Jdi na obsah Jdi na menu
 


Izidor a Moja

5. 3. 2016

izidor250.jpgKocour, kastrovaný, nar. 6/2014

Izidor je černý kocourek, který jednou ráno přišel s našimi kočkami, které chodí ven, do depozita v Hruškách. Byl hladový, hubený a špinavý od nějaké barvy. Je jako všechna koťata, mazlivý a hravý a ke svým hrám potřebuje parťáka, aby mu nebylo smutno. 25.1.2015 byl Izidor umístěn do Lysé nad Labem, do domku ke dvěma kočkám.

Další fotky z pobytu u nás a z nového domova  zde.

 


 

moja270.jpgKočka, kastrovaná, nar. 3/2015

Moja je kočka, kterou někdo společně s Laurou vyhodil do zahrádkářské kolonie na Kapřiskách v Hodoníně. Byla velice vyděšená, myslíme si, že je byla zvyklá žít pouze v bytě, byla i kastrovaná. Je to jedna vyjímečná, velmi hodná, milá a mazlivá kočička, ráda si hraje a spí pod peřinou. 5.3.2016 byla Moja umístěna do Lysé nad Labem k Izidorovi.

Další fotky zde.

Moja byla adoptována na dálku - její adoptivní rodina nechce být jmenována. Děkujeme!


Zprávy z nového domova:

25.1.2015
Dneska proběhla "akce Izidor". Manžel nás nechal v Praze na návštěvě u švagrové a sám s Teodorkou jel na benzinku do Krče setkat se s paní Čechovskou.  Pak už nás jen naložil a jeli jsme domů. Izáček byl úplně v pohodě, klidný, v bedýnce se rozvaloval, hned vrněl, sotva se ho člověk dotknul.

Teď už jsme asi tři hodiny doma. Izidorek se zatím schovává, ale když za ním přijdeme, hned se mazlí, vrní, nechá se chovat. Soči s Miou ho sice hned zaznamenaly, ale zatím se nijak neprojevujou a tak nějak si šly po svém.  Mia spí ve svém pelíšku, Soči spí na gauči. Izidorek tady zrovna obcházel, i na gauč skočil a očuchával ji a ona se vůbec nevzbudila. On vypadal, že je na ni vyloženě zvědavý. Soči je trochu v pozoru, ale doufám, že u obou zvítězí zvědavost a hravost.
Dneska už je na nějaký velký seznamování pozdě, jen jsem chtěla dát vědět, že předání proběhlo v pořádku. Budu Vás průběžně informovat, jak se tady všichni sžíváme :-) Jinak Izidorek je roztomiloučký, překvapilo nás, že je ještě docela malý a zatím vypadá na velkého mazlíka.
Tak nám držte všechny palce, co máte a já se ozvu.
Zdravíme všechny a za všechny, Katka

26.1.2015
... zrovna stahuju z mobilu první fotky. Izáček je opravdu v pohodě a strašně rád by si hrál. Jakmile vidí kočku, běží jí vstříc, vesele, s úsměvem, s otevřenou náručí. Ale ty naše mindy jsou úplně připitomělý. Soči, místo aby byla ráda, že má stejně starého kamaráda na hraní, tak se ho bojí. Dneska je to už lepší. Ostražitě ho pozoruje a dělá meluzínu. Ale aspoň se už dneska nesnaží dostat za každou cenu ven, neprchhá pryč. Dokonce bych řekla, že pomalu vítězí zvědavost nad strachem. Uvelebila se na komodě a ostražitě ho pozoruje.
Teď zrovna všichni tři spí. Izáček u mě na gauči, zatím se šudinka tulí k plyšovému mikimausovi a ke mně. Mia je u sebe v pelíšku, ale ta se nikdy neodvažuje jinam než ven, k misce a do pelíšku. Ta je kupodivu klidnější než Soči. Buď vycítila, že by ji moh cizák Izák zbavit hravé Soči a nebo je už tak zvyklá prchat a bát se, že už je jí jedno, kolik kočičích zmetků jí leze na nervy.
Izáček si hrál s balónkem, snažily jsme se s dětmi zapojit i Soči, ale radši sledovala, jak si hraje kocourek. Doufám, že jí to brzo zláká a bude se s ním chtít skamarádit.

