Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pandora (nyní Dorinka)

16. 10. 2009

ObrazekMourečku Pandoru nám i s její maminkou a sourozenci dovezla majitelka našeho bývalého svěřence Jonatána - zůstali v opuštěném domě poté, co jejich majitel odešel do domova důchodců. Příbuzní o nich sice věděli, ale nevzal si je nikdo. 16.10.2009 byla umístěna do kočce Uli do Brna do bytu a přejmenována na Dorinku.

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.

Fotografie od července 2014 zde.

 

 

Zprávy z nového domova:

16.10.2009:
Dobrý večer, tak už jsme nějakou chvíli doma, Panda je v pohodě, dokud jsem na dohled, jinak pomňaukává u přepravky, asi si myslí, že ji dopraví zpátky domů. Zato "domácí paní" je hodně rozrušená, syčí a nechce ani nic jest. Snad si dá brzo říct... Po neděli napíšu.

21.10.2009:
Dobrý den,
konečně posílám podrobnější zprávu o tom, jak se Pandora (říkáme jí Dorinka) zabydluje v novém domově:
po příjezdu jsem ji podle instrukcí nechala chvíli v přepravce, aby si na ni dosavadní jedináček, 4-měsíční kočička Uli, zvykla. Dokud byla Dorinka v přepravce, Uli jen opatrně zdálky čichala, připravená hned uskočit. Po otevření přepravky Dorinka hned bez zábran vypochodovala a začala se postupně seznamovat s novým domovem. To bylo na Uli už trochu moc. Dorinku, ať se hnula, kam se hnula, nespouštěla z očí a syčela a syčela. Dorinka se ukázala jako naprostá pohodářka, nic si z toho nedělala a vesele si hrála s žížalou na udičce. Vadilo jí akorát to, když jsem ji občas nechala, byť jen na chvíli, samotnou, abych v jiné místnosti utěšila konsternovanou Ulču. To pak mňaukala u dveří tak dlouho, dokud jsem ji nepustila dovnitř. To bylo v pátek večer.
Během soboty se u Uli postupně začínala projevovat její hravost a i když ještě občas došlo na syčení, přece jen byly náznaky, že by si zkusila s tím nováčkem pohrát. Dorinka na to moc neslyšela, tlačila se spíš pořád ke mně a jak mohla, stulila se mi na klín a podřimovala.
V neděli, kdy jsem musela na pár hodin odejít, jsem zvažovala, jestli zavřít každou do jiné místnosti, nebo jestli má risknout nechat je spolu. Vzhledem k tomu, jak Dorinka těžce nesla zavření o samotě, jsem se rozhodla, že holky nechám, ať se mezi sebou nějak dohodnou. A dopadlo to výborně – při návratu už mě vítaly dva kožichy vedle sebe, dokonce i pusinka mezi nimi padla.
Jen s hraním je pořád trochu potíž – Uli by moc chtěla, ale je to divoch a navíc, ač mladší, tak větší a silnější, takže Dorinka před ní spíš prchá nebo jí jednu ubalí. Když vidím ty nájezdy, tak se jí vůbec nedivím a chráním ji před tou mlátičkou.
Ovšem všechny půtky končí u mě v posteli, tam se shodnou. Hlavně v tom, že bych měla konečně vstát a věnovat se jim. Jako dnes ráno: Ulinka si sedla k hlavě a bezdrápkovou packou mně přejížděla po obličeji, že jako už, Dorinka mi přešlapovala po krku a obě při tom předly jak přadleny. No, kdo by odolal?
Příště se pokusím poslat už i nějaké obrázky.

