Černý kocourek Pája byl společně se svou sestřičkou nalezen v červnu 2006 v krabici u popelnice v nemocničním areálu. Všiml si jich pán, který shrnoval odpad. Další koťata už nenašel. Pája je velký mazel a hračička, v bytě naprosto spokojený. Jeho sestřička Jája byla umístěna poměrně brzy - 29.7.2006. 14.12.2006 byl umístěn do Brna. Bílošedá dlouhosrstá kočička Týna se v říjnu 2007 objevila přímo před domem depozita. Byla moc vyděšená a bála se přijít blíž, stále hlasitě mňoukala. Po 3denním zakrmování se konečně odvážila a nechala pohladit, pak vzít do náruče a odnést domů. Byla velmi vděčná, že už nemusí strádat na ulici, a ani ne za měsíc odjela do nového domova. 1.11.2007 byla umístěna do Brna k Pájovi. Kromě Páji mají už v rodině kocourka Lojzíka a dva pejsky.

Jejich noví majitelé nám napsali:

14.12.2006:
Už vylezl z přepravky, nechal se pohladit, ale jinak se zatím nekámoší. Je bokem, v klidu, má jídlo, vodu, zatím si ale nevzal. Lojzík je z něho nervózní.

16.12.2006:
Zpráva z bojiště: Pája vyrazil na průzkum bytu. Asistuje mi při pečení cukroví a povídáme si. Je bezva, jak je komunikativní. Pořád něco mručí, odpovídá mi. Nejvíc se mu líbí na parapetu na okně, kde má přehled. Jenom když je sám, tak plače. Už začal jíst. Je velký mazel, měli jste pravdu. Zatím mám jen jednu fotku, těžko ho zachytit v klidu.
Mějte se moc pěkně, my+Pája

18.12.2006:
Pája už je u nás "jako doma". Lítá, vřeští, všechno se mu hodí na hraní a i s Lojzíkem už se snesou. Lojza s náma nemluvil, jak byl naštvaný, shazoval a škubal mi oblíbeného ibiška, nereagoval na zavolání. Už je to ale docela v pohodě. Pája je ták strašně ukecaný. A pořád ho mám na klíně. Teď se mnou vyřizuje emaily.
Ukázali jsme ho dnes na chvíli i pejskům. Napřed se bál a za chvilku byl schopný si s nimi jít hrát! Pro jistotu jsme mu to zatrhli, kdyby to pejsci špatně pochopili...
Pája Vás zdraví vrrrrrrrr, mňááu

20.12.2006:
Dobrý den,
Tak kluci už se nám docela skamarádili. Včera jsme měli celovečerní program- dali jsme jim korkovou zátku od vína – lepší než všechny hračky. Do boje se kupodivu zapojil i Lojza (a já:-) ). To bylo radosti!
Už jí i z jedné misky!
Posílám i fotku pejsků, taky už si na sebe s Pájou zvykají. Oni byli moc smutní těch pár dní, když nemohli za náma do bytu a museli být na zahradě. Teď tu leží všichni pohromadě a jsou moooc spokojení.
Pája je prostě boží! Jsem strašně ráda, že ho máme.

15.5.2007:
Zdravíme všechny z útulku v Hodoníně!
Posílám pár fotek Páji. My jsme ho teda přejmenovali na Omara, říkáme mu Omišek. Je to nejukecanější kočka, co jsem kdy viděla! A je úplně skvělý. Myslím, že je u nás spokojený a má se dobře. Ze začátku jsme měli trošku zdravotní problém, ale poté, co začal jíst ty i/d granule (děkuji paní Tomalové za radu), tak už je to v pohodě. Dneska už jí jen Purinu – lososa a konzervy taku Purinu. Ty jim teda jdou. Přesně ví, ve které skřínce konzervy jsou a umí si o ně oba pěkně říct. Jakmile jednu vytáhnu, začne Omiš lítat po lince a řvát jak tygr.J Už přerostl Lojzíka a pěkně nám sílí, bude z něho macek.
Na jaře jsme kočkám udělali přírodní šplhadlo z ořezaných větví ze zahrady. Mají tam i provazový žebřík. Kmen jsem olepila umělými slunečnicemi, aby to tam měli pěkné (a já taky – kočíčí koutek je u mě v pracovně). Tím jsem Omiškovi nachystala dobrou zábavu, dovede u kytky sedět a rýpat do ní packou tak dlouho, až upadne. Pak ji chytne a odnese do misky z vodou (asi aby rostlaJ). On vůbec všechno nosí do vody. Tužky, odstřižky a třeba i pouzdro na mobil, naštěstí prázdné. To Lojzík je podle něho úplný anděl. Možná proto, že je vděčný, že má domov. Našli jsme ho totiž venku a měl nadvakrát přeraženou a už srostlou páteř. Kdoví co zažil. Byl kost a kůže. Zato teď je z něho otesánek!Tím, že pracuju hodně doma, tak s nimi trávím dost času. Přes den to u nás skutečně vypadá jak na té fotce. Oba kocouři leží na stole mezi papíry a počítačem. Jejich oblíbená zábava je sledovat kurzor na obrazovce, loví papír, který leze z tiskárny… Telefonovat musím chodit ven, protože jakmile začnu mluvit, Omišek začne odpovídatJ. Je fajn, že jsou dva a i když nejsme doma, můžou si spolu hrát a nenudí se. Mějte se všichni moc fajn, Vašim kočičkám přeju, aby měly podobný nový domov jako náš Omiš (Pája).

