Kocour, nar. 8/2014

Hopík je krásný mourovatý kocourek s bílými znaky, který má za sebou špatnou zkušenost - paní viděla, jak dva romští kluci si házejí s koťaty a nakonec je obě hodili do popelnice. Obě koťata paní přinesla k nám, dostala jména Hup a Hop, ale Hup nepřežil. Zato Hopík se má k světu a je to čilý a hravý kocourek. Ke svým hrám potřebuje parťáka, proto by neměl být v novém domově sám. 25.1.2015 byl Hopík umístěn do Brna, do bytu ke kocourkovi.
31.8.2016 podlehl Hopík Felv a odešel do kočičího nebe. Je nám to moc líto.

Další fotky zde.

 Hopík byl  adoptován na dálku - jeho adoptivní rodinou byla Lucie Huňková. Moc děkujeme! 

Zprávy z nového domova:

25.1.2015
Paní Tomalová, já úplně zírám, můj starší kocour si už s Hopíkem hraje! Oba řádí na kočičím škrabadle, to snad ani není možné!

15.2.2015
SMS: Hopík baští dvakrát tolik co náš kocour a je jak pejsek - všude za mnou chodí a v noci se mnou samozřejmě spí v posteli. Na záchod už chodí na kočičí, za minulý týden to jen jedenkrát udělal pod postel, ale jinak už ne. Je to hravé a veselé kotě, škoda, že nemám foťák. Také jej budu vážit, před 14 dny měl 2,4 kg. Mějte se hezky, Jana

1.8.2016
Dobrý den,
brouzdala jsem po netu a našla Vaše stránky a tam zprávu o adopci kocourka Hopíka. Jsem jeho pyšnou majitelkou :-), v novém domově je už víc jak rok a půl, jmenuje se Hippie a vše by bylo úžasné, kdyby Hippísek neonemocněl teď kočičí leukémií (FeLV). Vložila jsem nicméně do jeho léčby zatím 15 tis. Kč  a dle veterináře se dá současné zlepšení Hippíska považovat za zázrak, tak nám prosím nadále držte pěsti. Posílám nějaké fotky, jak vypadá Hopík/Hippie v dospělosti (i když on zůstane navždy věčným hrajícím si "kotětem").
Srdečně zdraví
Jana N.

 

Další fotky zde.

31.8.2016
Milá paní Naďo,
dnes asi v 19.30 h. si k sobě Bůh vzal mého kocourka. Kocourka s jiskrou v očích (jak někdo napsal na vašich webovkách), kocourka trpělivého v nemoci a snášejícího všechnu léčbu. Jsem si jistá, že i zvířata mají duši. Leť dušičko mého Hippíska, už máš volnost a svobodu a prosím dávej na nás pozor!
Za všechno, úplně za všechno, za každý den, co jsi byl se mnou, můj malý závisláčku Hippísku, Ti s pokorou děkuji. Děkuji, že jsi úplně celé své srdce dal jen a jen mně, vážím si toho a vždy si toho budu vážit. Byla jsem Tvým středobodem vesmíru, vybral sis mě a Tvoje společnost mi pomohla ujít zase kousek života. DĚKUJI, HIPPIE, SLIBUJI TI, ŽE NA TEBE NIKDY NEZAPOMENU!
Abych doplnila informace o mém statečném kocourkovi, tak jsem si jistá, že by dál ještě dny, možná i týdny trpělivě snášel to, jak jej nemoc sžírala. Nikdy si ani trochu "nezastěžoval". Ještě dnes trochu předl, když jsem přišla domů od dr., ale už nebyl schopný mi přijít naproti, a když ano, udělal pár kroků a musel si lehnout. Proto jsem TO dnes poznala. A MUSELA jsem jednat. Nešlo nikoho sehnat, až se mi podařilo sehnat úplně cizí veterinářku. Nejdříve nechtěla přijet, pak nakonec ano.
Hippísek umřel pokojně v mé náruči. Při aplikaci smrtící látky vydal vzdech a paní dr. řekla, že to je loučení se se světem zde, možná právě to bylo znamení, že jeho dušička vyšla z jeho těla ven. Pak jej pohladila, pomazlila,... A já jej ještě dlouho držela v náruči, plakala mu do srsti a za vše jsem mu poděkovala.
Jana