Kocour, kastrovaný, nar. cca 2012

Maxmilián je britský, kastrovaný kocour, který byl nalezen zraněný - se zlomenou pánví v Dubňanech. Více o celém případu zde. Maxmilián se u nás zotavuje, odpočívá a pomaličku trénuje chůzi - levá zadní nožka ho neposlouchá. 9.11.2015 - Dostali jsme za úkol nožku štípat, masírovat, aby probíhalo dráždění nervu a Maxík prostě musí trénovat, aby se obnovila citlivost. A tu se objevil problém: Max je LENOCH!
Maxmilián se celý den válí na pravém boku, poté na levém a nakonec na zádech :-D Je to jeho zamilovaná činnost, ze které se nechá málokdy vyrušit a když to spojíme s nedostatkem našeho času, není to u nás pro Maxíka nejlepší. Hledáme pro něj domov, kde by se mu měli čas věnovat  a pomocí hry Maxmiliána provokovali k pohybu. Vážnému zájemci sdělíme podrobnější informace. 5.12.2015 byl Maxmilián umístěn do Prahy, do bytu ke třem kočkám. Nová majitelka má zkušenosti a bude se Maxíkovi náležitě věnovat.

Další fotky zde.

Maxmilián byl adoptován na dálku, jeho adoptivní rodinou byli Markéta a Míša z Hodonína. Děkujeme!

Zprávy z nového domova:

5.12.2015
SMS zpráva:
Dobrý večer,
tak jsme doma. Max to neustál a před Prahou udělal nadílku. Teď se po očistě myje, prozkoumává byt a lákají ho výšky :-) Písneme zítra.
L.

6.12.2015
Dobrý večer,
posíláme zprávy od Maxíka, kterého jsme si včera večer dovezli. Cesta byla OK, jen chudák Max vždycky, když začala "skákací dálnice", mňoukal, držela jsem kovová dvířka od přepravky, aby nedrncala, ale D1 je prostě šílená, takže u Prahy jsem měla ruku už úplně vykroucenou. Maxík to navíc před Prahou neudržel a my jsme se sice s mužem snažili dýchat póry, ale jogíni opravdu nejsme. Nicméně jsme šťastně dorazili, zasmradili celý dům (což si někteří sousedi stejně zaslouží...) a zkusili Maxe dát do vany. Ten se ovšem nedal, takže jsem ho otírala mokrými ubrousky v umyvadle, zatímco manžel likvidoval tu nadílku. Nakonec jsme začali seznamovat smečku (máme 3 černoušky - Tessi, Sheylu a Melichara). Všichni 3 už přes týden vědí, že přijede kámoš, takže snad jim podvědomí napovědělo, že to je on. Oproti všem je Maxmilián opravdový obr. To ale nejmenší bezocasé Tesce rozhodně nevadilo. Maxe přijala stoicky s tím, že zřejmě od něj žádné nebezpečí nehrozí, i když je 3x větší. Sheyla si jednou zasyčela, když se šel Max seznamovat. Ten to pochopil a naši kočičí babičku nechal být s tím, že seznámení nechá na později. Paradoxně nejnervóznější byl Melichar (normálně největší přítel všech), který se uklidil do skříně, odmítal na sebe nechat sáhnout a nervózně běhal po bytě tak, aby se s Maxem pokud možno ani neviděli.
Maxík postupně očuchal nejdůležitější body, prohlédl si výškově významné body a pak se vyšplhal bez větších problémů na škrabadlo, uvelebil se v nejvyšším pelechu a meditoval před staroslovanskou ikonou. Viz foto.
Pro Melichara vždy pořizujeme nejrůznější krabice, tu stávající pak Maxík vyzkoušel také. Viz foto.
Navečeřel se sám, ostatní - krom Tesky - trucovali.
Noc proběhla zcela klidně. Až před 7.00 Max ohlásil, že zmírá hlady a ty poloprázdné misky jsou v podstatě prázdné. Přemluvila jsem ho, že je ještě brzy, nechal se a v klidu se nasnídal za 20 minut.
Pak jsme se s mužem odebrali do kostela - byli pryč cca 1,5 hod. Když jsme přišli, u dveří nás vítali všichni 4. Pochopitelně jsme měli radost, i když Melichar se Sheylou se tvářili, že krom černé trojky tam nikdo další není.
Pak už to bylo vlastně úplně v pohodě. Odpoledne jsme šli nakrmit toulavky - pryč jsme byli cca 1 hod. Po návratu vše OK.
Kvečeru si Max vyskočil mezi nás na gauč, nejdřív se připlácl ke mně, vrněl a nechal si lehce masírovat nožku a záda. Pak se připlácl k manželovi. Viz foto.
Večeře proběhla téměř idylicky. Vic foto.
Věříme, že vše bude bezvadné. Maxík je skoro jako pejsek, nesmírně mazlivý, milý, laskavý, klidný. Kde může, tak sebou plácne a pozoruje. Oddaně hledí, co právě děláme.
A abych nezapomněla, přes poledne bylo krásně, slunce v oknech, tak jsme otevřeli a Teska s Sheylou se šli teplíčkovat, Max se k nim přidal. Sheyla nejřív nechápala, ale pak si asi řekla, že místa na okně je dost, tak co by se neslunili všichni tři. Melichar byl ještě trochu nervózní, tak se šel vyvalovat na druhé okno.
Tož to je prozatím vše. Další zprávy podáme později. Zítra je prubířský den, já jedu na služebku do Budějovic a manžel má pracovně velmi tíživý den, takže domů dorazíme někdy před půlnocí. Uvidíme, co bude, ale věříme, že nic zvláštního a že nás zase přivítají všichni 4 kočičí kamarádi.
S pozdravy z pražských Petřin
Rita a Pat

8.12.2015
Dobry den,
tak vcerejsek dopadl nad ocekavani dobre. Kdyz jsme oba dorazili, otevreli hlavni dvere, vitaci komando v cele s Melicharem a Maxem (!) po boku uz cekalo za dvermi. Sice jsme vyslechli, ze zmira hlady, ale asi je stejne chapavy jako ti ostatni, protoze jsme jen kratce ysvetlili, ze vse bude, jen vydrzet, az vycistime zachody, vyvetrame, nandame, tak klid. Vsichni uz jedli krasne jeden vedle druheho. Max je fakt desne chapavy, protoze mu staci jen lehce vysvetlit, ze "neboj, jidla je plna skrin a lednice, za par minut se serviruje", a on prestane mnoukat, bud si lehne pobliz nebo jde jinam, ale je fakt uplne v klidu. Urcite na to ma vliv manzel, protoze on je desny klidas a kocky to z nej citi. Sheyla se uz dokonce o Maxe otirala, kdyz taky simulovala smrt hlady...
Po jidle si Max vetsinou bud vyleze do nejvyssiho peisku na skrabadle, kde se umeje, a pak jde na okno a pozoruje ptaky.
Zjisitli jsme, ze kdyz sedime na pohovce a lehce poplacame vedle sebe a zavolame Maxika, je jak pejsek, pribehne a sup vedle nas a uz se musi hladit a drbat a lehce masirovat nozka a prede jak o zivot :-)
Zbytek smecky zda se ho akceptoval bez vetsiho stresu. Muze se jeste leccos objevit, kdovi, co ma chudak za sebou, ale verime, ze to zadna tragedie nebude, povahove je neuveritelne mily, nechapeme, ze se ho davno nekdo neujal, je to proste zlatous.
Prejeme pekny tyden
Rita a Pat

9.12.2015
Zdravim, uz nebudu zdrzovat, jen posilam ne prilis kvalitni fotku (mobil) ze vcerejsiho vecera. S muzem jsme se chystali na dnesni prezentaci knihy, kterou jsme dali spolecne dohromady ...
Maxik prisel k posteli a poprosil, ze by rad nahoru, tak jsme mu splnili asi velky sen, nebot si postele uzival opravdu velice velmi. Sokonce ani Tesce to moc nevadilo. Sheyla to taky zvladla. Melichar radeji jen pozoroval, ale prisel se pomazlit taky :-)
Hezky den
Rita a Pat

