Zpráva o naší činnosti
za 1. a 2. čtvrtletí roku 2005

I v tomto roce pokračujeme kastracemi venkovních plachých i přítulných koček. Plaché, označené vracíme do jejich lokalit. Přítulné přijímáme do našich domácích depozit, léčíme, zbavujeme parazitů a hledáme jim nový domov. A to prostřednictvím inzerce, osobní nabídkou a na umísťovacích výstavách opuštěných koček, které se konají v Praze a my je odvážíme přes celou republiku téměř 300 km. Od ledna jsme absolvovaly 2 výstavy. Pomáháme sociálně slabým a starým lidem, kteří se starají o nalezené kočičky, ale nemají prostředky na kastrace. Staráme se o osvětu formou info nástěnek ve velkých obchod. centrech, vylepováním letáků o prospěšnosti kastrací a péči o kočky. Vedeme neustále neúspěšný boj s vedením města o prostory pro zřízení útulku a finance na naši práci.

V lednu jsme vezly do Brna na oční operaci zrzečku Cilku, po vakcinaci propukl u ní Herpes-virus. Bohužel vřed na rohovce se obnovil, takže muselo dojít odstranění očička. 2 operace oka, kapky a gely do očí, antibiotika, to vše stálo cca 4 tisíce Kč. Přes svůj handicap našla v dubnu na umísťovací výstavě v Praze láskyplný domov.
Jsou i smutné případy, které neovlivníme, jedna kočička měla nevyléčitelné onemocnění slinivky a střev a druhá nevyléčitelnou nemoc FIP, opustily nás, jsou v kočičím nebi.

V únoru se nám dlouho nedařilo odchytit ke kastraci dvě kočičky ze sídliště, mrzlo, ale nakonec jsme byly odměněny úspěšným odchytem. Obě číči jsou již umístěny.
Téhož měsíce jsme se ujaly přítulného dospělého kocourka, vyhozeného v nemocniční zahradě – u nás potom chtěl být jen na klíně, zatímco tam přešlapoval na sněhu pod keři. Našel svou rodinu na výstavě v Praze a podle posledních zpráv Pipik-Filípek už šéfuje celé rodině.
Zavolali nám z domova důchodců, abychom je zbavily kočky, která tam měsíc pobíhá. Babičky ji sice rády krmily, ale vedení domova si to nepřálo, přestože v budově nebyla! Tato krásná Máša měla uši plné svrabu, a tak jsme ji ošetřily a nechaly vykastrovat. Naštěstí i ona našla svou rodinu na výstavě v Praze.
Poté nám nahlásila krmička z nemocniční zahrady problém s kocourkem: hubnul, škubal si chomáče srsti a škrábal se. Polodivokého kocourka jsme nechaly ošetřit na veterině. Dostal injekci proti alergii a ošetření proti blechám.
Pomohly jsme nezaměstnané paní zaplatit kastraci nalezené kočičky a ona se jí ujala.
Naše krmička nám oznámila, že se k houfu vykastrovaných plašanek u cukrárny přidal další kočičí tvor, velmi nemocný, vyhublý a plachý kocour. Nemohly jsme ho tam tedy nechat. Odvezly jsme ho na veterinu, potřeboval antibiotika a kastrovat, aby neznačkoval v depozitu. Divoch se prokousal z klece ven a když ho otec naší paní doktorky Vičarové chtěl nacpat zpět do klece, zle ho pokousal. Proto jsme ho nevzaly na výstavu do Prahy a čekal na umístění u nás. Našli se manželé z Vracova, kteří si ho vzali, ale při kontrole jsme zjistily, že péče není v pořádku, a tak jsme ho odebraly zpět. Hledá vhodný domov.

