Mourovatého Kubíka našla majitelka naší bývalé svěřenkyně Pigi. Je přítulný, hravý, temperamentnější a čistotný. Vhodný do domku se zahrádkou. 12.9.2009 byl umístěn do Kolína. Jeho nová majitelka nám napsala:

12.9.2009:
Dobrý den,
tak Kubík je doma, dokonce se svezl i Pendolínem, protože jsem nechtěla čekat na přímý vlak k nám.
Taky se mu v přepravce moc nelíbilo, což dával velmi hlasitě najevo, a jelikož je na Břeclavském nádraží výborná akustika, dost brzo to věděli všichni.
Doma to zatím podle pravidel moc neprobíhá, jediný, kdo tu syčí a prská je Kubík, ale je fakt, že se zatím nepotkali všichni. Zato můj kocourek, který se občas i na starší kočičky prsí, ačkoli je nejmladší, jen zírá. Je vidět, že Kubík žil mezi kočkami a musel si občas svoje uhájit.
Na záchůdek si po chvíli došel, trošku se prospal, jasně že ne v připraveném pelíšku, ale na křesle, a teď tam porcuje konzervičku. Pustil se dokonce i do dospěláckých granulí a nevím, jak ty jeho kotěcí budu dlouho hájit před ostatními.
A už je zase na křesle za mnou. Udivuje mě, že přede mnou neutíká, naopak, je spokojený, když ho hladím a drbu, a přitom mě zná jen několik hodin.
Ty druhé dvě kočule z útulku byly mnohem plašší, ta jedna (Moora) byla přímo avizována jako plašanka a dodnes nechce na klín nebo na ruku, ale jinak se mazlí ráda a umí si o to říct. V tomhle je to s Kubíkem překvapivě snadné. Ale nedělám si iluze, to nejhorší mě teprve čeká.
Kterou tu nožičku měl zlomenou, pravou zadní? Mám s tím něco dělat? Teď bude asi nejlepší ho nechat, ten dlouhý pobyt v přepravce nu moc nesedl, chvilemi našlapuje opatrně na zadní nožičky na a obě si opatrně rovná. Doufám, že se tu brzo srovná. Ještě poreferuju.

