Kočka, kastrovaná, nar. 6/2014

Rozi je kočička, která se přitoulala v Čejči k jedné paní na dvůr a nemínila odejít. Byla už kastrovaná, dávali jsme výzvu na naše stránky i FB, zda ji někdo nepostrádá, ale nikdo se nepřihlásil. Hledáme pro ni nový domov. 10.7.2015 - Rozi byla umístěna spolu s Floydem do Českého Těšína, do bytu. 21.7.2015 byl po dohodě Floyd vrácen zpátky k nám. Kočka Rozi  s kterou byl společně umístěn ho napadala a pronásledovala, Floyd se ze stresu začal pokakávat. Budeme mu hledat nový domov.

Další fotky a fotky z nového domova Rozi  zde.

Zprávy z nového domova:

10.7.2015
Rozi je jako doma, jedla, pila a na Floyda vrčí. Ten je schovaný v koupelně pod skříňkou.

11.7.2015
Dobrý den,
sice jsem Vám už říkala do telefonu, jak si Floyd a Rozárka zvykají, ale mám nějaké první fotky, i když tedy nejsou zrovna dokonalé, ale snad to časem bude trošku lepší. Floyda jsem vyfotila jen jednou za tím gaučem, nechci ho stresovat, ale mezitím se přemístil do přepravky, kterou jsem mu tam k tomu místu dala, takže si leží na měkkém a vše má přikryté dekou, aby se nebál. Rozárka si asi nejvíc užívá výhled z oken a pochutnává si na šáchorech, zkoumala i masožravky, ale do těch se naštěstí nepustila.
Snad nevadí, když přidám i pár fotek Bublinky, abyste věděla, jak vypadala.
Mějte se hezky, zase se ozvu :)
Šárka

13.7.2015
Dobrý den, paní Tomalová,
mám sice spoustu fotek, na kterých je rozmazané černé cosi, ale aspoň něco použitelného jsem našla, i když toho tedy není moc. Rozárka včera objevila zrcadlo v předsíni a vypadalo to, že se na sebe dívá, zakukuje. Floyda se mi zatím víc vyfotit nepodařilo, protože kdybych se trochu přiblížila, tak by utekl, takže snad později. Zatím se v úkrytu posilňuje jídlem na další noc.
Přeji hezký den :)
Šárka

15.7.2015
Dobrý den, paní Tomalová,
sice jsem říkala, že se asi neozvu hned další den, ale myslím, že byste chtěla vědět, že Rozárka večer Floyda zahnala do rohu pod židli v kuchyni a tam si ho hlídala, myslím, že je ráda, že tady má nějakého kamaráda, protože i když je Floyd schovaný ve svém úkrytu v obýváku, tak se tam na něj chodí zvědavě dívat. No a v noci spolu běhali po celém bytě, až naráželi do otevřených dveří, těžko říct, jestli ho spíš proháněla Rozárka, spíš si myslím, že i Floyd je rád, že se v noci proběhne, když se celé dny schovává. Taky si moc rád hraje s míčky, akorát hračky, které dělají na parketách hluk, jsem zabavila a schovala. Floyd byl v kuchyni na okně i v devět hodin ráno a vydržel tam, i když jsem do kuchyně dvakrát vešla, až pak se šel schovat. Celkově se dá říct, že večer vychází dřív a ráno se schovává později. Taky šel minulou noc ochutnat zbytek žampiónů s rajčaty, které byly na sporáku a pak, když jsem se v noci probudila, mě pozoroval zpoza veliké kapradiny, která je se na skříňce vedle postele.
Rozárku skoro není možné odtrhnout od misky, pořád by jedla, což je dobře, dneska si s Floydem pochutnali i na plnotučném tvarohu, ten Rozárce chutnal snad ještě víc než kapsičky. Posílám tři fotky Rozárky u misky, hlavu zvedla jen proto, že slyšela, jak Floyd křupe granule, jinak by hlavu od misky dobrovolně nezvedla :)
Přeji hezký večer :)
Šárka
21.7.2015 byl po dohodě Floyd vrácen zpátky k nám. Kočka Rozi  s kterou byl společně umístěn ho napadala a pronásledovala, Floyd se ze stresu začal pokakávat. Budeme mu hledat nový domov.

26.7.2015
Dobrý den, paní Tomalová,
doufám, že se Floydovi daří dobře a že pro něj ten přesun zpátky nebyl příliš velký stres.
Rozárka docela přibrala, myslím, že ji budu muset v jídle docela hlídat, protože pár dní, kdy jsem si říkala, že jí dám jíst kolik chce, protože kdoví kde a v jakých podmínkách byla než se dostala do útulku a tak ať se dojí, tak byla schopna sníst i pět kapsiček za den a to hlavičku od misky nezvedla dřív než všechno snědla. Takže teď dostává dvě kapsičky a k tomu má stále granule, ale je to boj, protože se tváří, jakoby byly granule otrávené, prostě je to pro ni něco, co se jí jen v případě, kdy hrozí smrt hlady. Jeden druh granulí naštěstí vzala na milost a to odmítla i dost drahé proteinové granule, které jsem ještě měla od Bublinky, když už moc nechtěla jíst.
Rozárce se moc líbí mop, když vytírám, snaží se ho ulovit, ale jak je podlaha mokrá, tak to pak vypadá trochu jako z animáku, když běží a pořád je na místě, jak jí to klouže. Na škrabadlo-odpočívadlo se nechá nalákat jen pomocí peříček, jinak si na něm jen zaškrábe a víc ji nezajímá, v těch vedrech teď nejraději spala na spodní desce konferenčního stolku. Všude za mnou chodí a když jsem dnes byla půl dne pryč, přišla mě vítat ke dveřím a hned se chtěla mazlit. Udělala vůbec velký pokrok. Ze začátku hrozně škrábala a kousala, teď už drápky používá většinou jen při hře, když chce něco ulovit.....
Moc děkuji a přeji krásný večer :)
Šárka

1.9.2015
Dobrý den, paní Tomalová,
mám pocit, že Rozárka je už úplně jiná kočička než jaká byla před dvěma měsíci, kdy jsem si ji vzala domů. Je víc v klidu, nepůsobí tak vystresovaně jako předtím a čím dál víc si hraje, nejraději s tyčkou s peříčky, těch má docela slušnou spotřebu, protože je i ráda oškubává. Taky si oblíbila tunel, o kterém jsem si myslela, že do něj vůbec nevleze. Buď přes něj rychle probíhá, když si hrajeme na honěnou, to běhá jako blesk po celém bytě nebo si do něj lehne a vystrkuje pacičky a chytá mně. Chodí už si ke mně sednout i na psací stůl, někdy sedí jen tak na kraji, někdy mi prostě projde po klávesnici nebo ji rovnou zalehne a taky si ze stolu moc ráda odnáší štětce se kterými si pak hraje. Vlastně si už v tlamičce začala přenášet i některé hračky, což předtím nedělala. Taky mi s oblibou pije z konvice s vodou, do které strčí celou hlavu.
V posledních dnech Rozárka pečlivě testuje čím mně nejlépe dostat z postele v pět hodin ráno, ideálně třeba už o půl čtvrté. Zkouší skotačení po nočním stolku, škrábání čela postele, brnkání na žaluziích, přičemž se na mně dívá, aby zjistila jestli to funguje nebo ne. Je legrační ji pozorovat jak zkouší nové věci, když zjistí, že to co právě dělá, nefunguje.
Posílám pár fotek, omlouvám se, že nejsou úplně dokonalé, ale Rozárka se obvykle pohne zrovna ve chvíli, kdy fotím.
Přeji hezký, snad už chladnější zbytek týdne :)
Šárka
Kočky SOS:
Rozárka je ukázkový příklad kočky, která nesnese vedle sebe jiné kočky, proto se její chování po odchodu Floyda změnilo k lepšímu. Teď je šťastná, spokojená a bude to náležitě vracet i své paničce.

