Pajda a jeho bráška Majda byli týráni hlady v králíkárně. Jednoho dne se odtud dostali, utekli k sousedům, ubytovali se u nich na terase a už nechtěli odejít. Původní majitelka ze zlosti, že se k ní koťata nechtějí vrátit, přelezla plot, sebrala je a odvezla do zemědělského družstva. Po téměř detektivní zápletce se podařilo vypátrat, kde kocourci jsou. Když pro ně sousedé přijeli a ve velkém areálu zavolali jejich jména, šťastně přiběhli. Oba jsou velcí mazlíci, milují lidi i společnost druhých koček. Ještě z dob pobytu u svých původních majitelů má Pajda zranění na nožce - poranil ho pes. 9.3.2008 byl umístěn do Boskovic k 6leté kočce Vandě.
 

Seznamování Vandy s Pajdou je trochu obtížnější a bude určitě trvat déle, protože Vanda byla celých 6 let rozmazlovaným jedináčkem. Pajdu v jeho novém domově přivítala velkým syčením a prskáním, i když on by si tak rád hrál. O vývoji situace nás Pajdova nová majitelka pravidelně informuje:

11.3.2008:
Noc jsme prožili odděleně - po velkém večerním mazlení s Pajdíčkem (Vanda na mne včera skoro celý den syčela, sekala po mně - párkrát zasáhla, jednou mne dokonce kousla) jsem zavřela dveře od kuchyně, takže Pajdík měl klid v kuchyni a pokoji za kuchyní, já jsem šla spát do dětského pokoje, Vanda poté, kdy jsem se důkladně osprchovala a smyla tak ze sebe Pajdíkovu vůni, šla za mnou a spala se mnou skoro celou noc. Moc jsem toho nenaspala, pořád jsem se snažila na ni mluvit, hladit ji apod.
Pajdíček je opravdu úžasný, včera, když ho Vanda zaháněla a ječela na něho, tak na ni asi dvakrát jemně zasyčel, aby dal najevo, že se bojí, jinak je na něm vidět, že by za Vandou hrozně rád šel, kdyby ho nezaháněla. Pajdík chodí vzorně na písek, baští, dnes jsem mu v poledne donesla šáchor, tak si smlsnul jednu větvičku. A mazlí se a mazlí. Ráno jsem dle pokynů zase pořád chválila Vandu, pokud se jen trochu nechala, tak jsem ji hladila ... Pajdu jsem už párkrát pohladila i před ní, ale přitom jsem na ni pořád mluvila .. Pajdíčka nezanedbávám, nebojte se, ale většinou se s ním mazlím tak, aby nás Vanda neviděla. A oba si to užíváme.
Při odchodu do práce jsem manželovi dala pokyn, aby zavřel dveře od kuchyně, aby naši kočičáci byli oddělení. V poledne jsem se na 15 minut utrhla a běžela domů, takže nejdřív jsem důkladně pomazlila Vandu a mručela jí do ucha, že je moc hodná ..., pak jsem šla za Pajdíčkem a hladila jsem zase jeho a pak jsem čekala, co bude. Pajdík je odvážný, už si zvyká na nové prostředí, takže když jsem ho přestala hladit, vydal se na průzkum, a to přímo za Vandou do obýváku. Takže jsem stála u gauče, hladila Vandu, šeptala jí, jak je hodná ... a Vanda ostřížím zrakem sledovala Pajdíka, kde všude jí leze. Zasyčela myslím jen jednou, neječela ty svoje bojové pokřiky, takže to nebylo tak dramatické jako včera odpoledne a večer. No, nemohu než zopakovat - DRŽTE MI PĚSTI.

Naše odpověď:
Dobrý večer, 
sem ten Váš mail přečetla jako napínavou detektivku . Vedete si moc dobře! Jen se nemůžete tolik stresovat! Pěkně v klidu a pomalinku, nechte jim čas... Zdá se, že Vanda nakonec povolí, musí!!  Jsem moc zvědavá na další zprávy z bojiště.
Zatím se mějte pěkně a držím palce!
Lucka

