Černá kočička Poly byla spolu se svou sestřičkou (též již umístěnou Holy) nalezena v srpnu 2006 v parku u lázní. Byla podvyživená, uši měla plné svrabu, ale přesto je velmi přítulná a má důvěru v lidi. Nový domov našla díky 20. umísťovací výstavě PSOZ - 17.12.2006 byla umístěna do Prahy. 30.12.2009 k ní byla umístěna Rory, ta ale bohužel 26.1.2013 zemřela. 13.3.2013 Poly zemřela na selhání ledvin.

Z jejich domova máme tyto zprávy:

17.12.2006:
Pěkný večer, kočinka Poly doma během pár minut sama vylezla z přepravky a schovala se pod postel. Teď už chodí opatrně po pokoji a očuchává mističky a záchod. Nás se zatím bojí, ale vypadá celkem spokojeně. Pošlu Vám pak nějaké fotky mailem. Moc děkujeme, snad se brzy skamarádíme.

19.12.2006:
Pekny den!
Chtela jsem Vas potesit a neco hezkeho napsat. Obdivuji Vasi praci a lasku ke kocickam. Jsem moc rada, ze jsme se necekane rozhodly si s moji malou Anickou poridit kocicku domu.
Kocicka Poly je u nas uz doma, zvlaste vecer a v noci. Pres den spi v prepravce, kam si sama vleze a vecer si lehne k nam do postele. Prede a necha se drbat. Je to mazlik. Dobre ji, ale je dost vybirava, chodi sama na zachod... Uz ma obyvak a loznici za sve, do predsine a mistnosti s linoleem se zatim boji. Myslim, ze na to, ze je u nas tretim dnem, mame velky uspech a jsme uz docela kamaradky. Trosku je zdrzenliva k memu bratrovi, zrejme byla zvykla na peci zen. Pomalu si ji ziskava, ale na zavolani k nemu nejde... Ke me a k moji male dceri anicce pribehne na zavolani a hned sebou placne na zada a chce drbat... Hlasita rec, televize aj. ji vylekaji, ale myslim, ze casem se to podda.
Jeste jednou dekujeme za krasnou kocicku.
Brzy Vam opet napisu a poslu nejakou fotku.

27.12.2006:
Přeji krásný den!
Nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za přání. Samozřejmě, že i my Vám do nového roku přejeme mnoho úspěchů a hlavně co nejméně kočiček bez domova.
A teď několik zpráv z domova Poly plus tři fotky kočiček :-). Přes Vánoce jsme hlídali kamarádce její mourovatou kočičku Midi, kterou máme moc rádi (je z útulku). Kočičky se rychle skamarádily a možná i proto k nám Poly získala větší důvěru a přes den nebyla jen zalezlá za skříní a v pelíšku. Anebo trošku žárlila, že se mazlíme hodně s Midi... Začala si nás hodně předcházet, mazlit se a chodit po celém bytě. S Midi se mazlí a závodí po celém bytě. Nechá se už od každého pohladit a mě doprovází po celém bytě. Zřejmě vytušila, že právě já jsem ta hlavní kuchařinka a zásobovačka jídla :-).
Kupodivu se obě kočičky ubydlily u bratra v pokoji, kam se dřív Poly bála. Mají tam klid od čtyřleté Aničky a nikdo je tam neomezuje v pohybu. Jsem moc ráda, že je také chvilku doma klid, při jejich honičkách jsem už sbírala stromeček, utírala vylitou misku s vodou, sbírala granule až v obýváku... kočkolit lítá všude a my, ležící v posteli, jsme jako překážky při závodu kolem páté ranní nejlepší!
Myslím, že Poly je u nás spokojená.
Velice děkuji a moc Vás všechny, kočičí maminky, zdravím.

30.12.2006:
Pěkný večer! Nakonec jsme si nalezeného rezatého kocourka nechali. Dali jsme mu jméno Piškot. Je ohromě hravý a nebojácný. Na píseček se naučil chodit téměř hned. Poly bude mít alespoň kamaráda. Zatím je k sobě nepouštíme. V úterý je oba vezmu k veterináři, Poly má stále páchnoucí řidší stolici, jinak ale vypadá fit. Kocoura nechám prohlídnout a očkovat. Děkuji za radu, abych si ho nechala. Zachránili jsme mu život. Venku je sníh a -6.

