Kocour, kastrovaný, nar.4/2013

Pierot  je jedním z koťat, která se narodila tříbarevné kočičce, kterou přinesli lidi do psího útulku ve Skalici. Dnes je z Pierota už dospělý kocour, ale po prodělané panleukopenii má nervové poškození zadních končetin. Toto onemocnění ho nijak neomezuje, nic ho nebolí, jen má nejistou chůzi, zadní nožky mu občas ujíždí. To mu však nebrání v běhání, hraní a dovádění. 15.8.2014 byl Pierot umístěn spolu s Andrejkou do Uh.Hradiště, do bytu.

Děkujeme paní Haně Karasová, která Pierota podporovala v adopci na dálku až do ledna 2014. Moc děkujeme!

Pierot byl od ledna 2014 až do umístění, adoptován na dálku,   jeho adoptivní rodinou byli Šumberovi & kočka Čiča, kocouři Ferda a Ondrášek a pejsek Gerry. Děkujeme!

Kočka, kastrovaná, nar. 7/2013

12.9.2013 
Dnes odpoledne jsem byla v kadeřnictví, které je v rodinném domě v celkem tiché ulici, ale parkují tam auta, protože ve městě není místo na parkování. Seděla jsem s barvou na hlavě a slyším veliký kotěcí nářek. Vyběhla jsem na ulici, nedbala jsem na to, že jsem jak strašidlo (na hlavě alobal a barvu), šla jsem pátrat, odkud se mňaukot ozývá.
Bylo to v motoru auta. Volala jsem kolegyni, ať přijede, protože jsem na chvíli kotě zahlídla, ale zalezlo zpátky, tak jsem potřebovala někoho, kdo pod to auto vleze. Lucka dojela a akce začala. Po asi 30 minutách se podařilo kotě vyprostit - bálo se, nechtělo vylézt ani na jídlo, až se ho v nestřeženém okamžiku podařilo vytáhnout za ocásek. Je to kočička asi 7 týdnů stará, špinavá a vyděšená, bude se jmenovat Andrejka, protože tak se jmenuje moje kadeřnice. :D  16.5.2014 - Ze špinavého a vyděšeného kotěte  už je dnes velká kočka, krásná a přítulná. 15.8.2014 byla Andrejka spolu s Pierotem umístěna do Uh.Hradiště, do bytu.

Andrejka byla po dobu pobytu u nás, adoptována na dálku - její adoptivní rodinou byla paní Iva a kocour Ozzík. Moc děkujeme!

Fotky Andrejky zde.
Fotky Pierota najdete zde.
Fotky ze společného domova Andrejky a Pierota zde.

Zprávy z nového domova:

15.8.2014
Dobrý večer,
zasílám první právy z nového domova. Po vypuštění si oba kočičáci zalezli do nejtmavšího a špatně přístupného kouta za skříň. Nechali jsme je tam, nachystala jsem jim misku s vodou a granulky a chodila jsem na ně občas nahlížet. Měla jsem strach, jestli se tam nebudou vyděšeně mačkat, ale oba tam natvrdo usnuli.
Běhám a uklízím, skoro jsem na ně zapoměla a asi před hodinou, jak jsem přecházela z kuchyně do jejich pokoje, narazila jsem na Andrejku, která statečně vyrazila na první průzkum. Nevím, která z nás se lekla víc, každopádně jsem jí asi zkazila první pokus o obsazování nového území, protože vletěla zpátky do pokoje rychlostí blesku a to tak, že se praštila o futra a chvilku jsem se bála, jestli si neublížila.
Zatím tedy ani jedna z koček nejedla, nepila ani nepoužila záchůdek, jsou obě stále v koutě za skříní. Uvidíme zítra, držte nám palce, dáme zase vědět.