7.10.2015
Dobrý večer, paní Tomalová,
moc mě mrzí, že se nepodařilo zachránit Barunku, tak aspoň, že už ji teď nic nebolí...
Rozárka se má moc dobře, maminka prohlašuje, že se má jako prasátko v žitě :)  Je zase o něco klidnější, už se i občas chodí sama mazlit, což dříve nedělala. Možná by to i dělala, ale když já se neudržím a musím ji vzít do náruče a trošku vymazlit, když je tak roztomilá. Začala spát se mnou v posteli, buď v nohách nebo vedle mně a večer mě dokonce zahání, abych už šla ležet, prostě tady chodí a nespokojeně mňouká. Ráno už mě obvykle nebudí, k ránu si lehne vedle mé hlavy a sleduje, jestli se probouzím nebo ne a jestli tedy bude kapsička, protože granule se přece jí jen v krajní nouzi. Taky moc ráda ochutnává cokoliv nového, takže už ochutnala kokosové mléko, červené zelí, zeleninový karbanátek, z takových věcí samozřejmě dostane jenom nepatrný kousíček, aby zjistila jaké to je. A jako správná kočka ochutnala i  lasagne, i když z těch měla spíš kousek máslové dýně. Prostě je to takový malý všežravec, na všechno je zvědavá.
Moc ráda se mi prochází po klávesnici, takže se už jednou chtěla přihlásit na facebook, obvykle píše do vyhledávače něco jako ůůůůůůůůůůůůůůííííííííííííííííííí a kromě toho, že mi na počítači pravidelně tlumí zvuk, tak se jí podařilo mi z plochy dát do koše ikonku google chrome. Jak to udělala netuším.
Posílám Vám pár fotek, i když tedy nejsou nejlepší, ale aspoň pro představu jak se má :)
Mějte se krásně a moc děkuji za všechno, co pro kočičky děláte.
Šárka

17.11.2015
Dobrý večer, paní Tomalová,
Rozárka se má moc dobře. Dokonce si už nechá stříhat drápky, protože i přesto, že naprosto vzorně používá škrabadlo, stalo se, že se někde zachytila, takže je to tak pro ni bezpečnější. Moc ráda teď sedává na otevřeném okně, samozřejmě zasíťovaném a dívá se ven, ani jí nevadí, že už je docela chladno.
Když jsem byla pracovně týden pryč, hlídala ji maminka, která se sem na tu dobu nastěhovala, takže se měla Rozárka naprosto dokonale. A když jsem pak večer přijela a vybalovala jsem si v předsíni kufr, chodila pořád zvědavě kolem a ve chvíli, kdy byl kufr prázdný si do něj vlezla, takže jsem si říkala, že jí muselo být chudince smutno, ale pak jsem si všimla, že má nějaký moc soustředěný výraz a to už mi bylo jasné, že do kufru dělá loužičku. Prostě mi dala najevo, co si o mé nepřítomnosti myslí. Tak jsem počkala až dočůrá, vytáhla jsem jí z kufru, který jsem pak šla vyprat. O den později jsem se balila zase, tentokrát do jiného kufru a dala jsem si ho raději do vany, protože tam Rozárka neleze a zjistit někde mimo domov, že se mi zase nějak pomstila, to by bylo dost nepříjemné. Takže kufr už mám doma buď ve skříni nebo ve vaně.
Taky jsem zjistila, že kupovat kapsičky, ve kterých je i nějaká zelenina není dobrý nápad. Rozárka to znechuceně očichala, možná trochu ochutnala, ale jíst to nechce, takže na to si musím dávat pozor. Moc si oblíbila krabici od hodin z Ikea. Krabice má tvar přibližně jako trošku vyšší krabice od pizzy a ve dně je kruhový otvor, asi jako myší díra. Takže když se položí krabice dnem vzhůru a do díry hodím nějakou hračku, má Rozárka o zábavu postaráno, loví a posunuje krabici po celé kuchyni, někdy s ní narazí do linky a to se pak krabice nadzvedne a ona si může vyhrábnout hračku. Někdy krabici používá jako lehátko a zjistila jsem, že si k ní chodí schovávat oblíbenou hračku, kus papírku na provázku, když jí uloví.
Ani nevíte, jak moc jsem ráda, že ji mám, je s ní ohromná legrace, je to prostě takové malé zlatíčko.
Málem bych zapomněla, ještě Vám pošlu krabici s výrobky na výstavu. A snad se něco z toho, co jsem teď poslala hodí. Mějte se hezky a přeji, ať se Vám na umisťovací výstavě podaří najít domov pro co nejvíc kočiček.
Šárka

27.12.2015
Dobrý večer, paní Tomalová,
mám docela dost nových fotek, tak jsem se rozhodla, že napíšu, jak se má Rozárka.
Když jsem začala na vánoce zdobit byt, byla naprosto fascinovaná poloprůhlednou stuhou, na které jsou zavěšené hvězdičky, kterou jsem dala do předsíně na zrcadlo, to byl velký lov, to vypadalo, že všechno oškube, tak jsem měla docela strach, jak to bude probíhat při zdobení stromečku. Když jsem ho přinesla do bytu, tak se utekla schovat, ale pak mi asistovala při všem. Moc se jí líbily stuhy, které jsem přivazovala na větvičky, chytala je do tlamičky a tahala za ně, ale pak toho nechala a jen se dívala, takže víc než samotný stromeček jí zajímá stolek, na kterém stromek stojí, na stolku je ubrus až k zemi, takže je to nové oblíbené místo ke schovávání se.
Je tady na vánoce maminka, takže Rozárka viděla poprvé gauč roztažený na spaní a hned to šla pod něj prozkoumat. Taky zbožňuje stužky, však taky byla u dárků první a hned je všechny zkoušela rozbalovat a balící papíry samozřejmě měly skoro větší úspěch než nějaké dárky, i když dostala i tyčinky, pro které je ochotna si vylézt až nahoru na škrabadlo a to moc často nedělá.
Jinak je čím dál tím větší zlatíčko, už mi dovolí věci, které by mi zpočátku neprošly, třeba dát jí pusinku na vnitřní stranu tlapičky, to bych předtím, když jsem si Rozárku přinesla, asi už neměla obličej nebo tedy hodně zkrvavený.Taky mi dává pusinky na nos, někdy mi olizuje vlasy a někdy ráno si přijde lehnout vedle mé hlavy a nechá se dost dlouho hladit a krásně při tom přede. Úžasnější kočičku jsem si ani nemohla přát, je to takový malý poklad. A už tady byly nějaké návštěvy, zpočátku se bála, ale je čím dál tím odvážnější, takže se nechá hladit a klidně si i vedle někoho sedne na gauč. Dokonce kamarádka, která z ní měla velký strach, protože viděla, jak jsem měla zpočátku dodrápané a zkrvavené ruce, se do ní naprosto zamilovala a prohlásila, že by chtěla kočičku taky. Prostě dělá Rozárka veliké pokroky, to prohlásila i maminka.
Mějte se hezky a přeji Vám co nejklidnější konec roku a vše nejlepší v tom novém roce.
Šárka

