Kočka, kastrovaná, nar. 7/2009

Sáru našli uvízlou, opuštěnou a naříkající jako úplně maličké koťátko ve studní skruži. Sára žila doposud pouze v bytě, ale určitě by si zvykla i na domek se zahrádkou. Strašně ráda pozoruje svět z balkonu. Z domova, kde byla doposud musela odejít z důvodu, že v rodině je malé dítě a bude další a Sára má ráda svůj klid, společnost úplně malých dětí nevyhledává, je z nich nervózní a stresovaná, potřebuje klid. Hodila by se tak ke starším dětem nebo lidem, kteří ji dopřejí klid a nechají ji, aby se sama přišla pomazlit. K jiným kočičkám je nekonfliktní. Je velice čistotná a skromná. 21.3.2014 byla Sára umístěna do Milotic, do domku se zahrádkou k šesti kočičkám.

Fotky Sáry najdete zde.

Děkujeme paní Nadě Slavíkové, že ji po dobu jejího pobytu u nás podporovala formou adopce na dálku. Děkujeme!

Zprávy z nového domova:

25.3.2014
... už jí pěkně, na wc si taky chodí, ale neslézá vůbec z hradu a pohladit se taky nedá.Stále syčí a strašlivě vrčí jen když se přiblížím ji dát jídlo na hrad. Takže na dvorek a zahradu má strááááááááááášně daleko, když ještě neopustila jedinou místnost. No, mrzí mně to, byla bych moc ráda, kdyby se začala normálně pohybovat po domě a pak mohla jít i do voliéry a následně ven na dvoreček. Snad se to změní a nezůstane to tak jak to je ...

3.4.2014
Moc vás všechny zdravíme, Sárinka je u nás už jako doma, což nás velmi těší. S kočenama sice nekamarádí, vyhýbají se vzájemně, ale už na ně vrčí méně, oni na ni vůbec a to její vrčení naprosto ignorují, asi si říkají, ať si vrčí, my se jí stejně nelekneme.... Brávám si ji na dvorek a na zahrádku, hlídám každý její krok, ale ona nechce utíkat, slastně se  válušká v travičce a zvědavě pozoruje ryby v jezírku. Přes den, když jsou ostatní číče v zahradě rozložené v jejich různých zákoutích, Sárinka si lebedí ve výběhu-voliéře, viz.foto. Je to takový náš černý panter ve zmenšeným provedení, ta její očka to jsou přímo reflektory a né světýlka. Jinak je velice čistotná, v jídle nijak nevybíravá(no však taky dostává , stejně jako všechny jen ty nejlepší superprémiová krmiva), takže pokud se začne kámošit i s ostatními, bude vše v naprostém pořádku. Kdyby se dostala k někomu u koho by byla jedináčkem, určitě by byla ještě spokojenější, ale má "smůlu"už je naše a já ji nikdy , nikomu nedám, jsem ráda, že rozšířila naši kočkopartu.

26.5.2014
Moc zdravím všechny kočičky v SOS v Hodoníně a přeji jim, aby našly tak krásný domov jako mám, po pětiletém kočičím nic moc žitím v panelákovém bytě, kde jsem byla neustále někde zalezlá a v dost neklidném prostředí si nyní užívám slastného kočičího šmejdění, pohody, teplé lidské náruče a laskavosti srdce mojí-naší maminy, která nás kočky má snad nejraději na světě. S ostatníma kočenama kromě úhlavní a dominantní provokatérky Elišky už vcelku vycházím. Přesněji-je nás doma sedm čičin (další tři statní kocouři chodí k nám na zahradu na papenu a pohlazení, váluškat se v Šantě kočičí, ale zase odchází někam na toulandu), nejraději mám jedinýho kocouřího kluka Matýska, který je snad ten nejhodnější kocourek na planetě. Asi se mu moc líbím, když jsem přijela a na všechny jsem vrčela, syčela a snažila se být zlá, aby se mě báli, byl Matýsek jediný, kdo se přede mnou váluškal, nakrucoval, nevrčel a nesyčel na mne, prostě gentleman každým coulem. Dnes je to můj největší kamarád a miláček, vždycky když se potkáme, tak si dáme pusinky a zase si jdeme každý "po svejch". Potom je tu ještě kočička Sněhurka a Mili, které si mne nijak nevšímají a já jich taky ne, když se míjíme, tak se očucháme a je to pohoda. Zůstávají kočičky Willuška a Flórka a těm jsem rázně vysvětlila, že když na mne budou útočit tak jim to stejným dílem vrátím. Taky jsem to udělala a teď se snesem, nehoníme se navzájem (no někdy taky ne), ale nekamošíme spolu. No a zůstává Eliška a s tou si do noty nekápnem asi už nikdy. Mamina mi pořád říká, abych, když se na mne vrhne a honí mne Eliška,vrátila jsem jí to taky, jako jsem to udělala s Willuškou a Flórkou, ale nějak mám z té potvůrky Elišky stále lufty a raděj zdrhnu za šíleného vrčení a syčení na svůj kočičí strom a tam ji nepustím, vlastně ne jen Elišku, ale kromě Matýska žádnou z kočen doma. Ale kdo ví, třeba se jednou hecnu a proženu Elišku tak, že si to navždycky zapamatuje a bude klid, no popřemýšlím....
Ale jinak,  jak jsem už napsala jsem šťastná!!!!!!!!!!! Jsem venku na dvorku a v zahradě kdykoliv se mi chce, dostávám dobrůtky, mamina mne mazlušká a pusinkuje (já to nejdřív vůbec neznala a nechápala, ale je to prima se takto šmajchlovat) a je mi krásně. Přála bych to úplně všem kočičkám a kocourkům na celém světě, aby se měli tak hezky jako já a ostatní kočičí kamarádi, kteří se taky dostali k hodným dvounožcům.