Majitelka Poly se nakonec přece jen rozhodla, že se pro Piškota pokusí najít nový domov. A povedlo se:

18.1.2007:
Dobrý den!
Kočičáci se mají oba dobře. Jak jsem již uvedla, malého Piškota jsem do útulku dát nechtěla. Kontaktovala jsem v Praze několik soukromých útulků a setkala se s různými návrhy a chováním lidí na druhé straně "drátu". Nakonec jsem po několika neúspěšných a ne zrovna milých hovorech natrefila na úžasně milou a obětavou paní, která kočičky moc miluje. Je to paní Petra Soběslavská ze Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi (Praha 5). Vysvětlila jsem jí svoji situaci a ona mi přislíbila pomoc. Po předchozích zkušenostech jsem se pomalu začala smiřovat s tím, že holt budu mít dvě kočky...
Ale paní Soběslavská se hned další den ozvala a měla pro mě pána, který chce rezatého malého kocourka. On a jeho přítelkyně o svého rezatého kocoura Viktora (rok a půl starého) přišli na Silvestra. Zakousl jim ho dobrman přímo před jejich očima a oni v ten zlomek vteřiny nemohli nic udělat... Oba z toho byli zdrceni a rychle chtěli najít nějakého podobného zrzka, aby jim nahradil jejich drahého kamaráda.
A tak se Piškot nastěhoval do Rakovníka a jmenuje se nyní Viktor (asi II.). Takže Viktor má teď nové lidičky:-). Pana Martina a paní Antonii. Oba jsou moc sympatičtí. Můžete se přesvědčit na fotkách z kocourova nového domova co Vám posílám.
A toto mi pan Martin napsal:
"Viktor byl počas transportu maximálně v poho. Týna se z něho rozplakala. Jak jsem slíbil posílám fotky z mého hradu "Lubná". Věřím, že středověk mu prospěje více než novověk. Včera bylo pěkně a tak jsme s ním zajeli na zříceninu Krakowec. Byl jak s divokých vajec. Šplhá jak veverka tam i zpět. To se se starým Viktorem nedá srovnat. Je hrozně přítulný a vůbec nekňourá. Toaleta a seznámení na jedničku. Připadá mi, že už tu snad musel někdy být. Koupili jsme vodítko a nový obojek s gumičkou, aby se někde nepřiškrtil. Ještě musím koupit tu píšťalku, protože ve 4 obchodech měli po vánocích jen jednu a ta pískala tak, že bych ji neslyšel ani na ušním na prohlídce. Samozřejmě není problém, abyste nás navštívili, ale doporučuji až někdy na jaře. Musím ho naučit nějaké ty kousky. Musí pořádně reprezentovat náš Hrad. Jde přece o královského tygra. ..."

Myslím, že se kocour bude mít jako v ráji. Ještě pár řádek k naší Poly. Od té doby, co jsme si ji přivezly domů z výstavy, měla průjem, který se stále stupňoval. Nechutnalo jí a měla takovou divnou srst. Když z ní šla asi po deseti dnech jen voda, došla jsem s ní na veterinu a dostala léky a dietu. Celkem rychle to zabralo. Zároveň dostala silné léky na odčervení a hle! Po šesti dnech z ní začaly se stolicí vycházet "provázky" škrkavek a zápach při stolici a z tlamy jí postupně zmizel.
Začala žrát a prospívat. Teď se jí srst leskne a baštila by víc než je zdrávo:-). Zřejmě to byl hlavní problém...
Bohužel si stále drbe uši a tak mám podezřenína na recidivu ušního svrabu.
Za týden se uvidí, půjdeme na odběr vzorků. Je možné, že se bude muset přeléčit. Nedá se nic dělat. Hlavně, aby byla spokojená a my také.
Už nás úplně adoptovala, za mnou chodí jako ocásek, protože jí dávám jídlo.
Docela si zvykla i na malou Aničku, která je stále v pohybu a dělá rámus. Přes den se jí Poly vyhýbá, ale v noci spí u Aničky na peřině:-). Časem se obě holky určitě více sblíží.
Ještě Vám posílám foto Poly na jejím oblíbeném okně v kuchyni, ze kterého sleduje a číhá na ptáčky, kteří k nám létají ozobávat lojové koule.
Také jsme zprovoznily malé akvárium a zakoupily pár rybiček a šneků. Anička říká, že jsme Poly pořídily kočičí televizi. Velmi ji to zajímá a často vydrží rybky sledovat nehnutě i několik desítek minut:-).
Velice Vás zdravíme a děkujeme.

