Kočka, kastrovaná, nar. 2010

Jasmínu jsme odchytli spolu s jejími šesti koťaty. Zjistili jsme, že jí chybí přední packa. Pravděpodobně se někdy chytla do pasti. Převzali jsme ji velmi vyčerpanou a slabou. Během pobytu u nás přibrala a velmi se zlepšila. Jasmínka nepotřebuje moc prostoru. Celé dny jen polehává ve svých pelíšcích a večer si jde hrát s koulodráhou. Ke kočkám je nekonfliktní, ale jejich pozornost nevyhledává. 20.11.2013 byla Jasmínka umístěna do domku do Mutěnic.

Fotky Jasmínky najdete zde.

Děkujeme Janě a Jiřímu Černým, že Jasmínu po dobu jejího pobytu u nás podporovali formou adopce na dálku. Děkujeme!

Zprávy z nového domova:

15.1.2014
Dobrý den,
hlásím Vám zprávy o naší kočče Jasmíně, kterou jsme si před pár měsíci odvezli.
Jasmínka, které komolíme jméno na Jasněnku, si u nás pomalu zvyká. Očividně si toho s lidmi hodně vytrpěla, protože je k cizím nedůvěřivá. Jednou se nechá v pohodě pomazlit, ale jindy zas utíká. Prvních pár dnů se schovávala pod nábytkem a měsíc strávila výhradně v pokoji, který si osobně vybrala, a z toho vycházela jen v noci na záchod a opatrné obhlédnutí terénu. Posledních pár týdnů už ji slycháváme z pokoje vycházet častěji (kvůli chybějící přední tlapce je její chůze velmi charakteristická a hlavně její úprk je úsměvný). Při obchůzce pravidelně zanadává našim kočičím puberťákům a vlastně se jí ani nedivíme. Ještě si pro pomazlení nepřijde, ale aspoň se nás už tolik nebojí. Zatím má v naší domácnosti spíše roli hezké dekorace, ale věřím, že až se otrká, bude z ní i dobrá společnice. Děkujeme. :)

28.3.2014
Z třínohé Jasmíny, které pořád omylem říkáme Jasněnka, se stala Pražanda. Do Prahy jsem se odstěhovala před několika měsíci a nějaké zvíře mi tu prostě chybělo. Původně jsem si měla odvést pubertálního zachráněnce, ale ten byl s druhým pubertálním kocourem takový kámoš, že jsme je od sebe prostě dát nemohli. Zato Jasmína se s ostatníma kočkama stejně nebavila a pořád byla zalezlá jen v jednom pokoji, ven nechodila, takže byt by pro ní asi byl to pravé ořechové. A taky že ano!
Dvě a půl hodiny dlouhou cestu z Mutěnic do Prahy zvládla velmi statečně, jen občas mňaukla (a prochcala deku). V bytě jsem přepravku otevřela a číča začala zvědavě vykukovat. Po chvíli si to štrádovala k mojí posteli a já už se smířila, že pod ní zaleze a bude tam hnít minimálně týden, jak to ostatně udělala po jejím převozu z depozita do prvního nového bydliště. K mému obrovskému překvapení však Jasmína ihned rozpoznala, že lepší je to NA posteli, na kterou si hned vyskočila. Tohle počucháníčko ji asi stačilo k tomu zjistit, že tenhle byt je jen JEJÍ. Tady ji nebudou otravovat a užírat jídlo dva pubertální kocouři, tady jí maximálně občas osahá ta otravná zrzavá spolubydlící, která ji sem dotáhla. A tak začala vrnět. VRNĚT! Takhle spokojenou jsem ji ještě neviděla! Já čekala traumatizovanou a nedůvěřivou číču, ale ona si zatím sakra užívá klidu jednopokojáče.
A tak si tu teď teda žije. Postel a gauč jen pro sebe, v misce pořád žrádlo. Já ji mezitím začínám nenápadně překřtívat na Jamie Lannister, podle stejnojmenné postavy ze seriálu Hra o trůny, která taky přišla o "packu". Myslím, že jí nikdy nebylo líp. :)