12.3.2008:
Dobré ráno!
Děkuji za povzbuzení, docela to potřebuji. Nevím, jestli to proroctví, že v naší dvojce bude šéfem Vanda, bylo až tak pravdivé, zatím to vypadá přinejmenším nerozhodně ..
Včera, když jsem přišla z práce, nejdřív jsem důkladně pomazlila Vandu, pak jsem šla otevřít Pajdíkovi. Moc se mu ani nechtělo vylézt ze svého místečka, ale pak se přišel pomazlit. No a já jsem začala normální večerní rituály - uvařit, umýt nádobí, něco uklidit .. Průběžně jsem při tom chodila se vtírat Vandě, vždycky si mne odvedla do obýváku na gauč, kde má asi pocit bezpečí, tam se rozvalila a nechala se mazlit. Tak jsem to rafinovaně dělala tak, že jsem za rohem důkladně pomazlila Pajdíčka a pak tou rukou, ale tak, aby se Vandě nedostala k čumáčku, jsem zase hladila Vandu - nevím jestli to může fungovat, ale říkala jsem si, že když Pajdíkův pach bude mít na vlastním kožichu, tak Pajdík už jí nebude připadat tak cizí...
Horší je, že Vanda nežere. Dokonce ani Wiskas, po kterém se jinak může utlouct. Pajdík se projevuje jako velice zvídavý a nebojácný kocourek. Včera večer a dneska ráno důkladně procházel byt, všechno ho zajímá, všude leze. Vanda ho sleduje, občas zasyčí nebo zavrčí (ale už ne tak strašně, jako první den), včera jsem slyšela, že jemně zavrčel i Pajdík - tak si asi něco vyříkávají.
Už spolu strávili pár minut v jedné místnosti, večer dokonce šla Vanda za Pajdou do kuchyně, seděla a sledovala ho, zatímco Pajdík se rozvalil na podlaze, protahoval se a skoro mi připadalo, jako by jí nabízel, že si můžou hrát .. Když se ale chtěl víc přiblížit, Vanda zasyčela a utekla.
Zatím nejblíž od sebe byli asi 20-30 cm, to byl mezi nimi práh kuchyně, oba se ostražitě pozorovali. Z takových očních konfrontací (případně osvěžených zasyčením jedné nebo druhé strany) vycouvají střídavě, ale přece jen možná víc ustupuje Vanda. Hlavně pozoruji, že Pajdík se vůbec nebojí šmejdit po celém bytě, zatímco Vanda se do kuchyně odvážila jen párkrát a do pokojíku za kuchyní, kde má Pajdík hlavní stan, vůbec.
Noc jsem strávila zase v dětském pokoji s Vandou, zjevně jí dělá dobře, když mne má jen po sebe a navíc když na ni mluvím a všelijak se jí vtírám.
Pajdík je ovšem obrovský umazlenec, který neváhá si o pohlazení docela nahlas říci, takže osciluji mezi dvěma kočkami.
Tak se mějte dobře, další hlášení bude následovat.

Naše odpověď:
Dobré ráno!
Tak já myslím, že jste na dobré cestě! Vypadá to hooooodně nadějně. Hlavně aby Vanda začala jíst. To, že jste s ní přes noc je určitě moc dobře. Vážně myslím, že to zvládnete a už si nemusíte dělat takové nervy... Toto už vypadá celkem normálně a dokonce se mi zdá, že až opravdu dobře na to, že je u Vás Pajde teprve od neděle... Napadlo mě, že až se přestěhujete do nového bytu, bude to ještě lepší Vanda ho ještě určitě nepovažuje za za své výhradní území, tak jako byt starý. Celé věci to určitě pomůže!
Pěkný den a pište! A buďte klidná ....
Lucka

14.3.2008:
Dobré ráno!
Jen podám rychlou zprávu, abyste neměli strach o Pajdíčka. Je to umazlený kocourek a má opravdu úžasnou povahu. Naše Vanda byla taky vždycky dobračisko, takže se to u nás doufám rýsuje ...
Včera jsme udělali doufám další pokrok - sice si s Vandou ještě nehrají spolu, ale Pajda už chodí užírat z jejích misek a nebojí se chodit po celém bytě a napodobuje Vandu... Přes den už byli oba dohromady v celém bytě, zkontrolovala jsem je v
poledne, byl klid, přišli mne postupně oba uvítat a pomazlit se. Večer po velkém hraní s oběma (střídavě, bohužel ještě ne najednou) jsem šla spát do dětského pokoje s tím, že jsem nechala celý byt otevřený a čekala jsem, co bude. Vanda za mnou přišla hned, pak jsem jen v polospánku slyšela nějaké syčení a dupot, pak po mně zase někdo šlapal, ale fakt nevím kdo.
A v noci jsem se probudila s tím, že Vanda mi ležela natažená na nohou a Pajdík stočený do klubíčka z hlavy. Nádhera!