16.8.2014
Dobrý večer, zprávy z bojiště - den druhý...
Když jsem Vám včera odeslala mail - jak už to tak bývá - situace se okamžitě změnila.
Andrea
Andrea učinila druhý pokus a rozhodla se prozkoumat svůj nový domov. Zbytek večera jsme spolu hrály hru "neviditelná kočka". Andrea prozkoumávala terén, já jsem uklízela a vybalovala a hlavně jsem se tvářila, že ji vůbec nevidím, což někdy nebylo úplně jednoduché. Například, když jsem si zapoměla pyžamo a šla jsem osprchovaná z koupelny a Andrea stála přímo v cestě - zacouvala jsem tedy nahatá zpátky a pět minut čekala, než se přesunula jinam :-). Stálo to za to. V průběhu noci jsem toho sice moc nenaspala, ale Andrea je už myslím platnou členkou domácnosti. Dneska si nabaštila břicho, použila záchodek, hrála si.
Můj přítel jí říká - Andrea everywhere.
Andrejka si už přijde pro pohlazení, když ji chci pohladit, tak podle toho, jak má náladu, ale hlavně je opravdu všude. Utírám prach - Andrea sedí vedle a zkoumá, jestli někde něco nezůstalo. Skládám prádlo - naproti Andrea sleduje, jestli to dělám dobře. Skládám vybalenou krabici, otočím se, už v ní sedí Andrea. Třídím zeleninu a kdo že to panáčkuje u igelitky, aby zjistil, kolik mi toho ještě zbývá? :D Nevím nevím, jestli se mi nebude stýskat po časech, kdy byla za skříní :-))).
Pierot
To je trochu jiný příběh. Večer strávil za skříní, v průběhu noci se přesunul do kuchyně za koš s prádlem. Jeho adaptace je těžší a kdo že za to může? No ano - Andrea... Andrea si hraje, skočí na prázdný koš na prádlo, za kterým je náhodou Pierot a koš na něj spadne (nebojte, je to jen ten lehký - plastový). Poprvé to přežil. Když to bylo podruhé, ublíženě se přesunul. Bohužel za ledničku. Tam ho nechat nemůžeme, takže byl vyšťourán a chudák se potupně schoval za papírové krabice, které jsem v kuchyni opřela o jednu zeď. Tam je doteď. Ale taky to není zadarmo. Andrea ignoruje veškeré nakoupené hračky nebo se jich dokonce bojí. Úspěch sklízím, až když vytáhnu sklenici s nevyloupanými lískovými ořechy. Kutálíme si je spolu po kuchyni, Andrejka je nadšená, honí se za nimi o život. Méně nadšený je ovšem Pierot, Andrea pravidelně naráží na "jeho" krabice. A kdo má v tom randálu spát? A pak se ještě ta drzá holka chce mazlit a dělá to přímo tak, aby na to viděl... Tak se otočil a nastrčil na nás zadek. Teď považuju za úspěch, že změnil polohu - už to není taková ta ostražitá s pacičkama složenýma pod sebe, ale konečně se natáhnul, protáhnul si paciny a vypadá klidně. Věřím, že i pro něj se situace zlepší. Vytáhla jsem z mrazáku kus kuřecího a zítra ho uvařím a zkusím ho uplatit něčím dobrým.
Dnes byly zprávy trochu delší, snad se nebudete zlobit. Nemusíte vůbec odpovídat, jen jsem chtěla, abyste věděla, jak válčíme. A poslední hádanka na závěr - co myslíte - kdo mě sleduje, jak Vám píšu tento mail? :-)))

20.8.2014
Dobrý večer,
tak po krátké odmlce se dnes opět ozývám, jen krátce, i když je toho hodně, jsem unavená, tak se víc ozvu zítra. Včera jsme dělali podlahu, byl tady pán a řezal, takže jsem musela kočiny na celý den zavřít do jedné místnosti. Ne, že by to nějak vadilo. Andrea byla po předchozím stresu a prozkoumávání dost unavená, takže celý den prospala /(ona je opravdu úžasná, moc chytrá a hodná kočička, vůbec se nebála a vše přečkala v pohodě), Pierot opět nevytáhl paty - tentokrát zpod postele :-).
Dnes pro mě velký zlom... Pierot je sice opět celý den pod postelí, ale vykukuje mu hlavička a Andrea spí vedle něj - jdu k Andrejce a hladím ji, Pierot překvapivě nemizí pod postelí, ale nastrkuje mi hlavičku na pohlazení taky, takže dnes poprvé hladím Pierota. Je to jen krátce, za chvíli si uvědomí, že se vlastně bojí a zase se schová, ale i tak je to mimořádný zážitek.
Teď, jak sedím, mám na dohled misky a vidím, jak Pierot vychází z pokoje pod dohledem Andrejky, napije se, nají a mizí do druhé místnosti, kde je záchůdek. Taky malinko prozkoumává okolí a i když ke mně blíž nepřijde a já se dívám jen tak po očku a tvářím se, že tu vůbec nejsem, jsem z něj nadšená.
Nafotili jsme s Petrem už i nějaké fotky, ale ty pošlu až zítra, pro foťák bych musela kolem Pierota a to by asi neprošlo :-).