14.12.2015
Dobry den,
drzte Maxikovi palce, ve ct. vecer jedeme za MVDr. Bostickou do Vetcentra Stodulky, aby mrknul na Maxikovo oko a vymyslelo se, co dal, ocko zlobi.
Jinak se ma Max asi hodne dobre, nijak si nestezuje, krome hlasitych projevu tykajicich se jidla. Sheyla, ktera u nas byla "zpevacka", kdyz slo o jidlo, zjistila, ze ma mnohem silnejsi konkurenci, ktera z nas muze nejakou namku vytahnout i behem dne, tak toho pekne zneuziva :-)
A jinak Max se zda byt neuveritelny mazel, jeste jsme takovou kocku nemeli ani ja, ani manzel. Max by se nekdy uplne umazlil. Zjistil, ze Tesska miluje vecerni posezeni na posteli, idealne na panickovi, tak si zjistil, jak se na postel dostane tak, aby nemusel prosit o vyzvednuti. Kdyz jsme o vikendu pracovali, Maxovi se to taky zalibilo a delal mi milou gaucovou spolecnost - hral mi nozky. Mame pocit, ze dovede vyprodukovat mnohem vic tepla nez ostatni kocicaci, taky se chodi "chladit" na dlazdice do kuchyne. A to doma zadny parak nepestujeme.
Posilame opet par ne prilis kvalitnich fotek (mobil) a vsichni zdravime.
Rita + Pat + smecka

18.12.2015
Dobry den Lucie,
tak jsme to vcera zvladli, MVDr. Bosticka i sestricka byli z Maxika nadseni. Spolupracoval, i kdyz bylo videt, ze se mu to rozkapavani a prohlidka nelibi. Ma poskozena i vnitrni vicka oka, oko by se sice dalo pry nejak lecit, ale nikdy by na ne nevidel dobre, jen kouskem, navic ta poskozena vicka by ho tyrala porad. Takze mame termin na 26.12. vecer. Bude mu vyjmuto oko a misto zasite. Chteli jsme co nejdriv, abychom s Maxem mohli byt doma, tak se to snad nejak zvladne, do 3.1. jsme doma.
Vecer bude operace - cca 1-1,5 hod. - dostane limec na 10 dnu, uvidime, jak to bude zvladat. Uz jsem mela nekolik kocouru, kteri limec proste nesnesli, ale zadne stehy si netahali, tak to nejak musime vypozorovat.
Maxik byl skvely, doma dostal bastu (vazi ted 4,8 kg) a na panickovi odlezel zbytek vecera. Ma nadherny kozich, ale jeste skvelejsi povahu, je to proste His Majesty.
Ani ja (depozitovala jsem nekolik let), ani manzel, jehoz rodina v Irsku zila na kraji mesta, kam lide vetsinou odkladali "nepotrebna" zvirata, a jeho maminka se jich ujimala, tedy meli doma vzdy kolem 10 kocek, psu, kachen, ruznych ptaku, kraliku a hlodavcu..., jsme zatim za sve kariery nezazili tak desne klidneho a rozumneho kocoura. To, jak se na nem lide podepsali, je neuveritelne. A jeste neuveritelnejsi je, ze on stale lidem veri a je proste ZLATOUS!!!
Jinak, co se tyce hrani, tak Maxik ma rad - stejne jako Melichar - brcka, krabice nejruznejsich velikosti, zboznuje vecerni posezeni v posteli pred usnutim, mazlikovani vseho druhu, proste takovou tu domaci pohodu. Melichar uz mu nekolikrat olizal hlavicku, Sheila uz davno nema problem se o Maxika otirat, Tessi ho jeste bere jako jakousi zvlastni velkou kulicku, ale neohrozujici, tedy celkem v pohode, klidne se v posteli podeli o panicky. Max odpociva na me, Tessi na manzelovi ;-)
Zjistili jsme, ze Max hrozne rad chodi do vany pote, co se osprchujeme, a vylizava vodu :-O
Taky jako jediny pochopil, k cemu je skrabaci "vlnovka" z kartonu, kterou zatim ostatni kocky vyuzivaly jen k lezeni.
Nechutna mu syrove maso, ale nejruznejsi namky to ano, ale neni loudil. Ozve se, jen kdyz je opravdu miska prazdna (dle jeho predstav). Ze by sedaval u misek a vyl, ze ma hlad, to ne. Je to dustojny medvidek.
S pozdravy
Rita LK

26.12.2015
Dobry vecer, Lucie,
tak jsme z operace doma. Max se rovnou z prepravky vrhl k jidelnimu koutu, kde nic nenasel, tak si tam lehl a po drahnou dobu hypnotizoval skrinku s jidlem. Ostatni behali kolem s tim, ze tohle je uz ale fakt extrem, nejist temer 24 hod...
Zavadeni kanyly byl boj, muz ma ruce porvane, Max byl v razi. 3.ledna jde vyndani stehu, tak doufame, ze vse bude OK. Max dostal prezdivku Maxipirat, vypada fakt strasne, ale az se to uzdravi, verime, ze se mu ulevi. Zitra poslu nejakou fotku.
Jinak s Melisem uz Max podnika nocni hlasite honicky, kdy soutezi, kdo koho probudi driv. Ted si akorat Maxik hraje s brckem a plastovym pruhem, jakoby se nechumelilo:-O
Dobrou noc
Rita LK

4.1.2016
Dobry den,
posilame par info od Maxipirata, kteremu mely byt vcera vyndany stehy, ale protoze mel ocisko velike a ranky lehnce zmokvaly, pojedeme na vyndani az tnehle patek.
Maxik je zlatous, i kdyz uz od nej mame oba + doktor i sestry pekne orvane ruce - brani se usilovne. Vcera jsme jeli na kontrolu, doktor mu ocistil strupiky, Maxika jsme museli zabalit do rucniku, tak moc nas vsechny nenavidel... Po ocisteni doslova skocil do otevrene prepravky :-O
Kdyz jsme se vratili, tvaril se tak, ze to bylo horsi nez samotna operace, zdlabl misku a odpadl na postel, kde do noci tvrde spal - opravdu tak tvrde, ze jsme ho pri rozestylani postele museli vzit a odnest na gauc, ani oko pri tom neotevrel...
S Melicharem se pekne prohaneji, Max obcas vystartuje na Sheilu, ktera ovsem byla jedina, ktera za nim vcera prisla a hlidala ho na posteli. Jednou jsme ho pristihli, jak se tak neuctive diva na Tessinku, ze ta chudak se uplne stahla, coz je tedy novinka, nebot ona dosud byla sefkou smecky!
Pres nektera vyhrazovani se a vymezovani se je vse v pohode. Maxik se ma bajecne, miluje hlazeni, pusinkovani, mazleni, teplicko, mekoucko, o jidlo si uz rika jen obcas, brzy mu doslo, ze jidla bude vzdycky dost a nemusi se strachovat, ze by stradal.
S pozdravy
Rita a Pat

18.1.2016
Zdravime do Hodonina a posilame par novych info o Maxovi.
Pred vice nez tydnem mu vyndali stehy z ocka, vse vypada uplne v poradku.
Nicmene Maxipirat se zacina dost necekane projevovat coby utocnik na prvni funkcni pozici. Ze prohani Melichara, to neni na skodu ani pro jednoho, ale funkcne a asi i vekove nejstarsi Tessinka zaziva perne chvilky, je to malicka bezocasa kocicka, ktera si prosla peklem, ale mame ji nejdele a je to jaksi nekorunovana hlava smecky - tedy az po mne (aspon se o to snazim). Max nabyl dojmu, ze kdyz se mu ted tak skvele ulevilo, tak by se mohl stat jednookym kralem a Tessku degradovat, coz vyvolava silne vasne. Zjistili jsme, ze o vikendu je vse v pohode, protoze jsme doma a Max reaguje na lidskou pritomnost velice dobre. Potrebuje "svuj cas s panicky", a pak je v klidu. Viz vcerejsi odpoledne v priloze :-) Behem tydne je to ovsem vypjate, takze se uvidi, jak se situace bude vyvijet. V patek jsme zcela racionalne uvazovali o tom, ze by Max mel mozna jit bydlet k nekomu, kde by byl sam se svym clovekem (ale ne s nekym, kdo chodi do prace), nebo s moznosti chodit ven. Pak pres vikend to bylo zas temer idylicke, tak jsme zvedavi, co bude dnes vecer, ja se jeste doma stavim po praci, pak jdeme na koncert, zitra mame divadlo hned po praci, ve str. mam sbor, ve ct. cviceni...
Doufame, ze kdyz si s Maxem budeme kazdy vecer dostatecne hrat - nezkoli-li nas unava -, tak by to mohlo byt OK. Nebo se proste role vymeni... Uvidime.
Pekny tyden prejeme!
Rita a Pat

Naše odpověď:
Maxmilián je pravděpodobně velmi dominantní a chce mít svého člověka jen a jen pro sebe a odhání svou kočičí konkurenci. Každopádně, kdyby tomu tak bylo i nadále, musí se mu hledat jiný domov. Tohle Vašim kočkám dělat nemůže. Pokud se tak rozhodnete, dali bychom ho zpátky na stránky i na FB a hledali domov pro jedináčka.

