Barvínek a Macíček byli spolu s třetím bráškou Filípkem 4.7.2005 odchyceni na stavbě, kde je chtěli zazdít. Barvínek spadl do vápna, které jsme z něj těžko dostávaly.

Barvínek	Místo, kde byli zazděni

31.10.2005 byl spolu s Macíčkem umístěn do Bělče u Tábora. Bohužel 22.6.2007 jej jeho noví páníčci viděli naposledy - odešel na procházku a už se nevrátil. Zde jsou zprávy z jeho krátkého pobytu v novém domově:

Únor 2006:
Dobrý den všem v Hodoníně,
píšou vám Barvínek s Macíčkem. Teda klávesy za nás mačká panička, to ještě úplně neumíme, ale rychle se to učíme. Zrovna nedávno jsme páníčka prímovně probudili, když jsme se prošli po klávesnici a spustili mu nějaký střílecí film. Měl veeelkou radost.
Tady v Bělči se máme moc dobře. Je tu spousta zábavných věcí. Páníček sice tvrdí, že si ze sednice musel udělat demilitarizovanou zónu, ale to kecá. Naším hlavním stanem byla od začátku výše zmiňovaná sednice. Máme tu misky s jídlem a vodou a taky svoje pelíšky. Teda pelíškem je pro nás celá místnost. Príma se spí u páníčků v posteli, nejlíp v peřinách, občas se rádi schoulíme na sedáky na židlích a príma se taky leží na různých krabicích, které nám tu páníček nechal. Rádi si hrajeme v krabicích, honíme pistácie po místnosti, lezeme všude možně. Taky tu mají akvárko s nějakými pískomily, ale ty zatím můžeme lovit a pozorovat jenom přes sklo, vršek je pořád přiklopenej a tak se s nima nemůžeme seznámit blíž. Jejich škoda, my jsme děsně přátelští. Pak tu má páníček na hraní taky spoustu různých papírů. Už jsme mu okousali nějakou prezenční listinu a na pár fakturách má otisk našich tlapiček, když jsme přišli zvenku. Zkoušeli jsme mu taky někam schovat nějaké paragony, když dělal daňové přiznání, ale přišel na to. :(
Když jsme sem přijeli, tak nás páníček nejdřív držel jenom v sednici s občasnými výlety do ostatních pokojů, ale ta nám brzy začala být malá a tak nás začal nejprve pouštět na půdu a potom i ven. Pole působnosti máme tedy velmi široké. Moc se nám líbí zima a rádi se honíme ve sněhu, takže mají páníčci plný dvůr kocouřích tlapiček. Už jsme i objevili, kde se dá spát na seně, občas lezeme do garáže s uhlím a pak krásně voníme kotelnou, ťapeme po zahrádce a objevujeme krásy vesnice. Barvínek už někde venku chytil myšičku, šikulka jeden.
Krátce před Vánoci přijela paní, kterou jsme zatím znali jenom z repráčků, když s ní mluvil páníček. Od příjezdu nám dávala jídlo, takže jsme si ji celkem brzy oblíbili. Nejdřív Barvínek a asi za den po něm i Macíček. Vánoce byly celkem príma, i když tu nebyl žádný stromeček, který bychom mohli upravovat k obrazu svému. Tak snad příští rok. Jinak se nám páníček i panička moc pěkně věnovali a měli jsme se príma. Jenže po Novém roce nám panička zase někam odjela. Při loučení nám bylo moc smutno, Barvínek vrhal smutné pohledy (to on děsně umí) a panička z toho úplně plakala. Naštěstí se nám koncem ledna zase vrátila a tak tu teď žijeme všichni čtyři spolu.