28.6.2007:
Pěkný den!
17. června to bylo 6 měsíců co máme Poly. Když jsme si ji braly, měla u sebe napsáno, že jí je 6 měsíců, takže jsme jí na 17. 6. stanovily den narozenin.
Vyrostla z ní pěkná kočička drobnějšího vzrůstu s pěknou srstí a "pejsčí povahou". Slyší na své jméno, ihned přiběhne a vydává zvuky jako by se ptala "co je?", umí si na povel sednout a dát pusu... postupně překonala strach a začala chodit ven. Tady v Praze ji pouštíme na dvůr, provoz je tu malý a k silnici stejně nejde, protože se bojí. Bereme si ji s sebou na chatu (viz fota v trávě), kde se jí moc líbí a vydává se na obchůzky okolí domu. Na jméno se ozve svým "zakvíkáním" a brzy se ukáže. Cizích lidí se stále bojí, utíká před nimi a schovává se, ale to je nakonec dobře, protože jí alespoň nikdo neublíží.

I její chování se ve vztahu k nám "domácím" velmi změnilo. Na začátku trávila většinu času za skříní a bála se všeho a všech. Nejdříve jsem si její důvěru získala já a můj partner, poté můj bratr a nakonec i má dcera, která je v 5 letech dost hlučná. Časté návštěvy, jako moje mamka a pár kamarádek, Poly ignoruje a před ostatními se prostě schová pod postel a nevylézá.

Za sebe mohu říct, že na mě je přímo závislá, spí se mnou v posteli, chodí se mnou na záchod, když jsem ve vaně, chodí po okraji a sleduje mě... ráno mě budí třením o tvář, když chce jít na balkón šmírovat ptáčky. Já jsem jí také propadla a občas uvažuji, ža jsem si kocourka, co jsme po Vánocích našly na chatě, měla nechat, aby Poly nebyla přes den sama...
Jinak kocour Piškot (nyní princ Viktor) se má naštěstí také skvěle, bydlí v rodinném domku u Rakovníka a zrovna včera mě pan Stanke (majitel) zval na navštěvu za kocourem.
Moc Vás zdravíme, přejeme Vám mnoho úspěchů při hledání nových domovů pro opuštěné kočičky a třeba se někdy setkáme na další výstavě a Poly dostane kamarádku. Kdo ví. My jsme vlastně původně vůbec kočku nechtěly a na výstavu v prosinci 2006 jsme se šly tenkrát jen podívat...

1.1.2008:
Naše Poly se má krásně, je z ní pěkná štíhlá kočička s pěknou srstí. Nyní je to opravdu kočka domácí, koukala byste jaký se z ní stal mazel.

5.7.2008:
Pěknou sobotu!
Mám pro Vás veselou zprávu. Právě jsem si zadala na adresu Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi požadavek na koťátko k naší Poly. Přes den jsem v práci a Polík je tu sám. Když přijdeme, pořád si lehá na záda, nahlas přede a vyžaduje drbání. Do noci pak lítá po bytě a chce si s námi hrát. Tak jsem si řekla, že ve dvou jim tu bude veseleji.
Piškot ala Viktor, kterého jsme v zimě 2006 našly, má již v Rakovníku kamaráda Toma (také zrzavého kocourka). Současného majitele mi pro něj tenkrát sehnala pí Soběslavská ze Sdružení na ochranu zvířat (viz výše), kterou jsem i nyní kontaktovala.
Jak se zdá, budeme nyní finančně podporovat dva kočicí útulky a starat se o dva nalezence. Moc mě to hřeje u srdce.
Hezké léto.
Až budu mít nové zprávy, napíšu a zašlu fotografie.