21.8.2014
Dobrý večer paní Tomalová,
dnešní den je den zároveň hrozný i úžasný a nevím, na co myslet dřív.
Nejdřív Andrejka - už asi většinu víte, protože Vám dneska volal přítel.
V noci z pondělí na úterý Andrea a Pierot řádili jako utržení ze řetězu. Většinu noci jsem nespala, protože jsem měla strach, aby si něco neudělali... Bouchali vším, čím to šlo, shazovali cokoliv, co jim přišlo pod packy, některý z nich dělal visatce na ubruse... Misky byly přes noc téměř vyčištěné. Proto mi ani nepřišlo divné, když Andrea ráno nechtěla žrát a rovnou zalehla. Spala skoro celý den, ale odpoledne už jsem věděla, že není něco v pořádku... Andrea k nám odmítala přijít, jenom ležela, nevšímala si žrádla a to ani, když jsem jí cokoliv přinesla až pod nos. A pak se přidalo to děsné chrčení, jako by bojovala o každý nádech. To už byl večer. Nicméně je Andrejka statečná holka, takže zalehla a vypadala, že chce spát, říkali jsme si, že tedy počkáme do druhého dne. Přesto jsem opět většinu noci nespala a chodila ji kontrolovat. Andrea sice spala, ale i ze spánku zvláštně chraplala. Vše pokračovalo druhý den - nejedla, nepila, jenom apaticky ležela a chrčela, takže rozhodnutí bylo celkem jasné - musíme na veterinu.
Pan doktor byl úžasný, ale po poslechu Andrejiných plic měl velké obavy. Rentgen nakonec nedopadl tak hrozně a je několik možností od zánětu až po něco chronického, o těch nejhorších možnostech se nebudu vůbec vypisovat, protože si je prostě nepřipouštíme. Dostala čtyři injekce včetně antibiotik a zítra nás čeká kontrola. Uvidíme, co bude dál a jaká další vyšetření budeme muset podstoupit.
Teď večer je Andrea už zase náš Andrýsek. Chce se mazlit, sežrala celou kapsičku a u misky loudila další a vůbec celkově to vypadá dobře. Ale dostala hodně léků. Uvidíme ráno a hlavně zítra v ordinaci - jsme optimisté, i za tak krátkou dobu nám Andrea přirostla k srdci a proto věříme, že to dobře dopadne.
No a teď Pierot - vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, když jsem si dneska sedla na koberec k Andrejce a kdo že to nepřišel hned za ní? No ano - pan odvážný se konečně vymotal z kanafasu a přišel se na nás podívat blíž... Teď tady leží přede mnou, kolem se motá Andrejka, pak se motá Pierot, zkrátka - konečně máme dvě kočky :-). To je velká radost. Pierotek se ještě bojí prudších pohybů a taky, když jdeme přímo proti němu, tak utíká, ale už ne zpátky až pod postel, jen kousek a hned se zase vrací a ducá hlavičkou, abychom ho taky pohladili.
To jsou dnešní zprávy z bojiště, ozveme se zase zítra, držte nám palec a na závěr pár fotek, jak jsem slíbila včera.
Dobrou noc přejí dnes oba kočičáci - Andrea i Pierot