19.1.2016
Dobry den Lucie,
obavam se, ze asi budeme muset pro Maxe hledat novy domov, kde by byl jedinackem a hlavne s nekym, pak by byl idealni byt, kde by mel pozornost, k domku si myslim, ze to neni nejlepsi, ta zadni noha rozhodne neni uplne v pohode, takze kdyby ho nekdo prohnal (pes napr.), tak mu neutece a byl by prusvih.
Kdyz dlouho lezi, coz dela nejradsi ze vseho (zabral si pohovku - celou!), a pak vstane, vypada jak "opilec", trochu se kymaci, nez se zrejme nozka rozchodi. Snazim se mu ji ruzne masirovat, ale velice velmi se mu to nelibi, dovede se pekne ohnat. Nejlepsi je pohyb, honeni, babrle, chytani mysek, micku, spuntu...
Vcera bylo zase dusno, vecer jsem si s nim do pulnoci hrala, ale ten hajzlik si pak sednul za dvere a cihal a kdokoli z kocek se chtel jit napit ci na zachod, tak po nem vystartoval. Ale fakt hnusne. Neni to hrave, on ma proste radost, kdyz na nekoho muze ze zalohy napadnout - to me dost nervuje. Melichar mu zdrhne a vyskoci nekam nahoru, kam za nim Max nemuze, Sheila nejradsi spi ve skrini, takze tam k tomu dochazi jen malokdy, navic Max zrejme Sheilu povazuje za nejake menecenne stvoreni, ktere mu nestoji za rec (navic je Sheila sluzebne jen o 1 latku pred nim). Nejhur je na tom Tessi, je malicka, kdyby Max chtel, da si ji k veceri. A on treba na ni civi, normalne ji terorizuje pohledem, a pak si ji jde vychutnat, zazene do kouta a jde ji namlatit. To pak zasahujeme, jenze jen kdyz jsme doma... A ten hajzlik to vi, okamzite se stahne a prikrci a vi uplne presne, ze dela neco, co nema a co nas dost nervuje.
Je to pan princ, ktery chudak prosel asi dost krutou skolou hned na pocatku zivota a asi si zvykl se s nikym nemazlit. Nevim, jestli se to da jeste nejak ovlivnit. Obavam se, ze moc ne.
Pritom to dovede byt neuveritelny mazel. Vleze na vas, pusinkuje, mazlinkuje, to si fakt uziva. Je to takovy rozporuplny kocicak.
Jen si neumim predstavit, ze treba na vikend (nerku-li na dovolenou) odjedeme a i kdyz mamka bude chodit 1x denne krmit, tak to bude katastrofa.
Achjo, mrzi me to, ale trapit sebe i kocky nema smysl.
Zkusim Maxe nejak apartne nafotit, aby tim svym kremovym kukucem zaujal, a poslu fotky.
Pekny den a zdravim vsechny kocicaky!
Rita

26.1.2016
Dobry den Lucie,
davam dohromady info a fotky k Maxikovi. Situace se bohuzel nelepsi, meli jsme s muzem dlouhou debatu na tema: nechat si Maxe ci mu hledat domov. Manzel by si ho nejradeji nechal, ale uz i jemu po tomhle vikendu doslo, ze pro Maxe bude nejlepsi, kdyz bude bydlet nekde, kde bude zvireci jedinacek. Tessi a Melichar v podstate ziji ve skrini, boji se jit i na zachod, protoze ten trouba Max tam na ne ciha a nenecha je na pokoji. Kdyz je jidlo, je to OK, pak chvili siesta taky, ale jak se princ Max vyspi, nejradeji by radil. A skutecne mu nedela dobre suchy panelakovy byt. Doufam, ze do patku dam dohromady textik i fotky, Max vypada ted moc krasne, jak mu zarusta jizva. Uz 2x jsem ho vzali "na prochazku" v ksirach, ale to se mu nelibi, boji se a pak je stres, tak to nebudeme lamat pres koleno.
Manzel si s nim kazdy vecer hraje, ale je to dost vysilujici, je videt, ze kocour je jeste mlady, potrebuje interakci, zabavu, behani, honeni, kdyz ven, tak ven, kdyz na posteli, tak na posteli, ale rozhodne kralovat sám.
S pozdravy
Rita

29.1.2016
Max je fakt princ.
Dala jsem dohromady takovy textik, mrknete na to, jestli je to OK, popr. doplnte, vyskrtnete...
A posilam par fotek, jeste nejake pekne snad udelam.
Maxikovi se krasne hoji ta jizva, uz neni skoro videt. Kdyz si hraje, clovek by nerekl, ze ma jen 1 oko, ma neuveritelny postreh.
Bohuzel, situace je napjata, vcera Melis ani neprisel vitat, byl schovany v koute a klepal se jak osika. Zato Max si vykracoval jako pan kral...
S pozdravy
Rita, Pat a smecka

Maxmilián hledá domov!
Vloni, na začátku října se k nám Max dostal z Dubňan, kde byl krmen jako kočičí bezdomovec, ale byl nalezen zraněný, pravděpodobně po srážce autem. Je to kastrovaný britský kocour, barva lila. Měl zlámanou pánev, jednu nohu tahal za sebou. Zřejmě se ho snažil někdo zastřelit, u páteře má diabolku, oko vystřelené vzduchovkou. Kocourek dostal jméno Maxmilián, což se na jeho výraznou královskou povahu opravdu hodí.
O dva měsíce pozděli byl Max umístěn do Prahy, do bytu ke třem dalším kočkám. Podstoupil operaci oka, které mu bylo vyjmuto a Maxíkovi se velice ulevilo. Všechno proběhlo bezvadně a Max si náramně užil Vánoce v teplíčku a s lidmi. Poraněnou nohu už za sebou netahá, už se dovede i podrbat, umí skvěle běhat. Jen když delší dobu leží, tak pak se tak trochu kolíbá, než se rozchodí.
Po více než měsíci, když se Max zabydlel, však noví majitelé zjistili, že je velmi dominantní, nesnese se s dalšími kočkami, které dovede dost prohánět, útočit na ně a napadat je. Jejich původní tři kočky jsou ve velkém stresu, většinu dne schované ve skříni a bojí se jít i na záchod!
Ale s lidmi je úplně báječný, chodí rád na klín, mazlí se a přede, hraje si, pusinkuje, někdy blahem olizuje ruce či tvář. Maxmilián je neuvěřitelně chytrý, krásný, veliký kocour, který má úžasně kvalitní srst (téměř vůbec nelíná, má rád i občasné kartáčování).
Také se mu nelíbí v malém panelovém bytě, kde je na něj zřejmě příliš teplo a sucho, nejraději sedává na parapetu či pod oknem s mikroventilací. Také rád z otevřeného okna pozoruje ptáky a lidi.
Když je sám s lidmi, je úplně zlatý, miluje lidskou společnost, nikdy (kromě návštěv u veterináře) nevytáhne drápy – ty si nechává stříhat štípátkem na nehty, užívá si té péče. Když přijde návštěva, je to ten nejspolečenštější princ, kterého každý obdivuje a on si tu pozornost také umí vychutnat. Nemá moc rád, když ho někdo bere do náruče, sám si přijde pro mazlení – a to je často.
Maxmilián je asi 3letý čistokrevný britský kocour a přesto ve svém krátkém kočičím životě zažil mnoho špatného. Byl zřejmě vyhozen a musel se ve svém mladém věku dost protloukat, takže se naučil se s životem příliš nemazlit. Možná byl i sebrán mámě dřív, než se má, a proto se snaží být vždycky první a nejdůležitější. Své páníčky chce mít prostě pro sebe.
Je ideální k lidem, kteří nebudou mít jiná zvířata (je možné, že pes by nevadil), budou se mu věnovat, protože je to ještě mladý kocour, který potřebuje trochu výchovy. Je extrémně inteligentní, takže chápe velice dobře pravidla, že třeba na kuchyňský stůl se nesmí. Rád si hraje, ale také moc rád spí, miluje krabice všech možných tvarů, kočičí tunely, myšky, bábrlata, míčky…
Potřebuje prostor – není to kocour do malého bytu, ale buď velkého bytu, nebo do domu se zahradou, kde by měl neustálý přístup dovnitř. Poraněná páteř zanechala následky na jeho levé zadní tlapce, která se sice neustále zlepšuje, používá ji už téměř normálně, ale je na ni opatrný. Před nebezpečím by asi neutekl. Ale bude-li mít dostatek pohybu a zábavy, pak by se mohl stát velkým kočičím princem, který bude rád lítat po schodech, hledat schovávačky a užívat si kočičího života, ve kterém toho zatím moc dobrého nepoznal.

