2.2.2017
Dostali jsme email:

Dobrý den,
už je to téměř třináct let, co jsme si od Vás přivezli domů Žolíčka. Je to náš miláček. Má svoje mouchy, je to někdy uřvaný protiva a když není okamžitě po jeho, tak si na truc trošku škube kožíšek, ale jinak je zdravý a (doufám) spokojený a my jsme moc rádi, že ho máme. Má ještě dva spolubydlící, kteří přišli o dva roky později. Tomáška (dlouhosrstý) jsme v zimě našli jako koťátko na nádraží a Felix (zrzek) si spíš našel nás, když se začal potulovat kolem domu. Posílám Vám fotky, aby jste viděli, jak ti naši starouši vypadají. Moc Vás do Hodonína zdravíme a držíme Vám pěsti, aby jste měli čím dál méně práce a více podporovatelů.
P.S. Žolík nám dal letos jasně najevo, že i on má na to být modelem ve Vašem kalendáři a že to máme zkusit.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Karolína

Žolíček už má tak dlouho svůj domov, že jsme ho na našich stránkách v rubrice "Naši v novém domově" nenašli - tehdy jsme začínali a webové stránky jsme ještě neměli. No není to krásné? Moc nás to potěšilo!

24.3.2021
Dobrý den,
posíláme Vám srdečné pozdravy do Hodonína.
Je to již dlouhých 17 let, co jsme si od Vás dovezli Žolíka. Je to kočičí senior se vším všudy, často odpočívá, nožky a zdraví celkově už také nejsou, co bývaly. Na stará kolena je i čím dál více umňoukanější a netrpělivější. Vždy, když se něčeho dožaduje a není ihned po jeho, protestativně a hlasitě nadává. Pokud se ani nadále nic neděje, začne si vytrhávat chlupy, aby vyjádřil svou nespokojenost. Takový protivný stařík.
Je opravdu umazlený, pro pohlazení si přichází několikrát denně. Jelikož kočkám nesejde na denní době, tak přichází i v noci. To pak opět mňouká, chodí po zádech a hlavě, dokud se nevzbudíme a nevěnujeme se mu. Čas od času se v něm stále probouzí mladá kočka a lozí po stromech a hraje si. Aby dokázal, že nepatří do starého železa, tak se letos hodně porval. Odnesl si absces na uchu, který vyústil v kompletně proděravěné ucho. To se samozřejmě nezhojilo úplně stejně, takže trochu změnil vizáž.
Přejeme Vám i Vašim svěřencům mnoho zdraví a všeho dobrého. Ať kočičky nachází nové domovy a nových tuláčků už tolik nepřibývá.
Karolína a Žolík

31.7.2022
Dobrý den,
posíláme do Hodonína pozdravy s Žolíkem, se kterým jsme letos oslavili osmnácté narozeniny. Takový věk se bez oslavy neobejde. Daří se mu dobře, zdravíčko slouží. Jsme moc rádi, že ho díky Vám máme, a protože je to jen Vaše zásluha, tak jste si také zasloužili dáreček. Doufáme, že i Vy se máte dobře, a moc Vám fandíme v tom, co děláte.
S pozdravem a přáním pěkného dne Karolína

14.1.2024
Dobrý den,
posíláme pozdrav od Žolíčka, sedí tady vedle mě a říkal, že Vám mám napsat. Už má 20 let, je to dědeček, zdravíčko už není co bývalo, má selhání ledvin, vysoký tlak, artrozu i demenci. Bere léky, snažíme se krmit dietkou na ledviny, ale nejraději má stejně sýr a vajíčko. :) Je to sice hubeňourek, ale bohudík se váhově pořád drží. Mazleníčko ho stále baví, je to láska, kdykoli si člověk sedne, už se jde ňuňat. Během dne se i projde po zahrádce, občas zabrousí i za plot, není to žádný stařík na odpis.
Před Vánoci nám oslepnul, druhý den byl zase v pořádku, v novém roce se to stalo znovu třikrát ( i přes podávání slabších léků na tlak), nasadili jsme pořádné léky na tlak a zatím (ťuk ťuk ťuk) se chlapeček drží. Tak moc doufáme, že tady s námi ještě nějaký čas pobude, je to člen rodiny. Všichni jednou budeme staří a nemocní, to k životu patří. I když je to někdy boj, je to spokojený dědeček (kamarád říkal, že to už není dědeček, ale postava kočičí mytologie) a to stojí za to.
Máme ještě zachráněnou holčičku Čůzinku, cca 14 let, s karcinomem na plicích, metastáza nádoru mléčné žlázy. Byla bohužel kastrovaná v pozdním věku. Zatím je spokojená, dýchá sice hůř, ale baští, hraje si. Je to úžasná babča naše. V létě nám přinesli do ordinace dvouletého nekastrovaného kocourka v dezolátním stavu, brániční kýla, zlomená páteř před křížovou kostí. Měl minimální šanci, že bude sám močit a kálet. Původní majitelé neměli finance, ale kočičák na mě hodil očkem a bylo to. Kýla se zoperovala, nervy u páteře se uchytily. Malý velký zázrak. Teď je to macíček (donesli ho, když měl 3,2 kg, nyní 5,2 kg), zdravý krásný mladý kocour... samozřejmě nevděčný, mazlit se prostě nebude.
Kastrovat, adoptovat a zachraňovat má smysl, je to sice "jen" jedna kočka, ale pro tu kočku je to celý její život, všechno co má. To Vy samozřejmě víte. Chtěla jsem Vám tím poděkovat za to, co děláte, moc si toho vážím. V ordinaci se setkáváme s různými případy a některé končí dobře jen díky Vám, spolkům, kde jsou lidé ochotni poskytnout čas i finance těm, kteří jsou v nouzi.
S pozdravem Karolína

Další fotky Žolíka najdete zde.