Náš den teď vypadá tak, že ráno vstaneme a oblažujeme páníčky mňoukáním tak dlouho, dokud nám nedají nějakou plechovčičku k jídlu. Když se najíme, tak jdeme zkontrolovat, co je nového venku. Pak se vrátíme, chvilku spíme a ukazujeme, jak jsme hodní, nebo něco podnikáme uvnitř. Tuto činnost střídáme s pobytem venku až do večera, kdy zase dostaneme masíčko z plechovky (celý den máme doma k dispozici granulky a vodu), ještě se třeba podíváme ven a pak zabereme paničce postýlku. Když přijde spát, tak si nás tam sice trochu porovná, ale my se stejně uložíme, jak chceme. Spí se nám u ní moc dobře, ale občas zajdeme i za páníčkem, aby nebyl ve svý postýlce tak sám. Jinak jsme nerozlučná dvojka, všude chodíme spolu, občas se i navzájem myjeme a spíme taky moc rádi u sebe. Taky rádi olizujeme páníčkům ruce, když nás hladí, a nohy, když spí. :)
Tak a to jsou od nás asi všechny novinky. Mějte se v Hodoníně všichni moc a moc dobře a pozdravujte ostatní kočičky a kocourky.
Zdraví Barvínek a Macíček
PS: Před týdnem nás páníček vážil, Barvínek má 3,3 kila a Macíček 3,6.

18.6.2006:
Krásný dobrý den všem v Hodoníně,
zdravíme vás z letní Bělče. Je tu moc hezky, sluníčko svítí a my jsme čím dál tím častěji venku... Páníčci nás na jaře trošku trápili. Nejdřív jsme byli u nějakého pána, co mu říkali veterinář. Ten si nás prohlídnul, moc jsme se mu líbili, ale přesto do nás něco píchnul...
Prej očkování nebo co... Dostali jsme za to krásné knižky s nápisem Očkovací průkaz. Taky do nás nacpali nějaké odčervovací prášky... Macíček je žere celkem v pohodě, stačí mu je nacpat do tlamičky se žrádlem. S Barvínkem je to horší, ten klidně všechno žrádlo vyplivne, jen aby náhodou nesnědl prášek. Tak se na něj holt musí s troškou násilí. Tuhle se páníčkovi pomstil třemi novými škrábanci. Teď už prý s tímhle trápením máme na nějakou dobu klid. To je fajn, protože autem jezdíme neradi a k tomu veterinářovi je to asi 25km...
V březnu jsme oslavili první narozeniny... Dostali jsme nějaké kočičí dobrůtky. Taky už jsme velký kluci a začínáme se čím dál tím víc projevovat. Macíček je velký pohodář. Rád spí v posteli nebo na gauči a miluje, když někdo spí s ním. Nechá se i přikrýt dekou. Barvínek je větší lumpík... pořád kouká, co by se kde dalo sežrat, chodí po lince, drápe se do sáčku s granulemi, bojuje s konvičkou na vodu. Pod peřinu zásadně nechce a často na páníčky mňouká. Jinak se Barvínek i trošku přebarvil... z čistě černobílého kocourka je teď černobílý kocourek se černozrzavým hřbetem.
Jinak tady máme nějakého kočičího kamaráda. Je bílý s mourovatými skvrnami a často si s ním hrajeme. Návštěvy u páníčků ale moc rádi nemáme. To jsme raději, když páníčci otevřou okno a my můžeme vyskočit ven.
Páníček s paničkou se s námi moc rádi mazlí a myslíme si, že je jenom dobře, že nás mají... aspoň tu nejsou tak sami :)
To je od nás asi vše. Mějte se všichni moc krásně.
