Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čenda a Potter (nyní Tomáš a Martin)

22. 4. 2012

cenda02.jpg potter06.jpg

Černý kocourek Čenda byl v srpnu 2011 nalezen u podchodu u nádraží v Hodoníně, vyhublý na kost a velmi zubožený. U nás se dal do pořádku a je z něj velký mazel, velmi milý a vděčný kocourek. Je vhodný jako společník k další kočce do bytu nebo do domku se zahrádkou. Bílozrzavého Pottera našla v srpnu 2011 u školky u činžáků, paní, která má od nás Kulíška. Potuloval se tam již delší dobu. U nás se z něj vyklubal velký mazel, s ostatními koťaty je kamarád, a tak je vhodný jako společník k další kočce do bytu nebo do domku se zahrádkou Nový domov našli 22.4.2012 na Výstavě pro kočku, kde byli společně umístěni do Prahy.

Děkujeme Heleně Zázvorkové & kočce Kitty, a Jarmile Slavíkové, kteří Čendu během pobytu u nás podporovali formou adopce na dálku. Děkujeme   MUDr. Daně Vitouškové & kočkám Jonášce, Danovi a Amince, kteří stejným způsobem podporovali Pottera.

Fotky Čendy z doby jeho pobytu u nás najdete zde, fotky Pottera zde.

Fotky ze společného nového domova zde.
 

Z jejich nového domova máme tyto zprávy:

22.4.2012:
Dobrý večer, kocouři jsou v pořádku a zvykají si. Černý je nesmírně živý, nebojácný, mazlivý a dominantní. Žlutobílý je zatím trochu plachý, ale osměluje. Oba se najedli, ještě se nevyčurali, ale už šli hrabat na kočkolit. Myslím, že bude všechno v pořádku. Už jsme si pohráli, s černým se mazlíme, žlutobílý zatím sám nechce, nechceme mu dělat násilí.

23.4.2012:
Dobrý den, oba pánové si zvykají, začínají provádět kousky a lotrovinky, jakože mi ráno ukradli sýr z chleba, jen jsem se otočila. Záchod už oba použili. Oba se pomazlili, ale černoušek se chce mazlit pořád, zrzeček rozdává svou přízeň opatrně.

25.4.2012:
Dobrý den, podávám zprávu, že jsou oba dokonale aklimatizovaní. Čenda se tváří, že je tu už pár let, každého komanduje, nejvíc Pottera, žere mu jídlo, musím to hlídat, lehá si na místa, která si předtím vybral Potter. Potter si maso decentně nabírá na drápky jako na vidličku, tím se zdržuje a Čenda toho využívá. Potter už se taky mazlí. V noci příšerně zlobili oba mezi 2-4hod, ty noci předtím docela spali. Honí se navzájem a docela dlouho spolu zápasili, ale ne moc ukrutně, jen se předváděli.

Naše odpověď:
Dobrý den,
jsem moc ráda, že se Čenda s Potterem tak rychle zabydleli!!! Ono to není až tak snadné, například Emilka s Emilkem od výstavy vylézají ze skříně jen na záchod a to ještě v co možná největším utajení... Moc se bojí, přitom jsou také mazliví.... No ale ti dva, jsem moc zvědavá, co řeknou na vnučku a ona na ně... Moje neteř s nima vždycky bláznila. Snad Vám v noci neřádí nějak moc. Jsou to ještě koťata, časem se uklidní. Také by se měli přizpůsobit rytmu rodiny. Mně tady v noci všichni spí. Začnou se honit většinou kolem 5, 6 hodiny. To jim dám konzervy a spí dál. Ještě jsem se chtěla zeptat na manžela. Mazlí se už i s ním? Bylo moc milé, jak měl obavy.