designér	při práci
tady to vedu já	i tak se dá pracovat

2.11.2007:
Tak Týna se nám zabydluje, vůbec se nebojí. Přes noc byla zavřená v koupelně, ale ráno vystřelila ven. Omiš byl úplně v šoku, když ji včera uviděl. Stál a zíral a nereagoval. Vůbec se se mnou nebaví!
Týna v pohodě jí, pije, zkoumá byt a chtěla by si hrát, ale naši chlapi jsou netýkavky. Omiš už se děsí i Lojzíka, protože jsou s Týnou stejně zbarvení, ona je akorát chlupatá. Lojza přišel v noci do ložnice a Omiš začal vyvádět!Udobřuju si je, kde můžu, ale vždycky naběhne Tynuška, chtěla by se mazlit a Omiš znechuceně odejde. Vyzkoušela si i šplhadlo, tam se ale schovává Lojza, tak zas odešla. Mně je jí líto, jak by se chtěla kamarádit, asi je jí smutno. Bojím se jí víc věnovat, že už se se mnou Omiš nebude bavit vůbec.
Tak doufám, že to dobře dopadne!

5.11.2007:
Tak už je to docela v pohodě – Týna prohání kocoury. Je to pěkný rarášek. Zabydlela se v domečku na šplhadle. Spává už i v posteli. Nesmím ji chovat před Omišem, to se se mnou pak nebaví.

8.11.2007:
Ahoj Lucko,
tak Týnuška už se tu úplně zabydlela. Řádí s Lojzíkem, Omišák si nechává odstup, ale neubližuje jí. O to víc se mazlí se mnou. Chtěla jsem poslat nějaké pěkné fotky jako Týna na křesle apod, ale vždycky když jdu s foťákem „na lov“ mám plno fotek podlahy. To se nedá zachytit ji v klidu a ještě aby ta fotka k něčemu byla. Nevím, jak fotíš ty kočky na stránkách, ale já doma teda modely nemám. Když Týna spí, tak zásadně v budce na šplhadle, tam je to její a chlapi už jsou tak velcí (Lojza tlustý), že se tam nevejdou. Už se naučila, že v noci se spí v posteli a přes den tak různě. Včera jsme koupili light granule pro Lojzíka – no co myslíš – Omiš s Týnou se tím cpali, jako kdyby týden nejedli a Lojza je nechce! A to nejsou žádný šmejdy!
Pejsky už viděla a vůbec se nebála. Trochu syčela, ale neutekla, seděla a hleděla na ně. Je taky ukecaná, takže k nám zapadla. Dřív jsem poznala, jestli ječí Omiš nebo Lojza, teď si pletu Týnu s Lojzou a nejen po hlase, oni jsou stejní, jen Týna chlupatá, tak když se tak míhají po bytě, nevím, komu mám nadávat. A je fakt, že co tu je, tak si Omišák Lojzy nevšímá – občas ho olizuje, ale nehoní se a neperou… tak třeba to fakt pomohlo, že je tu infiltrovaná. Zatím se všichni realizují na těch nových schodech – každý den nám přibývá „trofejí“.
Omiš mi sedí na klíně a prý mám pozdravovat!

Další fotografie z nového domova Omiška a Týny najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.