17.3.2008:
Pondělní zpravodajství:
Zdá se, že kočičky si na sebe opravdu zvykají. Pajdík naznal, že nebude chodit na svůj písek v pokojíčku, že bude chodit na Vandin v komoře. Když jsem to zjistila, přestěhovala jsem mu záchod, takže obě kočky už od soboty chodí do komory a obě používají oba záchody. Když jsem pak viděla, jak Pajdík chodí baštit k Vandě, tak jsem mu přestěhovala i misky vedle Vandiných - občas je vidím, jak Pajda mlaská u Vandiny misky, zatímco Vanda v podřepu vedle něj baští z jeho .... Samozřejmě mají oba to stejné. Ale z cizího asi chutná líp. Už na sebe tolik nesyčí, jen občas se ozve nějaké to ujasňování si pozic - přiznám se, že už jsem klidnější, takže pokaždé nevyskočím a nejdu kontrolovat, co se děje. Párkrát jsem je viděla, jak se vzájemně očichávají - buď čumáčky k sobě, nebo čumáček k zadku té druhé. Zatím jsem je neviděla si spolu hrát, ale Pajda podle mne asi Vandu zláká, protože jí to evidentně nabízí.
V soboru u nás byla skoro celá rodina se podívat na Pajdíka, takže si užil mazlení a hlazení, až jsem honem musela začít mazlit Vandu, aby se necítila odstrčená ....
No a dneska ráno, když zazvonil budík, tak Vanda začala za dveřmi ložnice vymňoukávat jako když tam byla sama a volala mne, ať už vstanu a jdu ji pomazlit. Když jsem otevřela dveře, tak na prahu seděly obě kočky a svorně čekaly na pomazlení. Tak jsem je hladila každého jedou rukou, navzájem jsme si mručeli a byl to úúúúžasný pocit.
Manžel slíbil, že zkusí ulovit nějakou pěknou fotku, uvidíme, jak to půjde.

25.3.2008:
Dobré posváteční ráno!
Pajdíčka bych Vám zpátky nedala, úplně zírám, jaký je to mazlivý kocourek a jak dokáže být něžný a milý ... Na rozdíl od té mé rozmazlené dračice Vandy.
Vanda asi pořád žárlí, sice nechá Pajdu, ať žere první a z obou misek - takže jí vyžere to nejlepší, Pjdík se může válet na všech jejích oblíbených místech, oba chodí společně na oba záchody, ale i když se Pajda před ní natahuje a mručí nebo k ní kutálí balonek, tak nejeví ochotu si s ním hrát, naopak často zaslechnu, jak Vanda na Pajdu zasyčí a pak oba vycválají z pokoje a Vanda zažene Pajdíka zpravidla do kuchyně.... Žádné rvačky nebo sekání ani bojový pokřik, jen honění ... Tak je jdu vždycky oba honem pomazlit. A o chvíli později je uvidím, jak se obezřetně vyhýbají ve dveřích, a za další chvilku si k sobě při setkání čichnou ... A pak zase uslyším zasyčení a cval .. Např. včera trávili odpolední siestu oba se mnou v obýváku, každý spal na jedné straně gauče, oba se slastně vyvalovali a dělali ty správné kočičí pózy a mně bylo blaze u srdce - a večer zase Vanda na Pajdu zasyčela. Tak nevím.
No, v nejhorším by to mohlo dopadnout tak, jak jste mne varovaly, totiž že by se oba tvářili, že o tom druhém vlastně neví. Ale Pajdík zatím ty sbližovací pokusy nevzdal, tak doufám, že Vanda pochopí, že to není konkurent, ale kamarád.
Musím se přiznat, že od doby, co máme Pajdíčka, jsem začala domácnost silně zanedbávat,snažím se všechen čas, kdy jsem doma, věnovat oběma kočičáčkům, mazlení s nimi, hraní. Moc Vás obdivuji, když si uvědomím, že máte doma těch koček podstatně víc, často jsou chuděry vystresované a vyděšené, jak to všechno zvládáte?
Mějte se moc krásně, určitě zase napíšu. Tu slíbenou fotku nebo fotky zatím manžel neulovil, protože holt kočičky pořád ne a ne zaujmout nějakou společnou pózu nebo aspoň ležet vedle sebe tak, aby se vešly na jeden snímek. Ale doufám, že se dočkáme.