3.1.2016
Dobrý večer, paní Tomalová,
jen jsem Vám chtěla napsat, jak Rozárka přežila Silvestra. Že se jí petardy nelíbí, to jsem zjistila už ke konci roku, to vždy zpozorněla, bylo vidět, že je ve střehu a vrčela jako velký pes, člověk by nevěřil, že tak malá kočička může vydávat takové zvuky. Na Silvestra to bylo ještě horší, protože bylo víc hluku, to se vždy běžela někam schovat, buď pod skříňku nebo měla otevřenou velkou skříň v předsíni, kterou tak ráda prozkoumává, bylo vidět, že je hodně vyděšená a ani uklidňování moc nepomohlo. Taky měla průjem a nechtěla moc jíst, což je u ní něco nevídaného, protože Rozárka by obvykle nejraději snědla i misku. Noc z větší části strávila schovaná pod rozloženým gaučem, k ránu už spala v posteli. Měla jsem strach jak přežije novoroční ohňostroj, ale to už nebylo tak strašné, protože ohňostroj trval jen určitý čas a byl to trochu jiný druh hluku.
Vám všem, které se o kočičky staráte i kočičkám, přeji hodně zdraví a samé dobré lidi kolem.
Šárka
Dovoluji si připojit tuto fotografii ...

A nám nezbývá než souhlasit, tolik vystresovaných psů, koček a volně žijících zvířat! Na FB je plno psů, kteří se zaběhli během Silvestra ... musí to být?

25.2.2016
Dobrý večer, paní Tomalová,
Rozárka dělá opravdu velké pokroky. Už v létě, když jsem si ji vybrala, jsem si nedělala iluze o tom, že by to byl kdovíjaký mazlík, spíš jsem počítala, že to bude chtít hodně času, ale Rozárka mě nepřestává překvapovat.
Čekala jsem, že se nějak víc začne mazlit třeba až po roce, že jí bude trvat delší dobu, než mi bude víc důvěřovat, ale je mazlivější snad každým dnem, nejvíc ráno, když jsem ještě v polospánku a ona se posadí v posteli vedle mé hlavy, dívá se na mně a nemňouká, jen dělá takové jemné "kňuk kňuk", aby mně probudila. To pak přede hodně nahlas, hlavičkou mi strká do ruky a moc se jí líbí, když jí škrábu záda. Ale během dne si o mazlení obvykle řekne jen tak, že začne určitým jiným způsobem mňoukat, že by se mi třeba otřela o nohu, či za mnou sama přišla, to nedělá, to mi připadá docela zvláštní. Nejvíc si obvykle chce hrát a mazlit se ve chvíli, kdy musím jít do práce.

28.6.2016
Dobrý večer, paní Tomalová,

za pár dní to už bude rok, co jsem si Rozárku přivezla a je to úplně jiná kočička než na začátku.
Předtím se bála rukou, vysloveně si je hlídala, asi měla s lidmi špatné zkušenosti než se dostala k Vám, takže chtít ji pohladit bylo hodně nebezpečné a prostě to bylo takové malé vyděšené zvířátko, tělíčko měla ztuhlé, jak se bála. Teď asistuje úplně u všeho, kolikrát ji musím překračovat nebo i posunout po podlaze, když třeba vytírám, protože prostě neuhne. A nejraději leží na zádech, s pacičkami rozhozenými do všech stran a sleduje co se děje. Je veliký mazlík, ale sama se přijde pomazlit jen ráno, když mně chce probudit, to si lehne vedle mně a nechá se hladit a škrábat po zádech. Jinak sama nepřijde, ale mňouká určitým způsobem a já musím vstát a jít ji hladit a škrábat. Nejčastěji jde do kuchyně pod okno, kde má na podlaze šustivé papíry z květinářství, chodím ji je tam kupovat, protože je doslova zbožňuje, ráda se pod ně všelijak schovává a ráda loví peříčka, která se pod nimi pohybují. Když si mně mňoukáním dovede do kuchyně, plácne sebou na papír a podle nálady si nechá hladit bříško nebo škrábat záda. Taky si na to místo ráda nosí oblíbenou papírovou mašličku.

Maminka, která si s ní dopoledne, když jsem v práci, chodí hrát mi tvrdí, že Rozárka přesně pozná, že už jdu domů a to i když ještě musím být někde na ulici a to nechodím vždy ve stejný čas, spíše se to liší, ale Rozárka už vždy čeká u dveří.

Taky občas krade jako straka, třeba dneska mamince doslova před nosem ukradla šunku z chlebíčku a to ve chvíli, kdy už na zemi na své mističce kus šunky měla, ale prostě si chtěla zachránit i tu zbývající, co kdyby ji snědl někdo jiný než ona. Takže si jí napřed část snědla v obýváku na podlaze a pak si svou kořist přenesla do kuchyně. Byla při tom strašně legrační, nesla tu šunku pyšně jako by to byla nějaká myš. Jindy si maminka nechala na konferenčním stolu na talíři šáteček z listového těsta plněný tvarohem a našla jen takový kroužek, celý střed byl vykousaný. Rozárka ráda ochutnává skoro všechno, už zkusila kdejakou zeleninu, pomazánku, prostě všechno. Dokonce mi ukousla i kousíček cukrové vaty. Tu jsem jí chtěla dát jen očichat, protože byla zvědavá co to je, ale udělala "chramst" a na vatě zůstal jen otisk chrupu, to jsem vážně nečekala.

Moc si oblíbila větší papírovou krabici od rajčat, kterou jsem jí donesla z obchodu. Ráda v ní spí a občas ji i trochu demoluje. Když se na zdi objevil miniaturní pavouček, který skoro nebyl vidět, tak na něj upřeně zírala a pak začala vrčet jako velký pes, prostě by člověk takové hluboké zvuky u tak malého zvířátka nečekal. Stejně tak vrčela, když jsem si venku pohladila kočičku, kterou jsem potkala, ale to udělala jen jednou, jinak, když si venku pohladím nějakého pejska nebo i kočičku, tak mi moc ráda očichává ruce. 

