Santana (nyní Saša)

10. 6. 2011

Obrazek Bílomouratý Santana jednoho dne přišel k naší známé na zahradu. Je velmi věrným a mazlivým společníkem, má až psí povahu - kam půjdete, půjde on s vámi, ohromně vděčný za trochu lásky a lidské společnosti. 11.12.2010 byl umístěn do Bytu do Brna. Bohužel z nového domova se netěšil dlouho - od února začal mít zdravotní problémy a situace se stále zhoršovala. S diagnózou si doktoři nevěděli rady, až se už vůbec neudržel na nohou a 10.6.2011 byl uspán.

Děkujeme paní MUDr. Daniele Vitouškové, kočce Jonášce a kocourovi Lumpíkovi, kteří Santanu během pobytu u nás podporovali formou adopce na dálku.

Z nového domova Santany máme tyto zprávy:

19.12.2010:
Dobrý den! Santanu jsme překřtili na Sašu, aby to bylo kratší a aby tam zůstalo S. Myslím, že si pomalu zvyká, včera objevil pohodlí na křesle v obýváku a ležel tam celý den. Včera nám to nevadilo, protože jsme malovali a tapetovali kuchyň, tak bylo dobře, že tam neběhal, ale někdy se mi zdá až moc apatický, ale snad to neznamená nějakou nemoc. Pokud je to lenoch klidný a mazlivý, tak to nám vůbec nebude vadit, že nešplhá po záclonách. Dneska se vykakal do ložnice, tak jsem ho trochu pleskla a on asi dvě hodiny byl zalezlý v koutě za záclonou, tak už se polepším. On má ten záchod s boudičkou, první týden jsem mu to sundala, aby si zvykl a nebál se toho poklopu a dnes ráno jsem mu to tam vrátila, tak možná proto se vykakal jinde. Jinak je to opice mlsná, protože jsem mu dávala ten tučný tvaroh z Kauflandu, jak mi Petra vyřídila a dneska jsem mu koupila další a říkala jsem si, že zkusím i polotučný, tak ten vůbec nechtěl, tvářil se uraženě a mňoukal.
Paní Tomalová, chtěla bych vědět, jak to s ním bylo, když jste ho přijali, jak moc měl tu tlamičku rozbitou, protože on jednak hodně kýchá a frká a má nějaké vyražené zuby. My s ním zítra pojedeme k veterináři, aby se podíval, jestli nemá v tamičce nějaké kořeny po těch uražených zubech, jestli by to nechtělo nějaký zákrok, jak udělal tomu Petřinýmu Ríšovi, protože tomu se moc ulevilo, ten měl několik zhnilých kořenů. Taky nevím, co znamená to kýchání, jestli nemá chřipku.
Dívala jsem se na ty kočičky k adopci, tak si adoptujeme Mariánka, dneska dám trvalý příkaz na účet.
Obdivuji vás, co pro ty chudinky děláte a považuji za bezohledné, že vám město nepřispěje a jenom mají starost, aby někdo nekrmil kočky v lázních. Já jsem tam byla v roce 2007 po operaci páteře a samozřejmě jsem jim tam ráno denně dávala konzervy a vodu. Jedna už na mě ráno v 7 hod. čekávala u vchodu. Já vím, jaká velká lidská lhostejnost je k opuštěným kočkám. Naši první - Cyrila, někdo vyhodil v únoru v mrazu,( asi ho někdo přivezl autem, protože když jsme s ním jezdili v autě, tak vždycky mňoukal) přišel k nám do¨paneláku,tak jsem si ho vzali a měli jsme ho 13 let. Druhou - Barušku někdo vyhodil, když čekala koťata, tu jsem zachránili a vzali si ji naši kamarádi, další byl Bertík, zubožené kotě v Luhačovicích, kde máme chatu, toho měla 9 let Petra, dalšího hluchého bílého Bena někdo vyhodil na rušné ulici, divím se, že ho něco nepřejelo, toho jsem dali kamarádům.
Na chatě máme přístřešek pro divoké kočky a tak je tam krmíme, v létě jim vařím hrnce kuřecích koster, to mají moc rádi, v zimě se musí spokojit s granulemi. To jsou ale úplně plaché kočky, ty můžu pozorovat jenom divadelním kukátkem.
Takže zdravím a napište mi, prosím, jak to se Sašou bylo, když jste ho vzali do péče.