27.11.2009:
Už je tu úplně doma, hraje si s kdečím a prošmejdí každý kout. Řídí se totiž heslem „kde je otevřeno, tam je dovoleno“. Takže při každém otevírání skříně nebo ledničky mám hned u nohy chlupatou asistenci a jakmile je škvíra větší než 5 cm, už se tam dere. Že jsem ji už párkrát omylem zavřela ve skříni a jednou zkusmo na moment i v ledničce, vzala jako milé zpestření. Pozor si musím dávat dokonce i při zívání – i tam je „otevřeno“. Taky neuvěřitelně ovládá hokej se vším možným, nejraději s korkovým špuntem, Jágr by se u ní mohl učit! Pohříchu ale ten hokej občas zkusí i s mou kráčející nohou, vždycky s tou, co je vpředu, a ta druhá ji pak přicvakne. Kupodivu ani to ji ještě neodradilo, je fakt bytostný optimista, který si z ničeho nedělá těžkou hlavu. Říkám jí kvůli tomu Anda Žižkovanda… Taky je ohromný mazel, zvlášť večer, když vlezu do postele a sáhnu po knížce, se může přetrhnout. Nakrucuje se samozřejmě přímo před knížkou, případně na ní, takže ze čtení není nic, zato chlupatého potěšení je ažaž.
Uli jsou už kamošky, uf! Trochu jsem se bála, že na to už snad ani nedojde, pořád se jen honily, resp. Uli honila Dorinku, ale o žádné další kontakty jakoby ani jedna z nich nestála. Postupně se ale pranice po dostižení na konci honičky stávala něžnější a něžnější, Dorinka se osmělovala a teď je to většinou tak, že napřed honí Ulča, dohoní, vítězoslavně odchází a za ní se s loveckým zaujetím plíží Dorinka, aby po ní po chvíli pronásledování skočila a následovalo klasické kočkování. Řekla bych, že si to užívají obě.
Minulý pátek jsem dovezla šplhadlo (CAT012, ještě jednou moc děkuji za zprostředkování!) a v sobotu se pustila do skládání. Ty skoro 3 hodiny, co mi to zabralo, kočindy sladce spaly opodál. Uli dokonce v pelíšku na zemi na místě, kde jsem jí každou chvilku procházela ani ne půl metru od čumáku, a ani uchem přitom nestřihla… Jakmile bylo hotovo, akčnější Dorinka se protáhla a šla ho hned vyzkoušet, prošmejdila všechno až nahoru a prý dobrý Obě nejraději využívají košík, kupodivu zatím jen ten horní. Uli několikrát zkusila vlézt i do budky, ale hned zase vylezla, toho místa je tam přece jen asi málo…  No, dlouho by tam nevydržela, ani kdyby budka byla jak almara, protože je věrný nohsled Dorinčin a ta pořád vymýší nějaké kočičiny. Ono sice na fotkách to sice moc vidět není, ale to je jen tím, že ty akční jsou všechny rozmazané.
Co nejklidnější předvánoční čas všem přeje penzion U dvou koček

9.3.2010:
Dobrý den,
zase po delší době posílám z Brna pár zpráv a snímků o Pandoře-Dorince, kterou mám od Vás:
Dorinka už není žádné koťátko, ale vážená kočka – váží celých 5 kg. Z drobné kočičky nám pěkně vyrostla, že?  Asi jsem, jako možná většina kočkařů-začátečníků, měla pořád strach, aby chudinka netrpěla hlady a než jsem se nadála, měla jsem doma takového macka. Nezbylo, než jí snížit krmné dávky. Ale aby jí to nebylo líto, snížila jsem je i sobě.
I přes mírnou nadváhu je pořád čilucha, zvlášť pokud jde o hrátky se spolukočkou Ulinkou. Oběma pořád dělá velkou radost šplhadlo, které už mají důkladně „přečtené“ a na kterém pěkně vyvádí. Ani velká láska k žížalce na udičce Dorinku ještě neopustila, i když největší radost má pořád z čutané s čímkoliv – špuntem, květinářským polystyrenovým míčkem nebo i granulkou. Taky různé kočičí užitečnosti, jako např. pusinky na čištění zubů nebo taurinové srdíčka, pravidelně potkává stejný osud. Zatímco Uli ukázněně přežvykuje, Dorinka se otlouká o nábytek v honbě za neposedným vitamínem.
Někde jsem četla, že kočky potřebují adrenalin. Pro naše bytové povalečky ho obstarává sousedovic Bondy Paolo - postarší obtloustlý  podvraťáček, ve kterém se párkrát do měsíce probouzí těch pár kapek lovecké krve, které v něm jinak ospale podřimují. To je tehdy, kdy se na chodbě před bytem setká s naší dvojkou. Protože chodba je od schodiště oddělená dveřmi a protože mám tolerantní sousedy, když jsem doma, často nechávám otevřené dveře od bytu, aby měly kočindy víc prostoru. No a občas se stane, že Bondy jde na procházku/z procházky, právě když je na chodbě kočičí rej. To je pak vzrůšo! To do bytu vlítnou dvě chlupaté koule, vyskočí na bezpečné místo, chvilku se pohoršeně natřásají a vzápětí začnou natahovat krky ke dveřím, kde čmuchá a hrabe Bondík. Nevím, jak to ty kočky dělají, ale zatím mu vždycky v tom kalupu nějak přivřely dveře před nosem. A Bondy je navíc pejsek vychovaný, takže je nebere i s rámem. Prostě chodba je místo zaslíbené, kde se občas dějí tůze zajímavé věci...
Tolik pro dnešek, ještě přidávám pár snímků a slib, že zase o sobě dáme vědět.
Srdečný pozdrav všem!