29.10.2009:
Dobrý večer,
tak už si Kubík vesele užívá zahradu a taky velkou půdu a stodolu.
Když jsem ho poprvé vzala ven, zajel pod nejbližší smrček a vypadalo to, že tam chce zůstat. Byl pěkně vyjukaný, bodejť ne. Pak se ale objevil Damíšek a to byla jiná. Za chvíli oba řádili po zahradě, až drny lítaly. Práci na záhonku jsem vzdala a jen jsem se bavila. Zdokumentováno to samozřejmě nemám, ani by nebyla šance, na digi foťák byli moc rychlí. Teď už Kubík vyráží i sám.
Jinak mi Kubíček dává pěkně zabrat. Při všem asistuje a tak ho občas někde neúmyslně zavřu. Taky je pěkně ukecaný, pořád si pobroukává a vrká. To ani není mňoukání.
Má jeden zlozvyk, který ho nemůžu odnaučit: skáče na stůl a na linku. Když jím, vyskočí si ke mně a kdybych ho nechala, bude jíst se mnou. Tohle je ale u nás zakázáno, tak se časem ukáže, kdo z koho.
Nedávno jsem obalovala řízky, Kubík byl zvědavý, co se to nahoře děje a navíc cítil masíčko. Tak si prostě vyskočil na linku a přistál mi rovnou v talíři s rozšlehaným vejcem. Lekla jsem se já i Kuba. Talíř jsem zachytila těsně nad zemí a Kubík zajel do koupelny. Tak jsem ho tam zavřela, umyla jsem linku, vytřela podlahu v kuchyni a cestičku na chodbě, osprchovala jsem Kubu, převlékla se a šla jsem ty řízky dodělat. Ale k večeři jsem si namazala chleba, nějak už na řízky nebyla chuť.
Taky jsem ho nachytala, jak mi na lince loví v chladnoucí polévce játrový knedlíček. Soudě podle toho, s jakou chutí si olizoval packu, mu polévka chutnala, ale já jsem trnula, protože jednak to byl opravdu poctivý mastný vývar a pak, tahle polévka není zrovna dietní. No, přežil to ve zdraví. I můj guláš už ochutnal.
Teď mám veliké dilema, řeším to tak týden, deset dní. Rozdíl povah a temperamentu obou kocourků se projevuje víc, než jsem odhadovala. Taky věkový rozdíl dělá svoje, navíc Damíšek už je skoro rok po kastraci a možná právě proto mi připadá, že bačkorovatí. Ani povahou není tak razantní, jako Kubík, a mám pocit, že mu nestačí. Tak, jak si vyhovovali s kočičkou, to nikdy nebude, ale myslela jsem si, že se Damíšek probere k bývalé aktivitě a k tomu mu právě pomůže Kubík. Ale není to tak a já začínám mít pocit, že jsem se vůči Kubíkovi provinila. Potřebuje k sobě opravdu někoho temperamentnějšího, než je kocourek Damíšek. Volbou Kubíka jsem se trochu sekla, přiznám se, že to z mé strany byla "láska na první pohled" a bylo to ode mně trochu sobecké. Nevím, zda by nebylo řešení pořídit Kubíkovi kamaráda nebo kamarádku v jeho věku. Damíšek asi pohodářem zůstane a pokud bude chtít trochu vzruchu, myslím, že by ho mlaďásci mohli zabavit. Ale tohle je opravdu zatím nerozhodnuté, je to veliká zodpovědnost, nerada bych byla za sběratelku koček. Jenže Kubíkovi to asi chybí, a já bych nerada, aby "z veselého prince stal se smutný král".
Z Kubíka mám strašnou radost, je tak hrozně milej a mazlivej, a když vidím, jak se někdy marně pokouší vyprovokovat Damíška ke hře a je zklamaný, je mi ho líto.
Tímhle jsem nechtěla nějak pokazit zprávu o Kubíkovi, jen jsem chtěla popravdě vylíčit situaci.
Jinak popisek: Ta chlupatá Jožinka je plašanka, která se ho bála, už se to taky rovná. Ta černobílá je nejstarší Kačka, co mu nosí žížaly. Obě jsou z útulku. Na ostatních fotkách je s Damíškem. To příšerné okno je kočičím vstupem do zahrady, pokračuje se po střeše, která se táhne téměř po celé délce domu a vlevo mimo záběr je kočičí slez dolů do zahrady.
Je to rozhodně bezpečnější, než abych je pouštěla vchodem, předzahrádka je sice oplocená, ale to nic neřeší. Před domem vede silnice, která je pro místní (asi 5 domků) a jinak přístupová cesta pro zemědělské stroje. Aut tu přejede asi 10 za den, ale přesto se tu někdy stane malér. Tak to radši takhle jistím, náhoda je ...

Naše odpověď:
Dobrý večer,
tak se zdá, že Kubík má daleko víc temperamentu, než jsme čekali všichni. Ne že bych Vám rozmlouvala další kočičku, ale myslím, že se všechno časem srovná. Má u Vás tři kamarády, může běhat po venku... Opravdu se Vám zdá smutný, že si nemá s kým hrát?
A k tomu jídlu. Některé kočky jsou přímo posedlé lidským jídlem. Nevíme proč, ale musí to mít nějak v genech, protože jsme si zpočátku myslely, že když kočka vyroste na "zbytcích", pak je vyhledává. Ale tuto teorii jsme úspěšně vyvrátily. Totiž - kotě, co jsme vypiplaly od dudlíku by se utlouklo třeba po bramborách a veliká kočka, která přijde někde ze dvora si nedá nic jiného než granule a konzervy. Takže, chci tím říct, jestli je Kubík tak ujetý po lidském jídle, klidně mu dejte do mističky. Snad pochopí a přestane Vám ho odnášet přímo z linky.
Určitě se ještě ozvěte a kdybyste se rozhodla přeci jen pro další kočku, vybereme Vám ke Kubíkovi tu nejdivočejší.
Hezký víkend!
Lucka Malečková