31.3.2008:
Dobrý den!
Tak zase pravidelné týdenní hlášení )
Řemeslníci byli rychlejší, než jsme čekali, takže minulý týden u nás vypukla akce kulový blesk a museli jsme se rychle přestěhovat do půdního bytu. Obě kočky už to tam znaly, Pajdíka jsem tam brala samostatně, aby se v klidu seznámil s terénem, v pátek jsem ho honem učila používat kočičí dvířka, takže od včerejšího večera mají oba kočičáci i s námi nový domov. Zatím je vše v klidu, mají svoje pelíšky, svoje misky i záchody, z oken mají krásný výhled .... Abych to nezakřikla, samozřejmě bude trvat nějakou dobu, než si oba zvyknou. Včera jsem viděla krásnou scénku, jak oba kočičáci stojí u šáchoru a svorně ho ožírají každý z jedné strany.
Občas ještě Vanda Pajdíka honí, ale pochopila jsem, jak to asi bude, když jsem potají pozorovala Pajdu, jak se plíží k ležící a slastně odpočívající Vandě. Zezadu se připlížil a bleskově ji plácl packou (bez drápků) - prostě jí dal peška. A fofrem odběhl. V tomto případě Vanda jen sykla, ani za ním neběžela. Řekla bych, že vplouváme do klidnějších vod kočičího soužití.
Mějte se moc krásně a určitě zase napíšu, jakmile zaznamenám nějaký pokrok nebo (nedejbože) kdybych potřebovala s něčím poradit.
Mějte se moc a moc krásně!

2.4.2008:
Pajda i Vanda jsou prostě typické kočky - andílci i ďáblíci v jednom. Zatím jsem vypozorovala, že mají trochu jinak nastavené denní rytmy - Vanda se nám za ta léta přizpůsobila, takže je aktivní ráno a pak večer, mezitím si zařádí jen občas. Zato Pajdík má asi jen 2 nebo 3 období krátkého slastného spánku a jinak je to podnikavý a zvědavý kocour.
Kytky zatím přežívají, "za záhadných okolostí" bylo ulomeno nebo rozcupováno jen pár listů. Zřejmě jim oběma stačí šáchor a tráva. Oba kočičáci si pomalu zvykají, že jsme doma nahoře, první den po přestěhování pořád chodili ke dveřím do bytu a všelijak naznačovali, že tedy dobrý, ale že už by šli domů. Párkrát prchli na schodiště - ale tam není kam utéci a tak se zase nechali rychle přilákat do pohodlí. Jo a taky jsme si udělali první opatrný výlet na sluníčko na balkon - zase se projevil velký rozdíl v povahách. Vanda kdysi si na balkon musela zvykat hóóódně dlouho, než se nám ji tam podařilo nalákat, a při sebemenším hluku hned prchala zpátky do bytu. Pajdík se ve dveřích opatrně rozhlížel a pak rozvážným krokem vstoupil do neznámého území a důkladně si všechno prohlédl a očichal. Vůbec se ničeho nebál.
Včera večer, když jsem přišla z práce, měl Pajda právě období útlumu, takže chrupal na dece na gauči, takže se mazlila Vanda, až jsem pak zalehla na film, tak zase odešla Vanda pospávat do pelíšku a na mně se uvelebil Pajda. No nádhera. V noci se ovšem z obýváku ozýval rachot a ráno po páté velké dunění - to by člověk nevěřil, jak dvě malé kočky dokážou dupat. A práskat kočičími dvířky. Zjevně si zase něco vyříkávali a honili se.