4.2.2015
... co se týká Izáčka, je to fakt pohodový zlatíčko. Je strašně mazlivý, zvědavý a takový strašně přátelský. Myslím, že už se se Soči skamarádili. Už třetí den bylo vidět, že by se k němu Soči nejradši přidala, když honil míčky, ale nechtěla se nechat přemluvit tak brzo, prostě dělala drahoty. Ale v noci se asi vždycky dali dohromady víc, protože každé ráno si byli blíž a blíž, myslím jako v prostoru, jak kolem sebe chodili, pak i papali spolu. Jsem překvapená, jak i Miunka je v pohodě. On za ní chodí jako za Soči, taky se srdcem na dlani, dokonce jí lezl i do misky a do pelíšku. Čekala jsem, že ho zakousne, vysyčí, profackuje, ale ona se na něj jenom dlouze dívala a pak se otočila a hrdě odešla. Vůbec na něj nereaguje tak ustrašeně a zároven agresivně, jako zatím na všechny kočky, co tu doposud byly.
    Nevím, jestli budete mít radost z toho, že už chodí i ven. Tedy od včera. Chtěli jsme ho držet doma dýl. Samozřejmě, že jsme před jeho příchodem uzamkli kočičí dvířka ven. Ale ty naše mňaudámy jsou stejně víc než na dvířka přes garáž zvyklý na to, že si zaťukají na francouzský dveře z obýváku do zahrady a my jim celý den děláme dveřníka, hlavně já, protože jsem celý den doma a oni mě tady vidí. No a Izidor celé dny pozoroval, jak kočky choděj sem a tam, a včera už to zkusil taky. Stoupl si na zadní a vytrvale škrábal na sklo. Tak jsme mu otevřeli a čekali, co bude. Bylo vidět, že má radost. Běhal po terase a po zahradě, i strom zkusil a úplně v pohodě. Když chtěl domů, zaťukal na sklo a bylo. Tak už jsme mu ukázali i ten kočičí výběh ven, aby věděl, že může tam i zpátky bez naší asistence. Za těch necelých 24 hodin už šel několikrát ven a zpátky, ale taky radši využívá vrátného, tedy mě, abych mu otevírala, pochopil, že to je pohodlnější než lézt kočičí dírou přes garáž!!!  Tak to je zatím všechno, brzo pošlu fotky...

6.2.2015
Kočky SOS: "Na chození ven je pžíliš brzy!"
S tím chození ven máte pravdu, taky mě napadlo, že je moc přátelský, tak aby s někým neodešel. Ale my jsme v docela klidné ulici, lidi choděj hlavní ulicí ob blok dál, sem zajde málokdo. Navíc poprvé šly s Izáčkem ven děti a on se nehnul od baráku. Jen zahrada a strom. Pak ve středu coural vždycky na pár minut sem a tam, no a od včerejška přituhlo, takže se kočky držej doma. Kontrolovala jsem záchůdky a jsou používané, takže ani ty naše (původní) ven nechoděj a radši jdou na píseček do garáže. Když je hezky, nečistím záchůdky klidně týdny! V zimě několikrát denně, takže do jara toho určitě moc venku nenaběhá. Izáček je navíc vyloženě postelový typ. Kromě pelíšků jsem ještě dala pár košíků a deček různě po bytě, aby se tady kočky dle libosti roztahovaly...už je všechny našel. Dokonce začal chodit na místo pod televizi, kde míval pelíšek Igor. Tak jsem tam dala Igorkův vypraný pelíšek a Izáček do něj chodí. Izidor je nižší, má jiný tvar těla, Igor byl vysoký štíhlý, říkali jsme mu puma křížená se srnkou. Ale hlavu a výraz obličeje mají stejný. Takže když je Izáček v tom pelíšku pod televizí a zvedne na nás hlavu, je to úplný dejá vu!
A je to hrozný všežravec. Ještě nemá slušné vychování a leze dětem do talířů. To, že po nich líže maso a jogurty, to nás nepřekvapilo, ale když ukusoval rohlík a jindy zase vařenou brokolici, docela nás to zaujalo :-)

Mějte se hezky a zdravíme všechny, lidi i kočky u vás.