14.9.2010:
Dobrý den,
tak je to právě rok, co se Kubík nastěhoval do chalupy u Kolína.
Užívá si to tady fest, s Damíškem se nakonec hezky srovnali a stalo se z nich docela slušné komando rychlého nasazení.
Mají k dispozici 4 místnosti, a jelikož jsou všechny dveře téměř v jedné linii, pořádají občas závody ve sprintu. Aby si to nějak zpestřili, vezmou to občas i přes stolek nebo sedačku a končí v ložnici na prádelníku. Když se taková chlupatá smršť prožene bytem, je to někdy docela o zdraví (moje), protože z Damíška už je pořádný kocouří kluk. To Kubík, ačkoli se má k mističce opravdu hodně, nějak vzrůstem zaostává. Ale co, já jsem taky moc nenarostla.
Damíšek je zdatný lovec, což vyvrací vesnickou pověru o tom, že kastrovaný kocour zleniví a přestane chytat myši, a Kubíček je velmi učenlivý. Začínal zelenými kobylkami a velkými můrami, a všechno nosil domů, kde si chtěl s úlovkem hrát. To bych ještě zkousla, ale teď už to jsou živé myši a další havěť, a to už a tady už trochu přestává legrace, protože jeho úlovky většinou zalezou pod nejbližší kus nábytku, a pak je to o výdrži,  "kdo z koho".  To se pak hlídkování zúčastní celá kočičí smečka a je to dost o nervy.
Celková Kubíkova letošní bilance je: jedna žabka, tu jsem odchytila a vynesla ven, dvě ještěrky, kvůli jedné jsem musela vyházet knihy z nejspodnější přihrádky knihovny, dva a půl slepýše a malá užovka. Tak tyhle úlovky zase vracím do přírody, ale dává mi to zabrat, protože honit po kuchyni nebo po chodbě hady, to je opravdu zážitek. Myši, myšice a malé hryzce bych nespočítala.
Jinak je Kubík neskutečný mazel, největší ze všech, a dokáže si mazlení až vynucovat. Když se vraci ze zahrady, skočí mi jako na pozdrav rovnou na klín nebo do náruče a nastrkuje hlavičku na hlazení. To mu stačí třeba jen minutka, pak seskočí a jde obhlédnout mističky.Tenhle pozdrav je poněkud problematický, pokud prší. To se pak můžu jít rovnou převlíknout.
A ještě něco; Kubíček je neskutečně ukecaný, má takovou kočičí slovní zásobu, s jakou jsem se u jiných koček nesetkala. Prakticky všechno komentuje, "mluví na mně" a jakoby se mi snažil něco vykládat. Pořád komunikuje. Ze začátku, když jsem ho párkrát slyšela venku ječet, jsem si myslela, že ho honí nějaká cizí kočka, ale ne, Kubíček prostě upaloval domů a tak to všem radostně oznamoval.
Taky dovedl k naprosté dokonalosti kočičí umění motat se kolem nohou. Nejen že se motá, ale přímo opisuje osmičky kolem kotníků, a snaží se přitisknout, a to je občas až nebezpečné, pro nás oba.
Musím říct, že ten termín lásky na první pohled je pravdivý a nelituju, že jsem pro Kubíka jela tak daleko. Do smečky nakonec zapadl a mně i Damíškovi zemřelou kočičku několikanásobně vynahradil. Doufám, že tu prožije spokojený kocouří život.
Posílám pár fotek a děkuji za Kubíčka.

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.