8.4.2008:
Dobré ráno!
Jen ve stručnosti, abyste neměly strach o Pajdíka.
Kočkám se daří řekla bych skvěle, obě si na nový byt docela zvykly. Pajdík je opravdu úžasný a vytrvalý mazel, Vandu pořád zkouší zatáhnout do nějakých her, občas se mu to už daří, nejvíc tehdy, když jsem u toho jako třetí já. To má zřejmě naše madam Vanda pocit, že si tak moc nezadá, když s námi bude lovit nějakou šňůrku nebo myšičku.
Navíc má Pajda zřejmě pedagogický talent, protože to, co my jsme Vandě nedokázali za ty roky vysvětlit, on ji během chvilky naučil - třeba že bobky se na písku jen tak nenechají ležet, ale že se pěkně zahrabou.
Ještě veselá historka - v koupelně je jeden kachlík upevněný na magnetech, za ním jsou ve zdi nějaké ventily či co. Manžel tam něco kutil, tak nechal kachlík oddělaný. No a já jsem vysávala. V okamžiku, kdy Vanda uviděla vysavač, zavelela k ústupu, Pajdík ji okamžitě následoval. Jen jsem v pokoji zahlédla 2 černé hřbety mihnout se směrem ke koupelně. Když jsem se s prací blížila ke koupelně, tak jsem šla vylovit kočičáky, abych je neděsila, že je přenesu na druhý konec bytu. Pajda seděl na okně, hlavu za květináčem, jako že není vidět a snažil se být menší a ještě menší .. Vanda nikde. Když jsem několikrát prohledala celý byt, tak mne napadlo, že už jediná možnost je díra ve zdi. Sáhla jsem dovitř, nic. Sáhnu na jednu stranu do zdi - izolace, sáhnu na druhou stranu - kožich. Naštěstí Vanda pochopila, že má vylézt a na moje lákání začala všelijak couvat, kroutit se a soukat, až z té zdi vylezla. Jinak jsme měli rozbouranou koupelnu, protože nevím, jak bych ji dolovala.

22.4.2008:
Tak zase jednou dobré ráno!
Ozývám se, jen abyste měla jistotu, že je vše v pořádku. Pajdík je mazel, pořád chodí za Vandou a vydává různé zvuky, kdoví co jí tou kočičí řečí říká, ale Vanda zatím na nějaké bližší kontakty nepřistoupila. Takže žádné olizování nebo spaní v jednom klubku se u nás zatím nekoná. Pořád jsme na úrovni očichávání, občas honění, společné hraní jen když jsem u toho já jako třetí. Vanda pořád nechává Pajdíka žrát jako prvního, a to z obou misek, pak po něm dožere zbytky. Večer se mi na klíně střídají, ale ráno nebo odpoledne, když vcházím do dveří, tak mne vítají svorně bok po boku.
Asi to chce více času - ale máte pravdu v tom, že Vandě by asi vadilo, kdyby teď měla být sama. Oba kočičáči jsou docela mlsní - viděla jsem nějakou novou kočičí konzervu, tak jsem ji koupila, aby byla změna jídelníčku. Ovšem naše smečka naznala, že jim to nejede. Musím jim ty kousky v miskách smíchat s whiskasem nebo něčím takovým a i pak vyžírají hlavně ten whiskas. Tedy přesněji Pajda vyžere whiskas a Vanda pak jde hledat, co tam na ni zbylo.
Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli byl Pajdík zvyklý na granule, protože u nás je moc nežere na rozdíl od Vandy, která věčně něco chroustá. Střídám jim Friskies, Kitekat a pak One od Puriny (jestli ty názvy jsou dobře?), Vandě je to jedno, ale Pajdík se nechytá. Zapomněla jsem napsat, že Vanda i Pajda svorně nenávidí vysavač, takže když jsem minulý týden zase páchala velký úklid, tak byli společně zalezlí ve skrýši a i po skončení vysávání se tam krčili. Tak je manžel vyfotil a slíbil, že mi fotku pošle, ale zatím nic. Tak snad příště.

23.4.2008:
Tak manžel večer konečně splnil slib a poslal mi ulovené fotky (ty povedené, oni ti naši kočičáci  jsou fakt jak ze rtuti v okamžiku, kdy na ně vytáhnete foťák). Ta poslední, kdy se oba svorně krčí pod topením, je po ukončení vysávání, kdy ještě tak úplně nevěřili tomu, že jejich úhlavní nepřítel už je uklizený. Společný nepřítel sbližuje.