10.4.2015
Dobrý den Lucko a všichni "rodiče a přátelé" koček,
přestože se dlouho nehlásím, veřte, že v duchu Vám o Izim denně vyprávím. Jenže pak zjistím, že zas  nemám fotky na počítači, takže mail nakonec zase nenapíšu.
Nejprve ohledně tématu "výchovy koček a jídla", které jsme nakously minule: nevím, jak je to možné, ale všechny kočky u nás byly vždycky lačné po lidském jídle. U rodičů manžela se nikdy žádná kočka nedotkla lidského jídla. Užívám si u nich obložených studených mís na stole, kde si celé odpoledne svobodně zobeme. I kdyby ty jejich kocouři chcípali hlady, nikdy nevyskočili na stůl, aby uloupili šunku! A to BEZ VÝCHOVY!
U nás doma jsem se odnaučila kupovat jakékoliv uzeniny. Chce-li návštěva nebo dítě šunku, musí si ji tajně vzít rovnou z lednice a nasoukat ji do sebe nejlíp ještě cestou ke stolu! Dospělé kočky (Igor, Dantes, Mia) jsou (a byli) naučené aspoň čekat, až my lidi dojíme a dáme jim talíře na zem. Ale tyhle koťata se vrhají rovnou na stůl. Děti z toho mají legraci a je jim jedno, že jim kočka ukradla kus masa. Jenomže při počtu lidí v naší rodině je maso vzácnost. A jako první u dětských talířů čekáme na zbytky MY - RODIČE!!! Takže nám s manželem narozdíl od dětí docela vadí, že kočka sežrala kus masa, který jsme mohli mít MY - RODIČE!!!  U Izáčka mě ale spíš překvapil výběr: zelenina, bílé pečivo a teď naposledy o velikonocích nám ohlodal mazanec. Kočku vegetariánku jsme ještě neměli :-)
Přestože je Izi černý s bílým flíčkem na prsou a někdy kouká jako Igoor, není to Igor. Nechci se Izáčka dotknout, ale Igor byl vysoký elegantní arogantní důstojný narcis. V každém kroku byla vidět modrá krev, přestože byl "von útulek Bohnice". Izidor je malý dobrácký moula bez kouska sebeúcty v těle. Mazlí se a tulí kdykoliv kdekoliv ke komukoliv (v rodině).  Srst má jako myš domácí, postavu jako micka domácí. Igor odpočíval jako gepard. Izidor odpočívá jako přejetá kočka před krbem :-)))) Nejradši mi zaclání na žehlícím prkně, které mám neustále v pohotovosti - žehlím pořád! Nemůže-li ležet na prkně, lehne si aspoň do vyžehleného prádla. Jo a ještě jednu výtku k němu mám: ráda koukám na krasobruslení. Pouštím si na televizi z internetu dokola a dokola různé závody. A ten moula se rozhod, že mi ty krasobruslaře bude lovit! Jak ten nebohý závodník šmejdí sem a tam po obrazovce a snaží se nespadnout, Izidor ho loví pacičkama a ještě si myslí, že ho z toho trojitýho ritbergra shodil on! 
Asi i Mia cítí, že s tímhle "plebsem" se nemusí stresovat. Izidor k ní přiběhne a dobrácky ji oňufe, někdy jí i do misky vleze. Igora by už Miunka propleskla nebo by se chytli, zakousli a chlupy by lítaly. S Izáčkem se klidně oňufe, od misky odejde a naprosto lhostejně kouká, co bude dál. A ono není vůbec nic.
Hlavně ale píšu proto, že tuto neděli, velikonoční, naše úsilí a tajná přání byla konečně vyslyšena! Od roku 2008, co jsme přinesli Igorovi Miu a pak v říjnu Dantese, jsme toužili po tomhle obrázku: dvě kočky spící na hromádce. Izidor a Soči spali spolu namačkaný v pelíšku. Fotili jsme to asi na tři foťáky a dva mobily, abysme to FAKT MĚLI. Tak to Vám teda musím napsat a posílám foto :-)
Dvojčata už dávno pochopila, že to není Igor. Pořád nám oznamují: "To není Igou, to je Izidou." Aronek to vyslovuje Izidort (Aronek je na sladký). Já jak jsem ujetá na ty hebrejský jména, jsem z něj hned udělala Izáka, dokonce i echt židovská varianta "Icik" mi někdy ujede. Ale to je tím, jak je ten kocourek už od pohledu takovej trouba neurozenej. Je to jediná naše kočka, která spí jako mrtvolka a vůbec se nepohne, když ho někam přenesu (většinou z prkna, protože už musím žehlit!). Prostě kam ho plácnu, tam zůstane a ani se neurazí, jako každá normální kočka!
Takže jak vidíte, zase nic neříkám, z ničeho nemám radost a jen a jen si stěžuju na nedůstojného, mazlivého, veskrze přátelského kocourka bez špetky elegance a kočičí noblesy!!!  Když k nám přišli koledníci a mrskali nás, chvíli jsem si myslela, že je Izáček dospělý uvědomělý džentlmen a že nás, ženy, brání. Ale pak mi došlo, že si jenom hraje s pentličkami na pomlázkách a skáče po nich jenom ze hry, jako malý pitomý kotě....a tak nějak bych to o něm shrnula :-)))
Zdravíme všechny, kteří si Izinka pamatují, a zase se někdy přihlásíme.
Za všechny Katka
PS: U fotky "Izidor dečka na stůl" pochopíte, co myslím tím, že Izi je naprosto neelegantní a nedůstojný představitel kočičí rasy. Takhle by si Igor nikdy nelehl, i po smrti vypadal líp :-)


21.2.2016
Dobrý den, Lucko a dámy kočičí!
Po dlooouuuhé době se hlásíme z Lysý. Izáčkovi se vede moc dobře. Pořád je to takový dobrosrdečný troubík, mazlíček. Ale stala se mu taková smutná věc - nám všem- Soči se ztratila. Začátkem ledna nepřišla domů. Hledali jsme, letáky nosili, vědí to na policii, v psím útulku, na veterině... Buď si ji někdo vzal a má se dobře, nebo ji někdo srazil a hned odklidil a nebo, to nás trápí nejvíc, někde uvízla...radši nemyslet. Prošli jsme okolí křížem krážem, u každé boudy volali, čekali...no není. Když ona měla asi divoké geny po toulavém otci.