Naše odpověď:
Dobrý den,
moc Vám děkujeme za zprávu o Santánovi - Sašovi. Paní Tomalová Vám ještě zavolá....
Santána přišel hodně zubožený, to jak vypadal se můžete podívat na našich stránkách, natočila jsem tenkrát video. Ale mám pocit, že ve skutečnosti byl snad ještě horší, než to vypadá.
Moc Vám děkujeme za adopci Mariánka, tento způsob podpory nám pomáhá ze všeho nejvíc. Trvalý příkaz nám dává tolik potřebnou jistotu, že budeme mít na péči o kočičky i příští měsíc.
Ještě jednou moc děkujeme za Sašu, že u Vás našel tak pěkný domov!
Lucie Malečková

23.12.2010:
Zdraví Vás Santana alias Saša. Saša se začíná radovat ze života, už radostně běhá po bytě a moc ho baví hraní s koženou šňůrkou, má to jenom jednu vadu, že to šňůrku mu musí někdo tahat a mávat s ní. Rýma ustupuje, tak snad antibiotika zabrala. Taky už si začíná vybírat v jídle, chutná mu kočičí mléko, ten tučný tvaroh, syrové maso, ale když tam má jenom granule, tak mě vodí k misce a vřeští.
Přeji vám klidné svátky a v roce 2011 hodně zdraví a spokojenosti.
P.S. Doufám, že peníze pro Mariánka jsem poslala správně, že už vám přišly.

1.1.2011:
Zdraví vás Saša a Břečkovi ! Saša se má velmi dobře, zabydlel se, moc se mazlí a taky si moc chce hrát. Už hraje i fotbal s čímkoli. Je moc hodný, ale je pravda, že nás chce mít jen pro sebe. Dnes tu byly děti a vnuci a hned se schoval do ložnice a byl tam celé odpoledne. Občas se přijde pomazlit za námi do postele a jinak spí celou noc ve svém pelíšku. Ty boláky, které měl za ušima,na krku a na čumáku se mu hojí a nových se dělá minimum. Posíláme vám pár fotek, ale do jedné přílohy se to nevejde, tak je to nadvakrát. Je tam taky Ríša Huba (dříve Garfield), ten se má taky moc dobře, raduje se ze života, pomáhal nám rozbalovat dárky, tak je tam taky jedna fotka.
Přejeme úspěšný rok 2011.

25.1.2011:
Saša je šťastný, že nás vlastní a my taky. Je z něho velký gurmán, ač jsem o to nijak neusilovala. Granule má v misce jen jako atrapu. Ráno dostane kočičí mléko s probiotickou kulturou, to mu moc chutná, ale už vůbec nechce tvaroh ani kysanou smetanu. Kdyby měl během dne hlad, tak tam má pořád granule, ale on čeká, až přijdu z práce a potom hrozně vykládá a vřeští a vodí mě k misce, až mu dám syrové maso s trochou jater. Když mu dám kapsičku, tak vylíže šťávu a jen vyjímečně sní trochu toho masa, většinou to tam oschne. Tak už jsem to vzdala a mám pro něj v mrazáku nakrájené syrové maso rozdělené na jednotlivé porce a rozmrazím mu to. Zhltne to během chvilky a chce další, někdy mu přidám, někdy mu dám pár kočičích pochoutek a snažím se ho zabavit hraním, aby se nepřecpával, protože už má břicho, jak kdyby tam měl pět koťat. Já si myslím, že ho to přejde, že je to ještě pozůstatek z období, kdy měl hlad a když zjistí, že mu hlad nehrozí, tak nebude mít tendenci přejídat se.
Teď jsme doma spolu sami, manžel je v lázních, tak se mnou spí a hrozně se tulí. Raduje se ze života, hodně si hraje, skáče a jsem zvědavá, jak se bude chovat, až na jaře začneme jezdit na chatu. Oba kocouři, které jsme měli, to tam měli rádi, ale pouštěli jsme je jenom kolem chaty v kšírkách a na dlouhém vodítku. Tak pak pošlu fotky.
Tak se mějte hezky a pozdravujete p.Tomalovou.