Barvínek a Macíček
PS od paničky: Kluci jsou vážně kouzelní. Sledovat je blbnout na návsi je lepši než jakékoli kino... Před dvěma týdny měl Macíček bolavou ťapičku a kulhal. S přítelem jsme šli večer na procházku na hrad nad vsí. A najednou za námi v řepce mňoukání a dusot... a on to Macíček. Nenechal se poslat zpátky, tak jsme ho vzali do náručí. Za chvíli nás doběhl i Barvínek a tak jsme šli na hrad všichni. Kluci se nám děsně motali pod nohama, ale statečně šlapali. Nakonec s náma ušli celou skoro tříkilometrovou trasu. Jenom jsme jim nesměli zmizet z očí, to pak spustili koncert. :) Další den jsme pak přijeli z nákupu a Macíček na nás zase koukal dírou ve střeše. Ještě že ho máme, jinak bychom o ní asi nevěděli. Prostě je to s nima úplně úžasné...

7.7.2007:
Krásný den do Hodonína,
zase po roce se vám ozývám ohledně našich kluků. Ten další rok utekl jako voda, ale užili jsme si během něj spoustu legrace a zábavy.
Bez problémů jsme absolvovali všechna očkování a přeočkování. Cestu autem snášejí kluci bez problémů, Barvínek jezdí autem raději, Macíček se spíš tak krčí někde u podlážky a táhle mňouká. Panu veterinářovi se moc líbí, tuhle povídal, že to jsou nádherní kocouři. Aby ne, když mají heboučkou lesklou srst a vypadají náramně k světu. Macíček má asi 4,3 kg, Barvínek je trochu menší a hubenější, má 3,7 kg. Jídlo jim náramně chutná, ale zároveň jsou i trošku vybíraví. "Neznačkové" věci moc nežerou, granule SPAR jsme tu měli dlooooouho. Nejraději mají konzervy Molly nebo Propesko (Whiskas páníčci kupují jenom příležitostně), z granulí se nám osvědčily Propesko, Darling a občas dostanou Friskies nebo Kitekat, ale ty do nich padají jako do černé díry. Večer, když je čas na masíčko z plechovky, jde se mnou Barvínek do špajzu, aby mi pomohl vybrat tu správnou, anebo se motá kolem lednice, aby se vědělo, že má hlad. Jinak mají rádi i různé pribiňáky, tvaroh, bílý jogurt, masíčko a další laskominky. Velmi nás překvapilo, že Macíček moc rád jí sterilované zelí. Může se po něm utlouct a páníček se s ním musí vždycky pořádně podělit.
Oba jsou to velcí mazlíci, hlavně ale Barvínek. Jako někteří lidé potřebují pravidelnou dávku emocí nebo jak to zněl ten slogan na Rodinná pouta, Barvínek potřebuje pravidelnou dávku mazlení. Když se mu zdá, že je nějaký ošizený, tak si přijde hlazení vynutit. Nejlepší je, když něco nutně potřebuju klikat myší a kocour mi do ní začne drbat hlavinkou, takže pak klikám, kam nechci. Naštěstí po klávesnici moc nešlapou. Macíček s oblibou pomáhá páníčkovi s různým papírováním. Prý se v těch veledůležitých dokumentech moc dobře leží.
Pelíšky mají kluci úplně všude. V peřinách, na krabicích, na dece, na židli, na polici, kdekoli se zrovna namane. Rádi také líhají na seně, potom krásně voní létem.
Vánoce jsme oslavili všichni čtyři doma v Bělči. Kluci dostali kočičí pochoutky a moc se jim líbil stromeček. Byl malý se slaměnými a voskovými ozdobami, ale naštěstí si s nimi moc nehráli.
Sice jsou kluci bráchové, ale každý je individualita. Barvínek je sice větší lumpík a mazel, ale před cizími lidmi se spíše schovává. Na léto přebarvuje části trupu do hnědozrzavé, na zimu zase zčerná. Když je panička někde pryč a páníček pak pro ni jede, tak Barvínek občas jede s ním, aby pomohl paničku dovézt domů. Macíček je celou dobu krásně tmavý, ale je víc nezávislý. Když ale přijdou nějací lidé okukovat dům nebo na něm něco upravovat či bourat, tak se jde podívat, co se děje, a hlídá, jestli je všechno v pořádku. Když jsme pryč oba, tak nás kluci při příjezdu vítají u vrat.