1.2.2016
Od patku se nam ted o vikendu zda, ze veci se obraceji k lepsimu - nechci to zakriknout, je pondeli a kdovi, co zas bude, az prijdeme vecer, ale vazne mame dojem, ze se karta obraci.
... Manzel veri, ze se to zklidni, ja jsem trochu skepticka, ale musim uznat, ze vikend byl mnohem lepsi nez predchozi tyden. Max dokonce spal na posteli s Teskou, kterou jeste pred par dny prohanel a zahanel do kouta. Melis po nem dokonce slapal, kdyz Max zustal zastlany v perinach, a Max to nechal byt... Tak snad se blyska na casy!
Moc zdravime!
Rita, Pat a cela smecka

11.4.2016
Max porad terorizuje. Pani Vackova pred Velikonocemi psala, ze doufa, ze rekonstrukce snad bude hotova do 25.4., ale nevim, uz jsme trochu rezignovani... Jsme ted uplne vyrizeni kvuli praci a dalsim rodinnym potizim, nervy mame oba nadranc.
Max se nezmeni, to je jista vec. Tesska je opravdu terorizovana nejvic, je mi ji lito, chuderky, Max je neuveritelne vynalezavy co se tyce tyrani ostatnich. Necekala bych, ze je neceho takoveho schopen. Cihat za rohem, startovat, napadat, zahanet do kouta a pak ji psychicky terorizovat s tim, ze nekdy dojde k fyzic. nasili, nekdy zase ne. Ona ubozacka nevi na cem je. V podstate zije na knihovne, kam jedine ten obr nemuze.
Obavam se, ze bude tyrat i Vackovych psa, zvlast je-li mirumilovny, coz pry je :-(
Musime to vydrzet, to se neda svitit, ale je to nekdy dost desny boj, protoze resit v prubehu noci Maxovy vystrelky je nekdy fakt na prasky. Mne rozkousal plastovy pantofle. Musi se drzet zkratka i s jidlem, zacal se cpat jako sileny, dokonce i zvracel. A pak je nastvany, tak jako stene kouse moje trepky.
Byla jsem s nim na veterine po Velikonocich, protoze mu zacalo silene smrdet z pusy. Zuby a dasne jsou v poradku, ten pach jako by sel z bricha. Byl opet odcerveny, tenhle tyden ho vezmu zase, protoze pred Velikonocemi vyblinkal skrkavky :-O
Dostal konvenii i proto, ze mu dost teklo z prave nosni dirky, coz vet pricital tomu vyjmuti oka. Hned potom se jak smrad z pusy, tak nudle hoooodne zlepsily, ale asi idealni to nebude nikdy.
Toz tak zatim, ani jsem nepsala, nebot by nebylo moc o cem, Max je proste hajzlik, potrebuje silnou vychovu od lidi, aby vedel, kde je jeho misto. Delali jsme si legraci, ze to je nevychovany pes v kocicim tele...
S lidmi je to takovy zlaticko, ze byste tomuhle tezko uverila.
S pozdravy
Rita

26.4.2016
Zdravim Lucie,
aktualni zprava od Maxe: Jak jsme spolu v patek mluvili, hned jsem zavolala do Vetcentra Stodulky, objednali ho hned na sobotu.
Samozrejme, byla to diabolka, ktera zrejme pote, co se Maxe nejaky silenec snazil zastrelit, kamsi schovala v jeho obliceji, takze pri vyjmuti oka nebyla videt, zrejme ani nahmatat. Po operaci se mu zacala posouvat - vetka rikala, ze mel tedy kruci stesti, protoze se taky mohla zacit sunout opacnym smerem ci dovnitr hlavy!
Maxe lehce prispali, vyjmuli ten hnus, dostal analgetika. Je v poradku, prestalo mu smrdet z pusy, coz bylo zrejme zpusobeno hromadenim hlenu v nose a nosohltanu, vsude cucha, prestal chrochtat a chrapat. Vcera jsme byli vecer na kontrole, je to frajer, takze ted uz je snad komplet OK, tedy krome te zadni tlapy, s niz bude mit asi holt potize po zbytek zivota, ale nijak zasadni.
V priloze mrknete na tu humusarnu, co mel nebozak kdovi odkdy v hlavicce.
S pozdravy
Rita a spol.

5.5.2016
Zdravime z Prahy!
Tak padlo definitivni rozhodnuti. Max zustane u nas. Pani V. se stejne neozvala a Max si uz u nas zvykl, je zabydleny, proste doma. Stale sice dochazi k excesum, ale je to ucenlivy hajzlik, verime, ze si casem da rict a s vekem se takhle charakterova vlastnost upozadi.
Tessi se mu sice stale vyhyba, ale kdyz jde o kus zvance, dovede mu odpustit a Max dovede zapomenout, ze ma spadeno na jeji funkci vedouci smecky. Obcas jsou to nervy, ale treba asi uz pochopil, ze s Melicharem se muze honit, aniz by ho pri tom nutne musel strasit zahryznutim ci jinym nasilim - to je pokrok, i kdyz ve 3 rano si z nas delat dalnici je trochu neprijemne...
Verime, ze to bude jeste lepsi, zvlast, jestli se nam do konce cervna skutecne podari koupit zamysleny dum, ktery je velky, kocky v nem budou mit spousty prostoru, nebudou si muset lezt do zeli. Uvidime, jestli je po zabydleni budeme poustet aspon na zahradu, u Maxe to mozna nebude nutne, on ven nechce, ani na okno nevyleze, jen tak mezi oknem, pozorovat, koukat, ale na venkovni parapet (i kdyz zasitovany) se mu to fakt nelibi. Je to proste gaucak.
Dobrovolne se chodi socializovat, s lidmi je skvely, kdyz prijdou mi rodice, tak si jako stene lehne mame na chodidla a je nejstastnejsi na svete.
S nosem se mu tak moc ulevilo, mozna i to hralo roli, ze byl hnusny, tezko rict, co se v te jeho velikanske hlave odehravalo a odehrava. Manzela zboznuje coby sveho nejlepsiho pritele a kamose, necha si od nej spis vynadat a pak to zpracovava, je chovan, mazlen, postel je nejelpsi samozrejme, ale jakykoli tunel ci krabice, pod perinou (viz priloha), na kline...
Toz tak. Drzte nam pesti, at to s domem dopadne dobre, pak budou mit kocky fakt kralovstvi od sklepa az na pudu.
S pozdravy vsem chlupacum
Rita a Pat

3.8.2016
Dobrý den, Lucie,
po delší době posílám pár info z našeho kočičince.
Max prošel feromonální kúrou (Etovet), ale s pramalým - spíše nulovým - výsledkem...
... koupili jsme dům se zahradou ... a už 2 týdny stěhujeme jako diví, čistíme, škrábeme, malujeme, zjišťujeme, co kde nefunguje, prostě je to maso. Žijeme v bednách, krabicích a absolutním chaosu, k tomu dopisujeme oba knihy a snažíme se zajistit, aby Max Tessku nezardousil. Do domu se celá smečka přestěhujeme příští týden, až vyndají Sheyle stehy.
Max si to jediný náramně užívá, musí vyzkoušet každou bednu, vyspat se v každé krabici, teď má doma labyrint z plastových beden, je v sedmém nebi, což ho ovšem neodrazuje od nejzákeřnějších útoků...
Snad to v domě bude lepší. Bude víc místa, víc výběhu (je tam krásné schodiště), za čas, až si zvyknou uvnitř, tak zkusíme zahradu. Soused má také kočku, tak snad to bude nějak fungovat.
Přejeme pěknou půlku léta, co nejméně nervů s bezprizornými chlupáči a všichni zdravíme na Moravu.
Rita, Pat + Tessi, Melichar, Sheyla, Max