Když domů přinesu nějaké kytky, nejlépe něco v květináčích, tak je úplně u vytržení, všechno očichává, klidně strčí hlavičku až do tašky. Ale vlastně kontroluje všechny nákupy, nejraději ovoce a zeleninu. Taky zbožňuje boty, moc ráda si s nimi hraje a válí se po nic, očichává je, takže to pak boty lítají po celé předsíni, jak mezi nimi skotačí.

Hraní si přímo vynucuje. Ne, že bych si s ní každý den nehrála, ale občas musím dělat i něco jiného a když se Rozárka rozhodne, že si zrovna chce hrát a nikdo si s ní nehraje, tak se někdy naštve tak, že vztekle vříská, prostě hodně naštvaně mňouká a je to hrozně legrační. 

Taky si už víc zvykla na česání, už to není takový boj jako ze začátku. Záda si nechá česat moc ráda, protože jí hřeben trošku poškrabká záda, s bříškem už je to horší, protože na něm má trochu jinou srst, snadněji se zacuchá, ale i tak je moc hodná a hlavně ví, že po každém česání dostane tyčinku, takže už automaticky skočí na škrabadlo, kde ji dostává.

Ani nevíte jak moc jsem ráda, že ji mám, je to úžasná kočička, moc děkuji, že jste ji pro mně zachránily a moc děkuji za to, co pro všechny kočičky děláte každý den. 

Mějte se hezky, Šárka

17.8.2016
Dobrý den, paní Tomalová,

Rozárka byla prvních čtrnáct dní v červenci u maminky na hlídání, protože jsem malovala celý byt a protože je Rozárka zvědavá jako každá kočka a nesnáší zavřené dveře, bylo by to pro ni i pro mně za trest, nehledě na to, že jsem si dokázala živě představit, jak by mi tady lítala po celém bytě namočená do barvy. U maminky se měla úžasně, byla rozmazlovaná, každý den dostala kousek šunky, maminka si s ní hrála, Rozárka měla k dispozici zasíťovaný balkón, který si moc oblíbila, jen si musela zvyknout na úzké parapety, takže po nich někdy i couvala.
Nakonec to dopadlo tak, že mi ji maminka nechtěla vrátit a smlouvala se mnou, abych jí Rozárku nechala ještě pár dní navíc. No, nenechala jsem, protože mi po ní bylo smutno.  Doma si pak všechno prohlédla, očichala a byla spokojená, žádná pomsta za to, že jsem ji dala na hlídání, neproběhla.

Včera večer jsem si říkala, co se to děje v předsíni, protože Rozárka pacičkou hrabala v botě a ona tam měla lučního koníka. Vůbec netuším, jak se mi dostal domů, mám v oknech sítě, ale Rozárka byla v sedmém nebi, byl to velký lov a nakonec koníka snědla. Pak se tedy olizovala od ucha k uchu, asi to byla dobrota a olizovala i podlahu v místech, kde koník byl a pak ještě zkoumala, jestli tam není nějaký další a hrozně u toho funěla. Takže jsem dneska vzala krabičku a šla jsem na dvorek lovit. Jednoho koníka se mi podařilo najít a Rozárka byla zase u vytržení, zase si s ním hrála a pozorovala ho, akorát si už s ním neházela jako s myší jako včera a ani nepředváděla takové skoky. Nakonec ho samozřejmě zase snědla, včetně nožiček. Tak nevím, jestli třeba v zimě občas nezajdu do zverimexu, akorát se tedy asi budou tvářit dost divně, pokud zjistí, že je to pro kočičku.

Na to, jak je Rozárka tlusťoučká, tak je neskutečně mrštná a vyskočí i na ta naprosto nepravděpodobná místa a pokud možno z úhlu, ze kterého se to zdá naprosto nemožné a hlavně večer má tolik energie, že běhá po bytě tryskovou rychlostí, doslova tady předvádí parkour, jen se sem tam od něčeho odrazí pacičkou, tu od gauče, tu od nějaké skříňky. A před pár dny byla tak zvědavá, že spadla do vany, naštěstí prázdné. Napřed byla jen opřená zvenku a nahlížela, pak si vyskočila na okraj, ale pak jí ujely pacičky a už ve vaně hrabala naprázdno jako v animáku, takže jsem málem umřela smíchy, když jsem to viděla. 

Překvapivě si oblíbila česání, tedy kromě bříška, protože jsem jí koupila kartáč, který se jí moc líbí a asi jí hezky masíruje a škrabká záda, takže na česání doslova čeká, nastavuje záda i hlavičku a přede jak o život a je velmi nespokojená, když s česáním přestanu.

A zrovna teď sedí na okně a zvědavě pozoruje, protože po dvorku chodí kočička.

Psaní jsem musela jednou přerušit, abych Rozárce poškrábala záda kartáčem, jinak by mě nenechala dopsat.

Mějte se hezky a moc děkuji za to, co děláte.

Šárka

 

23.12.2016
Dobrý večer, paní Tomalová,

Rozárka se má moc dobře, jen je teď hrozně žravá, pořád by jedla, samozřejmě dostává jen své obvyklé porce, ale na rozdíl od léta je teď většinou poctivě dojídá, ale myslím, že je to jen tím, že je zima a prostě si dělá zásoby. Taky je úžasný skokan. Jak jsem zpočátku měla strach, že nebude používat škrabadlo, že jsem snad koupila zbytečně vysoké, tak teď po něm leze jako veverka až nahoru a odtamtud skáče na knihovničku a ještě si prohlíží vršek dveří.  Když se někdo přiblíží, tak ho pacičkou plácá po hlavě. Po konferenčním stolku občas projede jako po kluzišti, jak je rozběhnutá, takže jsem už chytala i květináč s bramboříkem za letu. Z vánočního svícnu poctivě vytahuje umělé zlaté větvičky a když jsem dostala kytici, ve které byly i nějaké palmové listy a dala jsem ji v kuchyni na stůl, tak tajně vylezla i tam a všechny palmové listy poctivě ožvýkala. Sice má jen pro sebe dva krásné šáchory, ale tohle bylo asi chutnější a zajímavější. Stejně tak, když jsem domů přinesla vánoční hvězdy, které byly zabalené v papíře, který byl rozevřený jen nahoře, tak kolem nich chodila jako malá surikata na zadních pacičkách, div, že do nich nespadla, jak se nakláněla, aby zjistila, co tam je. No a protože mám vánoční hvězdu postříkanou nějakými třpytkami, tak má Rozárka v kožíšku kolem krku občas i nějakou zlatou třpytku.
Někdy je Rozárka tak hyperaktivní, že je to až legrační, to z ničeho nic radostně zakvičí jako malé prasátko, nadskočí do vzduchu na všech čtyřech tlapkách a začne řádit. V poslední době si jako hračku moc oblíbila kus kloboukové kulaté gumičky, kterou všelijak vyhrabává zpod taburetů a i jinak ji loví. Když jí maminka přinese plátek šunky, tak to stojí u linky v kuchyni na zadních pacičkách a ještě se natahuje, vypadá, že si snad pro tu šunku i vyšplhá. Když mi přišel balík, který byl převázaný provázkem, tak se s ním zabavila hodně dlouho, seděla u něj a tahala zoubky za provázek, možná poznala, že je tam i něco pro ni, co bude zítra pod stromečkem. Už asistovala i u balení dárků, když jsem na nich uvázala mašličky, tak za ně tahala a znova je rozvazovala. Vůbec moc ráda pozoruje, co se děje a u všeho asistuje.