Občas s námi jdou na procházku po vsi - vynést PET lahve do kontejneru, podívat se na novinky na nástěnce, ale jakmile jede nějaké auto, tak se schovají do bezpečí zahrádky. Dokonce nás doprovázeli loni i k volbám, ale zůstali venku před volební místností, protože uvnitř bylo mnoho lidí.
Nezapomenutelný kus práce kluci odvedli, když panička psala diplomovou práci a učila se na státnice. Stačilo vzít léčivou kočičku do náručí a hned byly všechny chmury pryč. Prostě to jsou naše zlatíčka a jsme moc rádi, že je máme...
Bohužel pátek 22. června tuhle krásnou idylku narušil. To ráno jsme totiž viděli Barvínka naposledy, od té doby se neukázal. Říká se, že naděje umírá poslední, ale s každým dnem je vidina jeho návratu menší a menší... Nejvíce byl pryč necelý týden, když jsme oba byli na táboře a kluky jezdila krmit páníčkova maminka. A vzhledem k tomu, jak byl fixovaný na Macíčka a na paničku, se obáváme, že se mu bohužel asi něco špatného stalo a že už se asi nevrátí. Prošli jsme ves i kus okolních polí, ale nikde nic. Víc jak týden tu Macíček chodil jako tělo bez duše, smutně koukal, venku neklidně chodil a táhle mňoukal, jakoby Barbouška pořád hledal. Byl na něho strašně smutný pohled, tak smutného tvorečka už jsem dlouho neviděla... Dokonce mu i zešedivěla spousta chloupků na ouškách. Takže aby se alespoň trošku rozveselil, tak tu má od pondělí novou kamarádku. Jmenuje se Baruška a je to asi tříměsíční čtyřbarevná kočička, kterou máme od páníčkových rodičů. Šelmy na sebe nejprve syčely a prskaly, ale teď už si pomalu začínají rozumět a dneska večer dokonce žraly spolu z jedné misky. Snad jim spolu bude dobře.
Vím, že Barvínek to nebude (pořád každou chvíli pláču, když si na něj vzpomenu), ale jak píšete na webu, dvě číči jsou daleko lepší než jedna. Pokud se Barvínek vrátí, tak budeme mít zvířátka tři. A pokud se nevrátí, tak věřím, že bude sedět na nějakém krásném obláčku v kočičím nebíčku, kolem sebe spoustu oblíbených pamlsků, měkkých polštářků a rukou na mazlení, a bude se na nás odtamtud s láskou koukat. Jsem moc vděčná za ty chvíle, které jsme spolu prožili, a velký dík patří i vám v Hodoníně za všechno, co jste pro kluky udělali.

Bohužel 22.6.2007 viděli noví páníčci Barvínka naposledy - odešel na procházku a už se nevrátil. Pořídili si tedy další kočičku, které dali jméno Baruška. Zde jsou zprávy z Macíčkova nového domova od doby, kdy odešel Barvínek:

9.6.2008:
Ahoj do Hodonína,
konečně se moje tlapičky dostaly k tomu, aby vám napsaly, jak jsem se měl... Uběhl už skoro zase rok od mého minulého dopisu a během toho roku se stala velká spousta věcí.
Koncem loňského června jsme se s páníčky přestěhovali do jednoho takového malého domečku a ten druhý, co stál vedle něj, nechali páníčci zbourat. Říkali, že se na stejném místě postaví nový, kde budu mít spoustu pelíšků, ale nějak jsem jim nevěřil. Pak, jak už vám psala panička minule, se ztratil Barvínek a já byl moc smutnej. Páníčci si proto pořídili takový mrňavý tříbarevný torpédo - takový strašně rychlý a úplně hloupatý. Nejdřív jsem se tomu snažil vyhýbat, lezl jsem na různá vyvýšená místa jako je třeba pec a tam na mě nemohla. Taky jsme se trošku dohadovali o jídlo, ale teď už jsme delší dobu s Kanihůrkou docela kamarádi. Barboušek to není, ale je s ní celkem zábava. Hlavně mi neleze do mých oblíbených pelíšků a jak jsem větší, tak jí i dokážu sežrat víc jídla, když nám páníčci dají nějakou tu laskominku.