31.8.2016
Dobry den, Lucie,
po case se opet ozyvam, tentokrat jiz z noveho bydliste na Dobrisi.
V pondeli zacal 3. tyden s kocicaky. Nejdriv dostali jednu mistnost v 1. p., aby meli vyhled na zahradu a castecne do ulice. Max, ktery Vas asi bude nejvic zajimat, si zabral nejvrchnejsi odpocivadlo na skrabadle a 3 dny s nami nemluvil, k jidlu nechodil, mazlit se odmital, delal, jako by tam nebyl. Docela nam to pripominalo jeho chovani u Vas v depozitu. Proste ignoroval ostatni, zil si nejakym svym vnitrnim zivotem.
Ostatni kocky - Tessi a Sheila - zacali prozkoumavat mistnost, skrine, hrozne se jim libil koberec a valeni se na slunicku, Melichar se zasil na skrin - on je hrozny nervak, vsechno mu trva, ale pak je OK.
Max se po 3 dnech oklepal, seskocil a zacal se domahat otevreni dveri. Tak jsme zacali s tim, ze na noc byl vybeh do 2 chodeb a na schodiste. Max si okamzite zabral schodiste a odpocivadlo na nem, pak tak naskladane bananovky (porad zijeme v krabicich, opravujeme, zabydlujeme se.
... Minuly vikend (tedy po 2 tydnech) jsme otevreli na balkonek a kdo byl prvni - Max. Hned ven a sup za zabradli na okraj a tresteni jeho kukadla na to, jak by se mohl dostat na asi 5 m vzdalenou garaz, mame o nej strach, zda se, ze ne zcela ovlada odhady vzdalenosti, i kdyz v prazskem byte si daval velkeho majzla, aby skocil jen tam, kde muze. Ale dava se fyzicky tak do poradku, ze uz by nikdo nerekl, ze mel neco se zadni nohou. Balkonek jsme zkusili pak jeste 2x, ale naposledy si na nej vyslapla i Tessi a Max na ni zautocil, tak jsme udelali stop.
Nevime, jak se bude situace vyvijet, Max proste ciha a ceka na prilezitost, kdy by mohl odnekud vyskocit z okna ci proklouznot ze dveri ven, je uplne nervni, jak se snazi kudykoli dostat ven. Nejhorsi je ulice ... pres den je tam hooodne rusno. Ja osobne mam hrozitansky strach, Max je na jednu stranu protrely, na druhou je to strasny trouba.
Urcite se mu bude venku libit, o tom neni pochyb, na zahrade je nekolik stromu, po kterych muze splhat do aleluja, muze na garaz, na pristenek, ale jak dlouho mu to vystaci, to nedovede odhadnout stoprocentne ani on. Je to Darwinuv omyl, jak manzel casto rika, nebot Max se vlastne niceho a nikoho neboji :-((( Melichar se vystresuje pri kazdem neznamem zvuku a leti do pelechu, Tessi a Sheila jsou prilis rozumne, aby si na stara kolena zadelavaly na problemy, kdyz mohou lezet v teple doma, ale Max je proste svuj.
Drzte nam palce, at to ten blbecek nezvore a neprovede nejakou pitomost. Byla by to takova skoda, nebot lidi miluje. Kdyz k nam chodi ruzni opravari a remeslnici, tak ani to jedno oko nezvedne, proste se nenecha rusit, kdyz zrovna chrupikuje.
Toz tak a zdravime z Brd do Hodonina!
Rita, Pat a smecka

6.9.2016
Zdravim jeste jednou, tentokrat posilam aspon 2 fotky z noveho bydliste. Z Maxovych honicek se bohuzel neda poridit zadna fotka, nic by na ni nebylo, jen smouha.
Jedna fotka je z jeho strategicke pozice (na kufirkach nebo v krabici) na schodisti, odkud ma prhled o vsem. Druha je z vikendove makacky na loznici, odkud se nam kocandy nechtelo stehovat jinam, miluji vyhled a jizni stranu (z Maxe kouka jen ucho z nejvyssiho odpocivadla).
Max vcera dostal obojecek, aby si zvykal, o vikendu mame v umyslu mu ukazat vychod a zahradu - ale zatim jen pod dohledem.
Ostatni budou dostavat obojky postupne, nikdy je nemeli, tak nevime, jake budou reakce.
Drzte nam pesti, at se nic nepotenti!
S pozdravy
Rita, Pat a smecka

4.10.2016
... V září bylo krásně, tak jsme vždy několikrát denně brali Maxe na zahradní procházky. Byl štěstím bez sebe. Občas jsme to zkusili s prádelní šňůrou, aby měl pocit, že má větší volnost, ale to se neosvědčilo, zjistil, že se může rozběhnout a lítat mezi stromy, takže to nedopadalo dobře. (Viz foto)
Před 14 dny jsme nabyli dojmu, že Max zahradu už zná, ví, kde je vchod do domu, kde je garáž, přístavek, kde je vedle hlavních dveří strategická miska s vodou a granulemi (Max si chodí pro "snack", jak říká manžel, aby se ujistil, že neshodil ani miligram). Ucpali jsme všechny možné díry kolem plotů a ujistili se, že žádný z ježků, které přikrmujeme, není v denním dosahu, stejně jako strakapoud, kterému jsme nechali celou úrodu lískáčů a který bydlí na smrku na konci zahrady.
Max miluje lidi, takže jsme nechali den D na neděli, kdy přijel bratr se švagrovou a tátou na zahradní posezení. Max byl štěstím bez sebe. Chodil si po svých místečkách, kde má pocit, že něco vyčuchá (chová se jako pes, pořád jen čekáme, kdy zvedne zadní nohu a označkuje dané místo!), kde je mu nejlíp ve stínu při odpočinku, kde může lozit a schovávat se ve vysoké trávě, kde jsou díry v zemi (zřejmě nějakých hmyzáků), nad kterými pak kýchá (viz foto), a nadšeně lítal od jednoho k druhému, hlídal proviant (viz foto) a užíval si. Slyší na jméno, takže když je chvíli sám, tak ho zavoláte a on přiletí, resp. přiskáče jak přitloustlý kamzík.
... Max, pokud má dostatek "výběhu", nechává ostatní relativně v klidu. Zatím tedy je Max jediný "zahradní král". Ostatní kočky jsou entita sama pro sebe, Maxovy zájmy jim připadají obskurní a nechápou, proč se snaží si komplikovat život nějakými rejdy venku, když je tak pohodlné ležet doma v teple a odpočívat.
Rita, Pat + smečka

7.11.2016
Max se ma jiste uzasne, i kdyz pravda, mohli bychom se mu jiste mnohem vic venovat a zajistovat mu vice zabavy a spolecnosti... O tom neni sporu. Uz je bezna praxe, ze chodi ven za svetla, kdyz jsme doma, coz je v podstate jen o vikendu a obcas zcela vyjimecne, treba dneska, kdyz je manzel nachlazeny a pracuje z domova. Max dostane rano snidani, kterou casto ani nedoji, protoze se obava, ze by mohl zmeskat vlitnuti do predsinky, kde sice neochotne, ale preci jen, natahne krk, dostane obojek a trada ven!
Nechavame pootevrene hlavni dvere do predsinky, kde jsou ruzne rohozky. Kdyz ma Max pocit, ze mu je bud velka zima, nebo si potrebuje dat slofika, prijde tam, chvili postoji a kdyz se nic nedeje, zazpiva arii a nekdo z nas ho jde pustit domu, to si to pak straduje rovnou k jidelne, kde sup na pohovku, vycistit kozich a blazene usnout. Pred vchodem nechavame misku s vodou a granulemi, protoze Max si behem vychazek chodi pro snack, aby nahodou nezhubl. Uz umi obe diry mezi ploty k obema sousedum.
Minuly patek byl chvili rano venku - vezli jsme auto na prezuti - trava byla zmrzla, to chudak pelasil domu, vubec se mu ta rosa a namraza nelibily.
O vikendu jsem hrabala listi a sestavovala hmyzi hotel a krmitko pro ptaky, tak Max asistoval, jako pes chodil kolem, sedel, sledoval, snazil se nacpat do pytle s listim a strcit hlavu do krmitka...
Je to nas milacek, princ a drahous, co si nas zcela ziskal. S tim trapenim Tessinky je snad konec, maximalne se honi po chodbach a schodisti s Melicharem.
Vecer po vikendovem trajdani je vetsinou tak vyrizeny, ze pochopitelne zcela ignoruje, ze by mel jidelnu opustit a odebrat se do "kociciho pokoje", tak ho vetsinou musime zcela vlacneho popadnout do naruce a odnest do jeho spaci "veze" - viz priloha.
Posilam par fotek a preji co nejmene sverencu!
Rita a spol.

5.12.2016
Dobry den do Hodonina.
Dnesni den je specialni, neb Max je u nas presne rok. Loni na MIkulase jsme pro nej k Vam jeli. Od te doby se toho tolik udalo!
Max podstoupil operaci vyjmuti oka, posleze vyndani sunouci se diabolky z nosu, obdobi terorizovani Tessinky, rozhodnuti koupit dum, prestehovani se, rekonstrukce bytu, zabydlovani se (to stale trva), zvykani na zcela nove prostredi a k tomu samozrejme velikanska asistence Maxmiliana, neobycejneho kocoura, ktery sice dovede zazpivat pekne arie, ale co vsechno si prozil, nez jsme ho adoptovali, to uz se nedovime.
V poslednich dnech je hrozitanska zima, kdy se Maxovi chce sice ven, ale sotva vyleze na zaprazi, tak si sedne na rohozku a jen tak kouka, maximalne sebehne k zmrzle trave, trochu ji okouse a pelasi domu, hup na gauc nebo se rozvalit na slunicko na koberci. Obcas miva zvlastni dny, kdy si preje byt sam, ale vetsinu casu si chodi doslova rikat o mazleni, halzeni, kdyz si sedne nekdo na pohovku, hned vyleze na klin, bezne okupuje obe nase zidle - jedna je mu mala -, obcas si zabere papirovou tasku s dalsimi taskami uvnitr, uvelebi se tam a je mu blaze.
Udelali jsme mu pro jistotu polyst. bednu se senem pred domem, kdyby nahodou venku stradal, ale ty doslova minuty, ktere v tehle siberii venku travi, nestoji za to, takze doufame boudu vyuzije bud sousedovic kocka, ktera se k nam chodi prikrmovat a pomazlit a zazemi vpodstate nema, nebo nejaky z okolnich kocouru ci kocek, ktere jsou bud bezprizrni nebo opet - nikdo se o ne nestara. Uz prikrmujeme cerneho kocicaka, ktery si s Maxem snazil cosi vyrikat, ale radeji jsme jejich blizsi seznameni posunuli na nejakou teplejsi dobu.
Budeme muset obalit kmen tamarysku necim protidrapovym, nebot Max si ho vybral jako to nejlepsi skrabadlo a uz je to na kmeni neboheho stromu znat.
Posilame par fotek jako dukaz toho, ze Maxmilian si takzvane "umel vybrat", zaridil nam opravdu cily zivot a na nudu si stezovat rozhodne nemuzeme.
S pozdravy
Rita, Pat + smecka

14.1.2017
Dobry den Lucie,
predem Vas, Vase kolegyne a kolegy a vsechny chlupace zdravime a prejeme vsechno nejlepsi do celeho r. 2017, predevsim co nejmene opustenych ci tyranych zviratek, zdravi a radosti.
Vanoce jsme promarodili, coz uvitali vsichni kocicaci, kteri tim padem travili veskery cas s nami, valeli se po kobercich, na pohovkach a na topeni, na kterem zvlaste Sheila a Tessi ziji v podstate neustale...
Zimu nas drahy Max vyslovene nenavidi, i kdyz v lete se valel predevsim ve stinu a chladu. Jak zacaly ty ukrutne mrazy (je -15C) a napadl snih, tak chodi ven jen tak na skok, a to doslova. Probehne se podel domu a kdyz zapadne do snehu, tak ouha, hupky zpatky a rovnou na pohovku. Pak ma jeste mezitim takove mazlici zachvaty, kdy je nam schopen nacpat sve obrovske chlupate telo za zada na zidli, prisat se a tvarit se jako nejvetsi andel na svete. Vzdyt preci on nas tak miluje!
... Maxikovu zadni pochroumanou nohu uz byste sotva poznala, ze ji neco bylo, jak skace jak zajic, honi se a blbne. Obcas se mu ji snazim vzdycky trochu jeste promasirovat, coz ne vzdy ma rad, ale rozhodne ho to netyra jako driv. Co mu ovsem asi uz zustane, je neprijemny pocit, kdyz mu sahnete na zadni kus zad, kde ma pod pateri ten brok ci diabolku, to opravdu nema rad. Zacal si ale uzivat i kartacovani, kdyz videl, ze Melichar to miluje. Max je vubec Maxikocicak. Mazany jak lisak a chytry jak opicak. Je ovsem poucitelny. To, co musite Melicharovi v podstate neustale pripominat, to Max za par napomenuti uz vi a diva se na toho cerneho tupce s velkym despektem.
Jsme radi, ze cerne trojce nevadi jista Maxova nadrazenost a to, ze mu venujeme asi vic casu a prostoru nez jim. Ale Sheila a Tessi jsou byvale divosky, celkem si vystaci. Sheilu stejne zajima vetsinou jen jidlo a teplicko, Tessinka si prijde rict, kdyz potrebuje pozornost.
Samozrejme, ze obcas dojde k excesum, prijedeme z prace a Tessi ma dosti konkretni vypadky v kozisku a Max za drapy zbytky jeji srsti. Vyhybaji se jeden druhemu a jsou ochotni akceptovat vzajemnou existenci jen v nasi pritomnosti.
Posilam par fotek ze zimni Dobrise a moc zdravim
Rita a spol.

4.4.2017
Dobrý den do Hodonína,
posíláme pozdravy z jarní Dobříše a samozřejmě nějaké novinky o velkém maxikočičákovi Maxmiliánovi.
Celý minulý týden pracoval manžel z domova, takže Max si užíval výběhu, toulání, zakázané návštěvy Pneuservisu, snahu procpat se skrz sousedův plot a civět na ulici za rohem, která v něm ještě vyvolává jistý ostych (doufáme, že mu tento ostych ještě nějakou dobu vydrží).
Ten pneuservis je hned naproti nám. Manžel jednou vyskočil z okna a přeskočil plot, když z pracovny náhle zahlédl Maxe, kterak si velkopansky vykračuje středem ulice směr hlavní brána do Pneuservisu. Bylo to ve všední den, kdy je tam trochu rušno, tak to byl jistě pěkný pohled na muže vyskakujícího za bílého dne z okna, přeskakujícího plot a anglicky volajícího na jednookého kocoura, aby se zastavil, což ten naštěstí udělal a natáhl se u prvního zaparkovaného auta již v rámci pneuservisu.
Pracovali jsme na zahradě a Maxík se upokojil nakonec velice velmi, už nemusí za každou cenu lítat jak šílený, chodit k sousedům a pořád někoho kontrolovat. Zjistil, že je docela fajn se prostě natáhnout a dát si šlofíka přímo na vlastní zahradě. Před 2 týdny manžel vyráběl kompost za zadní garáží, kde rostou lísky a je tam plno suchého a odpoledne i pěkně vyhřátého listí. Tož se Max uvelebil tam, dal si odpolední odpočinkový ozdravný spánek a ještě byl jaksi "u toho". Viz foto.
Já se snažím plít co mohu, takže Max mě taktéž sleduje, dovede se vyklidnit natolik, že si sedne či lehne vedle zahonů a je velmi šťastný. Občas si přijde pro uklidňující pohlazení či pusu a zase se jde buď projít, nebo zkusit, zda se Melichar nechá zlákat ke hře na honěnou. Tváří se jako protřelý velkovlastník celého pozemku i domu, včetně přilehlých parcel ;-)
... Ale je to učenlivý chlapík. Někdy je přímo v jakémsi hracím modu, kdy letí do schodů a je štěstím unesen, když za ním někdo vyběhne, schová se do krabice, vystrčí zadek a snaží se ulovit víčko od petlahve. Občas je po toulkách tak vyřízený, že jen leží, ani oko neotevře a spícího ho večer manžel odnáší na jeho pozorovatelnu, vánoční dárek, škrabací sud. Miluje taky šantu kočičí, kterou mu odsypáváme do kartonového škrabacího kola, kde také rád usíná a když mu tam někdo vleze, dovede být pěkně nepříjemný.
Jinak se ale zapojil do klasického somrování o pamlsky - dřív mu tahle ponižující činnost byla zcela proti srsti, seděl opodál a nechápal, že černá trojka dovede žebrat. Teď se už přidává a s chutí si vymňouká nějakou ňamku. Max se zdá být úplně v pořádku, zadní nožku by už nikdo nepoznal, že s ní něco měl.
Rita, Pat a smečka

27.7.2017
Dobrý den do Hodonína,
po poměrně dlouhé odmlce posíláme novinky od maxikočičáka Maximiliána.
Nedlouho poté, co jsme psali v dubnu, se Max ztratil. Pozdě večer jsem šla do sklepa a ten lotr nepozorovaně proběhl za mnou. Zjistili jsme to až ráno, celou noc pršelo, bylo lezavo a i když jsme prolezli a prokřičeli celé okolí, nic. Ve sklepě je okénko, z něhož se dá vyskočit, ale už ne skočit zpátky, je to z dvorku vysoko. Max vyskočil, chvíli poseděl u hlavních dveří a pak se - místo, aby trpělivě vyčkal v suchu na rohožce nebo u souseda v dřevníku, kde má jeho kočka pelíšek, - vydal hledat lepší bejvák. Okamžitě jsem dala info na Psího detektiva a na FB skupinu Dobříšsko. Vzala jsem si dovolenou, manžel musel do PRG do práce. Celé dopoledne jsem běhala po okolí, se všemi, kde to šlo, mluvila, nechávala telefon, kontrolovala internet. A kolem poledne mi zavolal jakýsi dobrý člověk, že se na FB podíval až teď, ale že ráno před 8.00 Maxe viděl (díky Bohu za jeho jedno oko a stříbrný kožich - takový jiný snad ani neexistuje!) naproti poště (SIC!) v centru (cca 1 km od nás), jak se snažil vecpat do několika obchodů. Letěla jsem tam, prolezla okolí, vyptávala se dětí, teenagerů a pak vzala jeden obchod za druhým, jeden dům za druhým. V jednom obchodě o něm věděli, ale ani ty hlupáky nenapadlo, aby Maxovi poskytli útulek. A když jsem vlezla do posledního vchodu, kde jsou ordinace lékařů a zubařů, už v hrůze, že se mu opravdu stalo něco šíleného, tak v přízemí jsem vtrhla do zubařské ordinace a začala blekotat o ztraceném jednookém stříbrňákovi. Sestřička mě popadla za rukáv a odvedla pod schody, kde mají takový "úklidový koutek" s mopem, prý tam akorát před chvílí šla, aby vytřela zablácenou čekárnu. V rohu zahlédla něco šedivého, myslela si, že tam někomu spadla čepice, a ona to kočka! Promočená, klepající se a s jedním okem. Naštěstí tam Maxe nechali, zavolali útulek a já akorát přišla.
Takže útulek stornovali a já málem bulela štěstím. Popadla jsem toho smraďocha a za vydatného deště ho odnesla domů. Samozřejmě se tvářil, že za to všechno můžeme my.
Když jsem šla k pozdnímu odpoledni na zahradu, tak šel za mnou, že jako by se prošel. No, to byla scéna.
Do víkendu měl zaracha.
... Jinak Max se má krásně, určitě má pocit, že by se mohl mít ještě lépe, ale to se tomu nevděčníkovi těžko vysvětluje. Každopádně si užívá zahrady, kde jsme nechali jeden celý pruh zarůst vysokou travou a lučními květy, aby i hmyzáci měli nějakou pastvu. Tam Max vyválel takové "pelíšky", ve stínu se tam chladí, spí či číhá. Dvakrát přinesl zardoušenou sýkorku, tak jsme museli zrušit ptačí krmítko a pítko, neb by to dopadlo špatně. Na to, že má jedno oko a moc vysoko nevyskočí, tak se tedy činil. Snažíme se mu sloužit co to dá, no, občas dojde na stížnosti, ale bereme to pokorně. Týden na začátku června jsme byli po téměř 2 letech na týdenní dovolené. Bydleli zatím u nás mí rodiče. Máma spala v pokojíku pro hosty na velké rozkládací pohovce, nechávala otevřené dveře a Max samozřejmě okamžitě zneužil situace - nejdřív prý jen lehával kvečeru na koberečku, pak si lehce vyskočil na kraj a ráno se máma nemohl pochopitelně pohnout, protože Max se roztáhl jak dlouhý tak široký přes celou postel. Když v noci přišel Melís na obhlídku, tak prý na něj ze sna vrčel jak buldog, takže přitulit se Melichar vzdal hned zpočátku.
Zábavné je, když prší a Max si z kočičího pokoje vyskočí na balkonek, který je ovšem mokrý a kluzký a pak nemůže vyskočit zpátky na parapet a zpět do sucha. To pak chodí, mňouká a málem ukazuje na balkonové dveře, že jako "Hele, pusť mě dveřmi, nemůžu dovnitř!" Zkusila jsem ho jednou nechat vydusit, párkrát se pokusil o výskok, ale pak mi nervy nedaly a pustila jsem ho dveřmi domů. Achjo, ten si ale dovede říct.
Na zahradě máme starou vanu, nyní s dešťovkou, kterou Max nesmírně rád popíjí, tedy, je-li jí dost, protože už málem několikrát do vany spadl. Bohužel potom pak zvrací (což ostatně dělá celá smečka), ideálně doma na koberci či během nějaké důstojné návštěvy na kanapi :-)
Všechny moc zdravíme, přejeme co nejklidnější léto a za celou smečku posíláme pozdravy z Dobříše
Rita a Pat

5.12.2017
Milé hodonínské kočičí tety,
dnes na Mikuláše jsou to přesně 2 roky, kdy jsme si k Vám jeli pro Maxmiliána, stříbrného briťáka, kterého se někdo zřejmě nehezkým způsobem zbavil, pak se ho pokusili zastřelit (jednu diabolku má natrvalo pod páteří), nakopat a kdovíco ještě… Po všech peripetiích okolo Maxova fyzického zdraví (vyoperování vystřeleného oka, vytažení diabolky z nosu, rehabilitace zadní nohy) přišly zábavy s jeho zdravím psychickým. Jsme přesvědčeni, že Max byl s největší pravděpodobností z množírny (jinak by se o něj majitel jistě zajímal, kdyby se mu ztratil), sebrán mámě příliš brzy a příliš brzy se také ocitl na ulici… Díky Bohu a manželovi, dílo se zdařilo.
Jeho povaha je stále částečně nevypočitatelná, ale dva roky udělaly své a Maxovy „nálady“ již známe a dovedeme jim předcházet, odvádět je správným směrem a udržovat jeho i vlastní duševní klid v relativní rovnováze. Dnes to nejsou jen dva roky od Maxovy adopce, ale také rok a 3 měsíce od přestěhování se z malého pražského bytu do velkého domu se zahradou v Dobříši. Maxmilián byl první, který si doslova vymňoukal návštěvy nejdřív zahrady, pak přilehlého okolí. Na konci dubna se dokonce ztratil a byl díky několika slušným lidem, FB a Psímu detektivovi nalezen v centru městečka pod schody zubní ordinace.

Spolu se smečkou tří dalších černých koček (Tessi, Sheily a Melichara) nám zpestřuje život, jak jen dovede. Ale dlužno říci, že po více než roce života v domě se zahradou (ven pouštíme kočky jen tehdy, když jsme doma, při setmění se prostě jde domů) se Max neuvěřitelně zklidnil a zpohodověl. Je jaksi více černobílý, povahově vyrovnanější a až na občasné excesy, kdy se zřejmě projevuje jeho nedostatečná výchova z raného dětství, a on prostě musí Tessinku či Sheilu otravovat, tak je život s ním vlastně náramně fajn. Jak jsme si dnes říkali, máme dojem, že s námi Max žije (pardon – my žijeme s Maxem!) odjakživa. Jak se udělala zima, chodí ven jen na chvíli, nemusí za každou cenu lítat po okolních pozemcích a číhat na každou kočku, vykračovat si po cizích zahradách jako lord a vizitýrovat pneuservis naproti.

Léto bylo pochopitelně o to zábavnější, když se mistr Max rozhodl, že se sice už setmělo, ale jemu se ještě domů nechce, a tak nás trápil, chodil na nedaleké pole, k nedalekým garážím, dokonce až za sousedovic rozlehlý sad… Nakonec se vždycky objevil, vykračoval si středem ulice a neměl nejmenší pochybnosti o tom, kdo je tady Pánem. V létě začal lovit ptáky (dokonce i kosa!), takže nejdřív dostal jednu rolničku, pak dokonce druhou, protože jedna nestačila. Ptáci naštěstí pak unikali jeho jednookému ostřížímu zraku, ale myši ne, těch nalovil docela dost, jak kolem našeho domu, tak na sousedních zahradách. Nosil úlovky k nám a milostivě nechával Melichara (který v životě před tím žádnou myš neviděl), aby se na nebohé hraboše podíval či k nim čuchnul. Některým myšákům musel manžel milosrdně ukrátit utrpení, protože Max s nimi žongloval, všelijak je mučil a já z toho měla posttraumatické syndromy.