Kromě toho, že je to smutné, ( hlavně ta naše druhá holčička Tamarka je taková kočičí máma a po Sočince pláče), tak nám to zas rozhodilo Izáčkem nastolenou rovnováhu  mezi kočkami. Prostě Izidor si chce hrát, chybí mu Soči, a tak kontaktuje Miu. Mia si nechtěla s kočkama hrát nikdy, natož teď ve svých 11 letech s nějakým černým přistěhovalcem z Moravy. No prostě by to asi chtělo kamaráda pro Izáčka.
Koukali jsme na vaše stránky a myslíme si, že by to měla být zase raději holčička, radši stejně stará nebo mladší než Izi ...
izidor300.jpgPodle popisu povahy a podle podobnosti se Soči se nám líbí vaše Rebeka, pak Šira, Moja nebo Sofinka. Děti s manželem to berou podle "xichtíku", mně jde o povahu, aby byla čistotná, klidná, mazlivá, nebála se dětí a chtěla si hrát s Izáčkem. Děti jsou ke kočičkám hodné, nevyjevené, neotravují je, ale mazlit a spát s nimi by určitě chtěly. A klidně bych radši domácí gaučový typ ...
Proto jsem Vás chtěla poprosit, jestli byste nám nějakou z těchto kočiček neporadila, která by k nám dobře zapadla s ohledem na to, že víte, jak to u nás vypadá. Rádi bychom dopřáli Izáčkovi kamarádku a Miunce klid :-)
Tak prosím popřemýšlejte, zeptejte se kočiček a dejte vědět, co si o tom myslíte.
Moc zdravíme a děkujeme, K.

Naše odpověď:
Z těch co jste jmenovala, vzhledem k situaci u Vás, by byla jednoznačně nejlepší Moja.  Je to velmi milá a spíš klidnější kočička. Ale dovede si s kamarády zařádit. Někoho se ovšem spíš bojí, než že by ho nesnesla... A jestliže je Izáček stále trochu trouba.... :-) Miunku by jistě neotravovala. Ale Moja je i velmi krásná! Lidi zbožňuje, nechá se chovat, nosit v náručí, občas vděčně olízne ruku a strašně ráda spí přímo pod peřinou.
 
Další zprávy po příjezdu Moji:
 
5.3.2016
Dobrý večer, Lucko,
jsem šíleně unavená, nevím, asi na mě dolehlo uvolnění po dnech napjatého očekávání a nervozity z disciplíny "hod kočkou z jedoucího rychlíku", proto jsem chtěla napsat až zítra, ale nevydržím to :-)
V Kolíně jsme byli o tři čtvrtě hodiny dřív než bylo třeba. Představte si, že moji rodiče (ten můj otec, co kočku považuje za "škodnou"), když se dozvěděli, co se chystá, přijeli taky!!!!, že aby pohlídali děti v hale a nemuseli jsme je tahat na perón. Vlak přijel načas, perón prázdný, klidný. Paní Lenka vystoupila tam, co pan průvodčí, takže by nás tam nenechal vlající s kočičkou napůl cesty :-) Takže díl první :předání proběhl luxusně. Hned jsme se naložili a po 16 h jsme byli doma.
Otevřeli jsme přepravku, ukázali jsme kočičce záchůdek, nasypali granulky, vodičku a nechali, ať se rozkouká. Ona se ale fakt hned nechala hladit, mazlila se, vůbec nepůsobila plaše. Je moc hezoučká, kukadla jak zrcadla, krásně bíloučká. Na naše poměry je poměrně dlouhá a nízká (stále srovnávám s vysokým hubeným Igorem, což ale nebyl pravý kocour, to byl kříženec pumy a srnky:-) .
Pak se uviděli s Izidorem, on se zarazil, ona taky, ale zatím je to dál nezajímalo. Miunka o novém vetřelcovi snad ani ještě neví. Vůbec nedává nic najevo. Když my to tady máme velký, oni se nemusejí hned potkat.
Nechali jsme ji, ať se rozhlídne, jak kde chce. Šla i nahoru, prozkoumala pokojíčky dětí a ložnice a pak jsme ji nemohli vůbec najít. Našli jsme ji v naší ložnici u topení, hřála se a odpočívala. Tak jsme ji vzali dolu a ukázali další místečka. Teď spinká tam, co poprvé vylezla z přepravky. Máme tam takovou místnost na moje cajky a blbosti, pod skříní je svetr a tam hajá. Když jsme loni přinesli Izidora, strávil na tom svetru taky první hodiny. Šla jsem se na ni podívat a jen jsem na ni promluvila, vystartovala z pod skříně a hned se zase tulila, vlezla mi na klín a opřela se mi o hrudník.
Zatím tedy hlásím, že díl druhý: seznámení s novým domovem, probíhá klidně. Moja se nás nebojí, ale zatím nás sama od sebe nevyhledává. S Izidorem o sobě vědí, ale zatím se ignorují ...
Ještě Vám chci říct jednu věc.  Víte, nám se moc do famílie nelíbí to jméno Moja ...
Tamarce se moc líbilo jméno Šira u té jedné vaší kočičky, tak jsme přemýšleli a nakonec jsme se shodli na jménu Kira, abychom to kočičce usnadnili a aby nebyla zmatená, oslovujeme ji "moje Kiro", což zní skoro stejně, ale ona stejně reaguje hned  na hlas, když na ni mluvíme. Nevadí? My stejně těm kočičkám říkáme různými zdrobnělinkami, kočínkami a zvířátkama chlupatýma, určitě si zvykne.
Ještě jednou moc děkujeme za krásnou kočičku, za naplánování převozu.  Moji Kirunce jsem dala do pelíšku deku od Vás, aby se cítila jako doma.
Všechny vás zdravíme a zase se ozvu s novými zprávami, Katka
 