Moc děkuji za to co děláte pro všechny opuštěné kočičky a pokud se jak jsem se doslechla povede to, že v úterý odjedou do Prahy Koko, Žofík a Vlastík, tak to bude asi můj nejlepší dárek k těmto vánocům, budu z toho mít ohromnou radost, protože občas na stránky Módního pekla, kde je i diskuze o zvířatech, umístím nějakou fotku kočičky od Vás, která hledá domov, s krátkým popisem a odkazem na Vaše stránky. Snad to nevadí, myslím, že se tak aspoň zvýší množství lidí, kteří se o nich dozvědí.

Ještě jednou Vám všem, které toho pro kočičky tolik děláte přeji krásné klidné vánoce, hodně zdraví a štěstí a ať kolem sebe máte jen samé dobré lidi.

Mějte se hezky, Šárka

 

9.6.2017
Dobrý večer, paní Tomalová,

už jsem se dlouho neozvala, abych dala vědět, jak se Rozárka má a skoro za měsíc to budou už dva roky, co jsem si Rozárku přivezla domů, neuvěřitelně to uteklo.

Rozárka je čím dál větší mazlík, teď pravidelně vyžaduje mazlení, když si ráno čistím zuby, takže s pěnou u pusy se k ní musím sklonit a škrábat zádíčka nebo bříško a Rozárka spokojeně přede, vrká a nakrucuje se. Když už má mazlení dost, tak mi to dá najevo tak, že mně plácne pacičkou. Nedávno jsem se nedala a taky jsem ji plácla zpátky, ale ona to nemohla rozdýchat a musela mi to vrátit, tak jsme se tak střídavě plácaly a Rozárka se z toho začala vztekat jako malé dítě, normálně vztekle vřískala, protože ona musela být poslední, kdo plácne a chodila za mnou po bytě a snažila se mi to vrátit, bylo to hodně legrační. Včera se takhle zase vztekla, když hledala tyčinku, o které byla přesvědčená, že jí má ještě schovanou ve složeném šustivém balícím papíře, kam jí tyčinky obvykle polámané na kousky strkám, aby se hledáním trochu zabavila. Žádná tyčinka tam přitom nebyla, protože už ten den snědla dvě.

Jinak Rozárka pořád ochutnává co jen může, takže už ze stolu odvlekla na zem i tyčinky z listového těsta a nadšeně je okousala, stejně tak, když je na konferenčním stolku nachystáno něco pro návštěvu, tak to hned chce jít kontrolovat, po jedné návštěvě se pustila do sýrové sušenky, která pak vypadala jako by ji okousala malá myška.

Rozárka asistuje u všeho nebo aspoň dohlíží, jestli to dělám dobře, takže už byla skoro i zapnuta do povlečení deky, kam si vlezla a odmítala vylézt. Má ráda společnost při jídle, takže někdy si pro mně doslova dojde a dovede si mně k misce a já jí musím hladit a ona pak spokojeně jí a přede. Návštěvám se doslova vnucuje, přímo je zbožňuje. Před časem vyklopila orchidej, tak se pak ještě nadšeně vyválela na podlaze v substrátu, byla z toho naprosto u vytržení, jak ho měla plný kožich. Když jsem měla nachystaný dárek v dárkové tašce, tak se k ní postavila na zadní packy a div, že do tašky nespadla, vypadala skoro jako bezdomovec vybírající popelnici. A když se doma náhodou objeví nějaká moucha, tak vrčí jako velký pes a hrozí, že z bytu udělá kůlničku na dříví, jak se jí snaží ulovit, květináče jen lítají, pokud je včas neodklidím.

Ani nevíte, jak moc jsem ráda, že Rozárku mám, je to zlatíčko.

Mějte se hezky

Šárka

11.2.2018
Dobrý den, paní Tomalová,

píši  po delší době,  Rozárka se má skvěle. Sice trochu vymýšlí s jídlem a teď v zimě by nejraději jedla pořád, ale je to zlatíčko. Pořád chce ochutnávat všechno nové nebo aspoň očmuchat, protože všechno opravdu jíst nemůže. Mazlí se čím dál víc, pořád dělá pokroky, takže si klidně ke mně nad ránem přijde do postele a lehne si buď vedle polštáře nebo rovnou na mně a já musím škrábat a hladit a ona přede a vrká a je naprosto spokojená. Dokonce dneska ráno, když jsem ji šla do kuchyně nakrmit, tak ji nezajímalo jídlo, ale plácla sebou na papírovou tašku, kterou tam má na hraní a chtěla se mazlit. A ráno se vypravit do práce je docela náročné, to se chce mazlit skoro pořád, tak za mnou pořád chodí. Ale když se naštve, tak se umí i zezadu zakousnout do lýtka, třeba proto, že nedostane ochutnat veganskou pomazánku, kterou má ráda. A skoro pořád leží na místě, kudy musí člověk procházet, takže si lehne přede dveře, před kuchyňskou linku, do chodby a neuhne ani o kousíček.

Skvěle si zvykla na mého přítele, toho si oblíbila, jen jednou mu počůrala pláštěnku, když se vrátil z hor, tak je od té doby trošku ostražitý, když vybaluje věci z batohu. Batoh a vůbec vše, co měl s sebou v lese Rozárka moc ráda očichává a to platí i pro boty, do těch rovnou nacpe celou hlavu a je na vrcholu blaha. To Vám ani nemůžu poslat vyfocené, protože byste si řekli, že ta kočka určitě omdlela. Akorát si Rozárka musela zvyknout na to, že přítel spí v posteli tam, ke byla zvyklá spávat ona, takže ji jednou nechtíc skopl, když si mu lehla k nohám a nevěděl, že tam je. Takže zaječela a žuchla na zem. Ale jinak si říkám, že já se o ni celou dobu starám, rozmazluji ji a přijde někdo jiný a ona je z něj úplně mimo, ale jsem za to ráda :)

V prosinci nám sousedi přinesli ukázat šťěňátko, tak to se Rozárka opatrně zpovzdálí dívala, co že to je a sousedi to stejně nevydrželi a štěně raději vzali do náruče, protože bylo o hodně menší než Rozárka, tak aby jim ho neulovila. Možná měla trochu krvelačný výraz. 

O vánocích byla nejlepší schovka za stromečkem a Rozárka kradla cukroví jako straka. Vždycky jsem na zemi objevila nějaký okousaný kousek. 

