Carlose nám přivezla paní z Kašnic u Brna poté, co jej srazilo auto a on ležel bezvládně na ulici marně čekající na pomoc svých majitelů. U nás se z něj vyklubal velký mazel milující lidskou společnost, ale v depozitu velmi surově bil ostatní kočky, a tak jsme pro něj naléhavě hledaly nový domov.
23.5.2008 jsme pro něj již nový domov našly, jeho majitelka však zemřela. Vzala si jej k sobě její dcera, ale její kočky se s Carlosem nesnesly, a tak jej na začátku léta 2010 darovala známým do Němčiček. V tomto svém posledním domově pobyl Carlos asi 4 měsíce - v září přišel domů se zraněním a když mu bylo čím dál hůř, veterinář jej v říjnu 2010 uspal.

CARLOSŮV PŘÍBĚH

Před příchodem k nám...
Carlose nám 22.4.2008 přivezla paní z Kašnic u Brna poté, co jej srazilo auto a on ležel bezvládně na ulici marně čekající na pomoc svých majitelů. Ještě před svým zraněním živořil spolu s dalšími třemi kočkami na dvoře rodinného domku. Nikdo se tam o ně však nestaral, ačkoliv majitele měli. Spolu s Carlosem přivezla paní i ostatní tři kočky - Mahulenku, Medy a Šaron. I ty velmi urgentně potřebovaly ošetření, neboť byly nachlazené a zesláblé. Kromě toho byli všichni čtyři velmi špinaví, zanedbaní, hladoví a dehydrovaní - účet za veterinu nám jen díky těmto čtyřem kočkám narostl do dnešního dne o 6000 Kč. U Carlose jsme si dokonce ani nebyly jisté, zda má ještě vůbec oko. Je jisté, že pro Carlose přišla záchrana na poslední chvíli, neboť od svých majitelů rozhodně pomoc očekávat nemohl.

Carlos po pár dnech strávených u nás,
při příchodu k nám vypadal ještě hůř

U nás...
Neuběhl však ani měsíc a po vyléčení a kastraci z něj byl opět "jura". Až na poněkud potrhaný vzhled a absenci několika zubů je již zdravotně v pořádku - s ohledem na svůj věk, který paní veterinářka odhadla na 7 let, a divokou minulost nekastrovaného venkovního kocoura - a užíval si u nás lidské společnosti, tepla a pelíšku. Vyklubal se z něj neuvěřitelný mazel milující lidi. Velmi  rád měl též své tři kolegyně, ačkoli většinu času trávil spíše jen s Medy. Želvovinovou Šaron jsme totiž přivezly později a byla ještě v karanténě a Mahulenka se ujala malých kočičích miminek, která jsme přijaly bez mámy.

s Medy

Mahulenka s koťaty

Ostatní kočky v depozitu však Carlos upřímně nesnášel. Začal na ně útočit a velmi surově je bil. Napsaly jsme tak prosbu na internet s tím, že pro něj naléhavě hledáme nový domov, neboť v depozitu s ním nebylo k vydržení a zpátky na dvůr, kde by opět strádal,  jsme jej vrátit nechtěly a nakonec ani nemohly. Odkaz na naši prosbu byl též zveřejněn na stránkách Modrý kocouř.cz, Webu kočky Adélky a První společnosti za práva koček, jejichž správcům tímto velmi děkujeme.

Carlos nyní

23.5.2008 byl Carlos umístěn - vzali si ho lidé pro svou babičku bydlící v přízemí rodinného domku v Popovicích. Až si Carlos na nové prostředí zvykne, bude moci chodit i ven - k dispozici bude mít velkou zahradu. Z jeho nového domova máme tyto zprávy:

23.5.2008:
Babičce se kocour líbil, ale jméno zatím nemá - až se zítra více rozkoukáme. Cestu zvládnul statečně - měli jsme potichu puštěné cimbálky a on vrněl! Asi je muzikální!

25.5.2008:
Když jsme odjížděli, ležel Carlos vedle babičky na gauči, je to mazlivec. A líbí se mu i česání kartáčem.

1.6.2008:
Myslím, že Carlos se s babičkou už pěkně sžívá, říkala, že už druhý den byli kamarádi.