19.3.2016
Dobrý den, Lucko,
hlásíme se po dvou týdnech s Kirou.
Ale protože se pořád bojím "zakřiknutí" a přehnaného nadšení, ani se mi psát nechce. Takže Vám nepíšu a vy nečtete, že Kira s Izidorem si hrajou. Ňufánkují se, honí se a dokonce prý (já to neviděla, ale dvojčata křičely) Izidor lízal Kiru, když ležela v pelíšku! S pelíšky je to tak, že Kira zdědila košíček po Soči, dala jsem jí tam tu deku od vás. Izidor má svůj košík na druhém parapetu. A najednou koukám, že si ty pelíšky navzájem různě střídají. Možná by si lehli i do jednoho, jako se to jednou podařilo s Izim a Soči, ale to by nesměla být Kira tak prdelatá :-) Jednou dokonce nedoskočila ze stoličky na linku, kde mají papání. Normálně ji ta zadnice strhla na zem. A když skočí ze stolu, jdeme obhlížet škody na podlaze.
Dále Vám nebudu psát, že už asi druhý den po příchodu Kiry Mia přestala prchat ven sotva Kiru zahlédla. Prchala pouze do pelíšku a další den začala zase normálně lehat i jinam, dokonce zašla i nahoru, kam normálně nechodí.
 Zato Izi a Kirinka tam jsou pečený vařený. Kira chodí do postele, kouše nám vlasy, tulí se, hladí nás tlapičkama na obličej a dokonce mi lehla na hrudník, což zatím dělal jenom Igor. Akorát že Igor byl štíhlý vysoký elegantní chrt, a tak si mohl lehnout i na hlavu a nic by se nestalo. Zatímco u Kiry hrozilo, že tento její projev lásky bude můj poslední - když rozložila pozadí na můj hrudní koš, hrozila mi zástava dechu! Ksichtík má ale krásný. U všeho musí být, všechno vidět a vědět.
Ven zatím nechodí, ale je vidět, že by chtěla. Vidí, jak pouštíme Miu a Izidora a nasává vzduch. Teď se dělá hezky, začneme pomalu "zapomínat" zavírat terasu, tak za chvíli třeba už zkusí vyběhnout na sluníčko.
To je v krátkosti všechno, co vám vůbec nepíšu a co Vy nečtete :-) A my se zase brzo vůbec nebudeme ozývat a radovat. Pěkně všechno v klidu :-)
Zdravíme, K.
moja350.jpgPS:
Posílám pár fotek. Hlavně se podívejte, jak je Kira dekorativní. Načančala jsem si stůl a Kira velikonoční zátiší krásně dozdobila. Ani ji přitom nedojalo, že "na stůl se nesmí" - což teda nijak nedojímá ani Izidora.
Tam, jak je se mnou v posteli, to je foceno jako "selfie". Selfie normálně nefotím, ani na to nemám vhodný mobil a povahu. Ale byla jsem doma sama, Kira na mě hupsla a já se bála, že až mě zadusí a mě najdou mrtvou v posteli, budou marně pátrat po příčině smrti. Tak jsem měla prostě pocit, že musím zodpovědně zdokumentovat, co se dělo těsně před smrtí a usnadnit tak vyšetřování...
 
13.4.2016
Dobrý den,
ohledně Kiry mám několik mnoho reklamací :-) Ta kočka nemá velkou prdelinku, ona má veliké břicho. Těsně před Velikonocemi jsem chytla v rámci své úzkostné poruchy panickou schízu, že je těhotná. Na velikonoční pondělí chodili koledníci, z nichž několik jsou kočičí milovníci. Hledali Soči, protože si ji pamatovali od loňska, tak jsem jim ukázala náhradnici Kiru a převyprávěla celý příběh. Tři z pěti koledníků reagovali slovy: "jé, a tahle nová bude mít koťátka, že jo?" Tím jsem se propadla do ještě větší deprese a vysvětlovala, že TO NENÍ MOŽNÉ!!!! Na internetu jsem hledala, jak dlouho trvá těhotenství koček, jak dlouho byla u vás mezi samými kastráty a že u nás venku nebyla!!!! Kdykoliv ji nemůžeme po baráku najít, říkám manželovi: "to je jasný, schovala se, aby porodila! Tu jizvu má po slepáku a ne od kastrace."
Další reklamace se týká toho, že ta kočička nemá hrdost. I kdyby dělala cokoliv, včetně hlubokého spánku, a zaslechla kolem sebe kroky ať už člověka nebo jiné kočky, okamžitě se vrhá na záda a hází nožičky nahoru = chová se jak "lehká kočka". Tím spíš mě přesvědčuje, že je těhotná, protože jestli se takhle chovala před kocourama, věřím i v neposkvrněné početí!
No a hlavně už začala chodit ven. O Velikonocích. Bylo krásně, koledníky jsme pouštěli do baráku terasou, takže dveře zůstávaly otevřené. Kira nasávala vzdoušek, pak opatrně ňufala na terasu, pak se rozhlédla, ale neviděla Izidora, tak prchla zpátky domů. A tak to pomalu zkoušela. Od té doby běhá ven ráda, ale opatrně. Jakmile zjistí, že už šel Izidor domů, taky se žene zpátky. Smějeme se jí, že se vžila do role Izidorovy otravné mladší sestry. Běhá za ním jako ocásek a on to docela toleruje. Někdy se mu podaří zmizet nepozorovaně bez Kiry a je rád, že ji má na chvíli z krku. Kočičí dvířka jsme zatím nezprovoznili, stále je ještě "jaro", tak radši ještě počkáme, aby nám sem nějaký sexuchtivý obšourník nevlezl.
Ráno, když všichni odejdou, vracím se ještě do postele a Kira mi dělá společnost. Zalehne mě, čímž mi znemožní vstát a musím se válet skoro celé ráno. Sotva se nenápadně pokusím vstát, hned je u mě a doprovodí mě až dolu. Dokonce jsem si všimla, že po pár schodech čeká, až ji dojdu a teprve pak běží dál. Je to taková mazlivá prdelatá pupkatá vtěrka.
Přeju Vám úspěšnou výstavu a spoustu šťastně umístěných kočiček a my se zase časem ozveme.
S pozdravem, Katka K.
PS: Kiru a Izidora je těžké fotit, sotva na ně člověk zamíří, strčí čumáček až do objektivu...
 
