Kocour, kastrovaný, nar. 4/2021
Umístění:
depozitum Hodonín II.

27.7.2021 - Dnes nám oznamovatelka nahlásila, že u lesa v Dubňanech někdo odložil koťata! Jsou stará asi 3 měsíce, velmi vyhladovělá ... Pokud se vám zdá, že už jste tento text četli, tak se nepletete! Na stejné místo v Dubňanech, u lesa kam někdo vyvezl 4 koťata (Miranda, Samanta, Šarlota a kocourek Silver) před týdnem, tak na toto stejné místo dnes někdo odložil další 4 koťata! Mourovaté kočičky Justýnka a Judy, černá Hedvika a černý kocourek Pavlík. 26.10.2021 - Hedvika a Pavlík jsou nemocní, dostávají infuze. 15.1.2022 - Pavlík je mladý kocourek, nadmíru mazlivý, kontaktní a je ho plný byt a je prostě všude. Hledá domov u skupiny koček (určitě minimálně dva kočičí kamarádi podmínkou), jinak se bude nudit. Vhodný do početnější rodiny, k dětem. Pro jeho velkou důvěřivost k člověku vhodný pouze do bytu. 24.6.2023 - Dnes se Pavlík dočkal a po dvou letech odjel spolu s Žakelínou do nového domova! Oba našli domov ve Voticích, ve velkém bytě, kde je čekají další čtyři kočičky.

Další fotky zde.

Pavlík byl adoptován na dálku - na krmivo mu přispívala Anna Kubištová a kočičí kluci Kominíček a Bobešek. Děkujeme!

Kočka, kastrovaná, nar. 7/2022
Umístění:
depozitum Hodonín II.

22.12.2022 - Oznamovatelé nalezli v Hodoníně, v lesíku za jezem u řeky Moravy vystrašené, zmatené a podchlazené kotě. Je to kočička, má cca 4,5 měsíce. 15.5.2023 - Žakelína je drobnější kočička, převelice mazlivá, takové živé stříbro, které potřebuje kočičí kamarády. 24.6.2023 - Žakelína dnes našla nový domov ve Voticích společně s Pavlíkem.

Další fotky zde.

Žakelína byla adoptována na dálku - na krmivo jí přispívala Karolína Bílková. Děkujeme!

Zprávy z nového domova:

2.7.2023
Samozřejmě, že bychom nejraději poskytli domov tisícům kočiček, které hledají a potřebují domov, ale na to naše možnosti bohužel nestačí. Do Pavlíka jsme ovšem zamilovali na první pohled, tak moc, že jsme vzdali naše dosavadní představy o případném pátém zvířátku. Uvažovali jsme totiž předtím o kočičí holčičce jiného zbarvení, než jsou všechny naše dosavadní, nejlépe trojbarevné. Hned jsme však pochopili, že Pavlík je výjimečná osobnost a tváří v tvář jeho kukuči pro nás všechny dosavadní úvahy přestaly být směroplatné. Rozjeli jsme se pro Pavlíka do dalekého Hodonína, i když už v naší domácí smečce jednoho černého kocoura už máme, do sympatického depozita útulku Kočky SOS. Pavlík byl v inzerátu představen jako kocourek s nevšední potřebou kočičích kamarádů, zvíře striktně do bytových podmínek – v tomto jsme mohli Pavlíkovi nabídnout ideální domov na naší husitské faře se zasíťovanými okny (jsme rodina faráře).
 Naše návštěva hodonínského útulku, kam jsme si na svatého Jana (24. června) přijeli pro Pavlíka, měla dost emocionální atmosféru. Nejraději bychom si odtamtud odvezli domů všechny kočičky, nebo aspoň polovinu. Vyplašený Pavlík, který od svého dětství vyhladovělého kotěte nepoznal jiné prostředí než útulek, se nechal dlouho přemlouvat, než nastoupil do přepravky a svolil k cestě do nového domova. A tu se o naše nohavice začalo otírat odrostlé temperamentní kotě, přesně takové tříbarevné děvčátko, o kterém jsme uvažovali před Pavlíkem. Po krátké poradě jsme se rozhodli, že daleká cesta do Hodonína stojí za to, abychom společně s Pavlíkem odváželi domů ještě tuto kočičí slečnu Žakelínu. I tak mají v naší domácnosti kocouři početní převahu.
Pavlík je u nás zatím týden. Prozatím se chová dosti zakřiknutě, soukromničí v různých odlehlých zákoutích našeho bytu. Protože je to intelektuál a písmák, nejlépe se cítí za policemi s knihami. Den ode dne se osměluje. Už snad pochopil, že je chtěný a milovaný, jak páníčky, tak i kočičími kamarády a kamarádkami. Objevuje se u okna, miluje mazlení, chování a také česání kočičím kartáčem. Dostal už několik pusinek od kočičí smečky, pomáhá při rekonstrukci oken, přede, když se s ním páníčkové tulí a šišlají s ním něžnosti a nonsensy. Snad se brzy ještě s větším elánem zamíchá do našeho kočičího gangu. Děkujeme hodonínskému útulku, že Pavlíka zachránil a poskytl mu nejlepší péči, jakou mohl Pavlík ve své situaci dostat.
A trojbarevná Žakelína (nyní Žanetka či Žanda)? Ta to ovšem vzala na faře za úplně jiný konec než vykulený Pavlík. Naprosto přímočaře a suverénně se u nás zabydlela, během první hodiny se začala tvářit, jako by tu pobývala odjakživa a začala přijímat nejenom péči a lásku páníčků, ale i dvoření kocouřích starousedlíků Palečka, Artuše a Troubelína. Nakonec i žárlící černá kočka Bětuška vzala novou kočičku z Hodonína na milost a táhnou nyní za jeden společný provaz. Bětuška také pomáhá svému kamarádovi Pavlíkovi z hodonínského útulku se začleňováním do nového domova a odbouráváním zábran.
Jana a Marek

15.8.2023
Kde jsou ty časy, kdy Pavlík v novém domově na husitské faře ve Voticích plaše soukromničil pod postelí nebo za knihovnou! Dnes už je to smělý kocour, který se tu cítí úplně doma. Jeho zálibou se stalo ležení v posteli. V noci sice spí, ale často se probouzí, spící páníčky něžně tlapká, ale také olizuje a líbá. Je součástí šestihlavé a šestiocasé kočičí smečky a táhne s ní za jeden provaz. Stravuje se už konečně skupinově, dokonce občas vystrkuje jiné kočičáky od jejich mističek a chystá se pomoci kamarádům s dojídáním. Dokonce byl přistižen, jak vylizoval malinovou kaši z talíře na stole – paniččinu snídani.
Žanetka (původně Žakelína, nové jméno převzala po kočičí princezně z pohádky, která běžela v době našeho dětství) tu vystupuje jako velice emancipovaná a protřelá mladá žena, která se rozhodně neztratí a ničeho se nebojí. Ona životu naší domácnosti velí – kdepak my! Vesele si tu dělá co chce, je přímo nezkrotná. Ale obětavě pomáhá paničce v kuchyni, moc ráda hlavně dojídá zbytky jídla, i když to nemá dovolené, nebo dokonce jídlo z nákupních tašek svévolně vybaluje. Žanetka je tvoreček s obrovskou potřebou lásky a něhy, o které se nebojí si říct každému z domácnosti.

4.10.2023
Pavlík a Žakelína posílají nové fotky.

28.10.2023
Vaše kočičky změnily k lepšímu i ty naše starousedlíky. I když byli předtím zlatí, tak teď jsou ještě lepší. Náš nejstarší Kuba už tak neplaší, je klidnější. Přitom byl od dětství úplný plašan. A strašně vyžadoval pozornost člověka, až to občas bylo hodně zatěžující. Teď to už dělá jen tak 1-2 denně. Možná se cítil osamělý, i když sám nikdy nežil. Vždycky měl aspoň 1 kočičku vedle sebe. On je strašně něžný a hodný, trochu posera, i když na to vůbec nevypadá. A takový pečovatelský typ. Asi ale potřeboval kolem sebe větší smečku, na kterou by mohl moudře dohlížet, říkáme si.