V březnu se na nás obrátila zaměstnankyně cihelny s tím, že tam krmí dvě bílé kočičky, Máňu a její dceru Máničku. Odchytily jsme je přes odpor vrátného, který na nás posílal psa, nechaly jsme je vykastrovat a vrátily zpátky, kde se o ně paní stará dál. Byly totiž tak plaché, že u nás odmítaly přijímat potravu během rekonvalescence po kastraci.
V nemocniční zahradě těžce onemocněla již vykastrovaná kočička Mikeška, ze zápalu plic jsme ji vyléčily v depozitu, denně vozily na injekce. Uzdravená se šťastně vrátila zpět do své lokality, kde si užívá volnosti, kterou nechtěla vyměnit za náš malý depozit.
Vykastrovaly jsme odrostlá koťata, která byla na podzim zachráněna z kontejneru určeného ke slisování papíru. Našly jsme jim láskyplný domov v Hodoníně u sestry Nadi Tomalové.
Nato lidé zachránili nabouraného kocourka, zaplatili počáteční léčbu, ale nechat si ho nechtěli. Doktorka Jůzová se na nás obrátila, zda se ho neujmeme. Zjistily jsme, že potřebuje operaci tříštivé zlomeniny stehenní kosti, domluvily termín u specialisty MVDr. Šimka a kocourka Vašíka odvezly na operaci do Senice na Slovensko, musely jsme mu vyřídit i pas. Operace stála 4 000 Kč a cestovné 400 Kč. Vašík čeká na nález 2. kontrolního rtg, daří se mu skvěle, je pohybově tak zdravý, že dvůr je mu malý.
Krátce poté jsme v nemocniční zahradě zachraňovaly kočku se zraněnou nohou. Po ošetření v narkóze zůstala v našem depozitu, protože je zcela přítulná. Kleopatra je v nabídce.

V dubnu nám zavolala paní Anovčinová, že se ujala kocourka po zemřelé babičce, nikdo jiný ho nechtěl. Jenže ona se o něj nemůže starat, čeká miminko a má psa, který kocourka napadá. Požádala nás, abychom kocoura inzerovaly. Kocourka Matesa jsme nechaly vykastrovat, daly do nabídky a napsaly výzvu i do novin. Mates je tam ve velikém stresu. Zatím se neumístil.
O pomoc s kočičkou nás požádala paní, která bydlí na sídlišti sousedícím s domkem, kde zvíře strádalo. Přemluvily jsme majitele domku, aby nám ji dal do péče. Rád souhlasil. Vyléčily jsme ji, nechaly vykastrovat, kočička Saša čeká na umístění.
Na totéž sídliště nás zavolali kvůli mourovaté kočičce, ujaly jsme se jí, vykastrovaly. Buchtička je prozatím v léčení a neustále kašle.
Další telefon byl z osady Finské domky, kam se zatoulal přítulný kocourek. Paní má již 3 kocourky a nechtěla si ho nechat. Po vyšetření na veterině se zjistilo, že je již vykastrovaný. Byly vyvěšeny cedule, zda ho jeho majitel nehledá, ale nikdo se neozval. Podařilo se mu najít mladou hodnou majitelku.
Pod třešní na zahradě Majky Brázdilové se jednoho večera choulila bílomourovatá, asi 7měsíční kočička. Někdo ji asi hodil přes plot... Byla vyčerpaná a hladová, únavou spala celé 3 dny v kuse. Žanynku jsme nechaly vykastrovat, byla velmi přítulná, umístily jsme ji v Praze na výstavě.
Byly jsme upozorněny na osadu u bývalého státního statku, zvanou Nesyt, 3 km za Hodonínem. Žijí tam lidé ze sociálně slabých skupin, v domcích bez sociálního zařízení a sprchy. Přestože jsou tito lidé nemajetní, ujímají se zvířat, která tam bezcharakterní hodonínští občané přivezou a vyhodí z auta! Např. rodina Suchánkova se tam ujala 2 kocourů a 4 koček. Zvířata sice krmí, ale na veterinární péči už peníze nemají. Pomohly jsme jim a dalším rodinám s kastracemi kočiček a vyléčením ušního svrabu. Celkem jsme zde nechaly vykastrovat 6 koček. Velmi nemocná kočička Johanka musí zatím zůstat v naší péči. Zavolali nás tam i ke kočičce se zraněnou nožkou Adélce, bohužel veterinářka zjistila porušení nervu, což nelze spravit. Žije tam i nadále se svým handicapem, ale je u milující rodiny.