13.12.2016
Dobrý den, zdravíme z Polabí všechny kočkofily na Moravu. 
    Paní Lucko, přestože nepíšu, denně s Vámi v duchu mluvím. Naposledy jsem psala někdy z jara, že Kira (Moja) má strašně velký bříško a že mám paranoiu, že vrhne pět až sedm koťat. No tak zatím nic. Jestli to nehodlá nosit dva roky jako slonice africká, ta asi není březí, jenom tlustá :-) V létě se nám zdálo, že Kirunka přece jenom nějaké to kilo shodila, protože začala být oproti Izidorovi taková droboučká. Za pár dnů nám došlo, že Kira je pořád jihomoravská kyprá Venuše - tlustoprdka, ale že Izidor strašně vyrost. Je z něj fakt óbr černý kocour. Strašně rád spí, nejlépe ve vyžehleném prádle. Říkám mu, aby mi do čistého prádla nelez a taky ať mi neleze na žehlící prkno, protože pak mám čisté prádlo od špinavého prkna špinavé, ale on tam stejně leží a kouká na mě úplně stejně, jako když manželovi a dětem říkám, že nádobí po jídle můžou dát do myčky, protože na ukládání nádobí do myčky mají úplně stejné právo jako já, takže to nemusím dělat jenom já. Ale dělám.
 Kirunce odpouštíme její prdelatost a břichatost, protože to vynahrazuje kukadlama a přátelskou povahou. Chová se spíš jako pejsek. Kdykoliv jsem přes léto pracovala na zahradě, hned mi asistovala. Žádný záhonek jsem nevyplela, dokud Kirunka nezkontrolovala, zda to dělám dobře. Běhá za náma, všechno musí vidět a vědět a každé ráno, když vyprovodím všechny lidi do škol, prací a školek, vracím se do postele. Ale jenom na chviličku. Jenže po tý chviličce si ke mně přilehne Kira a já ji nemůžu přece rušit, a tak musím zůstat ležet nejméně do půl desáté, až desáté, i když už FAKT CHCI VSTÁT a mám strašně špatné svědomí!!! Ona chodí večer k dětem, hlavně k Tamarce, a po ránu ke mně. Izáček spí taky často u dětí i u nás. On to tak střídá. Myslím, že chodí tam, kde právě není Kira.
 Miunka je stále s náma, přestože už na jaře vypadala, že dlouho nevydrží. Hubne, chřadne, ale chová se celkem stejně, spí, chodí ven, ale Izidor a Kira ji občas proženou a vysyčí. Nevím, jestli cítí, že už je slabá a nebo ji jenom šikanujou jako mladí puberťáci. "Mladí" se spolu snášejí dobře, ale zas až tak moc si nehrajou. Pořád to u nás vypadá jako u tří nezávislých jednotek, jako vždycky! Jednou jedinkrát jsme se dočkali, kdy Izidor a Soči (ztracená) spali spolu, ale před ani po už nic. Prostě ty naše kočky mají tolik volnosti a prostoru, že se vůbec nepotřebujou.

O to víc jsem litovala, že momentálně nejsme o jedné nebo žádné kočce. Už dávno si přeju nechat "momentální stav" přirozeně vychcípat a vzít si z útulku dva kamarády, kteří spolu budou chtít bydlet a hrát si u nás!  Koukala jsem na vaše stránky a nebýt našich tří chlupáčů, hned bych si vzala Evičku a Toníčka. Vždycky dám na ty příběhy a taky jména. A představte si, naše dvojčata chodí do školky ještě s dalšími dvojčaty a ty se jmenujou Evička a Toníček!!! A ještě ke všemu naše Rebečka je s tou Evičkou nejlepší kamarádka. Ale teď to fakt nejde, už teď bych těm našim třem nejradši občas zakroutila krkem - v tomhle vlhkém období, co oni se nanosí bordelu z venku! Samozřejmě že nejdou dvířky přes garáž dovnitř, aby trochu "opadaly". Pěkně se dožadují vstupu terasou rovnou do obýváku! Bahno nanosej až do půlky baráku a Kira ještě ráda pohačá ve dřezu nebo umyvadle, kde si ty tlapky znovu namočí a roznáší bordel až do postele. A úplně stejně nanosí i děti a já tady stojím s hadrem uprostřed toho všeho a řvu na ně: "Můžete mi někdo z vás, prasat, vysvětlit, na co mám ten červenej diplom z filozofický fakulty? Myslíte si, že na to abych vám dělala uklízečku? " No a oni si to fakt všichni myslej! 
Manžel je teď už třetí týden na služební cestě v Japonsku, já už padám na hubu, protože adventní POKLIDNÉ dny, kdy každé ze čtyř dětí obden někde hraje, zpívá, tančí, recituje nebo se účastní podobných adventních POKLIDNÝCH radovánek, jsou tak strašně POKLIDNÉ, že z toho všeho klidu asi už nikdy klid nenajdu! Na internetu to moc neumím, ale až přijede, určitě pošleme kočičkám vánoční příspěvek, a hlavně Evičce s Toníčkem. Kdyby náhodou Miunka věkem nevydržela a Izák s Kirou přinesli tolik bahna z venku, že jim vzteky a omylem trhnu hlavičku mezi dveřma, přihlásím se o ty dva sirotečky. 
Přeju vám všem co nejméně koťátek, co nejvíce umístěných spokojených kočiček, hodně zdraví, radosti a klidné požehnané vánoce.
S pozdravem, Katka a zvěř, chlupatá i lysá z Lysé nad Labem.
PS: Ani fotky z foťáku vyndat a poslat neumím, tak až se manžel vrátí...
 
izi350.jpeg22.1.2017
Posílám fotky - asi na dvou fotkách jsou všechny tři kočičky pohromadě. Ne že by byly spolu, prostě se jen dokázaly k sobě přiblížit natolik, že se vešly na jeden snímek. Je zajímavé, jak si v létě každá našla oblíbené místo. Mia se drží pod rozmarýnem, Kira pod růží a Izi leží na nepohodlné plastové píchací rohožce, nevím, co ho k tomu vede. Překvapilo nás, jak se vrhá k bazénu. Koupat se samozřejmě nechce, ale sotva odsuneme střechu, už se prochází podél a kouká, co ve vodě vyvádíme. Asi nás hlídá :-)

21.12.2020
Dobrý den, Lucko, dobrý den všem kočkodámám do Hodonína.
S hrůzou jsem zjistila, že jsem se nehlásila nejmíň od 2016! Ale vězte, že v duchu vám píšu denně a denně vám o našich/vašich kočičkách vyprávím. Brzdí mě to focení, stále mám hloupý mobil. Naštěstí děti jsou vášniví milovníci nejen kočiček, ale i focení, takže fotky máme, ale ne tam, kde je potřebuju, abych vám je mohla poslat.
Takže: v roce 2017 nás opustila Miunka. Měli jsme ji od 2008 z výstavy, z útulku Louny. Přežila u nás všechny Igory, Dantese a Soči, smířila se se vznešeností sobě vlastní s příchodem Izidora a pak Kiry (Moji). Nekamarádila se ani s nima ani s náma, ale byla to milá skromná nenáročná kočička, která si pro pohlazení nechodila, ale dovolovala nám, abychom si ji pohladili my. A my jsme si to náležitě užívali, protože to byla zatím nejheboučtější kočička, kterou jsme měli. Protože nevíme přesně, jak stará byla, když k nám přišla (asi 2 - 3 roky), myslíme si, že jí bylo 12 -13 roků a selhaly jí ledviny, zřejmě stářím.

Odchodem Miunky nám zůstali už jenom ti dva od vás. Samozřejmě jsme věrni tradici, že naše kočky se NEMAJÍ RÁDY!!!! Naštěstí se to projevuje jenom ignorováním se. Občas se sice proženou a seřvou, ale tím, že dům je velký a ven můžou chodit, jak chtějí, tak se tady nějak porovnají. Kirunka je milá kočička, která ráda asistuje u jakékoliv práce. Jakmile jdu v létě ven plít záhonky, hned je u mě, "pomáhá" mi tím, že do záhonku a nebo na vypletý plevel lehá, honí ho a celkově dělá všechno proto, aby mi práce trvala déle. Nebo když vyběhnou ven děti, hned je za nimi a asistuje u her. Vzhledem k chladným vztahům s Izidorem si rozdělili i spinkání. Kirunka většinou začíná u dvojčat, pak přejde ke starším holčičkám a ráno, poté, co vyběhne ven a nasnídá se, jde se dospinkat k nám do ložnice. Miluje Tamarku, kdykoliv si Tamarka někam sedne, už je jí na klíně. Máme na ni jenom dvě "reklamace". Je strašně mlsná, nikdy nevíme, čím ji uspokojíme. Když už ji konečně něco chutná, neznamená to, že jí to bude chutnat i zítra. A za druhé, přestože kočičky můžou chodit ven přes kočičí dvířka garáží na zahradu, Kirunka se neobtěžuje a zásadně vyžaduje chodit na zahradu francouzskými dveřmi z obýváku přes terasu. Ne že by mi to vadilo, ale ona jde třeba desetkrát za hodinu tam a zpátky. Chce-li ven, škrábe gauč. Chce-li dovnitř, stojí venku na zadních a předníma tlapičkama tříská do skleněných dvěří. Pro mě to znamená dost náročný tělocvik, během sledování televize není pětiminutovka, abych se nemusela zvednout z gauče a jít otevřít. Zrušila jsem i permanentku na pilates, protože ta kočka se o moje pozadí stará víc než svědomitě. Jo a taky si teda musíme stěžovat, že Kirunka je nejmíň hebká kočička, kterou jsme kdy měli. Oproti nebožce Mie je to vyloženě kartáč :-)