Taky podnikla možné i nemožné, aby se dostala k novému šáchoru, který se jí moc líbil. Zpočátku jsem jí ho dala, ať si ho okusuje, ale zjistila jsem, že listy jsou asi moc ostré nebo ji jinak dráždí, protože pak pozvracela celý byt, tak už je šáchor na skříňce, kam Rozárka nedoskočí, tak jen chodí kolem a obhlíží jak to vymyslet, aby se k němu dostala. A přitom má další dva ze kterých ji nic není, na okně, ale nejlepší je samozřejmě to co nemůže mít.

Česání si už většinou užívá, dokonce při něm přede a to to přitom bylo zpočátku hodně nebezpečné, chtít ji učesat. Po česání se ode mně nehne, protože ví, že dostane svou oblíbenou tyčinku. Vyrobila jsem jí ještě další škrabadlo, ale kromě vysokého škrabadla, na kterém i moc ráda spí úplně nahoře, dneska mimochodem pochrupkovala nahlas, to bylo moc roztomilé, nejraději škrábe taburety, které musím pravidelně znovu přečalounit, ale stejně z nich za chvíli zase lítají kusy.

Jen tak na zkoušku jsem ji koupila malou kožešinovou myšku, protože hraček má spoustu, ale moc jí nezajímají, nejraději je, když si s ní někdo hraje a z té myšky je naprosto nadšená, už ji pár dnů nosí po bytě v tlamičce jako by ji ulovila, dokonce s ní v tlamičce i mňouká, všelijak s ní pohazuje, běhá za ní, takže už je myška pořádně oškubaná, už ani nemá ocásek, takže budu muset udělat nějakou zásobu myšek, protože už jsme ji jednou vyšťouchávali zpod gauče a Rozina seděla a ječela, protože neměla hračku. A to jsme předtím prolezli celý byt než jsme myšku našli.

Moc moc děkuji za to co děláte pro všechny kočičky, mějte se hezky.

Šárka

 

21.4.2018
Dobrý den, paní Tomalová,
dnes jsem vzala Rozárku na chviličku na dvorek na vodítku, ale docela se bála, tak jsme zase šly domů. Myslela jsem, že bude mít radost, protože všechny rostlinky a kytky nadšeně očichává, když něco přinesu domů, ale vypadá to, že je asi spokojenější na své pozorovatelně na okně. Zrovna včera letěl těsně kolem okna holub, tak měla Rozárka oči až na vrch hlavy.
Mějte se hezky a jsem moc ráda, že se podařilo najít na výstavě tolika kočičkám nový domov.
Šárka

 

1.8.2018
Dobrý den, paní Tomalová,

píšu, abych Vám dala vědět, že se má Rozárka skvěle, je až neuvěřitelné jaký se z ní v poslední době stal mazlík, to mě ráno dokonce budí proto, aby se pomazlila a ne kvůli jídla a i přes den co chvíli mňoukne, práskne sebou o zem, vystrčí bříško a já musím hladit a škrábat a Rozárka spokojeně přede. Hlavičkou do mně strká ze všech sil, je prostě úžasná.
Večer, když s probudí po dni prospaném většinou na gauči na zádech, zase vyžaduje, abychom hrály na honěnou, to doslova vyprovokuje a pak nadšeně běhá a já za ní, občas jí nadběhnu, večer je vždycky přímo hyperaktivní. Moc dobře ví, kde jsou její dobroty, takže když dělám něco v kuchyni, tak si sedne před tu skříňku a dívá se na mně, když to trvá tak se už tváří i naštvaně, jakože co si ta obsluha myslí... A když nechám skříňku otevřenou, jde tam hned dělat kontrolu. Pokud se náhodou stane, že jsem skoro celý den pryč, tak je pak naštvaná, sice vítá stejně jako jindy, to znamená, že sebou plácne v předsíni na záda a dožaduje se hlazení, ale je pak v takové náladě, že by se mi s chutí zakousla i do nohy nebo mě po ní aspoň plácla, kdybych si nedala pozor, je to prostě osobnost a když s jí něco nelíbí, umí to dát najevo a to se mi na ní moc líbí. A ten její naštvaný výraz v tu chvíli nemá chybu. 

Přikládám nějaké fotky Rozárky, je na nich jak asistovala u šití, jak si užívala košíčky od jahod, zpočátku to vypadalo, že se do košíčku nevejde, ale je to správná kočka, tak se jí to nakonec povedlo i s tím jejím tlustým zadečkem a čím hnusnější a špinavější košíček byl, tím líp. A je to divná kočka. Dočetla jsem se, že kočky odpuzuje citrónová tráva, ale Rozárka se za ní může utlouct, okusuje jí stejně jako šáchor. Jak jsem zjistila, tak pro kočky citrónová tráva jedovatá není, tak ať si to užije, nějaký zbyteček na čaj nám snad zbude.

Myslím, že balík s hračkami, který jsem Vám poslala už jste dostali, tak pokud uznáte, že jsou hračky vhodné a budete chtít ušít další, tak stačí říct. Myslím, že teď stejně žádná akce na které byste prodávaly není, tak klidně všechny tyhle hračky dejte Vašim úžasným kočičkám. 

Moc moc moc děkuji za to, co pro všechny kočičky děláte, máte můj velký obdiv. Mějte se krásně a přeji, ať máte kolem sebe jen samé dobré lidi, ať lidé kastrují a ať co nejvíc kočiček najde co nejdřív nové domovy.