22.6.2024
Žakelína a Pavlík zdraví z nového domova!

13.8.2024
Poklidně, ale důstojně jsme nedávno oslavili první přivezeniny (= výročí přivezení z útulku do našeho domova) Žanetky a Pavlíka. Žanetka byla v útulku SOS Kočky Hodonín původně pojmenovaná jako Žakelína. Rozhodli jsme se Žanetku i Pavlíka vzít bydlet k nám na faru Církve československé husitské v malém středočeském městě, jako výhradně bytové kočičky.
Začneme trojbarevnou Žanetkou, protože je dáma. Od prvního dne se projevuje jako nesmírně přátelská, pohodová a nebojácná kočička. V prvních dnech podnikala průzkum nového domova. Moc se jí vše líbilo a s ostatními kočkami – máme jich už šest – vychází, jak může nejlépe. Ošemetná situace pro ni nastala, když přes veškerou naši opatrnost pronikla v prvních dnech na chodbu ke schodišti. Plakala za dveřmi hodinu, než ji někdo zaslechl a pustil dovnitř. Od té chvíle ji už nikdy nenapadlo domov opustit ani zkoumat, co je za jeho prahem.
Žanetka se narodila v létě 2022 a do útulku se dostala jako čtyř či pětiměsíční kotě, když byla nalezená těsně před Vánocemi u jezu řeky Moravy, hladová, vymrzlá a uplakaná. Na tyto zlé časy už Žanda dávno zapomněla. Moc jí u nás chutná a na její postavě to začíná být vidět, časy vyzáblého kotěte jsou dávno pryč. Projevuje nám lásku mňoukáním i otíráním. Spadeno má ve své oprsklosti také na návštěvy, i od nich považuje za náležité nechat se chovat a obdivovat.   
Pavlík, nalezený se svými třemi sestřičkami v krabici v lese u Dubňan (červenec 2021) je kocourek zjevně zpola britský – jeden z rodičů musel být Brit, druhý Čech. Má nezaměnitelně placatou hlavičku, sametovou černou srst, britskou hubičku, ze které mu ve chvílích nepozornosti nebo velké lásky vypadává jazyk. Asi dva týdny po přivezení na faru se schovával za knihovnami s Biblemi a nábožnými knihami, ale postupně se osmělil a pochopil, že ho tu chtějí mít všichni rádi. Pavlík je kocourek, který miluje zejména svou paničku (navyklý také během dlouhého pobytu v útulku na převážně nebo výhradně dámský personál). Zjistili jsme, že jeho povaha se vyvinula trochu jiným směrem, než jak byl vnímaný v útulku. Útulek Pavlíka nabízel výhradně jako kocourka pro uzavřený byt, prý kvůli jeho "velmi důvěřivé povaze". Pravdou však je, že Pavlík je kocourek značně bázlivý a naopak nedůvěřivý ke všemu a ke všem, co překračuje jeho obvyklou zkušenost. Lásku a důvěru projevuje pouze páníčkům, zato před návštěvami a před vším nezvyklým se ihned schovává do nejodlehlejších úkrytů. Také si Pavlíkovy útulkové tetičky přály, aby měl Pavlík aspoň dvě další kočky v domácnosti, jinak by se prý nudil. Ale toto nepozorujeme: s ostatními našemi kočkami má vztahy bezproblémové, ale spíše žádné. Nikomu nechce překážet, s nikým se nechce blíže družit. Zásadní je pro něho přítomnost páníčků. Nejvíc lásky v sobě Pavlík nachází nad ránem, kdy přichází do naší postele, zuřivě nás líbá na ústa, padá nám na obličej a zve nás k co nejrychlejšímu podávání snídaně. Je to velmi emocionální kocourek, který těžce nese byť jen krátkou nepřítomnost páníčků v domácnosti. 
Nedovedeme si už ani vzpomenout, jaké to bylo, než jsme Žanetku s Pavlíkem měli. Jsme šťastní, že jsme jim mohli dát ten nejlepší domov, jaký dát dovedeme. Úplně si získali naše srdce.

Další fotky zde.