Zato s páníčkama mám spoustu práce a oni vůbec nerespektujou, že jsem malej Macíček a nemůžu bejt všude. Začalo to tou stavbou nového domečku - skoro každej den tu chodili nějací cizí lidi a to se mi vůbec nelíbilo. Já jsem nejradši, když jsou tu jenom oni dva a pak ta Kanihůrka. Ale zase je fakt, že ti cizí lidi pracujou na tom novým domečku a ten vypadá stále líp a líp. Když to byla jenom díra v zemi, tak se mi to moc nelíbilo, ale teď už to má i okna a omítky, tak to tam chodím rád, protože je odtamtud báječněj výhled a myslím si, že se mi tam bude dobře bydlet.
Od července mě moc trápí i panička - začala jezdit do práce (prý vydělávat korunky na granulky a laskominky), ale vrací se mi akorát na víkendy. Vždycky v neděli večer se chovám jako Barboušek - sleduju ji smutnejma očima, jak se balí, a i v pondělí ráno dělám hodnou smutnou kočičku. Ona ale stejně vždycky odjede. Když ji pak v pátek páníček přiveze, tak většinou hraju uraženýho a ona mě musí drbat a hladit a mazlit se se mnou. Dobře jí tak, nemá mi nikam jezdit. Ale príma je, když má dovolenou, to je tu s náma dýl a já jsem spokojenej.
Nechtěl jsem vám to psát, ale říkali páníčci, že mám, tak teda píšu, že jsem na podzim byl hloupej a sežral jsem nějakou špatnou myš nebo potkana nebo něco takovýho a bylo mi móóóóóóc špatně. Páníček se mnou jezdil na veterinu, tam mi dělali různé testy, píchali do mě injekce, cpali do mě prášky a vůbec mě hrozně trápili. Já jsem pořád spal, skoro jsem nežral a hrozně jsem zhubnul. Ale na tý veterině jsou nějací moc šikovní, takže jsem se nakonec uzdravil a už jsem zase zdravej krásnej Macíček. Jenom si musím dávat větší pozor na to, co žeru.
Děkuju za poslání odkazu na reportáž o depozitu v televizi. Zavzpomínal jsem, jak jsem se měl u vás moc pěkně. Paničce se to taky moc líbilo - viděla vás takhle vlastně poprvé. A její babička to viděla v televizi a pak prý říkala, že někde bydlí paní, které má v bytě přes 40 kočiček. A to jste měli vidět, jak koukala, když se jí řeklo, že jsem odtamtud! Na Vánoce jsme dostali prima dáreček - vlastní kus šunky. Páníček s paničkou nám z něj neujídali a my si skvěle pochutnávali. 3. narozeniny jsem oslavil moc pěkně, dostal jsem nějaké laskominky a páníčci říkali, že ze mě mají radost.
Teď je tu moc krásně a já se s oblibou proháním po venku, lovím myšičky, potkánky (hlodavce ale nežeru, jenom si s nimi pohraju a nechám je ležet v trávě), ptáčky, prozkoumávám různé úkryty a vůbec se mám dobře. Domů chodím hlavně spinkat a krmit se. S oblibou teď spím třeba na peci nebo u paničky v postýlce. To se dokážu roztáhnout tak, že ona se tam skoro nevejde.