24.4.2008:
Právě dnes ráno bylo zase velké honění - Pajda se vždycky připlíží k Vandě, něco na ni mňoukne a Vanda ho pak prožene. Jenže dnes to nějak nevyhmátli, protože se jim podařilo srazit květináč s kytkou a převrátit svůj zásobník na míčky apod. Tak jsem na ně hulákala, že jsou průšviháři a že místo honění si mají pěkně hrát. Připomnělo mi to mladšího a staršího sourozence - oba na sebe žárlí a věčně se nějak provokují a pošťuchují, ale v okamžiku, kdy je průšvih, tak si svorně stojí po boku. Naši kočičáci taky. Jak jsem na ně začala burácet, že jsou průšviháři, oba seděli jako přeobraz nevinnosti, upírali na mne ty svoje nevinné pohledy a v pak jakože nic odcházeli bok po boku k pelíškům.
S tím žrádlem je to tak od začátku, kdy k nám Pajdík přišel - Vanda ho nechává žrát prvního a nikdy ho od misek nevyháněla. Šáchor nebo trávu ožírají třeba oba zaráz, ale přestože mají pořád každý svou misku na žrádlo i na vodu, Vanda tam nejde, dokud je tam Pajdík. Vanda určitě Pajdíka přijala, už jen to, jak za ním chodí, sedne si a tak "shovívavě" sleduje, jak si Pajdík hraje nebo co dělá, jak společně chodí vítat .... Některé míčky mu nechala úplně, s některými si hraje i ona, ale celkem si žárlivě střeží svoje oblíbené šňůrky - to nemá ráda, když je nadhazuji Pajdovi. Ale zase, když tam mávám šňůrkou a Vanda ji loví a přiřítí se Pajdík, že si bude taky hrát, tak buď sedí každý na jedné straně výkyvu šňůrky a tam ji loví, nebo Vanda po Pajdově příchodu vyklidí pole a hraje si jen Pajda. Vanda se prostě chová jako žárlivý starší sourozenec...
Mějte se krásně, určitě se zase ozvu!

2.5.2008:
Dobrý den!
Jen v rychlosti posílám manželův nejnovější úlovek ze včerejšího večera - poprvé na mně večer u televize pospávali oba kočičáci zaráz. Vanda nastoupila dřív, obsadila kolena a vytuhla, Pajdík se tradičně umístil co nejblíž obličeji, aby se mohl co nejlépe mazlit. Ty fotky jsou barevně dost divoké, ale snad tam něco rozpoznáte.

21.5.2008:
Tak zase po delší době přeji krásný den!
Nenapíšu Vám nic nového, bohužel stav zůstává nezměněn. Kočky se honí, občas po sobě symbolicky do vzduchu seknou, syčí na sebe, jediné chvíle, kdy jsou někde ve skrýši přitulení "tělo na tělo", jsou při vysávání.
Přitom Vanda i Pajda jsou oba velcí mazlové, škoda, že se zatím nedokázali skamarádit. Uvidíme, jak zapůsobí čas. Nikde jsem nic moudrého o tom, jak skamarádit dvě kočky, nevyčetla. A že bych je stresovala 2x denně vysáváním - to asi taky nehrozí.
Nechci působit nějak pesimisticky, oba jsou doufám spokojení, nikdo nestávkuje s jídlem, jsou zdraví, hraví, umazlení, užívají si všech rozkoší kočičího života, které se jim nabízí ...
Oba milují balkon, jakmile se jen přiblížím k balkonovým dveřím, mám je u nohy připravené vystřelit ven. Měla jsem obavy o Pajdíka, ale je to moc šikovný kocour, rychle pochopil, že hlava se pod zábradlí nestrká, že vidí dost i bez toho a teď si to venku vždycky tak slastně užívá.
Pajdík je velice vynalézavý, zvědavý a učenlivý, naučil se otevírat posuvné skříňky, takže si vytváří skrýše nebo vytahuje ven věci na hraní, pamatuje si přesně, kde jsou v kuchyni uložené zásoby pro kočky, takže když třeba včera dostali do misek Kitekat z konzervy (velké kousky), tak si mne s kvílením a neustálým ohlížením vedl ke skříňce s kapsičkami Whiskasu a domáhal se lepší stravy.
Tož tak.