12.4.2011:
Saša měl minulý týden problém, dostal zase tu strašnou rýmu, čumák měl celý napuchlý a bolavý. Tak bere antibiotika, už je to celkem v pořádku. Onemocněl po té, co jsme mu nechali vyčistit zubní kámen, protože měl zánět dásní. Tak jsme usoudili po poradě s veterinářem, že tou anestezií se oslabil a dostal znovu rýmu, že má v sobě asi nějaké viry nebo bakterie, které se mu oslabením aktivují, tak jsme mu nechali píchnout Zilexis, už dostal dvě dávky, tak snad mu to pomůže a bude odolnější. Je moc hodný, ale chce nás mít jen pro sebe, návštěvy stále nesnáší. Jezdí s námi na chatu do Luhačovic, ale jít ven se bojí, zkoušela jsem s ním jít kolem chaty na vodítku, ale cpal se dovnitř. Doma chodí na balkon, ale jen na chvíli, nejraději brzo ráno, kdy je venku klid.
Tak se mějte hezky a pozdravujte paní Tomalovou!

Naše odpověď:
Snad vůbec si nedokážeme představit, co si Saša musel venku vytrpět. Nemoci, hlad, bolest, strach... Ono, my se totiž snažíme umisťovat kocoury, které jsme našli už dospělé venku, do prostředí, kde by mohli později taky chodit ven, protože už to znají a většině koček se venku prostě líbí.... a zase tam chtějí. Je pravda, že někteří si naopak bezpečí domova váží a ven se tolik nehrnou. Ale to, že se Saša tolik bojí jít byť jen kolem chaty je až dojemné. A taky že se schovává před návštěvami. U paní Tomalové se cizích lidí nebál, asi má veliký strach, aby ho od Vás někdo neodnesl. Musí Vás moc milovat! Jste moc hodní, že o něj tolik pečujete.
Ještě jednou Vám moc děkujeme za Sašu i za Vaši podporu.

14.4.2011:
Dobrý den, chtěla bych vám vysvětlit, jak se Saša změnil. Je z něj trochu podivín a majetník. Když přišel, tak se stále musel přesvědčovat, že ho máme rádi, tak za námi chodil jako pejsek a stále se chtěl tulit. Teď už ví, že ho milujeme, tak je z něj šéf, nechce, aby jeho teritorium nerušil někdo cizí. On se těch návštěv ani tak nebojí, ale miluje klid a dává tak najevo, že na ně není zvědavý. Když ho z pod gauče vytáhneme, tak už si jich nevšímá. Minulý týden s námi na chatě byli vnuci, sice se před nimi neschovával, ale vyčural se v koupelně na předložku a tím dal najevo, že ho ruší. Někdy s námi spí a tiskne se tak, že nás dusí a potom několik nocí nepřijde a spí v obýváku. V chatě si okamžitě lehl na gauč a byl v pohodě, takže jsme si říkali, že na něj neplatí to, že kočka je zvyklá na prostředí a ne na lidi. Věřím tomu, že se mu tam bude líbit i venku, musíme na něj pomalu. Jinak už je zdravý, zítra dostane poslední antibiotikum a před Velikonocemi třetí injekci Zilesixu, tak věřím, že se mu ta hnisavá rýma už nebude opakovat.

Videa, kde je Santana:

2.7.2010