Černou kočičku Lilinku jsme 15.11.2006 dovezly z Radějova – chatové oblasti u Hodonína – se 6 dalšími koťaty. 27.12.2006 byla umístěna do Biskupic místo bojavé kočičky Justýnky, kterou jsme dvakrát umístily, ale ona si ani jednou na nové prostředí nezvykla. Byla nám již podruhé vrácena a do nabídky ji již zařazovat nebudeme, je příliš fixovaná na naše depozitum a každé nové přemístění přijímá s velkým stresem. Lilinka je sice taky bojácná, ale u té věříme, že se to časem spraví a zvykne si.

Její nová majitelka nám napsala:

19.2.2007:
Přeju všem spřízněným duším krásný den! (A hluboce se omlouvám paní Nadě za tu strašně dlouhou odmlku...)
O Vánocích jsme si od Vás brali černou kočičku Lily. Byla velmi plachá a nepříliš komunikativní, chtěli jsme ji ale hlavně jako kamarádku k našemu kocourovi, takže to zas tak moc nevadilo.
Je u nás už bezmála dva měsíce a musím konstatovat, že se na té plachosti příliš nezměnilo. Velkou vinu na tom má ale i fakt, že před třemi týdny dostala nějaký zánět do oka. (Prostě, jen jsme zvítězili nad sráděrou, potkalo nás "shnilé" oko...) Takže jsme pomalu budovanou důvěru a postupnou aklimatizaci narušili lovením prchající, syčící, vrčící a ježící se divé zvěře, jejím znehybněním a následným vykapáním a "vymaštěním" zánětlivého očka (a navíc dvakrát denně)! Prostě potupa a znásilnění!
V sobotu se ale stala věc pro mě naprosto nepochopitelná: Kočka, která ještě v pátek bezhlavě prchala a zalízala do nejnepřístupnějších děr jenom při zaslechnutí mého hlasu, odpoledne přišla a ZCELA DOBROVOLNĚ si lehla vedle mě na gauč a nechala se pohladit! Nevím, co se stalo, co se zlomilo. (A pevně doufám, že už to tak zůstane.)