3.7.2008:
Po delší době opět dobrý den!
Uvědomila jsem si, že ten čas děsivě letí a že jsem se dlouho neozvala.
Vše v pořádku, Pajdík je zdravý, doufám že i spokojený  a hlavně - roste! Už je velký jako Vanda, zatím sice pořád hubený, ale k mému překvapení mu na léto zhoustl kožich, takže určitě nestrádá. Začal žrát granule, dokonce jich teď spořádá víc než vlhkého žrádla.
A mazlí se! Je to fakt úžasný kamarád. Byla jsem teď týden nemocná - obě kočky si to vysloveně užívaly, že mne mají celé dny pro sebe. Když jsem přišla v pondělí poprvé po nemoci z práce, obě měly mazlící absťák a nemohly se našich kočkovin nabažit (a já taky).
Jen bohužel nemohu ohlásit nějaký pokrok v kamarádění. Sice pozoruji třeba i několikrát za den, že jdou kolem sebe, strčí k sobě čumáčky a čichnou si, nebo se očichávají zezadu, ale nějaké to zasyčení a cval bytem jsou u nás každý den. A že by si k sobě lehli nebo se dokonce olizovali a hráli si spolu, to ne. Ale hlídá si jeden druhého, jakmile jde jeden na balkon, okamžitě přijde i druhý, jakmile jde jeden za mnou do kuchyně, v tu chvíli je tam kontrola...
Abych to zkrátila, jsem moc ráda, že je oba mám. A ještě jednou a znovu za Pajdíka děkuji!!

Naše odpověď:
Dobrý den Evo!
Moc děkuji za zprávu! Jsem ráda, že jste zase napsala. To nevadí, že Vanda s Pajdíkem nespí v pelíšku a že se neolizují. Určitě jsou moc rádi, že se mají a já jsem moc ráda, že máte Pajdíka!

7.7.2008:
Dobré ráno!
Kočičáci jsou asi fakt rádi, že jsou dva - když nic jiného, tak se nenudí. Musím říci manželovi, aby oba dva macky vyfotil, když budou blízko sebe, aby bylo vidět, jak se Pajdík vytáhl. Z malého miloučkého kocourka roste velký miloučký kočičí krasavec.
Mějte se moc krásně, určitě se zase ozvu! 

24.9.2008:
Tak po návratu z dovolené dobrý den! 
Bohužel naděje, že absence lidí a mazlení dožene ty moje kočičáky k nějakému  sblížení, byla lichá. I po návratu nás sice hlasitě vítaly obě kočky, ale bok po boku po jejich, tj. s tak půlmetrovou vzdáleností mezi nimi. Nějaké to honění a syčení je na pořádku neustále, ale já už to líp snáším. 
Pajdík, jak vyrostl a dospívá, evidentně chce být vůdcem smečky. Prozatím Vandu vystěhoval ze všech 3 dek na gauči, Vanda se tam teď odváží jen pod mým dozorem. Už jsem taky Pajdu viděla, jak se snaží Vandu, která zalezla do deky a udělala si tam vigvam, vyhnat tak, že na ni skočil, začal do ní bušit a pokusil se kousat. Zvýšila jsem hlas, tak toho hned nechal. Fakt by to asi potřebovalo třetí kočku, ale to už by manžel opravdu nepřežil.
Hlavně ale píšu o radu: po návratu jsem si všimla, že Pajdík má průjem (ale za dobu naší nepřítomnosti byly v písku jen normální bobky). Chodí na písek několikrát denně, jde z něj řídká kaše. Přitom žere normálně, pije dostatečně, teplotu nemá, je hravý a mazlivý, o všechno má zájem ....
Vanda žádný problém nemá. Včera jsem studovala knížky, tak jsem si řekla, že uvidím ještě dneska, ale pokud i odpoledne najdu v písku kaši, tak ho asi sbalím a půjdeme k veterináři. Ráda bych ho toho stresu ušetřila (vzpomínám, jak byl vyděšený, když jsem ho nesla na přeočkování), ale rvát do něj živočišné uhlí, když nevím z čeho to je ... Nemáte v tomto ohledu nějaké zkušenosti? Kytky žádné jedovaté doma nemám, oba žerou jen šáchor a trávu, žrádlo po dobu naší nepřítomnosti dostávali tak jako jindy .. 
No nic, mějte se krásně, příště se budu snažit napsat něco veselejšího.