27.8.2014
Dobrý den,
zdravíme po delší pauze Kočky z Hodonína, posíláme pozdravy a kočičí mňouknutí a dáváme o sobě vědět, jak se máme.
Andrea poctivě baští antibiotika, ve čtvrtek nás čeká kontrola - nechci nic zakřiknout, ale potíže ustoupily a nevrátily se, věřím, že bude v pořádku. Jinak je to neuvěřitelný čert. Stále platí, že kam se otočím, tam mám Andreu. Výjimka ovšem je, pokud je tak utahaná po hraní, že si zaleze a chrní. Zbožňuje škádlítko, míčky a taky koulodráhu. Tu nejmíň a využije ji, když ani jeden z páníčků není ochoten házet míčky...
Velkou radost i starost nám dělá i Pierotek. Je to mazel, ale stále je opatrný. Běhá za míčkem jako splašený a pak si najednou uvědomí, že se bojí, takže bezhlavě letí do prvního úkrytu. Jde si pro pohlazení, mazlinkuje se a pak najednou vystřelí rychle pryč.
Věřím, že to všechno překonáme, jen jedno mi dělá starosti. Vždycky poránu, když je nejvíc spěchu a musím na autobus do práce, Pierotek bloudí po celém bytě a naříká. Opakuje se to každé ráno, myslím, že to je doba, kdy se mu nejvíc stýská. Snažím se vždycky věnovat mu alespoň chvilku, ale je to těžké. Večer je už zase v klidu, ale ty rána...
A na závěr posílám zase pár fotek...

21.9.2014
Něco ke kočičkám:
Musím to zaklepat, ale Andrea je neuvěřitelná. Baští, hraje si... Občas mám až strach, jak ji Petr prohání. U nás teď frčí "lejzrové" ukazovátko a různé šňůrky. Ale za tou malou červenou tečkou se Andrea dokáže honit, dělat přemety, skákat. Musíme ji trochu krotit.
Mám z ní velkou radost, kdybych nevěděla o její diagnóze, nikdy bych to neřekla. Občas mám trochu strach, protože ji oba pořád hlídáme a pozorujeme, tak abysme to nepřeháněli, ale ona se statečně drží a všechnu naši péči zvládá :-).
Ale když mi předevčírem vletěla do čerstvě vyžehlených utěrek a udělala mezi nima eldorádo, dostala přes zadek nemoc nenemoc :D.
Pierot už je taky velký mazel, ale pořád je opatrný. Nastavuje bříško, vrní a pak najednou vyletí úplně bezhlavě a obvykle se do něčeho praští. Ale je to den ode dne lepší. Nejvíc nemá rád, když přijde, chce pohladit a já ho popadnu a opusinkuju mu hlavičku :-))). Bleee... Pusinky... To si uraženě zaleze do pelíšku a aspoň půl hodiny o něm nevím :-).
Jediné, s čím je u Pierota pořád problém, je zvedání do náruče. Vy jste si ho někdy pochovala? Já, i když ho chci jen třeba přenést odněkud na jiné místo, tak vůbec nemůžu. Okamžitě vytahuje drápy a škrábe se pryč za každou cenu. Víte, ani tak nejde o mazlení, ale někdy prostě tu kočku člověk potřebuje přenést. Ale třeba se to taky časem zlepší... Jsem optimistka :-).
Tak to jsou dnešní zprávy, my se zase ozveme a já posílám na kouknutí zase několik fotek.