9.7.2008:
Takže od neděle máme malinkou kočičí holčičku. Moje dcera jí dala jméno Pipilota a říkáme jí Lota. Jsou jí asi dva měsíce a je to čiperka. V útulku u pí Soběslavské pobyla asi dva dny, takže jsem moc ráda, že tak rychle našla novou rodinu. Jen mě mrzí, že tam měla také brášku, se kterým se stále mordovala a toho jsme tam musely nechat.
Naše Poly z toho byla asi den a půl úplně vedle, zlobila, nepřišla na své jméno, hodně syčela a oháněla se, kotěti jedla všechno žrádlo a chodila mu na záchod. Bála jsem se, že budu muset kotě vrátit a měla jsem starost, že se s tím Poly nesrovná. Včera v pět ráno se skamarádily. Poznala jsem to na vlastních zádech, protože začaly velkou honičku a já jsem jaksi ležela v dráze. Sice spolu nespí v pelíšku a neolizují se (kotě spí se mnou a olizuje mě :-), ale honičky a skákání je velmi baví. Až budu mít společné foto, zašlu. Prozatím posílám jednu Lotu.

16.8.2008:
Pěkný den!
Zasílám společné foto našich kočiček. Lota se prodlužuje a rychle roste, stala se vůdkyní smečky, Poly jí ve všem ustupuje a dává přednost.
Honí se a perou, láskyplně si okusují hlavy. Poly se chová nyní tak nějak víc dospěle, je klidnější, ale bohužel je ke mě míň přítulná a je z ní větší samotářka. Asi toho má za celý den s kotětem dost... Lota mi to ale bohatě vynahradí, skáče na klín, leze mi pod peřinu, při hrách škrábe a jemně kouše, neustále je mi v patách. Dcera je z kotěte naprosto nadšená a začala se chovat se k oběma kočkách velmi jemně a citlivě.
Naše ženské kvarteto Vám přeje hezký zbytek léta.

1.1.2010:
Dobrý večer,
ještě dnes ráno jsme byli zoufalí. Kotě nechtělo žrát a od té chvíle co jsem ho donesla, mňoukalo zalezlé pod postelí ve dne v noci.
Dnes Jeník vylákal Lorin na šunku od kosti. Asi byla tak vyhládlá a unavená, že už jí to bylo jedno a nechala se i pohladit a pochovat. Teď spí na sedačce v obýváku jako špalek, bytem je slyšet televize a konečně tu nikdo nepláče!
Posílám pár fotek.
Poly a Lota obsadily naši ložnici. Zdá se, že jsou také unavené z toho dvoudenního mňoukání.
Poly je zvědavá a kotě si občas přijde očuchat, Lota syčí a bojí se, trucuje a leží buď na digestoři v kuchyni nebo u topení na záchodě.
Snad se brzy udobří. Kotě si z toho nic nedělá...
Je to roztomilé zlatíčko, děkujeme.