Naše odpověď:
Dobrý den Evo,
tak to je mi líto, že se neskamarádili, ale spíš se to dalo čekat.
Je jisté, že by Pajda potřeboval někoho na hraní, opravdu manžela "neohnete"? Vanda by měla klid.... Třeba časem rezignuje - manžel.
Pajdovi zkuste nasadit na tři dny kuřecí dietu. To znamená, že mu místo konzervy dáte vařené kuře bez kůží - nemastné. Je potřeba sebrat i granule. Pokud se po třech dnech průjem nespraví, nebo změní barvu (žlutá, zelená), budete muset k veterináři. Jinak mu zatím akutně určitě nic nehrozí...
Dejte vědět a mějte se hezky!
Lucka

24.9.2008:
Díky moc za radu, hned odpoledne budou mít kuřátko. Píšu o obou, protože oba žerou zásadně z jedné misky, takže si nedělám iluze, jak by to dopadlo, kdybych tam Vandě nechala nějaké normální žrádlo. Napíšu Vám, jak to dopadlo.
Manžela opravdu nepřesvědčím, nezlomím, neukecám. Škoda, protože by se mi moc líbilo mít doma větší smečku a kočičákům by to asi taky prospělo. I když Vandě - no, po zkušenosti s Pajdíkem, kdy jsem si myslela, kdovíjak jí neudělám dobře, že bude mít kamaráda ...
Pěkný den!

10.10.2008:
Dobrý den, jen v rychlosti posílám dvě momentky, kdy se manželovi podařilo zachytit okamžik, kdy ty naše dvě kočičky byly u žrádla poprvé současně! Bojím se to zakřiknout, ale mám pocit, že už se trochu míň honí a syčí.
Je celkem poznat, jak Pajdík Vandu přerostl..
Krásný víkend!!

11.5.2009:
Po dlouhé odmlce se ozývám, protože se mi podařilo „vylomit“ z manžela fotku, na které náš vnouček hladí Pajdíka. Snad je trochu vidět, jak Pajdík vyrostl, jaký je z něho kočičí krasavec. Co je ale vidět určitě, je kočičí trpělivý výraz. Pajdík je takový dobrák, že před dětmi neprchá, ale trpělivě si lehne a nechá se hladit tak dlouho, dokud to nějaké dítě baví.
Znovu musím opakovat, že Pajdík je miláček celé rodiny a širokého okolí, dokonce jsem už zaznamenala pokus manželových rodičů Pajdíka nám odloudit.

29.7.2016
Dobrý den, paní Lucie!
Pajdík je stále mazel a kocour se vším, co k tomu patří. Právě včera ulovil na balkoně dalšího ptáka, bohužel jsem už tentokrát přišla pozdě. Párkrát jsem stačila zasáhnout a omráčenou sýkorku, vrabce atd. zachránit k Pajdíkově nelibosti, ale naštěstí je to kocour velkorysé povahy, tak mi to vždycky odpustil.
S Vandou se stále nemilují, je to takové ozbrojené přátelství. Občas si dají čumákovou, občas se honí, občas je velký řev, když Pajda skočí na Vandu ze zálohy a přišpendlí ji a začne boj. Ovšem když na ně z nějakého důvodu hulákáme nebo když vytáhneme vysavač, jsou obratem spojenci ve vyhledávání nejvhodnější skrýše.
Zdraví oběma kočkám naštěstí slouží, veterináře znají jen z preventivních prohlídek. Přiznám se, že nejraději bych si od Vás vzala další kočičí přítelkyni, ale tři kočky už by manžel fakt nepřežil. Už horkotěžko se smiřoval s Pajdíkem, naštěstí náš kocour je nejen mazlivý, ale taky chytrý, tak pochopil, že ten velký vousatý člověk potřebuje zvláštní zacházení a začal se vůči manželovi chovat tak trochu jako pes. Naučil se na povel naskočit na lavičku, aby ho manžel mohl hladit, aniž by se musel ohnout, naučil se ho vítat … Manžel je duše psí, potřebuje mít někoho, kdo ho poslouchá, naše kočky to pochopily … :-)
Tak se mějte všichni krásně, přeji Vám všem mnoho zdaru, ať se Vám daří vše, nač si jen vzpomenete!!
Vaše Eva

22.11.2024
Vážené kočičí přítelkyně,
bohužel Pajdíček přešel duhový most. Žil s námi 16 let a byl to neuvěřitelně laskavý a hodný kocour. Moc vám za něj děkuji. S manželem jsme se dohodli, že si zase vezmeme kočičku z útulku, ale momentálně mám na starosti tatínka, 93 let. Určitě se vám ozvu, jakmile budeme moci někoho přijmout. Moc děkuji za to, co všechno pro kočky děláte. Eva

Fotografie z Pajdova nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.