Mouratý Denny se spolu s dalšími třemi kocoury narodil opuštěné kočce, která se přitoulala do Pánova u Hodonína. 20.9.2008 byl spolu s bráškou Rossem na umísťovací výstavě Sen zvířat umístěn do Jihlavy. 31.7.2009 jsme bohužel dostaly zprávu, že Rosse přejelo auto. Jeho majitelé si k Dennymu vzali mourka Artuše, toho však bohužel potkal stejný osud jako Rosse. V říjnu 2010 odešel za Rossem a Artušem i Denny - rovněž ho přejelo auto.

Z nového domova máme tyto zprávy:

22.9.2008:
Dobré ráno,
zrovna jsem Vám chtěla o těch dvou našich loupežnících psát.
Když jsme je konečně dovezli domů, už byli celí nedočkaví vylézt z kukaně. Jakmile jsme je vypustili, začali běhat po bytě a za chvíli se oba schovali: jeden za počítač a druhého jsme po chvíli hledání objevili za záchodem, kde asi hodinu pozoroval okolí. Když asi po hodině vylezli, nechali jsme je pořádně se seznámit s novým domovem. Byli jsme překvapeni, jak rychle se s námi spřátelili. Předou jak dva motory, mazlí se, provalují, hrají si, lezou na vyvýšená místa, s chutí baští, všude za námi chodí, přijdou na zavolání.
Včera jsem pořídila ještě jedno prolézadlo. Jeden se tam vždycky schová a najednou vystartuje na brášku nebo jinou kořist. Je pravda, že když uděláme nějaký rychlejší pohyb nebo třeba nesu tašku, tak se ještě lekají, ale určitě se to brzy spraví.
Nakonec jsme já i manžel moc rádi, že jsme si je vzali oba dva a určitě Vám je nevrátíme, protože jsme si je zamilovali už teď.

10.8.2009:
Dobrý den,
minulý týden jsme si od Vás vzali kocourka Artuše a jelikož už jednoho Artuše doma máme, dostal tenhle nový nezbeda jméno Merlin.
Když ho manžel dovezu a vypustil z přepravní kukaně, čekala jsem, že se kocour někam schová a dva dny o něm nebudeme vědět. To jsem se ale spletla! Merlin začal okamžitě rejdit po domě, všechno očuchal, všude vlezl, okamžitě se se s námi mazlil, no, nevycházeli jsme z údivu - nejvíc však jeho nový kamarád Artuš - ten z něho nespustil oči, všude za tím divochem důstojně kráčel a jen se divil, kdože to jako má být!
Tento stav Artušovi vydržel až do večera, kdy se jeho nálada pozvolna změnila do naprostého naštvání a ignorance. I když jsme se snažili nedávat Merlinovi najevo (obzvláště před žárlivcem Artušem) přílišnout náklonnost, bylo to docela těžké - jakmile jsme si sedli nebo lehli, už jsme na klíně měli Merlina - Artuš se svým rozvážným chováním jeho ztřeštěnosti prostě nestíhal a je pod jeho úroveň se s ním rvát o místo v ném náručí. To se raději otočil a odkráčel pryč.
Artuš s námi a ani s Merlinem nepromluvil asi tři dny - takhle naštvaného kocoura jsem ještě neviděla! Ledy se začaly ale pomalu prolamovat - Merlin je totiž hned s každým kamarád a snažil se vyprovokovat Artuše k šíleným honičkám. Někdy tak Artuš na svou uraženost na chvíli zapomněl a dům se proměnil závodní dráhu (už to odnesla jedna skleněná dekorace, květináč s kaktusem, sklenice s vodou a houbová čalamáda). Ledy však konečně pukly až v sobotu ráno. Artuš zůstal celou noc venku a když se ráno vrátil, Merlin mu na přivítanou olízal kožich a náš mrzout si to kupodivu nechal líbit. Pomalu s námi začal zase kamarádit. Včera jsem najednou uslyšela mohutné mlaskání a Artuš olizoval kožich Merlinovi! Teď už spolu spí v jedné (naší!!) posteli, sice ještě ne v jedné chlupaté hroudě, jako se starým Merlinem (náš bývalý kocour), ale vše je snad na dobré cestě.
Merlin je takový ztřeštěnec, ale svou přátelskou a mazlivou povahou si nás získal. Věřím, že si u nás brzky zvykne, aby mohl s Artuškem vyrážet i ven, po čemž tolik touží.