7.12.2012
Dobrý den,
posílám moc pozdravů za sebe i Vaši bývalou svěřenkyni Pandoru, nyní Dorinku, ze které už je velká kočka, nebo spíš takový menší rysík J Pořád doufám, že se někdy dostanu napsat o ní víc, zatím to ne a ne stíhat, tak přidávám aspoň pár obrázků. S malým dodatkem: v zimě je to kočka bytová, přes léto kočka zahradní.

11.7.2014
... připojuji pár obrázků Dorinky (dřív Pandory). Je to miláček, klidná vyrovnaná kočka, moje mourovaté štěstí :-) Bohužel jsme přišli o možnost letních pobytů v domku se zahrádkou, tak je mně jí líto, byla tam moc šťastná. Hledám nějaké další možnosti, snad se dřív nebo později zadaří. Moc bych jí to přála.
Ještě jednou zdravím a zase někdy pošlu zprávu, jak se Dorince daří :-)

8.10.2015
Dobrý den do Hodonína!

Utíká to, utíká, za pár dní to bude 6 let, co jsem si od Vás přivezla mourinku Pandoru-Dorinku. Už jako kotě byla rozvážná i hravá a to jí vydrželo dodnes :-)
Posílám aspoň pár obrázků, jak vypadá po těch letech, a moc zdravím,
Hana + Dorinka a Uli

mensi.jpg16.10.2019
Pěkný pozdrav do Hodonína!

Dnes je to přesně 10 let, kdy jsem si od Vás přivezla mouraté koťátko jménem Pandora. A ani jsme se nenadáli, a z koťátka je velká kočka Dorinka :-) Pořád tvoří dvojku s kočkou Ulinkou a pořád se od sebe vzájemně učí - Ulinka se pod Dorinčiným vedením zklidnila a naučila mazlit, no a Dorinka se vedle Ulči mění z Mirka Dušína na rozpustilého  Rychlonožku :-) I když to na fotkách moc nevypadá, je neuvěřitelný komik a skvělý parťák. Už jen promluvit :-) Ale vlastně to ani není potřeba - jsme na jedné vlně a rozumíme si i beze slov. Je fakt neuvěřitelně komunikativní!
Jsem moc ráda, že jsem si před těmi 10 lety vybrala právě ji a že je tu stále s námi. Ať žije! :-)
Z Brna zdraví  Dorinka, Ulinka a správcová Hanka

Další fotografie od července 2014 zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dorinka....

(Daniela se svými sedmi kočkoláskami, 11. 7. 2014 20:41)

je moc pěkná a milá kočička,také mám takový mourovatý štestíčko a velkou lásečku,jsou jako pře kopírák.Hodně štěstí všem.

Skvělé

(Darja Č., 22. 10. 2009 13:55)

jsem ráda, že Dorinku si našli hodní lidé, kteří její kotěcí temperament snesou:)

vrácení

(Darja Č., 15. 10. 2009 9:40)

Nechápu, co může někoho vést k vrácení koťátka po dvou dnech. Je Pandora nemocná? Fakt nechapu:/