Vašík
29.12.2006 mi při odpoledním pečení zazvoní mobil a já, jak uvidím volající: Vašík-Březolupy, raduji se, že dostanu zprávy o Vašíčkovi, kterého si odvezla paní Šišáková do Březolup. Povídám si, popřejeme si pěkného Silvestra, nový rok a dozvím se, co ten náš miláček vyvádí. Jenže život není jen barevný, je i šedivý a někdy černý, jako teď, když jsem se dozvěděla od velice plačící majitelky, že přišla domů z práce a našla Vašíčka mrtvého. Ležel ve spokojené poloze pod keříkem na dvorku, oči otevřené, jakoby pozoroval okolí. Odešel zjevně bezbolestně a klidně...
Když se k nám dostal, měl složitou vřetenovitou zlomeninu zadní nohy a další zranění na hlavě, oku a všelijaké potlučení po celém těle. Byl to důsledek srážky autem, naštěstí se ho dalším projíždějícím zželelo a odvezli ho k ošetření na veterinu MVDr. Vičarové. Po pár dnech snahy jeho nálezci zjistili, že již nezvládají péči o něj, a tak se dostal do našeho ošetřování.
Jeho zranění byla těžká, bylo třeba sehnat finance na složitou operaci a léčbu. Peníze mu poskytla paní Alice Oppová z První společnosti za práva koček. 16. března 2005 prodělal složitou operaci nožky. Cestoval na ni až do Senice k MVDr. Šimkovi, který jako vždy nezklamal a operoval velmi dobře.
Byl u nás v péči dlouho, než se zbavil bolestí kvůli zlomenině. Pak už začal chodit na chodbu, dvůr a také se nebál jít do souboje s Bobešem, kterému do té doby uhýbal. Spolu se popasovali, ale také potom spolu spali na posteli, natěsnaní na sebe. Jednoho dne vyběhl k mému zděšení mrštně po žebříku až na vysokou třešeň. Práce MVDr. Šimka byla tedy nesporně kvalitní...
Když byl zcela zdráv, odvezli si jej 5.11.2005 hodní manželé Šišákovi, kteří chtěli přijmout i handicapované zvíře, což nebývá zas tak často zvykem. Když měl asi před rokem, už ve svém novém domově, nějaké nervové tiky, byl vyšetřován na klinice v Mařaticích, kde sdělili podezření na epilepsii, možná to byl důsledek autohavárie. Nějakou dobu se léčil, pak se zdálo být vše v pořádku.
Ať už však byla příčina jeho smrti jakákoliv, u Šišákových mu dali krásný život, vše, co mu chutnalo a na co si jen vzpomněl. Sdílel s nimi postel, z domku mohl kdykoliv na dvůr a velikou zahradu, která byla celá jen jeho, až po potok. Se sousedovým kocourem si brzy „vyjasnili“ pozice, poté co proběhlo pár lítých soubojů. Vašík přece bude svým pánem, na svém dvorku! :))
Vašíčkovi se žilo krásně, jistě se dívá z kočičího nebe na své Šišákovy s láskou a vděčností.
A pokud by takové šťastné živobytí předcházelo smrti všech našich kočičích miláčků, byli bychom jistě všichni spokojeni.
Maja Brázdilová
Kočky SOS Hodonín