21.1.2010:
Dobrý večer.
Zasílám vám nové fotografie Lorin. Daří se jí velmi dobře, pěkně přibírá, rychle roste a je z ní veliký mazel. Spí s námi v posteli, má moc ráda naší Aničku a často a hodně se nechá chovat a hladit "do vyhlazení" nebo křeče v naší ruce.
Jak je vidět z fotek, s Polynkou jsou kamarádky a mají se rády. Lota stále žárlí a občas po ní sekne tlapkou. Už na sebe sice nesyčí, ale napětí mezi nimi je. Lota je ale zlobidlo od prvního dne co k nám přišla a dodnes se úplně neskamarádila ani s Poly. Spíš se tolerují. Je to taková náladová tříbarevná lady. Když jí přestane bavit hlazení, občas nečekaně sekne nebo kousne i nás...
Lorinka je hodná a klidná kočička stejně jako Poly, takže do budoucna budou držet asi hodonínské holky spolu.
Od prvního dne se snažíme kotě přeučit na granule, ale moc se nedaří. Lorin je velmi žravá, vyskakuje na stůl, bere nám jídlo z talíře a chce všechno ochutnávat. Na jedné fotce je vidět jak po mě lezla, když jsem dělala tvarohovou pomazánku. Vyřešila jsem to tak, že ráno a večer dostává navlhčené granule s trochou kapsičky a přes den s námi třeba bramborovou kaši, bílý jogurt, tvaroh, kuřecí maso nebo tuňáka z plechovky. Její žaludek je opravdu bezedný. Občas vypadá jak balón na čtyřech nožičkách.
Velké kočky jsou zvyklé na kvalitní granule, takže doufám, že časem tak budou žrát všechny tři.
Pozdravujeme "naší" Rozárku a Debbie.
P. S.: Do vizitky jsem si dala odkaz na Vás a je to u každého e-mailu co posílám. Snad to přinese nějaký užitek. Moc Vás a Vaši práci obdivuji.

Naše odpověď:
Dobrý večer Alice,
moc Vám děkujeme za krásné fotky a zprávu! Je moc hezké vidět, že Lorin se už skamarádila s Poly. Lota bude nejspíš víc solitérka, než že by vyhledávala další kočky a myslím, že se Vám s Lorin podařilo vyřešit menší problém. Když je totiž jedna kočka "nekontaktní" a druhá by se hrála, doporučujeme vzít třetí, která celou situaci vyřeší... Dvě se spolu hrají a třetí má víceméně klid, zapojí se jen když má opravdu náladu.
Jinak k tomu jídlu. Koťátka vždycky dávají přednost měkké stravě. Klidně jí kupte i nějakou "obyčejnou" konzervu. Ony většinou věkem přejdou na granule, i když ani později konzervou nepohrdnou, je to myslím dobré zpestření. No a jestli je Lorin tolik pažravá, je fajn, že jí dáte co chce. Vždyť lidi taky nejedí jen to, co je pro ně nejlepší.
Pozdravy Rozárce a Debbie moc ráda vyřídím, Vy prosím vyřiďte Aničce, že je moc šikovná, že se o Lorin i o ostatní kočičky tak hezky stará.
Mějte se moc hezky a zase napište, budeme se těšit.
PS: Děkujeme za vizitku! 

11.10.2010:
Lorin už byl rok, váží přes 3kg. Lotta má téměř 5 kg a jsou jí 2 a půl roku. Polynka už měla 4 roky a drží si svých 2,7kg. 17. 12. to budou 4 roky, co jsme adoptovaly s Any Polynku a propadly chlupatým kožíškům.
Je zajímavé, že všechny naše kočky mají stejnou stravu, pohyb i péči a každá váží jinak.

26.1.2013:
Dobrý den,
jen co se oklepala Poly a její ledviny zvládají zatím vše normálně, sice je hubená, ale veselá a hravá, onemocněla nám Lorin (Rory). Dva dny byla zalezlá, skoro nežrala, nepila, nechodila na záchod, půl dne jsme jí hledali ve čt i v pá. Ve čt spadla z police a v pá se už nemohla ani zvednout ze země na nohy. Večer jsme s ní byli na pohotovosti, teplotu má 36, je slabá a cítit po moči, jednu ledvinu má velikou a krev vyšla se zánětem a u výsledků na lednviny to přístroj ani nezměřil, jak moc to má špatné. Akutní selhání ledvin. Dostala kapačku, injekci antibiotik, proti zvracení a vitamíny. Teď už zase dokáže přejít pokoj, ale zase ani nežrala, nepila, nešla na záchod a zalezla pod sedačku, kde pospává... Doktorka říkala, že zkusíme sobotu a neděli kapačky a injekce a v po znovu krev. Kdyby se to nezlepšilo, dál nežrala a nepila, navrhla nám ji uspat, aby se netrápila. Jsou jí teprve 3 roky a 3 měsíce, takže je to pro nás šok.
Dám vědět co a jak. Mějte se hezky.

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.