2.6.2008:
Dobrý den,
posílám pár slíbených fotek - Carlos s babičkou v obýváku a pak jeden snímek naší zahrady, která je, dalo by se říci, téměř botanická - maminka zde pěstuje mnoho kytek, pak následuje zelenina a pak zahrada přechází v sad. Carlos si úplně na začátku vybral strategické místo na skříni za hodinami, dali jsme mu tam tedy deku, ale tím přestalo být místo pravděpodobně přitažlivé (už asi nebylo tajné, tak už tam nechodil). A když jsme dali deku pryč, zas v tom místě našel zalíbení. Jinak je mazlivý neuvěřitelně, jen na prudký pohyb a nečekaný zvuk je trochu plachý. Je vidět (nejen podle vzhledu), že si toho hodně zažil. Ale radost přináší o to větší.

9.7.2008:
Carlos se už myslím plně zabydlel, chodí na zahradu s maminkou, důkladně očuchává kytky a když tam maminka pracuje, leží kousek od ní a pozoruje ji. Nehne se od ní ani na krok. Jednou ho ale otec omylem vypustil večer před dům na ulici, tak ho maminka  hledala a najít nemohla, ale ráno se objevil na zahradě, tak byla ráda a  hodně překvapená, že věděl, kudy to obejít. Jinak je šíleně mazlivý, když ho přestanu hladit, hned se hlasitě ozve, že chce pokračovat. Fotit Carlose je těžké, protože neposedí a hned se utíká mazlit, tak alespon jedno foto-sedící na okně v koupelně.

3.9.2008:
Posílám pár nových fotek Carlose do Vaší galerie, myslím, že ty výrazy nepotřebují komentář.

5.1.2009:
Přejeme Vám do nového roku hodně pohody a klidu.. posílám PF spícího Carlose, jinak se totiž fotit nedá, protože když nespí tak se chce mazlit.

V květnu nám však přišla zpráva, že Carlosova majitelka zemřela:

31.5.2010:
Dobrý den,
před pár lety jsme si od Vás vzali oranžového kocoura Carlose pro naši babičku do Popovic u Uh. Hradiště, aby měla společníka. Babička bohužel před dvěma týdny umřela, trpěla alzhaimrovou chorobou a v poslední době už toho mnoho nevnímala, ale myslím, že Carlosovo otírání o nohy registrovala. Carlose jsme vzali k nám do Valtic, problém je ale v tom, že naše čtyřletá kočička ho nesnáší, protože tím ztratila výsostné postavení. Hodně na něj prská, on to chvíli ignoruje a pak ji prožene.
Chtěla jsem Vás proto požádat, jestli o někom nevíte nebo jestli byste nemohli na vaše stránky umístit nějakou výzvu, jestli by ho někdo nechtěl. Z Carlose se stal gaučový kocour, venku ho to moc nebaví-když ho vystrčíme na zahradu, stejně čeká za dveřmi, až ho pustíme zpět a neustále by se chtěl mazlit. Zůstala mu trošku lekavost, když třeba zaslechne neobvyklý zvuk, tak sebou trhne, ale jinak je velmi přátelský a když neleží na pohovce, motá se pod nohama. S ostatními kočkami (když ho neprovokují) problém nemá, např. s jiným oranžovým kocourem (toho jsme se ujali, je to venkovní kocourek, klidně bychom ho taky někomu darovali), který bydlí u nás na terase konflikty nemá. Nevadí mu dokonce ani psi, s přehledem je ignoruje. Carlos prodělal minulý rok operaci, při které mu odstranili přední zub a tak už ani nevypadá tak děsivě jako dřív - s jedním odhaleným špičákem, ale zas kvůli tomu má vyplazený jazyk, vypadá opravdu roztomile, zkusím ho dnes vyfotit. Letos prodělal další dvě operace, měl nádor v místech po zubu, ale teď už je zase v pořádku. Bylo by dobré, kdyby našel domov u nějakých starších lidí, klidně v bytě bez zahrady.
Děkuji za pochopení.

24.11.2010:
Omlouvám se, úplně jsem Vám zapoměla napsat, jak Carlosův příběh pokračoval. Zkraje léta jsme Carlose dali našim přételům v Němčičkách, kde si právě postavili nový domek. Carlos s nimi spal, stejně jako oni, poprvé v novém domě. Při naší návštěvě na konci září jsme viděli, že Carlos nevypadá dobře, úplně ztratil jiskru a svoji strašlivou mazlivost, byl zalezlý v ložnici a už moc nechodil ven, a na zádech u ocasu měl jakoby vykouslý nebo sloupnutý kus kůže (nevěděli, jak se mu to stalo, snad od psa), týden na to jim veterinář doporučil ho utratit.  Myslím, že měl pestrý život a teď už je v kočičím nebi.
Děkujeme ještě jednou za něj.

Fotografie z prvního Carlosova nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.