, rýmu, poraněné peřinky na nohou, samá blecha, uši plné svrabu, ocásek na čtyřikrát zlomený. Celý první týden u nás prospal. Začal se rychle uzdravovat a za chvíli se choval jako doma. Ostatní kočky na něj syčely, ale on je s velkou noblesou přehlížel. Užíval si dostatek jídla a teplo domova. Je to veliký pohodář! 2.4.2006 s námi odjel na jarní umísťovací Výstavu pro kočku do Prahy 9 - Horní Počernice. Cestu nesl dost špatně, dokonce zvracel. Zato v kleci byl opět v pohodě. Okolním mumrajem se nedal rušit a namísto toho se věnoval očistě svého kožíšku, případně vyhlížel své nové majitele. A dočkal se: Zanedlouho si ho vybrali mladí manželé z Prahy. Loučení pro nás bylo moc těžké…

První zprávy začaly chodit hned vzápětí. Gordon má novou krásnou kamarádku Julii, která na něj zatím syčí, ale to se spraví. K jídlu dostává samé vybrané pochoutky a syrové maso, které má moc rád. Má nový domeček, taky se hned mazlí a hraje si. Nejraději ovšem spí v posteli. 

Ostatně nechme hovořit zprávy Gordonovy nové majitelky:

12.4.2006:

Tak jsem konečně udělala pár fotek a také jsme natočili video. Bohužel je tak velké, že nejde poslat. Na té jedné fotce je vidět, jak už se ti dva docela snesou být u sebe, ale zatím se to neobejde bez syčení. Nicméně naše kočka asi za chvíli bude jak válec, jelikož se rozhodla, že Gordonovi vše sní. Dneska už měla 3 chody... Gordon má nejraději granule a syrové masíčko, to mu dávám rozmrazené z mrazáku, i když dneska na mě vylákal trochu jater a kuřecí maso. Rychle jsem to dala do mrazáku a musí si chvíli počkat. Miluje mléko, vypije celou misku, ale to mu dávám také opatrně, aby se neposr... Dneska jsem mu také v e-shopu pro zvířata objednala antiparazitní obojek, až bude chodit ven, obojek je antireflexní, abychom ho ve tmě našli, a adresář na krk, kdyby se zaběh, aby věděli, kam patří. On bude mít oranžový a Julie červený. Také mu už nebudu dávat ty granule, pak nejí konzervy. A to má ty kapsičky, paštiky, nebo v nějaké šťávě, nenalákám ho na žádné.
Manžel mě asi přerazí, až uvidí kočky s náhrdelníkem, ale rolničku jim dávat nechci, jestli na ni Gordon není zvyklý a kapsička (ve tvaru srdíčka) mi přijde rozumnější, bude alespoň vidět, že zvíře někomu patří.
Pak pošlu fotku jak jim to sluší...

Za tři týdny se Gordonovi podařilo přemluvit své nové majitele, aby ho už konečně pustili ven. Posun nastal i co se týče jeho vztahu s Jůlií:

23.4.2006:
No už nám ho bylo líto.Pořád mňoukal a cpal se ven. Včera jsme jeli na návštěvu a když jsme odjeli, soused Gordona viděl přes okno. Strašně prý vyváděl. Skákal po okně a běhal ze strany na stranu.
Nejdřív jsem ho dala na vodítko, to bylo něco pro něj. Furt po tom skákal a kousal to. Pak jsem ho přivázala ke stromu, že si jen pro něco skočím a kocour fuč a obojek zůstal viset na stromě. Já myslela, jakože to všechno začne pomalu očuchávat. Ale on né. Hned šel k sousedům, druhým, třetím a pak ještě ke třem přes ulici. Když to vše oběh, začal řádit jak černá ruka u nás. Vždycky se pořádně rozeběhl a vylít, až do korun stromů.To jsem nikdy neviděla :-) Jo a to jsem mu dala trochu smetánky a posral se mi do záhonu. Jsem tam měla připravenou díru na kytku. Pak jsem to musela zahrabat a improvizovat. Ale hlavně jsem ráda, že začal pořádně žrát. Už se začíná pěkně zakulacovat. Teďka z toho náročného dne spí, jen když jsem v kuchyni, tak se probere.
S Jůlií se zatím jen očuchávají, sice z blízka, ale to je zatím vše. Ale i tak je to dobré za 3 týdny. Ona je strašně nevyzpytatelná. Dělá jakože nic a pak mu dá lepanec a zase si jde po svém. Tuhle už jednou od rána byla nějaká vzpruzelá. Pustila jsem jí do bytu, vlítla dovnitř jak velká voda, seřezala kocoura a šla spát.... Ale bere ho. 

Gordonova "lítačka" venku byla opravdu vyčerpávající - spal 12 hodin v kuse a budil se jen na jídlo…

Uběhly další tři měsíce a Gordon (mezitím přejmenován na Romka) svým majitelům ukázal, že v žádném případě není jen tak obyčejný kocour. Ostatně zpráva od majitelky je výstižnější a vtipnější než jakýkoliv komentář:

3.8.2006:
Zdravím,
Už jsem se dlouho neozvala se zprávami o Romečkovi. Stále se dívám na vaše stránky a obdivuji, jaké tam máte krásné přírůstky.
Takže: Romouš už se krásně zakulatil, teď váží 5 kilo, ale myslím si, že váha půjde stále nahoru. Strašně se rozežral. Žere úplně všechno co vidí a když mu ani 3 kapsičky večer a miska mléka není dost, jde k sousedům. Ti už si začínají myslet, že ho nekrmíme, takovou nám dělá ostudu. Zjistili jsme také, že jakmile je někde u nějakých sousedů otevřené okno, kocour bez studu skočí dovnitř a uvelebí se u nich v obýváku na sedačce a spí, dokud ho někdo nevyhodí. Naštěstí už všichni sousedi ví, komu patří, takže má na rozdíl od cizích kocourů jistá privilegia.
Vůbec se nebojí psů. Chodí k nám kamarád se psem, ten pes vypadá jak naše Julie zbarvením, je to mops a je ještě menší než Romek. Pes se rozběhne okamžitě za kocourem jakmile ho vidí, ale ten náš trouba zůstane tam, kde je, a na psa jen tupě zírá.Pes na něj vydrží štěkat i 15 minut v kuse a kocour nic. Nakonec psa musí zavřít, protože by zešílel.
Nedávno jsme také hlídali manželovýho psa ovčáka, kterého si pak vzala k sobě jeho maminka. S Romečkem byli za 3 dny kamarádi a žrali spolu i z misky. Jůlie 4 dny nevylezla zpod sedačky a na psa si za ty 3 týdny nezvykla.
Ovšem dnes se kocour předvedl ve vší parádě. Táta má na zahradě letní párty. Asi 12 lidí z práce. Sedí všichni venku, pod slunečníkama u stolů na židlích. A na jedné židli jen tak mimochodem uprostřed kruhu lidí sedí náš Romek a pozorně sleduje dění okolo...
Jinak s Jůlinkou už si rozumí a i si spolu hrají..

6.11.2006:
Chtěla jsem se zeptat, jestli tedy jedete na tu výstavu do Počernic. Že byste se přijeli podívat na Romátka. Páč si myslím, že to stojí za to. Teď je snad nejhezčí, co jsem ho viděla. Kožich má vyfoukaný od větru, je krásně zakulacený, celkově vypadá jak lední medvídek. Určitě to stojí za to. Jinak jste mě měli varovat, že jste nám dali otesánka:-). Žere jak u nás tak u sousedů, k sousedům už taky musíme kupovat konzervy. Protože tam kocour obědvá, když jdeme do práce a dáme ho ven, tak jde spát rovnou k sousedům. V půl 4, když chodíme domů, už je připravený u nich u dvěří a chce ven a jde zas domu k nám. U nich dostane oběd a pak co si ukradne... U nás doma sní na co příde. Minulý týden jsem dělala buchty a on byl tak strašně zoufalý z té vůně, že mi drápkem začal to těsto tahat ze stolu, jsem mu musela kousilínek dát, ale to jsem neměla dělat, páč mu to nějak zachutnalo a začal se mi sápat po noze nahoru a chtěl ještě. No a včera nám táta nechal na stole bramboráky 2, a když jsem si je chtěla vzít, tak jeden byl fuč úplně a druhý z poloviny... Včera ještě sežral kousíček brambory a se země slupky od banánů, která mi upadla.
Jo, tak přijeďte, ano. Já jsem už mu to vyprávěla, že bude mít návšťěvu.

23.12.2006:
Přejeme Vám bohatého ježíška, pohodové Vánoce a šťastný Nový rok.
Dominika, Jirka, Romeo a Julie
p.s. Julie se fotit nechtěla a Romeček se podílel na vánočních přípravách (zdobil stromeček, balil dárky a ochutnával cukroví).

26.12.2006:
Tak takhle se má Romeček u sousedů.Ten jeliman vůbec nechce být venku, když ho ráno vyšoupnem ven, tak jde rovnou k nim a je tam do té doby dokud nepříjdem z práce. Takže oni o nás maj díky Romkovi přehled, jestli jsme doma, nebo nejsme...

Fotografie z Gordonova nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.