Šárka
 

9.4.2020
Dobrý den,
chceme z Těšína popřát Vám všem, které se staráte o kočičky krásné velikonoce, ať máte kolem sebe samé dobré lidi a hlavně hodně zdraví.
Omlouvám se, že jsem se delší dobu neozvala. Rozárka se má skvěle, zrovna teď, když píšu, tak leží vedle mě na druhém křesle u psacího stolu a olizuje si pacičku. Pokud jsem už předtím psala, že se z ní postupně z malého vyděšeného krvežíznivého kousajícího a škrábajícího zvířátka stal mazlík, tak teď je z ní supermazlík. Rozinka je neskutečně mazlivá, někdy, když se jí zrovna nikdo nevěnuje a ona se chce mazlit, tak zavřeští, to je to nejpřesnější pojmenování, zamňoukání to není a my se samozřejmě jdeme mazlit. Z postele skoro nevyleze, kolikrát po nás poskakuje jako nějaký kamzík a pak se v posteli samozřejmě roztáhne tak, že pro nás skoro nezbývá místo. S oblibou mě ráno budí tak, že se přijde mazlit a čumáčkem se mi otírá o obličej a přede tak nahlas, že je to snad slyšet až u sousedů. Taky je nadšená z toho, že už může sedět u otevřeného a samozřejmě zasíťovaného okna a pozorovat ptáčky, to je ráno první věc, které se dožaduje, otevřené okno je pro ni důležitější než miska s jídlem, k té jde až když na okně všechno zkontroluje, protože na dvorku poskakují kosi, straky, sýkorky a holubi hřivnáči. Ale jinak nás do kuchyně raději doprovází skoro vždy když tam jdeme, co kdyby tam přece jen bylo něco zajímavého k jídlu. A když to nevypadá nadějně, tak si sedne čumáčkem ke skříňce, ve které má jídlo a tváří se jako nejhladovější koťátko na světě, což jí nikdo moc nevěří, protože má hezky vykrmené bříško, ale samozřejmě skoro vždycky nějakou kočičí dobrůtku dostane. Teď, když jsme doma, tak si na to tak zvykla, že nevím, jak jí budeme vysvětlovat, že pak doma nebudeme. Dnes jsme třeba oba s přítelem šli na nákup, obvykle se střídáme a to docela nevěřícně hleděla, co že to jako je za poměry. Před vánocemi jsem s Rozárkou byla pro jistotu na veterině, protože měla oteklé oči, všechny možnosti vyloučili, takže má prý alergii. Vzpomněla jsem si, že se jí to stalo, když vyjímečně dostala plátek šunky, takže má po legraci, od teď už dostává jen kočičí dobroty a je klid. Na veterině jsme všichni v čekárně v jednu chvíli napjatě poslouchali, jestli vyhraje veterinář nebo kočička, která zrovna v ordinaci byla, protože vřískala a syčela tak, že jsme si říkali, že to veterinář nemůže přežít. To Rozárku paní doktorka moc chválila, protože když se mi ji podařilo vytřást z přepravky, tak byla moc hodná, vřískala jen v taxíku cestou tam a zpátky. A ještě něco, Rozárka se naučila, že na zapískání přijde jako pejsek, většinou tedy, když chce, ale docela to funguje na to, že je to kočka.
Mějte se moc hezky, posílám pár fotek a když mám teď ještě čas, tak aspoň vyrábím něco na prodej na Vaše akce.
Šárka

10.7.2020
Dobrý den,
dnes je to přesně pět let, co jsem si od Vás přivezla Rozárku, takže slaví přineseniny. Chci za ni moc poděkovat, že můžeme mít díky Vám tak úžasnou kočičku, která je neskutečná.
Je to princezna, která umí chodit s čumáčkem nahoru, umí vyvinout neskutečnou rychlost, když má večer nejvíc energie a přitom když takhle běhá, tak ještě dělá legrační zvuky. Naučila se přiběhnout do kuchyně kdykoliv tam vejdu a to takovou rychlostí, že na ní až vlaje kožich, protože co kdyby tam pro ni náhodou bylo něco nového zajímavého k jídlu. Umí se pořádně roztahovat v posteli, prostě je to dokonalá kočička. Když přijdeme domů, tak sebou plácne v předsíni na záda a musíme jí hladit bříško nebo aspoň poškrábat záda. Zrovna dneska mě probudila v 3.40, nevěděla jsem co chce, ale odvedla si mě do koupelny na koberec, kde se mazlí asi nejraději, takže jsem nespala a mazlila. Jo a taky si umí sednout nebo lehnout přesně mezi dveře a neuhne ani o milimetr, takže ji všelijak překračujeme, obcházíme nebo ji přeneseme na gauč nebo jiné místo, prostě kočka.
Myslím, že ani nejde dost poděkovat za to, co pro kočičky děláte, ale přesto moc moc děkuji.
Mějte se hezky, Šárka

8.6.2021
Dobrý večer,
delší dobu jsem se neozvala, tak je načase dát Vám vědět jak se u nás má Rozárka. Video. 10. 7. to bude už neuvěřitelných šest let, co jsem si od Vás Rozárku přivezla a i když se to zdá být zvláštní, tak i teď dělá pokroky a je ještě víc a víc mazlivější, ale samozřejmě na to musí mít náladu, protože je to kočka. Když nemá náladu, tak se s nikým nebaví, plácne nás pacičkou a umí zasyčet jako nějaký velký had. Teď na jaře jsme si všimli, že se na dvorku objevil párek sojek a zahnízdily tady, tak jsem zkusila na venkovní parapet připevnit mističku s krmením. Místo sojek přišly sýkorky a občas i nějaký holub, takže je Rozárka moc ráda pozoruje, vyhlíží a číhá na ně. Buď je přímo na okně nebo zákeřně "loví" z gauče. Zjistila, že když si je hned vyžene tak to není moc velká legrace, takže jen nehnutě sedí a pozoruje je a "ulovit" je vyráží až po chvíli. Myslím, že nejraději je, když je okno otevřené, samozřejmě je důkladně a pevně zasíťované, aby to vydrželo i náraz Rozárky, která se trošku vykrmila. Zvykla si totiž do kuchyně přiběhnout pokaždé, kdy se tam někdo objeví. Teď, když je teplo, nejraději spinká na zádech na gauči s pacičkami rozhozenými do všech stran nebo na podlaze v předsíni, kde je chladněji. Také s velkou oblibou háže myšky za gauč a i když má plno dalších, dožaduje se těch ke kterým nemůže, takže některé dny gauč odsunujeme i dvakrát denně, ať je klid.
Chtěla bych moc moc poděkovat, že můžeme mít za člena rodiny tak úžasnou kočičku, že jste ji pro nás zachránily. A moc děkuji za všechno co děláte.
Mějte se hezky, Šárka z Českého Těšína

21.7.2022
Dobrý den,
dlouho jsem se neozvala, přitom už letos Rozárka oslavila sedmé přineseniny.
Myslím si, že se u nás má skvěle, jen se asi trošku vykrmila, protože kdykoliv se někdo vyskytne v kuchyni, tak Rozi běží jako dostihový koník, aby náhodou o něco nepřišla.
Měnili jsme v obýváku a ložnici nábytek, tak se na to zpočátku moc netvářila, občas i do něčeho narazila, pak si z krabic a nábytku, který byl v určité chvíli všude, udělala hřiště a průlezky, takže jsme ji někdy ani nemohli najít. Už si našla na nábytku nová místa, kde ráda spinká, jen nám vytrvale vřeští před skříní v předsíni, protože chce do police, ve které dřív spávala na svetrech a teď tam jsou krabice s botami, tak to nám myslím neodpustila, vždycky vypadá naštvaně.
Vím, že to píšu asi pokaždé, ale když má samozřejmě náladu, tak je z ní ještě větší mazlík než dřív, dokonce někdy spí přitulená vedle mně v posteli a já jí musím škrábat zádíčka. Pokud jde o návštěvy, je pořád stejná, kdykoliv přijde někdo nový, cizí, tak se Rozi předvádí, musí všechno prozkoumat, s každým se jde skamarádit. Mějte se hezky a moc za Rozárku děkujeme, je to naše zlatíčko.
Šárka