2.12.2014
Dobrý večer,
po delší době opět zdravíme z Uherského Hradiště a zasíláme zprávy, jak se nám všem daří.
Vždycky jsem psala nejdřív o Andrýsce, ale tentokrát se musíme nejprve pochlubit Pierotkem.
Náš koníček hopkavý je totiž neuvěřitelný. Je to mazel umazlený a rozmazlený, pořád by se chtěl hladit a hrát si a když na něho zrovna nemáme čas, ach běda... To je nářek... Srdcervoucí jekot, který trhá uši, bere za srdce a utichne teprve tehdy, když se jeden z páníčků zvedne a vydá se za zvukem. Pierotek je ovšem herec. V okamžiku, kdy jsme dostatečně blízko místa, kde naříká, se rozběhne urychleně pryč, nezapomene se ale obrátit, jestli jdeme za ním. Jeho cíl je sedačka nebo postel, kde sebou plácne, přetočí se na hřbet a vystrčí bříško a bradičku... A hlaďte mě pánové a dámy... A nejlépe tak hodinu, dvě až tři v kuse :-))).
Mám dobré zprávy i ohledně náručí. Trénujeme každý den, ze začátku se Píďa cukal, ale už si pomalu zvyká... Můžeme ho už přenést z jednoho místa na druhé, aniž bychom měli rozdrápané úplně všechno a všude a dokonce mně už jednou i v náručí vrněl, což považuju za obrovský úspěch. Věřím, že i to se časem bude víc a víc zlepšovat.
Andrejka je pořád stejně mazlivá, moc hodná a hlavně chytrá mladá dáma. Mám v posteli u hlavy její oblíbenou peřinku a každý večer si ke mně přilehne a vrní a vrní. Je stále stejně zvědavá, novinkou je, že za námi chodí už i do koupelny. Je jí úplně jedno, že teče voda, sedne si a dívá se. Dívá se, když se sprchujeme, dívá se, když si čistíme zuby - nejvíc ji zajímá, co že to tam do toho umyvadla pliveme, to si neváhá vyskočit i na vanu. Je to taková naše voyerka :-))). Já z toho nadšená nejsem, jednak mám strach, že jí to uklouzne a ublíží si a jednak je jí úplně jedno, že má mokré packy a všude jsou pak ťapičky.
No a na závěr posíláme zase nějaké fotky. Nejroztomilejší jsou oba kočičáci, když spí. Vyfotíme je, pohnou pacičkou, znovu je vyfotíme, přetočí se, opět fotíme... Pokaždé nám to přijde stejně roztomilé, i když je to tisíckrát to samé...
Z Uherského Hradiště zdraví Andrejka, Pierot a páníčci :-)
P. S. Zapoměla jsem se zmínit o Pierotově ušmudlaném nose, není odřený, on jen prostě velmi rád strká nos do jakéhokoliv květináče. Nejvíc do toho, kde má zasazenou travičku, tu zbožňuje.