Z Johanky vyrostla drobná kočička s velkýma očima, na kterou si všechny ostatní kočky troufaly, čímž Johanka velmi trpěla.

V květnu se na Městskou policii se obrátili zaměstnanci z mateřské školky. Dostali telefon na nás. U školky se 14 dní zdržovala kočička, která jim stále vnikala ventilačkami do pokojů. Požádali nás tedy o odchyt. Přitom jsme zjistily, že za těch 14 dní kočičce nikdo ze zaměstnanců nedal žádné jídlo! Divily jsme se, že nezavolali dříve či proč se jí někdo z tak mnoha lidí neujal. Amálka byla v pořádku, přítulná, milá, jen jsme ji zbavily ušního svrabu, nechaly vakcinovat a vykastrovat. Čeká u nás na hodného majitele.
Ze sídliště za radnicí, kde jsme už kastrovaly 2 kočičky v únoru, se nám ozvala paní, zda bychom jí nepomohly s kastracemi dalších dvou nalezenců. Byla ochotna si je poté nechat v péči. Kocourka a kočičku jsme nechaly vykastrovat, mají se moc dobře.
Zavolala nás paní z Jižní ulice, krmí dlouhosrstou přítulnou kočičku, ale má tam svého kocoura a strach, aby časem kočička nepřivedla koťata a lidé jim neublížili. Kočičku jsme odvezly vykastrovat, veterinářka naordinovala ještě antibiotika. Paní jsme přesvědčily, aby si kočičku nechala a postarala se, aby antibiotika užívala.
Paní Tomová z Bažantnice se na nás obrátila o pomoc s umístěním nalezence. Naše depozita byla před výstavou plná a paní se nabídla o kocoura postarat s tím, že ho vezmeme na výstavu. Nechaly jsme ho vykastrovat, ošetřit proti ušnímu svrabu a blechám, paní totiž žije sama se čtyřmi dcerami a nemá dost prostředků. Bílorezek Ziky našel svůj domov na výstavě v Praze.

Začátkem června nás zavolali hasiči, kterým někdo nahlásil zraněnou nepohyblivou kočičku na parkovišti bří Čapků, zda bychom se o ni nepostaraly. Kočičku jsme odvezly okamžitě na veterinu. Její stav byl velmi špatný, zranění hlavy a čelisti se nedalo léčit. Je už v kočičím nebi.
V neděli 12.6. v nemocnici, kde Naďa Tomalová pracuje, se na ni obrátil sloužící doktor. Zda bychom se neujaly koťátka, které jedna sestra nerozdala a chce ho utopit. Prostřednictvím doktora jsem jí vyřídily, aby nám kotě ihned přivezla.

Mimo tuto náplň se každá staráme doma o průměrně 10 koček, některé z nich jsou dlouhodobě nemocné, takže musíme jezdit na veterinu většinou denně. Všechny příběhy ani vypisovat nelze, o plachých kočičkách, které jsou vráceny do své lokality nepíšeme.

Zúčastnily jsme se dvou umísťovacích výstav, které se konaly 3. dubna a 15. května v Praze, a umístily na nich 13 zvířat. Mimo výstavy jsme umístily další 4 zvířata.
Tyto výstavy jsou nejúčinnějším prostředkem k umístění opuštěných koček, škoda, že se nekonají také na Moravě. Cesta na výstavu do Prahy nás stojí cca 1 400 Kč jen za benzín, což vysoce přesahuje naše finanční možnosti.

Za 1. pololetí roku 2005 jsme: