Koblížek, kocour, nar. 5/2013

Koblížek – kotě uvízlé v motoru auta.
8.7.2013 - Zatím co se státní policí v Hodoníně (nebo aspoň její částí) jsme neučinily dobrou zkušenost, MĚSTSKÁ POLICIE V HODONÍNĚ ZAFUNGOVALA SKVĚLE!
Po oznámení dvou žen, že se z motoru auta na Slavíkově ulici v Hodoníně ozývá mňoukání, přijeli na místo. Kotě se nedařilo žádným způsobem dostat ven a dál žalostně mňoukalo. Městští policisté zjistili majitele auta, kontaktovali ho a po otevření motoru bylo v neuvěřitelné skulině namáčknuté kotě, které vysvobodili a přivezli k nám. Děkujeme! 
Koblížek je milý a hravý kocourek, chvilku mu trvá, než získá důvěru k cizím lidem. Ale když si zvykne, rád se mazlí.  10.10.2013 byl Koblížek umístěn do Brna, do bytu, ke kočičce a kocourkovi. Z domova Koblížka - Koblížek se nám 11.října loňského roku (2015) ztratil.

Fotky Koblížka z jeho pobytu u nás a z nového společného domova Koblížka a Coopera zde.  

Děkujeme Jiřině Vyskočilové & kočkám Išince a Žanetce, které Koblížka během jeho pobytu u nás podporovaly formou adopce na dálku.


Cooper, kocour, nar. 7/2013

Cooper přišel jako maličké koťátko do Axa baru v Hodoníně a chěl tam bydlet. Servírka zavolala nás. Cooper je bezprostřední, nebojácný, velice mazlivý a velice hravý kocourek. 31.1.2014 byl umístěn ke Koblížkovi. 

Fotky Coopra zde.
 

Kocour, nar. 6/2016
Umístění:
depozitum Hodonín II.

Dusty jedno ze tří koťat (Kokkie, Sheba a Dusty) ze skládky odpadků mezi obcemi Mutěnice a Čejkovice, kde je našli turisté z Čech. Dusty je miý a hravý, jako všechna koťata. Nevhodný jako jedináček. 2.11.2016 byl Dusty umístěn do Brna ke Cooperovi (Frediemu), Koblížek se ztratil.

Další fotky zde.
 

Kocour, nar. 2017
Umístění:
depozitum Hodonín II.

5.6.2018 - U hotelu ve Strážnici se začal objevovat tento kocourek, ale od hotelu ho odháněli, dokonce do něj i kopali ... Kocourka jsme přijali k nám a umístili do karantény. Dostal jméno Fanošek. 21.7.2018 - Fanošek odjel do nového domova do Brna, za dalšími kočičáky.

Další fotky zde.

Fanošek byl adoptován na dálku, jeho adoptivní rodinou byla Iva Průžková a kočičky Ája, Rubby a Vilík. Děkujeme!

O Koblížkovi - aneb názorný příklad, že třetí kočka je řešením, když se dvě nemají moc rády:

První mailový dotaz na Koblížka s žádostí o radu 5.10.2013:
Dobrý den,
prohlížela jsem si Vaše internetové stránky a narazila na kocourka jménem Koblížek, kterého máte umístěného v depozitu v Hodoníně. Píšu Vám spíše proto, abych se s Vámi poradila. Mám dvě kočky-jednu 6 let starou, plemene ragdoll, kočka, je klidné povahy, hodně fixovaná na mě. Před rokem a půl jsem dostala takový hloupý nápad pořídit jí kamaráda, aby si měla s kým hrát. Tak jsme jí donesli malého kocourka, na kterého si ovšem ani po více než roce úplně nezvykla. Sice se tolerují, dokonce vedle sebe i spí, ovšem o přátelství nemůže být řeč. Problém je v tom, že kocourek je velice živý, pořád by si hrál a kočka by radši odpočívala. Často ji honí po bytě a obávám se, že lépe si už na sebe nezvyknou. A tak mě napadlo, jestli by mu nepomohlo pořídit kočičího kamaráda. Vím, že by potřeboval spíš domek se zahradou, ale to mu bohužel poskytnout nemůžu. Rozhodně nejsem ještě stoprocentně rozhodlá, spíše se chci s Vámi poradit. Moc se mi líbí Koblížek, chci se proto zeptat, jakou má povahu a jestli si myslíte, že by se hodil k mému raubíři.Je mu rok a půl a je to kočka domácí.
Mockrát děkuji za Vaši odpověď a doufám, že Vás dotazem nějak neobtěžuju.
Jana

Naše odpověď:
Dobrý den, paní Jano,
zvláštní, že někteří lidé nepochopí ani po několika vysvětlování (nebo nechtějí), jiní na to přijdou "prostou" úvahou. :-)
Ano, je to tak jak píšete, když má někdo dvě takto nesourodé kočky, doporučujeme třetí. Kocourci se vyhrají spolu a kočka, která nemá zájem, má klid, případně se zapojí jen když se jí chce.
Dokonce si myslím, že Koblížka jste i povahově trefila. Není nijak extra mazel, chce to trpělivost a přemlouvání aby se nechal pohladit a začal vrnět (v nových domovech, když je na kočky víc času, většinou časem více přilnou k majiteli - tady, když nechce, tak ho nijak extra nepřemlouvám). To znamená, že by byl z počátku určitě spíš parťák pro Vašeho kocourka a zároveň by nijak neohrozil postavení Vaší kočičky vůči Vám. Problém někdy bývá, když majitelé donesou novou kočku a ona se na ně rovnou nalepí a vystrnadí ty domácí. To bývá hodně žárlení...
Jinak Koblížek je živé, milé kotě. Velice rád si hraje s ostatními. Protože je už na hraně kastrace, nechám ho v příštím týdnu vykastrovat, kdybyste se přece jen rozhodla. Já bych byla moc ráda, něco takového je pro Koblížka /a snad i pro Vás/ přímo ideální. :-)
Kdybyste měla ještě nějaký dotaz nebo nejasnost, ptejte se.
S přátelským pozdravem, hezkou sobotu
Lucie Foltýnová 

Zprávy z nového domova:
11.10.2013
Dobrý večer, 
tak podávám info ohledně Koblížka. Je to moc šikovný a umazlený kluk. Cestu zvládl v pořádku, doma jsme ho postavili s přepravkou do pokojíku, on si z ní vylezl a obhlížel okolí. Percy s Anitrou přišli a zvědavě si ho prohlíželi. Percy vrčel, Anitrunka se jen koukala. Koblížek se snažil někam schovat, zalezl nejprve za skříň a pak za stůl. Když jsem za ním přišla a jen se ho dotkla, zapnul motorek a předl:-) A to pěkně nahlas. V noci jsme mu nechali dle Vašich rad otevřeno, bylo to v pořádku, ale moc jsme se nevyspali. Percy na něj vrčel a nad ránem Koblížek vlezl za kuchyňskou linku a usedavě mňoukal. Ráno přítel odsunul sporák a vydolovali jsme ho. Papat jsem ho neviděla (na jeho granulkách si s radostí pochutnává Percy, ale myslím, že jen z principu, že nejsou jeho), ale na záchodku už dvakrát byl. Dnes si trošku prošel byt a schoval se v koupelně za prádelní koš. Je opatrný, i když velice zvědavý. Percy si ho stále prohlíží a vrčí a syčí u toho, ale už míň. Včera byl dost podrážděný, i na nás byl protivný. Anitra to bere, zdá se, s klidem. Jako by veškerou iniciativu přenechala Percymu a nechala ho, ať to vyřídí on:D Včera večer byli oba uražení a nepřišli za mnou do postele (je to jejich rituál), ale ráno se mi tam už oba nacpali a vesele předli. Snažím se jim věnovat pozornost, i když bych samozřejmě nejradši pořád mazlila Koblížka. Vypadá to, že to bude skutečně pořádný mazel! Neustále kolem mě chodí, otírá se a nahlas u toho vrní. I když Percy vrčí, neubližuje mu. Koblížek mu víceméně ustupuje. Jednou ale takhle Percy proti němu stál, vrčel a už si chystal packu, že ho sekne, když Koblížek zasyčel. Percy najednou couvl, přestal vrčet a odešel. Myslím, že zkoušel, co si může dovolit a najednou pochopil: Aha, tak ta malá zrzavá věc se přece jen nedá. Celkem jsem z toho měla radost, protože už na něj není tak přísný. Už ho i očuchával a vypadal, že na něm neshledal nic závadného a nebezpečného:-)
Koblížek je vážně neskutečně miloučký. Jsem zvědavá, jak se situace bude dál vyvíjet, ale mám pocit, že je to na dobré cestě. Děkuji za všechny Vaše rady, myslím, že nám moc pomohly.

Video z jeho nového domova zde.

12.10.2013
Dobrý den, Lucko,
ano, je to tak, Koblížek je neskutečný mazel a uvrněnec:-) Asi to na Vás celou dobu hrál, že se nerad mazlí:D Anebo prostě u Vás neměl dost příležitostí:-)
Dnes je už k nepoznání. Pořád si hraje, válí se po zemi, utíká za Percym...Ráno teda zase zalezl za linku, tak jsme to tam museli zahradit deskou, aby tam nechodil (už tam sice jednu měl, ale tu přeskočil). Je tam pěkně špinavo, asi si to dovedete představit:) Jinak je to pěkný nebojsa. Ráno mi Percy ukradl z chlebu máslo-vždycky s úlovkem skočí na zem a tam ho spořádá. A Koblížek mu to jeho kradené máslo sebral:D Percy jen tak koukal, ale nic neřekl. A už na něj nevrčí!!:-) Kradl mu i kočičí mlíko, které jsem jim nalila do misky s tím, že pak Percyho odsunu a nechám zbytek Koblížkovi. Koblížek ho normálně odstrkoval. Percy čučel jak puk. Oháněl se po něm tlapkou, ale Koblížka to moc nerozházelo. Už se i honili, ale asi to není ještě úplně ono. Koblížek u toho syčí. Připadá mi, že Percy si neumí s druhou kočkou hrát, že neví, jak na to. Třeba se ještě nějak srovnají. Každopádně jsem dost překvapená, nečekala jsem, že třetí den bude takto odvážný. Původní osazenstvo se už nezdá nijak moc naštvané, v noci se za mnou přišli pomazlit, ráno bumbali z kohoutku jako vždy. Koblížek je nerad sám, pořád vymňoukává. Taky před námi utíká-když k němu přijdeme. Připadá mi, že těch koček se bojí míň jak nás:-) Ale jak se člověk sehne a je ve stejné výšce jako on, přestane se bát. Motorek má puštěný téměř neustále, když si hraje, když se k němu jen přiblížíme:-) Vypadá, že je spokojený:-) Jsem hrozně ráda.
Zkoušela jsem už furminátor-zatím jen na Koblížkovi a Percym. Je vážně skvělý:-) Ani jednomu to nijak nevadilo. Anitrunka se ještě moc nenechá učesat.
Koblížek je neskutečně hravý. Vlastně si nemůžu ani moc hrát s Percym, protože Koblí hned přiběhne a zabere hračku. Nechci, aby na něj Percy žárlil, tak moc nevím, jak to vyřešit.
Posílám už nějaké fotky:) Nejsou zatím nic moc, Koblížek je pořád v pohybu a tak je těžké ho vyfotit, aby nebyl rozmazaný:-) Na čtvrté fotce je vidět, jak se otírá. Zítra budu fotit dál. Máme bohužel koberec barvy Koblížkova kožichu, takže tam trochu splývá :D
Já se právě dost divím, že Koblížek u Vás ještě byl, tak krásný kocourek. Je skutečně takový milý, hodný, nekomplikovaný. Chová se přímo vzorně, krásně chodí na písek, škrabe se na škrabadle, už i papá. Plachý je jen trošičku, spíš bych řekla, že se tak jen tváří:-) Věřím, že si za chvíli zvykne tak, že se tu bude pohybovat naprosto neohroženě. To Anitra, když jsme si ji přinesli, strávila celý den v přepravce a další týden jen v mém pokoji, než se odvážila dál. A teď tady tomu skoro šéfuje:-)
Také jsem ráda, že jsem Vás poznala a mohla si to u Vás prohlédnout. Vlastně nechápu, proč jsem si kočku z útulku nepořídila už dávno, vidím, že je mnohem bezproblémovější než od chovatelů či známých.
Přeju Vám pěkný zbytek víkendu
Jana

21.10.2013
Dobrý den,
omlouvám se, že píšu tak pozdě, měla jsem mail rozepsaný a pořád se mi nedařilo ho dopsat. Nedala jste nám náhodou jiného Koblížka? :D Tady ten je totiž nesmírně mazlivý. A odvážný je taky pěkně. Percymu se otírá o čumáček. Pořád jim dává najevo, že jsou to jeho "parťáci", i když oni jsou z toho trochu zaražení (nejsou na to zvyklí). Už před námi ani neuhýbá, když ho chceme vzít, zkrátka bych řekla, že už si úplně zvykl:) V náruči to teda moc nemá rád, ale jinak je vzorný-nechá si učesat kožich, ostříhat drápky, podívat na zoubky (jeden mu teď vypadl). Je na něm vidět, že je spokojený (doufám). Je to úžasnej kocourek:) Jé, kdybyste je teď viděla, honí se tady, oba nahrbený záda a běhají sem a tam:) No a představte si, teď se přidala i Anitra a běžela za Koblížkem:D Neskutečné. Mám radost, že to tak dopadlo:) Koblížek to všem natřel.
Dnes tu byl i kamarád, Koblí sice vzal roha, ale po chvíli přišel a normálně tu s námi byl. 
Je pěkně dravý, musím ho odstrčit, aby těm dvěma něco nechal, jinak by jim to všechno zblajznul:) Možná je zvyklý od Vás, že co si neurve, to nemá. Jinak takhle působí jako neskutečně milý a mírný kocourek:) Dnes jsem jim dávala Bozitu a jak jsem to naservírovala do mističky, Koblížek hned vyskočil na linku a dral se k tomu.
Koblížek je tak ideální společník-nebojí se (jako Anitra), nevzteká se (jako Percy), právě si ho kamarád hladí a říká "Koblížek se mi líbí. Není to takovej magor jak Percy a zároveň tak uťápnutej jak Anitra". :-)) Taky chválil jeho srst, jak ji má hebkou.
Toto jsem Vám psala v týdnu:) Teď se toho moc nezměnilo, Koblížek je opravdu skvělý společník, dokonce za námi už přišel do postele:-) Dnes ráno mě kousal přes peřinu do nohy. S Percym se už kočkujou. Jsem z toho ale trochu nesvá, někdy to vypadá dost drasticky, Percy se vždycky na Koblížka vrhne, válí se oba po zemi, koušou do sebe, odstrkují se nohama, ale řekla bych, že je to pořád hra. Občas, hlavně na večer, když jsou v ráži, začne u toho Koblížek trochu kníkat, prostě tak slaboučce mňouká. Řekla bych, že je Percy na něj někdy až moc brutální. Tak doufám, že si stále ještě hrajou a není to nic nepřátelského. Stejně nevím, co bych s tím dělala, podle mě je to na Koblížkovi, aby mu dal najevo, kam až může zajít. Natočila jsem Vám to na video, pokud máte zájem se podívat. Má to pár minut. Zjistila jsem, že to, jak skáče Anitře za krk, je opravdu jen hra. To samé dělá Koblížkovi, akorát že oni dva se u toho svalí a hrajou si, kdežto Anitra prská a nelíbí se jí to. Sice to stále ještě dělá, ale mnohem méně:-)
Návštěvy tu byly už dvě a sice se nejdřív schoval, po pár minutách ale vystrčil čumáček a už koukal, co se děje:-) Je to fakt zajímavé, že u Vás se tak bál, přitom tady je v novém prostředí. Asi mu to opravdu sedlo:-) Je to takový slaďouš... Všechno má na háku:-) Jinak ráno (pokud nevstáváme do práce) nás nenechají moc vyspat-hrajou si na parapetu v ložnici a Koblížek z něj velice často padá:-D Já jsem ale naopak ráda, aspoň dlouho nevyspávám:-)
Snad jsem napsala všechno, co jsem chtěla. 
Pěkný víkend přeje Jana, Jarda, Anitra, Percy a Koblížek

4.12.2013
Dobrý den Lucko,
říkala jsem si, že je na čase Vám zase dát vědět, jak se má Koblížek. Nebudete tomu věřit, ale náramně se s Percym skamarádili:-) Představte si-navzájem se umývají! Je nádhera to sledovat:-) Zrovna nedávno ho Percy tak čvrt hodiny olizoval-tak důkladně, Koblížek držel jak hluchej dveře:-) Natočila jsem to na video, tak Vám jej pošlu:-) Jinak si pěkně hrajou-kočkujou se, běhají za sebou, prostě velcí kámoši:-) Dokonce spolu spí na záchodě:D To je Percyho oblíbené místo na spaní. Tak jednou jsem tam narazila ne na jedno, ale rovnou na dvě klubíčka vedle sebe:-) Jsou to rošťáci, provádějí spolu všelijaké lumpárny:) Anitra ho teda moc v lásce nemá-dělá mu vlastně to samé, co kdysi Percymu:-/ Běhá za ním a fackuje ho tlapkou. Připadá mi, že si jen hraje, ale i tak u toho Koblížek mňouká. Takže jí se bojí. Tohle mu dělá ale tak 2x za den, nic hrozného. Jinak spolu problém nemají. Dokonce vedle sebe i spávají občas:-) Percy ji taky sem tam honí, ale mnooohem míň jak dřív:-) Musím říct, že to situaci u nás doma opravdu vyřešilo, i přítel to uznal:-) Percy se hodně uklidnil, jako by zmoudřel. Je mnohem hodnější. V noci se mnou spí všichni tři v posteli. Ráno si pak často Koblížek chodí lehnout na mě na břicho a vrní a tulí se. Dneska přišel i Percy, leželi vedle sebe a nechali se škrabkat. Jsou to zlatíčka:) Jinak Koblížek krade co může a následně si to nosí k nám do postele, kde tomu dá co proto:) To můžete vidět na jedné z fotek, které Vám posílám. Je mu jedno, je-li to peříčko, krajíc suchého chleba, rulička toaletního papíru nebo kost od kuřete. Takže když jdeme spát, občas se docela podivíme. Cizích lidí se spíš bojí, takže před návštěvami prchá. Když ale dotyčného shledá hodným jeho náklonnosti, po chvíli přijde a nechá se pohladit.
Mějte hezký zbytek týdne
Jana s kočičstvem

5.12.2013
Pěkný večer Lucko,
mám radost, že Vás novinky těší:-) Mě samozřejmě také. Je to fakt krásné pozorovat je, jak jsou vedle sebe, spokojení. Věřím, že časem to bude ještě lepší, teď spolu netráví tolik času, přes den většinou všichni 3 spávají různě po bytě. Jen občas vedle sebe leží na tom záchodě:D Všimla jsem si, že to bývá, když je tu návštěva. Asi se Koblížek u Percyho cítí v bezpečí:-) A v noci jsou nacpaní všichni u mě a často přijde jeden, uvelebí se a na to druhej žuch vedle něho, tak aby se o něj opíral:) Jinak přes den si hrajou, v noci, když zalehneme, tak mají taky rituál, že se perou. Myslím, že Percy už na něho není tak zlý, Koblížek jen velmi výjimečně mňouká. Už je to krásná kočičí hra:-) Ta Anitra si možná ještě zvykne. Mně připadá, že si fakt jen hraje, ale asi nechápe, že na něj nemůže tak ostře s drápkama. Ale zdá se mi, že je to čím dál lepší. Dřív jsem Koblížka slýchala hodně mňančet, tak buď si zvykl nebo je na něj hodnější:D
Koukala jsem k vám na fb stránky na toho ježíška. Určitě nějaké kočičce něco pošlu:)
Koblížek je opravdu mooooc šikovný. S Percym se od sebe učí-spíš on od něj, mám podezření, že se Percy pasoval do role táty a snaží se jít Koblížkovi vzorem. Už vůbec nevyvádí takové vylomeniny jako dřív (teď už jenom s Koblížkem, ale spíš přihlíží:D) a vždycky se tváří, že to je přece pod jeho úroveň:D To přenášení věcí je opravdu velká legrace. Vždycky mi něco ukradne ze stolu a hned s tím peláší pryč, jako by věděl, že jestli nezdrhne, tak mu to seberu.
Posílám videa

31.1.2014
Pěkný večer, Lucko,
ráda bych napsala, že cesta proběhla v pořádku, ale to bych lhala. Freddie (tak Cooperovi říkáme) je v pořádku, nebojte. Ale. Po cestě hodně mňoukal, tak jsem ho hladila a utěšovala. Říkala jsem si, že je asi hodně vyplašený. Po chvíli cesty se poblinkal. Tak jsme zastavili a snažila jsem se to aspoň trochu vytřepat. V přepravce jsme měli hadru (složené staré tričko). Taky se začal z tašky linout podivný smrádek, ale bobek tam nebyl. To Freddie asi prděl. Říkala jsem si, že je asi vážně vystresovaný, vzala jsem si ho tedy na klín, protože pořád dál usedavě mňoukal a dral se z tašky. Po chvíli přítel říká: "neposral tě?" A já na to: "neee", pak se kouknu a on mě vážně pokadil!!! Takovou hromadu na mě hodil:D Omlouvám se za výrazy, ale  jinak se to říct nedá:D Znovu jsme zastavili, byla jsem celá pos*aná-kalhoty, mikinu i pás od auta. Nevěděla jsem co s tím. Otírala jsem to papírovýma kapesníkama, ale moc to nešlo. Mikinu jsem si svlíkla, obrátila ji na ruby(pak jsem na ní měla Freddíka). Taška byla nepoužitelná, neboť měla pokaděné ucho i vnitřek. Vůbec to nešlo utřít. Navíc venku foukalo, lítaly mi vlasy a byla mi zima. Přítel zatím držel pokaděného kocourka, nohy měl celé od bobků. No bylo to šílené! Zbytek cesty mi ležel na klíně (na té mikině) a spokojeně spinkal. Tak on nebyl streslý, ale chtělo se mu kakat! Proto se tak mlel a asi i mňoukal. Říkali jsme si-ještě zbývá, aby se počůral a bude to komplet:D Toho nás naštěstí ušetřil. Ale ten smrádek v autě...no děs! Takže jsme přišli domů, já začala prát věci a přítel šel pucovat auto. Naštěstí byl špinavý jen ten pás.

Teď k seznamování. Freddie je strašně odvážný, chodí tu po bytě a všechno zkoumá. Koblížek na něj syčí a párkrát ho sekl packou. Ale nic vážného. Anitra jen kouká. Freďas mi lezl do talíře, když jsem večeřela a byl naprosto neodbytný. Taky jsme si s Koblížkem hráli, Freddie hned přišel a chtěl si hrát taky. Oba třeba běželi za peříčkem na škrabadlo, div že se nesrazili. Pak kousek od sebe leželi a nic neříkali. Věřím, že se brzy zkamarádí:-) Už jsme mu dali ty prášky, vzorně je polkl. Myslím, že právě odpočívá v Anitřině košíku (proutěné kukani). Už si i zobl granulek. Snažili jsme se mu otřít to břicho a nohy, aby nebyl tak začuněný.
Hezký zbytek víkendu a děkujeme za kocourka! :-)
Jana, Jarda, Anitra, Koblížek a Freddíček

3.2.2014
Pěkný pondělní podvečer,
tak Freddíček vypadá, že se tu má jak prase v žitě:-) je spokojený. Koblížek na něj už nevrčí, jen výjimečně když ho moc naštve (třeba když loví hračku (Freddie) a zalehne ho:-D). Už si i hráli-honili se a Koblížek na něj skákal. Ještě to není ončo, Freddík trochu syčí, ale brzy se srovnají:-) Jsou to oba slaďouši. No, ona ta Anitra je vždycky ze začátku taková kliďaska. To přijde později:-) Momentálně mečí, když kolem ní Freďa neohroženě projde. Myslím, že ho za chvíli začne fackovat, tak jako Koblížka a Percyho. Tak mě napadá, že už to Koblížkovi nedělá...divné. Včerejší noc za mnou ani jeden nepřišel, byli uražení. A tak celou noc se mnou spinkal Freddínek. On je ale opravdu až vlezlý. Jarda právě říkal-on by nemohl žít venku, protože on se ničeho nebojí, tak by ho určitě něco sežralo:-D

9.2.2014
Hezký sobotní večer, Lucko,
....... Jinak Koblí s Freddiem už se kamarádí:-) Jsou oba moc šikovní. Běhají spolu, kočkujou se, před chvílí tu leželi vedle mě a lovili si navzájem tlapky. Už se taky trochu vzájemě olizujou:-) V noci jsou u mě všichni nasáčkovaní, takže jsem zase obložená kočkama. Což mi ale vyhovuje:-) Taky jsem si uvědomila, že už Koblížek netrhá peřinu. Ještě aby jo, když má takovýho skvělýho kámoše!:-)
Pěkný zbytek víkendu!



Percy a Koblížek kamarádi


Jak Koblížek zatočil s toaleťákem

 

24.2.2014
Hezký večer Lucko,
podávám zase zprávy ohledně Koblížka a Freddieho. Jsou to strašní kamarádi:-) Už je to skoro měsíc, to je tu Freddie s náma a parádně si rozumí. Krásně si hrajou, pořád se tu honí, kočkujou se, skáčou a vyvádí neplechy. Anitra je vůči nim dost rezervovaná, ona už je starší dáma, a tak je konzervativní a má ráda svůj klid. Koblížka občas honí, chudáček se jí bojí, když má kolem ní třeba projít nebo když se k němu přiblíží, aby si ho očuchala, tak hodí zpátečku a prchá. Nevím, proč si na ni netroufne. Je totiž strašně velký. To je vám tak obrovský kocour:-) Ani na klín se mi pořádně nevejde:-) Často u mě odpočívá, někdy i s Freddíkem. Freddie se jí nebojí, i když dostal párkrát od ní sekec packou.
Včera bylo tak krásně, svítilo sluníčko, tak jsem nechala až do odpoledne otevřený balkon. Kočičáci se vyhřívali, zvlášť Freddie se pořád válel po balkoně. Ještě že jsem ho předtím trochu zametla. Vyfotila jsem nějaké fotky, tak posílám. Taky odkudsi vyhrabali klubíčko a Koblížek ho roztahal po celém bytě. Znovu jsem ho tedy namotala, Koblí ho ulovil a statečně si ho nesl v tlamce. Načež přišel Freddie a začal lovit bavlnku na jeho konci. Koblížek myslel, že mu ho chce vzít, tak vrčel :-D Byla to dobrá podívaná. Dneska ráno jsem jim ho namotala znova, ale když jsem přišla domů, bylo zase v obýváku, kuchyni, předsíni i ložnici:-)
Před týdnem jsme tu měli pozváno hodně lidí, Koblížek se přirozeně schoval, Anitra po chvíli taky (bylo na ni moc hlučno), ale Freddie... Celou dobu tu s námi byl, hrál si, nechal se dlachnit, všichni z něj byli naprosto unešení. To za mnou přišli nezávisle na sobě 3 lidi s Freddíkem v náruči s tím, že si ho berou, protože si je oblíbil :D Potom usnul ve svém pelíšku. V tom, od vás. Zezačátku když jsme ho donesli, v něm nechtěl nikdo spát a teď se v něm střídá Freddie s Koblížkem...

5.3.2014
Dobrý večer,
musím říct, že já mám taky radši ty kočky, které se rozhodnou samy, jestli s Vámi budou kámošit nebo ne. Freddie je moc milý, to rozhodně, ale u něj vím, že mi na klín vleze kdykoli, a když si ho vezmu, tak u mě bude. Ale když za mnou přijde Koblížek, to je taková radost:-) ne že by nechodil, ale Freddieho když někam dáte, tak tam je. Koblížek musí přijít sám. Zrovna nedávno si mi Koblí v noci ustlal na polštáři a položil si hlavičku na mou tvář. Funěl mi do obličeje:-) Je tak rozkošný. Teďka si vyskočil za mnou na gauč a přešlapuje na dece. To on tak dělá:-) Anitra to dělá u mě v posteli a Koblí na dece na gauči. Jo a včera mi na obličeji spal pro změnu Freddie. Je to vážně roztomilé.

1.4.2014
... hlásím, že jsme v pátek nechali Freddieho vykastrovat. Zvládl to na jedničku. Přebírali jsme si ho už probraného (a já si myslela, že aspoň jedna cesta autem proběhne v klidu!), doma se choval jako by nic, myslím, že další den už o ničem nevěděl:)
Koblížek je poslední dobou hrozně mazlivej. Ráno na mně leží, přede a otírá se hlavičkou. Říkáme mu "Pan Koblížek". Vždycky přijdeme domů a "pane Koblížek, jak jste se měl?". Freddieho titulujeme "pane Freddie", ale pan Koblížek zní podstatně lépe:D Jinak pan Koblížek je pěkně vypasený, váží 5,4 kg. Možná bych měla uvažovat o zkrouhnutí jejich krmných dávek. Ale zase nechci brát na hůl Anitru s Freddiem...

1.8.2014
Ahoj teto,
tady Koblížek, doufám, že si mě ještě pamatuješ, jsem ten zrzavý kocourek, kterého jste našli v motoru auta tam u vás. Mamka se furt nemůže dostat k tomu, aby ti napsala, tak jsem se rozhodl, že to udělám já sám.
Nejprve bych ti chtěl říct, že se mám báječně. Mamka s taťkou jsou na mě hodní, pěkně se se mnou mazlí, máme dobrý papání a každý večer konzervičku. Poslední dobou teda jen vylížu šťávičku a končím, ale třeba je to jen tím horkem, že nemám chuť a zase budu pěkně papat, až se ochladí.
Dál ti chci poděkovat za toho bezva kamaráda, kterého jste mi sem poslali. Je to uplně super kluk. Pořád si spolu hrajeme, kočkujeme se, on u toho sice občas piští, ale to určitě jen přehání. Neustále si navzájem čistíme kožíšky. To ke mně třeba Freddie přijde a já ho hned začnu olizovat. Někdy vedle sebe i spinkáme, namáčklí na sobě. Zkrátka se nenudíme a jsem moc rád, že ho tu mám. Představ si to, teto, už si troufnu na Anitru!:-) Sice se jí pořád bojím, ale už ji dokážu prohnat po bytě (ta kouká:-)) a jednou takhle v noci jsem se nudil, Fredďas si zrovna nechtěl hrát, tak jsem na ni pořád dorážel. Ležela u panči v pelechu a začala na mě syčet a prskat. Já jsem šel vždycky z jedné strany, pak z druhé strany a snažil se ji vyprovokovat ke hře. Ta vyváděla:-) Páníci nevěděli, jak mě odehnat, abych toho nechal, nedal jsem si říct. Pak přede mnou prchla pod stolek v ložnici, namáčkla se do rohu a prskala. A já furt na ni tlapkou. Bylo to děsná sranda:-)
Co bych ti ještě pověděl... Před návštěvama pořád prchám, ale Freddie je hrozně kamarádskej, až vlezlej. Představ si to, jsme na procházce na chodbě (vždycky když panča přijde dom, tak se tam nacpeme a chvilku to tam obhlížíme), najednou se naproti otevřou dveře, já okamžitě beru do zaječích a víš, co udělá Freddie? Normálně si to nakráčí přímo do toho bytu:D Kdyby ho panička nechytla, jde k nim na návštěvu. Já nechápu, kde bere tu odvahu.
Máme teď několik měsíců granulky, které nám moc chutnají a prý po nich máme hrozně lesklé kožíšky. Ne že by nás to nějak zajímalo:-) Ale panička je z nich hrozně nadšená a říkala, že už nám je nebude měnit. Jmenují se Gaubi natural a jsou bez obilnin, bobečky máme po nich taky pěkné.
Víš, co je mou strašně oblíbenou činností? Lovit kuličku z vlastních chlupů:D Páneček mi vždycky vyfurminátoruje kožich a z chloupků mi ušoulí kuličku. Miluju její lov:-) Jinak denně lovíme doma můry a další zvěrstvo, které se octne v našem revíru. Před pár dny jsme byli naprosto unešení z obří kudlanky, která si to trůnila na balkoně. Panča nám ji ale vzala a vyhodila, prý je jí toho tvorečka líto. Jinak při lovu jde všechno stranou. Anitra, věci na stole, záclona... Ehm, jaksi jsme si v ní udělali okýnko a teď jsme to okýnko vylepšili, že je až na zem. Aspoň pěkně vidíme ven :-)
Jo, málem bych zapomněl-Freddie aportuje kočkovadlo (takové to peříčko na tyčce) a s paničkou mají večer rituál, při kterém ona sedí v posteli a hází mu ho do předsíně, načež on jí ho nosí zpět. Já mám zase ranní rituálek, kdy se chodím tulit k paničce do pelíšku. Jsem šílený mazel, jak si někoho oblíbím, tak na něj nedám dopustit.
Tak snad je to všechno, co jsem ti chtěl říct. Všichni tě pozdravuj a posílám nějaké fotky, abys viděla, jak si u nás doma žijeme.
Ahoj tvůj Koblížek
Fotky zde.

20.12.2014
Dobrý den,
teď jsem si všimla, že už je to přes čtvrt roku, co jsem se neozvala! Tak to jdu napravit.
Kluci už jsou oba zdraví, brali pár dnů antibiotika, oba byli moc stateční. Po pár dnech příznaky zmizely, ale ještě nebyli úplně zdraví, takže brali tabletky asi 2 týdny. Teď už jsou všichni 3 zdraví:-) Tu dračí krev jsem v žádné lékárně ani zdravé výživě nesehnala a na internetu jsem našla jen lahvičky kolem 500 kč :/ No, hlavně že už jsou zdraví:-)
Jinak se u nás neděje nic zvláštního. Koblížek prohání Anitru a Anitra prohání Koblížka. Jen s tím rozdílem, že on u toho neskučí tak jak ona:) Občas ho chytne hravá a Freddie asi zrovna není v náladě, tak jde provokovat "chlupatou kouli", jak jí přítel říká. Ta se může vždycky zbláznit:D Třeba leží u mě v posteli, tak Koblí jde z jedné strany, ona začne syčet, načež skočí dolů, obejde postel a doráží na ni z druhé strany:) Ale je vidět, že mu jde jen o hru, snaží se ji vyprovokovat, aby ho prohnala po bytě (tak si to vysvětluju já). Už pochopil, že ona se nebrání, tak si na ni troufá. Občas už to i vypadá jak hra, jednou se tu proháněli všichni tři:)
Jinak Anitra jde občas packou i po Freddiem, ale toho to nechává naprosto chladnýho:-) To je neuvěřitelnej kocour, ho nerozhází snad vůbec nic. Je tak strašně hodnej a takovej dobrák. Koblížek je tak trochu podšívka, ale Freddíček je prostě zlatej. Občas mi sedává (nebo i lehává) na klíně, když sedím na gauči. Posílám fotku. Nechá si při tom drbat břicho. Koblížek zase chodí často ráno za mnou do postele a nastavuje hlavičku k mazlení. Freddie stále aportuje peříčko na tyčce. Jinak se Koblížek stále bojí cizích lidí, ale dost záleží na tom, kdo to je. Většinou se návštěvě ani neukáže, ale u některých osob (které jsou klidné a tiché) čeká asi 30 sekund než se běží schovat nebo při zahájení hry s Freddiem mu to nedá a vyleze. Je na něm úplně vidět, jak bojuje s tím, zda jít či nejít si hrát:D Přeci jenom, je tam pořád ten vetřelec.

7.10.2016
Zdravím celé osazenstvo Koček SOS,
po dlouhé době píšu s aktualitami, jak se daří Freddíkovi (u vás Cooper). Mám ho i s kočkou Anitrou v domečku se zahrádkou kousek za Brnem. Jsou moc spokojení. Freddík je miláček, mazel, neustále se motá pod nohama (už jsme se o něj hodněkrát přeraziliJ) a je strašně ukecaný. Nejradši si povídá s mým taťkou, tomu na všechno odpovídá mňoukáním. Rád zalehává křeslo před televizí. V 8 hodin dostávají večeři a před osmou se už oba potulují v kuchyni kolem mističek a čekají. Jak je Freddie hodnej, tak co se týče jídla, tak nezná bratra (ani sestru). Nekompromisně Anitru odstrčí (ona na jídle nijak nebazíruje, pro ni jsou důležitější hodnoty v jejím životě) a vyjede i její misku. Dostávají samozřejmě každý svou, ale ona většinou jenom čuchne a odejde. Taťka jí to proto schová nahoru na linku, že jí to dá později (to už si někdy i milostivě zobne), ale Freddie tu skrýš objevil a zdlábne i toJ Co se týče té kuchyňské linky-od začátku ho učím, že na linku nesmí a jsem opravdu důsledná, ale on tam stejně pořád leze. Nepočítám, že by mému „dolů“ nerozuměl, myslím, že je chytrý, ale asi to nepovažuje za důležité :-) Umí dokonce panáčkovat. Když mám v ruce nějakou dobrotu a řeknu mu „popros“, tak se skutečně postaví na zadní a zvedne pacičky. Je sladký. V noci se mnou spí v posteli, vždycky mi zalehne nohy. Ráno se chodí mazlit.
S Anitrou spolu vychází dobře, ona má občas ještě „pindy“, když projde kolem ní a kňučí a někdy ho sekne packou, ale on si z toho absolutně nic nedělá. Má ji rád a pořád by se o ni otírat nebo ji olizoval. Dokonce si od něj už několikrát nechala olíznout hlavu. Jinak se za poslední dobu hodně skamarádili, venku se spolu honí, ona za ním pořád chodí, je nerada sama.
Možná se ptáte, proč se nezmiňuji o Koblížkovi, kterého jsme si od vás před několika lety vzali. Nevím, jestli vám to Lucka říkala, Koblížek se nám 11.října loňského roku ztratil. Byli zvyklí chodit ven už přes tři čtvrtě roku a vždycky se vrátili, on tu osudnou neděli odešel na zahradu jako obvykle a už se zkrátka nevrátil. Chodívala jsem ho každý večer hledat, rozvěsila letáčky po okolí, psala na facebook vesnice, ptala se sousedů, volala na obecní policii, ale nebylo to nic platné. Koblížka už jsme nenašli. Jsem z toho hrozně nešťastná, byl to náš miláček. Bohužel to byla daň za to, že chodil na zahradu, kde to ale opravdu miloval. Chtěla jsem si pořídit další kočku, aby měl Freddie opravdového parťáka (Anitra je spíš sólistka), ale doma byli proti.
Sousedi si pořídili koťata, která chodí k nám na zahradu (protáhnou se pod plotem). Jedno z nich je úplný Freddíkův klon. Je to mourovatá kočička jménem Tlapička a má dokonce i stejnou povahu jako on, je strašně hodná, nechá se pomazlit a taky je naprosto splachovací a neodbytná, třeba když se nám snaží vecpat dovnitř do baráku. Nechceme ji tam pouštět, aby se kočky necítily ohrožené. I tak tam několikrát pronikla a tvářila se, jako by tam byla odjakživa. Tlapka si hned oblíbila Freddíka, všude ho následuje, leze za ním na strom. Freddie na ni nejdřív syčel, teď dělá jako že nic, jako by tam ani nebyla, ale věřím, že se brzy skamarádí. Občas k sobě přijdou a očuchávají si čumáčky. Druhý je Alex, ten je mohutný a docela dominantní. Normálně Freddíka zastrašuje a ten před ním prchá. Dělá si, sprosťák, nároky na naši zahradu, jako by to snad bylo jeho. Je ale krásnej, má nádherný huňatý zrzavo-bílý kožíšek. Chovat se moc nenechá, brble u toho a chce dolů. Tlapka je mnohem shovívavější. Zato je pořádně vlezlá, ucítí jídlo a nezbavíte se jí. Celý Freddík:D
Musím si na Freddieho postěžovat. Je to rváč a ptákožrout. Tak zaprvé se porval s místním kocourem, byl už večer, Freddie koukal skrz dveře ven na terasu a najednou začal hrozně vyvádět. Když jsme ho pustili ven, vrhl se na bílého kocoura, který tam byl. To byly zvuky! Freddie pištěl, syčel, ječel, no hrůza. Chlupy lítaly. Normálně se do něj pustil a on mu přitom vůbec nic neudělal! Já už jsem ho tady jednou viděla, asi rok zpátky a Freddie dělal to samý, byl jak u vytržení, začal škrabat na dveře a byl prostě k neudržení. Když jsem otevřela dveře, procpal se tam a pelášil za kocourem. On mu tehdy utekl a Freddie běžel za ním, takže jsem neviděla, co se stalo. Tentokrát se s ním teda porval a kocour utekl. Vůbec to nechápeme. Takový mírumilovný Freddíček, na kotě od sousedů si netroufne a teď tohle. Už se tu potkal se spoustou koček a většinou si jich nevšímal nebo jen opatrně syčel. Naštěstí mu nic není, našli jsme mu jen pár stroupků v kožíšku. No a před týdnem jsem přijela domů a Freddie měl v tlamě ptáka. Taťka se mu ho prý snažil vzít, že ještě ptáčka zachrání, ale on se nenechal. Vytrvale na všechny vrčel a svou kořist si střežil. Bylo mi ptáka líto, ale co už jsme mohli nadělat… Následně si s ním pořádně pohrál-nadhazoval si ho a přihrával tlapkama zpátky a zakončil to tím, že ho snědl! Celého. Nechal 3 peříčka. To jsem teda koukala. Jako bysme mu nedávali najíst! Všechny 3 kočky čekaly opodál, jako by doufaly, že na ně taky něco zbyde :D Alex mu ho chtěl vzít, ale neuspěl.
Posílám nějaké fotky. Hezký den, Jana

Další zprávy po příjezdu Dustyho:

4.11.2016
Dusty - Morty se má výborně.
Morty je úplně úžasnej! Jinak-jak jistě víš, další moje kočka se měla jmenovat Morten, takže už v autě říkám, že z Dustyho je Morty. Samozřejmě Tomáš mu nadále říká Dolfa, takže se obávám, že máme kocoura se dvěmi jmény :D Je fakt, že Adolf je drsňácký, ale na druhou stranu mi to přijde moc nacistický :D Chudák Mortýsek skoro celou cestu promňoukal, hlavně na začátku, pak se trochu zklidnil, jen když jsme přidali na 100, tak zas spustil:D Jak pronikavý hlásek má, víš, takže to bylo trochu o nervy :D Ale zvládli jsme to.
Doma jsme postavili přepravku do malého pokojíku, který jsem mu chtěla vyhradit, než si zvykne. Milý Morty hned vylezl a s úpěnlivým mňoukáním se začal promenádovat po bytě. Freddie s Anitrou nás přišli přivítat jako obvykle, nejdřív se nevšimli, že je něco v nepořádku. Pak Mortyho zmerčili a uplně ztuhli. Freddie chudák zalezl pod gauč a skoro celý večer se tam schovával. Anitra byla nad věcí a to doslova-vylezla si nahoru na škrabadlo a odtam to kontrolovala. Mortýsek chvílemi úplně kvílel, když jsme k němu přišli a pohladili ho, začal vrnět a zklidnil se. Měla jsem strach, jak dlouho si bude zvykat a mám pocit, že to bylo zbytečné:D Chová se u nás jak doma. Sice ještě všechno prozkoumává, ale je úplně v pohodě. Večer jsem jim nachystala jako vždy večeři, doufala jsem, že aspoň to Freddíčka obměkčí, ale nic ..  Potom teda vylezl zpod gauče a šel se kouknout do kuchyně, ale nevzal si. Anitra tam šla několikrát, ale pro ni není jídlo tak důležité :D Jinak každý večer oba dva čekají a vymňoukávají. Zbytek večera byl Morťas schovanej v zadním pokoji a kupodivu byl potichu. Pak jsme zalezli do postele a asi za čtvrt hodiny přišel za náma. Lísal se, otíral, mazlil, vrněl jak motůrek. Na něho stačí sáhnout a hned má nastartováno. Je prostě zlatíčko ..
S Freddiem na sebe syčí a vrčí, Morťas před ním teda couvá, což je dobře, aspoň se nesnaží mít nad ním navrch. Věřím, že to bude bez problémů. Anitra kvičí, ale ona už taková je. Celkově to moc neřeší.

5.11.2016
Lucko, mám skvělé zprávy!
Freddíček několikrát olízl Mortýskovi (Dustymu) hlavičku! Takže asi nebude trvat dlouho a budou spolu řádit ... Teď tady blbne s myšičkou :-) Slaďoušek malej. Už se těším na mazlení v posteli. Jinak celý večer tady byli všichni 3 se mnou v kuchyni. Morty mi ležel na stole a opíral se mi o ruku, Anitra chrněla na židli a Freddie na topení, pohodička.

3.12.2016
Nové fotky v albu.

20.7.2017
Čau teto!
Zdraví tě Morty Dusty s celou bandou kočičáků, tedy mým "bráchou" Freddiem Cooperem, "ségrou" Anitrou, "sestřenkou" Sisi a příležitostnými sousedy Alexkem a Tlapinkou.
Určitě si na mě vzpomínáš, jsem ten malinký černobílý kocourek, kterého jste se sourozenci našli na smeťáku. No, přiznám se, že si na ty doby už moc nepamatuji, ale mamka mi to občas připomíná. U vás jste mi říkali Dusty. Teď na mě volají Morty nebo Dolfíku, netuším proč. Ale vůbec mi to nevadí, z ničeho si nic totiž nedělám. Jsem věčně spokojený, i když trochu uřvaný kluk. Všechno komentuji. Například pokud není plná mistička, dám to patřičně najevo. Taky poslušně zdravím páníky když přijdou domů. Jsem slušně vychovaný, no ne?
Takže, jak jistě víš, bydlím s načechranou kočkou Anitrou, která mě adoptovala jako svého bráchu. Docela čučím, protože Freddík mě varoval, ať se k ní moc nepřibližuju, že je pěkně vostrá. Neříkám, že je na mě vždycky hodná, občas se nechce kočkovat, když na ni skočím...počkat... vlastně nikdy se nechce kočkovat, když na ni skočím, ale to je jedno. Ale z nějakého neznámého důvodu jsme si padli do oka a často spinkáme někde poblíž sebe, ne-li přímo vedle sebe. Ona je trochu odtažitá, když za ní přijdu a mrsknu sebou na její měkkoučký kožich, naštvaně se zvedne a odkráčí. Jeden čas jsem toho zneužíval, abych si zabral její polštářek v posteli, hihihi. No zkrátka se máme rádi, často se honíme po bytě, ona se sice tváří jako vznešená dáma, ale přitom se umí rozdovádit jak malá holka. Představ si, dokonce mi několikrát olízla hlavu! Freddíček úplně čučel. No tak původně si mě vzali, abych mu dělal parťáka a hrál si s ním a on si nějak hrát nechce, když po něm skočím, tak za chvíli piští a uteče. Nevím, co mu je. Jako spinkáme vedle sebe, já jsem strašnej kamoš s každým, takže moc rád někoho zalehávám. On z toho sice nemá extra radost, ale chvilku to vydrží. Posílám fotodokumentaci. Když k němu přijdu, tak mně začne umývat kožíšek. Ale nějak víc se se mnou nebaví. Jsem nerad sám, pořád musím u někoho ležet, co kdyby mě ve spánku někdo ukradl? ...
... Musím ti ukázat jaký máme parádní posezení na balkoně. Páníci ho celý zasíťovali, takže teď klidně v noci můžem vysedávat na bedně a pozorovat ruch kolem. Já jsem si to ještě vylepšil-vylezu vždycky přes truhlíky, odrazím se od sudu s vínem a hopsnu na zábradlí (samozřejmě zevnitř, pořád je tam ta protivná síť). Potom se snažím balancovat na zábradlí než mě ta síť zase vcucne dovnitř. Vidět to můžeš na fotkách. Jsem to ale šikula. Ti dva se o nic takového nepokouší, nejsou vůbec dobrodruhové.
Pac a pusu kocour Morten alias Dusty

5.1.2024
Mám od vás kocourka Freddieho (u vás Cooper), kocourka Mortyho (u vás Dusty) a Milouška (Fanoušek) a rodiče mají kočku Sisi (Johanka).
Všichni se mají dobře, vychází spolu až na Mortyho, který moc nemusí Milouška, když jsem Milouška pořizovala, tak Morty byl ztracený a pak jsem ho za měsíc našla, takže ho nikdy nepřijal, protože nepatřil do jeho "smečky". Občas ho prohání, ale už zřídka. Spíš když se nudí. Jinak jsou to ohromní mazlíci, Morty je malý upištění mimino, nechá se nosit v náruči nebo na rameni, spává na mně. Freddie je za poslední asi 2 roky taky velice mazlivý, úplně si to užívá. Taky je docela ukecaný. Jsou velcí kamarádi s Mortym, spinkají spolu, hrajou si a umývají se, hlavně teda Freddie Mortyho, je to takovej taťka. Morty k němu třeba přijde, jednou ho olízne a pak nastaví hlavu a nechá se umývat. :-) Miloušek je mazlík, ale často je dost dramatický. Vyvádí jako by ho na nože brali a přitom se mu nic neděje. Má rád ledový kafe, buchty a sýrové tousty. Samozřejmě ho tím nekrmíme, jen jsme mu dali čuchnout, že to fakt není nic, co by mu chutnalo a on se do toho pustil. :D Miluje válení na zemi a hraní mrtvoly. Odkoukaly to od něho ostatní kočky a vyjma Mortyho se tak všichni vyvalujou. Vždycky vtipkujeme, že jestli ho někdo neodklidí, tak začne smrdět. :-)
Sisi je pořád netýkavka, chvilku se nechá podrbat, ale pak syčí. Už ji takovou bereme. Chlapy celkem strpí, ale ženský moc ne. Je to taková nevyrovnaná ženská. Je taky celkem cvalík. Začali jsme jí říkat těstíčko s nožičkama. Jednou šli rodiče spát a ona ležela uprostřed peřiny, tak táta vzal peřinu a začal jí zvedat a ona se kutálela a vypadala jak velké těstíčko s nožičkama. :-) Nějak se to chytlo a už jí tak říkáme. Pak ještě kobra, protože syčí.
Před měsícem nás postihla smutná událost, naše 16,5 letá kočička Anitra nás opustila. Bydlela u rodičů se Sisinkou. Jsme z toho nešťastní, byla to úžasná kočka, moc hodná. Byla to moje první kočka, byla tu se mnou půlku mého života. Se Sisi na sebe byly docela fixované, měly se rády. Umřela na selhání ledvin. Posílám fotku, byla to bílá ragdollka.
Posílám nějaké fotky, nejsou úplně kvalitní, jsou z mobilu, ale aspoň pro představu, jak se naše kočky mají. Černobílý je Morty, zrzavý Miloušek, mourek Freddie, Sisi je taky mourovatá - na sušičce a na zem, tady jasně vidíte, proč jí říkáme těstíčko. :-)
Mějte se moc fajn. Zdraví Jana

Fotky zde.