A teď ta nejposlednější novinka - začátkem května si páníček vzal paničku za manželku, takže se teď konečně jmenujeme všichni stejně. Já jsem na svatbě nebyl, musel jsem hlídat tady doma, ale prý to bylo moc hezké. Když pak přijeli domů, tak se se mnou taky vyfotili, takže vám i můžu poslat obrázek. Vypadám tam trošku vyjukaně, protože si ještě nejsem jistý, jestli už odjeli dva lidé se psem. Toho já moc nemusím, takže na fotce koukám, jestli někde není, abych na něj musel začít vrčet a syčet.
Tak se mějte moc krásně a pozdravujte všechny tam u vás
Váš Macíček

22.6.2008:
Milá Lucko a všichni ostatní v Hodoníně,
bohužel vám musím poslat mail, který jsem doufala, že nikdy nebudu muset posílat a pokud ano, tak za někdy hodně dlouho... Ale jak už to tak bývá, člověk míní, okolnosti mění. V sobotu večer 14.6. se Macíček nakrmil svými oblíbenými Friskies, zapil je vodou z hrnečku (byl to on, kdo u nás zavedl, že kočky pijí ne z plastové misky, ale pěkně způsobně z hrnečku a s Hůrkou šli oba ven. Hůrka v noci přišla, Macíček nikoli. Přes den jsme ho zkoušeli hledat, ale marně. Další den jsme obešli i sousedy, jestli ho někde třeba omylem nezavřeli, opět bez úspěchu. No a ve stredu odpoledne přišel soused, že se Macíček našel u silnice. Asi se hnal za nějakým ptáčkem a neuvědomil si, že je blízko silnice a že by si měl dávat pozor. Přitom on se aut vždycky tak bál a když jsme si byli třeba číst obecní nástěnku a něco se začalo blížit, tak hned prchal do bezpečí k nějakému stromu. Ale asi prostě lovecké pudy převládly nad sebezáchovou a dopadlo to špatně. Teď tedy Macíček odpočívá u nás na sadě. Tam se mu moc líbilo, rád tam hopkal, lovil zvířátka a pomáhal mi věšet prádlo. Tak tam takhle bude pořád s námi.
Akorát člověku až tak nějak pozdě dochází, co všechno už vlastně nebude... On třeba hrozně rád chlemtal vodu rovnou z kohoutku ve dřezu (vypadal u toho ale vždycky nesmírně elegantně - seděl na rantlu dřezu, trup natažený a jazyk pod kohoutkem), takže jsme mu chtěli v novém baráčku udělat nějakou malou fontánku s pítkem, že by se mu to mohlo líbit. Bohužel už to nestihneme. Našla jsem ještě pár fotek ze stavby, můžete se podívat, jaký byl Macíček svědomitý stavebník.
Hůrka na tom teď byla zhruba podobně, jako loni Macíček, když se ztratil Barvínek - smutná, lísavá, neměla si s kým hrát a Macíčka hodně hledala. A stejně jako loni měli zrovna náhodou Standovi rodiče k dispozici "exportní kotě". Takže ode dneška tu bydlíme zase čtyři, k Hůrce přibyla Barbouša. Jak můžete vidět z přiložených fotek, je hodně podobná Barvínkovi nebo Barbouškovi, jak jsme mu také říkali, takže se jmenuje Barbouša. Zatím si holky vyjasňují kompetence a vydatně po sobě syčí, ale určitě si brzo na sebe zvyknou.
A Macíček už teď určitě někde skotačí s Barbouškem v kočičím nebíčku. Snad tam kluci mají pohodlné pelíšky, jenom to nejlepší krmení, spoustu "lovného zvířectva" a dalšího povyražení. A určitě rádi vzpomínají nejen na nás, ale i na vás a pozdravují všechny vaše kočičí svěřence.
Závěrem vám přejeme spoustu úspěchů ve vaší činnosti a držíme palce všem opuštěným šelmičkám, aby se brzy dostaly do milujících rukou nových páníčků a měly se u nich moc a moc dobře.

Barvínek s Macíčkem jsou tak zase spolu...