27.4.2012:
Dobrý den, děkuji za mail. Vnučka je u druhé babičky, ještě je neviděla. Kocouři se zatím spíš mazlí se jen mnou, hlavně Čenda. Na mazlení mají málo času, protože mají hodně práce, holt není pořád posvícení. A ani kocouři nejsou jen pro radost. Od úterka stihli:
- Strhnout poměrně velký kus tapety, který však decentně položili na podlahu, zatímco o jiných papírcích si myslí, že je musejí roztrhat na drobné kousky
- Shodili ze skříně květináč, ten spadl na psací stůl a hlína pokryla celý stůl a všecko na něm, zejména klávesnici, takže ta klávesnice musela prodělat  generální očistu
- Kytku jsem znovu zasadila, když jsem se však druhý den přesvědčovala, jestli to přežila, byla tato květina vytažena z květináče a totéž její sousedka na parapetu. Sázím znovu.
- Potter se chtěl pohoupat na ubruse, ten byl sice přidělán ke stolu sponami, ale nevydržel váhu kočičího těla  a  kus se utrhl. Holt to bylo vetché, po babičce.
- Šplhali po zácloně, vytrhli ty háčky nahoře
- Někdo z nich se vyčural na hromadu čistě vypraného prádla sklizeného ze sušáku, ale neuklizeného do almary. Prádlo promočené docela dost.
- V noci někdo skočil na skříň, na které byla položena  žehlička a tu shodil dolů. Naštěstí tam dole nebyl ten druhý, aby ho to bacilo, ale žehlička je drobet pochroumaná.
Ač to zdaleka není všecko, je to demoliční parta a zatím toho stihli víc, než předcházející dvojice za jejich 15 a 19 letý život.
Jinak Potter od prvního dne občas kýchne asi 3x za den, ale jí, hraje si, rýmu nemá. U vás také kýchal? Na mazlení musí mít náladu, spíš mne stále pozoruje a když se přiblížím, dělá, že jsem nepřítel a uteče. Černej by se mazlil hodně, pokud má zrovna čas. Skáče až nahoru na skříně, kam jsem původně deponovala kytky a jiné věci. Kytky, aby se kocouři neotrávili a také aby mi je nezničili. Jíst jim moc chutná, ale mám dojem, že dost málo pijí. Dala jsem jim misky s vodou po celém bytě.

16.5.2012:
Tak po delší době zase něco o kocourech.
Teď zrovna leží stočeni do jednoho společného klubíčka a dávají si dvacet. Je to dvojka nerozlučná a divoká. Občas se honí a zápasí tak, že lítají chlupy na všechny strany. Pak se zas něžně olizují jeden druhého. Pojmenovali jsme je: žlutobílý se jmenuje Martin /po Martinu Zlatohlávkovi, kterého znám/ a černý je Tomáš, ale málokdy mu tak říkáme, protože každou chvíli dělá nějaké vylomeniny a pak se jmenuje Jdidolůkocoure, Jedeškocoure, Kvíkunecháštoho /na vysvětlenou - Kvík byl náš předchozí miláček, černý kocour, který se u nás dožil 18 a půl roku/, nebo jen Dolů, Jedeš, Nedělejto a další pojmenování. Tomáš je pohodlný, věčně hladový. Jídlo je pro něj náplň života a budeme v tom muset dělat nějaká omezení.Tomáš je takový hloupoučký dobrák, v porovnání s chytrým a bystrým Martinem. Martin je velmi mrštný, milý, chytrý, mazaný. Tomáš, pokud zrovna něco neničí, nejčastěji leží někdy rozvalený a užívá odpočinku a sladkého spánku . Martin spí mnohem méně, nejčastěji něco objevuje nebo pozoruje. Občas spolu nebo i se mnou hrají hokej a mají pro to náramné vlohy. Fascinuje je akvarium, což mi dělá velké starosti, protože Tomáš svýma mohutnýma packami mydlí do skla a ono je to lepené akvarium, které by přec jen mohlo pod jeho údery prasknout. Tomáš sice ví, že to nesmí, ale láká ho to ustavičně. Snažím se ho o tom přesvědčovat plácnutím složenýma novinama a hlasitým napomenutím. Když nejsem v té místnosti, kde jsou ryby, nesmí tam být ani kocouři, ale jakousi záhadou se tam občas některý z nich octne sám, přestože se snažím ty dveře pečlivě zavírat. Mají oba nesmírně něžný způsob komunikace, takové to vrnění a vrkání, jen občas zamňoukají. Tak zase někdy pokračování.

26.12.2012
Dobrý den, jak je vidno, už jsem dlouho nepsala. Kocouři jsou úžasní, jsou to naše děti. Mazliví, láskyplní, hraví, ale také plni touhy udělat nám z bytu kůlničku na dříví, což se jim celkem daří. Tomášova /ten černý dříve Čenda/ životní náplň je dobře se najíst, trošku si pohrát, něco shodit, pomazlit se, najíst se. Martin si rád popovídá, slyší na jméno, doprovází člověka do sprchy, rozžvejká cokoliv - například postupně 5 párů bot zvaných žabky - poté co zničil první 2 páry, je pečlivě zavírám, přesto se k nim vždy nějak dostal. Seznam toho, co rozkousal, je opravdu dlouhý. Ale je to miláček. Jsou to oba miláčci.
Tak Vám posíláme vánoční pozdrav a přejeme krásný a šťastný nový rok.

19.7.2014
Tomáš a Martin poslali po roce a pů pozdrav a pěkné fotky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Podoba

(Alena, 21. 5. 2012 19:42)

Úplně jsem se lekla, že jsou to fotky od nás, Betynky a Floka, máme i stejný koberec :-)