No a Izidor, neboli Izáček. Z odrostlého kotěte se někdy kolem roku 2017-18 vyloupnul obrovský černý kocour. A je to velice pilný kocourek. Za celý den dře jako mula, aby stihnul ospinkat všechna svoje oblíbená místečka. Má jich tolik, že někdy má co dělat, aby to stihnul, než si půjde hajnout k Aronkovi do postele (u dvojčat). K ránu musí ještě na skok chvíli spinkat u holčiček. K nám nechodí, protože tou dobou u nás spinká Kira. A pak už zase honem do každodenní šichty, kdy musí spinkat v pelíšku na komodě, v pelíšku na parapetu, na polštářku na gauči, když je teplo, tak venku na terase, pak pod rozmarýnem....no prostě má toho chudák moc! A to ho ještě týráme tím, že místo nákupních tašek používáme při nákupu různé krabice, takže když nákup přineseme domů a vyklidíme, musí chudák Izáček stihnout spinkat ve všech krabicích. A to jsme ani nevěděli, že má ještě štaci u sousedů ve dřevě, tam spinká taky. Teď v zimě na to trochu kašle a většinu svého pracovního dne stráví na gauči na oblíbeném polštářku, moc dalších míst už nestíhá, je to přece jenom dřina :-)
Musím říct, že děti, hlavně Aron (dvojčatům už je 9!!!) kočičky milujou. Hlavně Izáčka, asi tím, že je to takový mazlivý medvídek bez špetky svého názoru. Nechá se sebou dělat všechno, ale naše děti jsou ke kočičkám něžné a nijak je neznásilňují. V podstatě cokoliv, co je černé, od kočky počínaje po třeba auto konče, je prostě Izík. Černá barva je pro ně synonymem pro Izíčka. Dlouho jsem si myslela, jestli nejsou nějaký připitomělý, ale ve škole si vedou dobře :-D

Jak vidíte, máme se s kočičkama dobře a ony s náma snad taky. Přiznávám, že na vás často myslím, ale někdy ani nemám chuť se na stránky dívat a číst. Obdivuju, jak můžete dennodenně čelit tuposti, omezenosti a s prominutím debilitě některých lidí a nezhroutit se z toho. Mě by ta omezenost, ať už k problematice kastrování nebo zbavování se nechtěných koťat asi do týdne dovedla ke krajním řešením, zkrátka bych do týdne byla ve vězení za použití fyzického násilí na omezenence a ignoranty. Opravdu před vámi klobouk dolů, jediné, na co se zmůžu já, je poslat finanční příspěvek. Ale to každodenní a v podstatě neustále se opakující a leckdy marné úsilí, to by mě fakt zabilo. Děkuju vám všem za to, co děláte, tím víc, že si uvědomuju, jak bych na to neměla trpělivost ani oddanost.
Moc vás všechny zdravíme, s fotkami se ještě polepším, děti toho mají ve svých mobilech opravdu dost. Přejeme vám všem klidné a příjemné vánoční svátky, co nejméně nechtěných kočiček a co nejvíce zodpovědných kastrujících milujících páníčků.
Se srdečným pozdravem z Lysé nad Labem, zdraví Kateřina a Martin, holčičky Teodorka a Tamarka, dvojčáci Aron a Rebeka a chlupatí Izidor a Kira.

Další fotky z pobytu u nás a z nového domova  zde.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hodně štěstí !

(Daniela se svými osmi kočkoláskami, 6. 3. 2016 12:44)

A krásný,dlouhý kočičí život v novém,stálém domově,Mojinko!

Izi dečka

(marie, 10. 4. 2015 19:21)

Mhm, musela jsem se smát, až jsem při prohlížení fotek došla k té, jak Izi spí jako dečka. Máte pravdu, vypadá chudák jako něco rozpláclé. Ale určitě je hrozně hodný a milý :-)

Izáček

(Daniela se svými osmi kočkoláskami, 4. 2. 2015 19:00)

je prostě nádherný a roztomilý kocouří klučina.Vše nejlepší!