26.10.2016
Dobrý večer paní Tomalová,
po hrozně - ale opravdu hrozně dlouhé době (já vím, jsme ostudy) se ozýváme z Uherského Hradiště, kam jsme si - v srpnu to byly dva roky - od Vás z Hodonína přivezli dva kočičáky - Andrejku a Pierotka.
Jak se máme a co děláme?
Pierot je rozmazlenec největší. A je to neuvěřitelně umíněný kocour. TEĎ si chci hrát. TEĎ chci jíst. TEĎ se budeme mazlit a běda, jak to nejde po jeho :-))). Ale když chce, je to moje umazlené a uvrněné zlatíčko. Občas dostane na zadek, protože prohání Anušku. A jak se umí urazit! Nedávno jsme odčervovali. Už jsme vzdali prášky - o tom ještě samostatná story - takže pipetku za krk. Musím počkat až Pierot usne a šup - frk mu to za krk... A pak - dva dny se nehladí, utíká, nevrní, lehne si zásadně zadkem ke mně - naježený hřbítek - prostě neuvěřitelné - hotový ledový král. Mazlí se jenom s pánečkem. Naštěstí - brzy se mu zasteskne - přece jen páneček nekrmí - masíčko je od paničky. Tentokrát na něj přišlo usmiřování ve čtyři ráno. Tak dlouho škrabkal pacičkou a ducal čumákem do mého obličeje, až jsem podlehla, probudila se, udělala mu místo a KONEČNĚ jsme se zase pomazlili :-))).
Anuška - říkáme jí teď Anuška - v rodině máme jednu Andrejku a bohužel to nedělalo dobrotu. Anuška měla pořád problémy se zoubkama a vleklé záněty tlamky. Hrůza - jedny antibiotika za druhýma - pan doktor říkal, že to je důsledek felvu. Nakonec jsme se dohodli, že ji necháme dát narkózu a pan doktor jí zoubky zkontroluje důkladně a uvidíme, co dál. To bylo loni na podzim. Anuška měla bohužel zoubky v hrozně moc špatném stavu, takže o většinu přišla. Zůstaly jí čtyři, ale nakonec to bylo to nejlepší, co se mohlo stát, protože od té doby je pokoj a k vetovi teď jezdíme jenom pro odčervovací tabletky - už to bude skoro rok!!! Huráá!!! Takže už jen posilujeme imunitu sirupkem a zatím dobré... Po nemoci nejsou žádné známky. Zato máme moc krásných fotek Anušky s vystrčeným jazýčkem, který jí dírou po zubech prostě neposeda občas vyleze ven :-)))
Mimochodem - říkala jsem, že o Pierotovi ještě samostatná story. Tak tedy - Pierot a prášky. Když jedeme na veterinu, Anuška je skvělá. Drží, je poslušná, nechá se v klidu od pana doktora vyšetřit. Prostě pohodářka. Prášek sežere třeba v sýru nebo v kusu šunky nebo tak. Úplně v klidu.
Píďák, to je jiný kalibr. Prášek nesežere ani v ničem obalený a nevím, jak to dělá, ale nefunguje ani žádná pinzeta - prášek hluboko do krku a tak. Vypadá to, že už je hotovo, Pierot udělá blb blb a prášek je venku. Ať ho držím jak chci - ať dělám, co chci. Skončím poškrábaná s oslintaným práškem a vyčítavě se dívajícím kocourem zalezlým pod postelí :-))). Nepodařilo se ani panu doktorovi. Pan doktor ale chtěl být frajer, tak říkal - prášek na odčervení rozpustím, dám do stříkačky, stříkneme mu to do tlamičky a bude to hned. Hmmm - po dvaceti minutách - pan doktor do krve rozškrábané obě ruce, já prokousnutý prst - krev všude a vítěz v koutě prská kolem sebe jediný hlt rozpuštěného prášku, který se nám do něj podařilo dostat. Zbytek máme všichni na šatech. Co Vám budu povídat, stálo nás to půl litru slivovice a velkou omluvu :-))).
No a ani ne za týden začal Pierot přivírat oko, teklo mu z něj, vůbec jsme nevěděli, co se stalo. Sakra - tak zase na veterinu. Jenom při té představě cukalo oko mně.
Náš pan doktor měl zrovna dovolenou a sestřička říká - já tady mám takového šikovného pana doktora - on to zvládne :-))). Můj přitel se neudržel a říká - jako jenom jednoho? Sestřička znejistěla a domluvila ještě paní asistentku. Nakonec jsme přes něj museli přehodit deku a tři jsme ho skoro zalehli, aby mu pan doktor mohl do toho oka kápnout a podívat se. Při té přiležitosti zjistil, že oko má lehce rozškrábnuté, zřejmě, jak si hráli s Anuškou. Rychle se to zahojilo - skoro hned byl v pořádku. Od té doby prosím a vzývám všechny kočičí bohy, abychom Pierota nemuseli s ničím léčit - nedovedu si to představit :-))).
Letos v srpnu to tedy bylo dva roky, co jsme si naše dvě kočindy přivezli. Jako dárek od nás dostali akvárko - to je skvělá kočičí televize, ve které pořád běží program - má to super úspěch... A pak ještě velké škrabadlo až do stropu. Nadšení neznalo hranic - DOKONCE jsme dvě noci spali s přítelem v posteli sami a kočky byly na škrabadle. No - škoda, že to nevydrželo dýl - pak se zase pěkně rychle vrátili k nám pod peřinku a na škrabadle řádí jen přes den.
Paní Tomalová - fotek je hrozně moc, mohla bych posílat pořád, ale myslím, že takhle to stačí. Snad jsou u nás kočky spokojené a snad je to z fotek vidět. Ač věčně uklízím a na ty dva chlupotrusiče nadávám - tak nám hrozně moc obohatili život a nedali bychom ty dva vrnící uzlíčky za nic na světě, takže za to moc děkujeme.
Konečně taky můžeme vděk vyjádřit i jinak, než jen slovy - dnes jsem zřídila trvalý příkaz z mého účtu na 300 Kč od příštího měsíce (bude to odcházet vždy dvanáctého) - není třeba mít adoptovanou nějakou konkrétní kočičku - prostě penízky použijte tak, jak potřebujete, mrzí mě, že to nemůže být víc, ale zatím to nejde.
Krásné a hlavně klidné dny přejí z Uherského Hradiště
Katka, Petr, Pierot a Anuška

Naše odpověď:
Moc děkujeme za krásný domov pro Pierota a Anušku a také za příspěvek pro ostatní kočičky, které zatím neměly to štěstí a na nový domov teprve čekají.

Fotky ze společného domova Andrejky a Pierota zde.