Kočka, kastrovaná, nar. 6/2019
Umístění:
depozitum Mikulčice

19.9.2019 - Špinavá, vyčerpaná kostřička s nafouklým začerveným bříškem. Vyčerpáním se neudrží na nožkách. To je kotě, které našla ležet u silnice v Moravské Nové Vsi obecní policie ... NIKDY TO NESKONČÍ?
Lidi nekastrují, koťata vyhazují. Mají se postarat obce, ale ty to neumí, nedělají nic a tak je to ani nic nestojí a tak nemají ani důvod starat se o osvětu svých občanů ... Všichni porušují zákon, občan tím, že se koťat zbavuje, obec tím, že se o opuštěná zvířata nestará jak jí ukládá zákon, ale NIC SE NEDĚJE, jen kočky a nechtěná koťata tiše trpí a umírají ... 2.11.2019 - Rozárka je zdravá, očkovaná a může do nového domova. Je to krásná, kočička, která běhá po celém domě a s kamarády vymýšlí kočičí lumpárny, proto potřebuje i v novém domově kočičího kamaráda. 22.4.2020 - Rozárka dnes odjela do nového domova, do domku v Sudoměřicích, kde ji čeká kočička a pejsek.

Další fotky zde.

Rozárka byla adoptována na dálku - krmivo jí hradila Lída Koukalová a Sheilinka. Děkujeme!

Zprávy z nového domova:

29.4.2020
Dobrý den všem od kočiček SOS,
dnes je to týden, co jsme si domů přivezli Rozárku, a tak je asi čas napsat, jak se jí u nás zatím daří.
No, Rozárka je velký utulenec (i když se mazlí jako beran) :-), hezky papá a už ani moc nenaříká. Jediné, co ji asi trápí, je nutnost zavírání, aby neutekla, když jdeme s dětma na dvůr. To slyším, jak za dveřma pláče.
Začínají se pomalinku i kamarádit s domácí kočičkou Aničkou, která na ni ze začátku dost prskala. Myslím, že si k sobě cestu najdou a budou kámošky, jen to chce ještě trochu času.:-) S pejskem Chicem je kamarádka prakticky od prvního dne. Jinak je Rozárka takový malý ocásek, hrozně touží po pozornosti a tak kam se hnu, tam ji mám za patama. A tak se mnou vaří, pere, šije i vyklízí myčku, je to takový malý osobní asistent. Po týdnu se u nás už taky rozkoukala dost na to, aby začala pořádně divočit a vymýšlet lumpárny a tak už málem měla na svědomí první kytku. Člověk se s ní opravdu nasměje. :-)
Tak doufám, že snad za ni můžu říct, že se jí daří dobře a určitě to bude jen lepší a lepší, jak si bude zvykat na svoje nové "doma".
Ze Sudoměřic zdraví a přejí hezký den Rozárka a její nová famílie.

22.5.2020
Dobrý večer ke kočkám SOS,
tak se zas po nějaké době s mojí novou rodinou ozýváme.
Dnes jsem měsíc ve svém a už to tady tak naplno taky vnímám. Žádné stýskání, suveréně si obsazuji všechno, co uznám za vhodné, a tak se cpu do skříně přerovnávat komínky, jakmile si panička sedne na židli, nacpu se jí za záda, aby se nemohla opřít, a nedejbože, aby chystala maso k obědu beze mě....Ona sice vždycky brblá, že jsem malý otrava a loudil, ale co naplat, když z toho vždycky něco kápne. Taky už jsme nerozlučné parťačky s Aničkou, lumpačíme o sto šest a panička zase brblá...prý jí to tady zdevastujeme. Nakonec si ale vždycky sedne, pozoruje nás a hrozně se směje, prý jsme ke sledování lepší než televize.
No ale úplně největší věc, která se dnes udála ..., moje rodina totiž konečně vyslyšela moje mňoukací prosby o vypustila mě za Aničkou, která mě celý měsíc přes den sprostě provokovala za oknem. Normálně otevřeli to velké okno a já mohla očenichat, jak to venku voní. Nejdřív jsem byla hodně nejistá a soukala jsem se ven hodně opatrně, pak jsem stejně nejistě chodila a čenichala všechno, co jsem venku viděla. Panička se mi moc smála, že kdyby kolem mě v tu chvíli proletěla moucha, tak se leknu a poletím jako střela, jak jsem napjatá. Když toho na mě ale bylo moc, schovala jsem se na chvíli domů a za chvíli to zkoušela znova. No, co vám budu povídat, nakonec jsem venku neshledala žádné velké nebezpečí a odvázala jsem se. Lovila jsem vlčí mák, mouchu i Aničku, chutnala trávu a skoro se mi podařilo vyprovokovat ke hře i Chica ... a to se teda jen tak někomu nepodaří. :-) Prostě to bylo senzační a doufám, že mě tam zas pustí.
Jinak dobře papám, piju, hraju si a pořád se mazlím ..., i když pořád jako malý beran. Terezka - ta malá člověčí kamarádka - se vždycky směje a křičí na maminku, že jsem do ní zase nabourala. Nerozumím tomu, já se jí přitom jen přiběhnu otřít o nohu. No ale ať to shrnu - prostě prospívám jak mám a mám se tady docela dobře. Panička by prý spíš řekla, že jsem malý rozmazlenec a nemám si na co stěžovat, ale to je podle mě hodně subjektivní. :-)
Tak ahoj všem mým kamarádům a kamarádkám z Mikulčic a taky všem ostatním od kočiček SOS,
vaše Rozárka a její rodina.

Další fotky zde.