Sourozenci, nar. 5/2013
Mydlinka a Mazel jsou jedni ze šesti koťat, která někdo vyhodil u Josefovských sklepů. V zimním období, kdy tam chodí lidé málo nebo vůbec, by nepřežila. Postoj tamních lidí, že se tam koťata "nějak uchytí" je opravdu smutný.
Mydlinka i Mazel jsou velice mazlivá a zvídavá koťata. U všeho musí být a všechno kontrolovat. Pro svou velice důvěřivou a naprosto bezstarostnou a nebojácnou povahu jsou vhodní jen do bytu. Mydlinka taky proto, že neslyší.12.9.2013 byli společně umístěni do Brna, do bytu, ke dvěma kočkám a pejskovi. 

Fotky Mydlinky najdete zde
Fotky Mazla najdete zde
Fotky z jejich společného nového domova zde

Děkujeme Markétě Tranové, která Mydlinku během jejího pobytu u nás podporovala formou adopce na dálku.

Zprávy z nového domova:

13.9.2013
Tak už jsou tady. Seznamování je trošku boj, v jednu chvíli i doslova, když moje flegmatická a vždy dobře naladěná chlupatá kočka vtrhla do přepravky s cílem zabít nepřítele, což mě poněkud překvapilo, ale skončilo to naštěstí jen šrámem na nose Mydlinky. Poté chlupatá odešla pod postel, kde už tři hodiny uraženě sedí. Druhá kočka už se chvílema odvažuje vylézt z pod postele a před chvílí dokonce kvůli rybí konzervě proběhla jen asi třicet centimetrů od kocurka! Ale dlouho si to rozmýšlela. Ze psů koťata moc radost neměla, ale to se urovná (a abych byla upřímná, tak poté, co byl pes svědkem toho boje v přepravce, tak se jim taky celkem klidí z cesty, asi se bojí o oči). S bílou kočičkou je docela legrace, protože ji věčně nemůžeme najít, jak splývá se zdí. Před chvíli ji nemohla najít ani moje fenka, ležela asi metr od ní a bílá byla trochu skrytá za kočičím stromem a fenka pořád koukala, odkud vychází to temné vrčení a nemohla ji najít. To bude noc! Ale jinak jsou malí stateční a kocourek už to tu všechno řádně prozkoumal a teď tráví čas s velkýma kočkama pod postelí - asi mu ještě nedošlo, že se tam schovávají před ním. Doufám, že se to do zítřka trochu uklidní a až bude světlo, uděláme nějaké fotky. 

15.9.2013
Dobrý den,
zprávy z bojiště v zásadě pozitivní. Kocourek je tu už jak doma, psů už se moc nebojí a je na ně zvědavý. Pořád nás pronásleduje a u všeho musí být, je hrozně milý. Za velkýma kočkama se snaží chodit a evidentně se s nima chce přátelit, ale to ještě chvilku potrvá. Kočička víc spí a psů se ještě docela bojí, ale občas se už taky zapomene. A má dost průjem, tak snad se to spraví. Velké kočky už skoro přestaly být uražené a už se zase normálně pohybují a i se s náma už zase baví a už dost často nechají koťata bez povšimnutí, ale na společné spaní v posteli to ještě není. Občas na ně ještě zasyčí, ale výrazně se to zlepšuje. Psi jsou na koťata zvědaví a snaží se je očuchávat. Vzhledem ke stěhování je tu všude spousta krabic a kocourek je teda velký akrobat, jeho dnešní vrcholný kousek bylo převržení krabice (ve které byl), která byla na jiné krabici, vysoké asi metr čtyřicet, do misky s vodou. Vůbec ho to nevzrušilo. Jo a taky strašně milují vodu, kočička si za mnou vlezla do sprchy a klidně si tam seděla. Vyžadují na nás pouštět jim vodu ve vaně a pak si s ní hrají. Velká chlupatá kočka má taky ráda vodu z vany, ale nikdy si nehrála přímo s tím proudem. Jsou moc prima a jsme rádi, že je máme! V příloze posílám pár fotek, neměli jsme moc čas fotit, ale určitě to doženem.

6.10.2013
Dobrý den,
opět se hlásíme z našeho zvířecího doupěte: situace už se normalizovala, velké kočky už si na koťata zvykly, chlupatá si s nima dokonce i občas hraje, občas je i olízne, druhá kočka je jimi pořád trochu znechucená, ale už není tak naštvaná, jak byla a už ani nepořádá žádné demonstrace (kterých se tedy účastnila jen ona sama, například když celý první týden po přestěhování a přinucení být v jedné místnosti s koťaty strávila v kukani kočičího domku). Teď zrovna si stele jen kousek vedle nich na gauči - sám kocourek tomu nemůže uvěřit a zírá na ni div ne s otevřenou pusou. Na psa už si koťata taky zvykla, syčí na něho už jen málokdy, třeba když se ho leknou. Jednu dobu měly nepříjemný zvyk postavit se před něho, koukat se na něj nebo si ho očuchávat a pak začít zničehonic drze syčet, ale mám pocit, že už si nechaly vysvětlit, že to není ten nejlepší plán. Jinak jsou koťata moc milá, pořád se s náma chtějí mazlit a usínají na nás. Všechno je zajímá, koukají z okna, na počítač i na televizi a všechno loví. Zvlášť kočička je veliký lovec, na žrádlo se vždycky vrhá jako kdyby měsíc nejedla (stačí jí vteřina naší nepozornosti, aby stihla ukrást a sežrat půl palačinky - bez marmelády) a všechny hračky vraždí s profesionální rychlostí (v příloze fotky vraždění pírek). Ale když spí, tak jsou moc hodní!