27.12.2022
Dobrý večer,
delší dobu jsem se neozvala, Rozárka se má moc dobře, ale od 10. listopadu jsme si užili opravdu divoký měsíc, protože se u Rozárky z ničeho nic objevila epilepsie a to hodně silná, byly to extrémně silné záchvaty, při kterých jsme ji museli držet a i tak si vytrhala drápky na hladké podlaze, netuším, jak se jí to povedlo. Pokaždé byla celá oslintaná, počůraná, vysílená, vyčerpaná. Jak kočky hodně spí, bylo strašidelné, že takřka nespala. Vůbec jsme ji nemohli nechávat bez dozoru, záchvaty samozřejmě měla i několikrát za noc, takže jsme se ani nevyspali a vanu měla napuštěnou asi častěji než já za celý život. Takže jsme koupali, uklízeli, prali a jezdili na veterinu minimálně jednou týdně. Až třetí léky zabraly a to ještě až v silnějším dávkování, takže jsem v lékárně objednala želatinové kapsle, do kterých jí po zmenšení kapsle, dávám tabletu a čtvrt a to dostává vždy v sedm a v devatenáct hodin. Podáváním tablet kočkám bych se mohla živit.
Když se po měsíci podařilo vychytat léky, ještě jsme na veterinu jezdili s pacičkami, musela dostat i antibiotika, ale teď už je v pohodě, jen je vtipné, jak má pacičky oholené. Akorát by Rozárka pořád jedla. Prostě pořád. Jednou jsme ji nechali ať sní kolik chce a pak nám pozvracela obývák jako nějaká doga. Veterináři tvrdí, že je to z léků, ale já mám tak nějak pocit, i když mi to všechno splývá, že tak žravá začala být ještě chviličku předtím. Takže ji musíme opravdu
tvrdě hlídat, protože při každé návštěvě veteriny měla o deset deka víc a to už jsem se chytala za hlavu. Jeden veterinář dokonce řekl, že má takovou rekreační formu. Když jsem se ptala co že to znamená, dozvěděla jsem se, že je hodně dobře živená. Toto označení se Igorovi moc líbí, říkal, že to bude používat.
Vtipné bylo, když jsme přecházeli z jedněch léků na jiné, takže Rozi krátký časový úsek brala oboje a to byla opravdu kvalitně sjetá a spokojená. To byla přítulná jako nikdy a při jednom videohovoru dokonce Igorovi lezla po hlavě. Doslova. Jinak jsme zjistili, že teď nepohrdne ani drobkem suchého chleba, je ochotna sníst opravdu kde co. To je až strašidelné. Předtím to byla vybíravá princezna, která nedojídá, teď šmejdí i kolem sáčku s odpadky nachystanými na vyhození.
Musím říct, že po tom měsíci jsem byla fyzicky i psychicky úplně v háji, neměla jsem žádnou energii a i na veterině bych měla problém vnímat co mi přesně říkají, takže jsem trvala na tom, aby se mnou jezdil i Igor. Ale je fakt, že pak už jsem ani nemusela říkat jak se jmenuji a s kým jsem přišla. Rozárku už si fakt pamatují.
Jeden den jsem měla Rozi  s sebou v divadle, to bylo těsně předtím, než jí začaly účinkovat nynější léky, ale to skoro prospala, protože dostala ještě něco navíc, co mohla dostat, když bylo fakt zle. Takže se mě teď někteří kolegové ptají, kdy zase přivezu kočičku. No a taky taxikáři už dobře věděli kam jedeme, když jsem objednávala taxík.
Teď je už Rozárka v pohodě, zase si hraje, zase se myje, i když je pravda, že se někdy vrhne na kapsičku takovým způsobem, že jí pak musím utírat pusinku vlhčeným kapesníkem, zase se mazlí a spí, prostě je to zase normální kočička, sice trošku tlustší než předtím a srst se jí po šamponu s norkovým olejem leskne jako by měla jít na výstavu. A rozhodně vřeští hlasitěji, když nakládám jídlo na misku a ona se nemůže dočkat.
Před Vánocemi pomáhala s balením dárků, nejlepší jsou totiž stužky, dohlížela na pečení cukroví, takže jsem si musela dávat velký pozor, abych ji nezašlápla, když jsem potřebovala po kuchyni udělat třeba jen krok a včera dokonce ze stromečku sundala baňku a to jí stromek obvykle moc nezajímá, spíš se pod něj jen ráda schovává.  Jo a při rozbalování dárků se pořádně sjela kozlíkem a šantou, které dostala, to se jen válela na zádech, takže bohužel nemám žádnou fotku, která by nebyla rozmazaná. Drápky by jí měly dorůst, tak se těším, až mě nějakým novým škrábne, i z toho teď budu mít radost.
Přejeme Vám všem jen to nejlepší a moc děkujeme za to co děláte, protože to co dokážete jsou doslova zázraky, když doma vidíme, jak některé kočičky vypadaly a jaké spokojené a vykrmené krasavice se z nich pak u Vás stanou, to se ani nedá popsat.
Mějte se krásně. Šárka

6.7.2023
Dobrý den,
moc Vás všechny zdravíme do Hodonína, teď 10. 7. to bude už osm let, co od Vás máme Rozárku, takže bude slavit přineseniny. Chci moc poděkovat za našeho nejroztomilejšího člena rodiny. Zrovna teď spí, myslím, že se tady s námi má moc dobře. Občas najdeme plyšovou myš ve vaně, ale častěji v posteli, pomáhá při cvičení jógy, hlídá si nás i v koupelně, to je ta fotka jak sedí ve dveřích. Přítel jí každé ráno dá trošku pěny z kávy, no, vlastně si ji Rozárka vezme sama. A největší legrace je, když se při uklízení přenáší její vysoké škrabadlo, to rychle vyleze až nahoru a užívá si to. To vypadá jako surikata.
Moc děkuji za všechno co děláte a přeji Vám klidné léto a hodně zdraví.
Šárka

9.7.2024
Dobrý den,
zítra, tedy 10. 7. má Rozárka další přivezeniny, je to už devět let, co jsem si ji od Vás odvezla. Chtěla bych za naše zlatíčko znovu moc poděkovat. Rozárka se má skvěle, sice moc nemusí ta vedra, ale s radostí pozoruje ptáčky, spí ve své oblíbené krabici, která je lepší než všechny pelíšky, skotačí po nábytku a v posteli a když jí to popadne, tak běhá jako blesk po celém bytě a občas si při tom tak trochu zavřeští, prostě jen tak z legrace. Konečně má zase své oblíbené dobroty, které teď víc než měsíc měly výpadek a nebyly k sehnání, to se zvířátkům dost těžko vysvětluje, že prostě něco není. Je vtipné, jak na přítele mňouká úplně jinak než na mě. On je prostě ten oblíbenější a já dávám léky, stříhám drápky a vozím ji na veterinu, když je potřeba. Teď zrovna Rozi sedí na stole v kuchyni a snaží se za stopku vytáhnout z misky rajče.
Moc děkuji za Rozárku, že jste ji pro nás zachránily a moc moc děkuji za všechno co děláte, za všechny zachráněné kočičky.
Mějte se hezky a ať máte kolem sebe jen samé dobré lidi.
Šárka

Další fotky z nového domova Rozi zde.