V půlce září jsem s kolegyněmi našla před pražským Klementinem kotě, odmítla jsem ho předat měcholupskému útulku a s pomocí útulku nedaleko Dobříše se podařilo mu za měsíc najít nový domov. Přijela si pro něj mladá sympatická paní doktorka až z Děčína! Přítulná Klementinka byla někým vyhozena, ale určitě musela vyrůst s člověkem, nebo spíše na něčím klíně nebo s dětmi, protože to byla lidská fixírka. Ten měsíc, co byla u nás, byl tedy náročný dost, protože Max a Sheila nabyli dojmu, že si pořizujeme mladší a atraktivnější konkurenci. Maxe jsme občas podezírali, že až se nebudeme dívat, malou Klemís si dá k večeři. Ale chytré kotě okamžitě pochopilo, kde jsou hranice, a když už provokovalo, tak Melíse, který mňoukal blahem, že má konečně parťáka na blbnutí. Melís totiž nikdy pořádně nevyrostl a je to takový kočičí hračička, který miluje všechny a bohužel má dojem, že všichni jsou tu jen od toho, aby si s ním hráli nebo se s ním mazlili. Tessi kotě zcela ignorovala. Když pak Klemís odjela bydlet, Sheila málem zazpívala Ódu na radost a Max se pak mazlil asi 14 dnů jako o život. Slíbili jsme, že podobné „návštěvy“ budou zcela výjimečné, ale vyloučit je při naší povaze nemůžeme…

V posledních dnech jsme zjistili, že Maxova zlomená pánev a nakopnutá zadní tlapka, na kterou nemohl kdysi došlápnout a občas ji tahal za sebou, jsou nadobro minulostí. Max bez problémů vyskočí zvenku na sklepní okénko, které je opravdu vysoko, takže kdyby se čistě náhodou zase nechtěl večer obtěžovat domů, už ví, jak se do domu dostat, neb okénko nezavíráme.

Dalším „přírůstkem“, lze-li tak nazvat pátého do party, je kocour Chap (vyslovuje se Čep), kterého jsme loni začali přikrmovat. Černý, opuštěný, olysalý a plný klíšťat, orvaný a rozhodně toužící po „kámoších“, se začal objevovat u nás na zahradě, občas si lehl na sluncem vyhřátou studni, mrskal ocasem, ale přiblížit jsme se nemohli. V červnu jsme byli týden pryč a na kočky vč. tohohle venkováka dohlíželi moji rodiče. Po návratu Chap večer přiběhl, začal se otírat o nohy a já plakala štěstím. Od té doby pracujeme na jeho plném ochočení, neb je nutné, aby byl vykastrován, zaléčen a plně socializován. Určitě někomu kdysi patřil, neb je velmi kontaktní, upovídaný a rozumný ohledně soužití s lidmi. Dokonce se mi podařilo mu nastříkat v létě 2x frontline.
Vždycky se smějeme, když si vzpomeneme, jak v létě Max vyrazil, že bude honit Melichara, kterého si spletl právě s Chapem, a pak místo Melíse zdrhal Max :-)
S Maxem je Chap tak jaksi fifty-fifty. Když krmím Chapa, tak dám i ostatním a je klid. Max a Chap klidně mohou jíst každý ze své misky 20 cm od sebe. Pak dělají, že se nevidí a každý si jde po svém. Chapovi jsme dali před hlavní dveře polyst. boudu, kde párkrát přenocoval, ale Tessi a Meli mu do ní chodí odpočívat, Max zase vyskočí na bednu a sleduje dění. Uvidíme, jak se to osvědčí, tak jako tak je rezervní pelíšek ve sklepě, kde je samozřejmě mnohem tepleji, takže když bude Chap chtít, tak rozhodně ví, kde je vítán. Dnes už je to zakulacený krásný kočičák s velmi pěknou srstí, který se nechá při večeři drbat mezi ušima.

Jinak Maxmilián má – jako zřejmě každý kocour – své dny, kdy čekáme, že promluví lidskou řečí a vyčte nám všechna příkoří, kterých se na něj dopouštíme tím, že se s ním dostatečně nemazlíme, že nemá gauč jen pro sebe a že nemůže do pracovny a vůbec všude tam, kam zrovna chce. Hrozná nespravedlnost. Že tam nesmějí ostatní členové smečky, to se rozumí samo sebou, ale on, Maxmilián! To je opravdu na stížnost. Kajeme se, ale pravidla se dodržují a hotovo.
V poslední době dostává Max vitamíny a asi ho vezmeme k vetce, protože z nosní dírky pod vystřeleným okem, odkud mu vytáhli diabolku, mu dost teče. Jak začala zima, tak Max občas pčíkne a ohodí stěnu, stůl, gauč nebo přímo nás do obličeje sprchou žlutavých nudlí, které nejdou ani vyprat :-) S vitamíny se to trochu zlepšilo, ale asi bude nutný výtěr a přeléčení ATB. Zajímavé je, že je to jen ta nosní dírka, kterou slezla ta diabolka. Kdoví, jak v jeho hlavě byla dlouho a co za hnus se Maxovi dostal do dutin. Krom Maxových vitamínů ještě bojujeme s loužičkami, které zanechává zřejmě Sheila kolem dveří – žárlí na Chapa a na úbytek konzerv, kterých ten velký kočičák spořádá opravdu požehnaně. A dnes jsme navíc byli s Tessinkou u vetky, protože ta po roční enzymoterapii začala po nocích šíleně výt, mění se jí charakter, je jako „na drogách“, necítí zimu, mizí sebezáchovné pudy apod. Bylo vyšetření štítné žlázy a uvidíme, co dál. A aby toho nebylo málo, tak Melís bere obden prášky na játra, občas zvrací jak alík, takže vzato kolem a kolem, Max je ze všech nejklidnější, nejnormálnější a nejzdravější. Často si říkáme, že se s ním prostě „domluvíme“, kdyžto s černou trojkou je to někdy dost na nervy.
Přikládáme několik fotek z podzimu a jdeme dát Maxovi tvarohový krém coby náhražku narozeninového dortu. Jak říká manžel: „Max must love a cream, he is a real British cat.“
Všechny zdravíme, přejeme co nejpohodovější svátky, co nejméně týraných a opuštěných chlupáčů a co nejvíce šťastných adopcí, podobně, jako se to poštěstilo Maxovi, pardon, vlastně nám ;-)
Rita a Pat L., Dobříš

2.5.2018
Zdravíme všechny do Hodonína
a posíláme stručný report o dalších dobrodružstvích velkého kocoura a mazla Maximiliana.
Max je totiž hodně často venku, kdykoli přijedeme z Prahy z práce a je hezké počasí, necháváme naše kočky provětrat. Max chodí vizitýrovat pneuservis a sousedovic pozemky, odpočívá ve stínu různých květin, keřů a plodin, bez mrknutí oka nás přesvědčil, že je nutné koupit stepní trávu, aby měl příjemně šustící stín, za nímž by navíc nebyl od plotu vidět. Počasí je báječné, takže Max si všeho náramně užívá. V noci si chladí kožich na balkóně a včera mi asistoval při výrobě kartonového škrabadla.
Nejlepší zábavou pro Maxe je ovšem zcela zánovní vozidlo, které jsme nově opatřili (Max si pochopitelně myslí, že samozřejmě kvůli němu, a máme dojem, že už dávno jsme měli pochopit, že tohle přesně potřeboval). Má dva dvounohé šoféry, kteří jsou ochotni za pohlazení jeho kožíšku pracovat na nekonečné směny, přerušovat jakoukoli práci, vyběhnout z domu, když zahlédnou, že se Jeho Milost usalašila ve voze a ráda by se projela... Max rád obhlíží za jízdy zahradu, nasává různé pachy a dovolí nám, abychom ho vozili, kdykoli si zamane ;-)

Tož to je od nás asi všechno, jako vždy, tak samozřejmě Max by jistě dopsal všechna přání a stížnosti, ale nedáme mu šanci, když teď dostal to vozidlo ;-)
Moc a moc zdravíme a přejeme šťastný život všem kočičím nalezencům!
Rita, Pat a smečka

27.11.2018
Milé tety a strejdové v Hodoníně a okolí,
nelze jinak a musím sednout a ke tříletému výročí (5.12.) své adopce napsat sám. Jinak mě páníčkové předběhnou a to nemohu dopustit! Rozhodně by podali vše nepřesně a s ohledem na sebe a ne na MĚ. Takže, v posledním půlroce se toho hodně odehrálo, především bylo rozhodnuto, že ten teenager Sean u nás zůstane napořád. Já to tušil, ale odmítal jsem tomu uvěřit. Je mu už přes rok a stále stejně nevychovaný, neslušný, nepoučitelný trouba. Páníček o něm irsky říká, že je „trdlo“, jak se to píše, nevím, ale vyslovuje se to tak nějak jako [gablún]. Sean je neumístitelný, jak bylo v útulku rozhodnuto a já ho mám teď s ostatními na krku. Respektive já jsem na jeho krku, a to dost často. Vždycky, když nechci, tak si se mnou chce hrát. Se MNOU! Chápete to? Já, Maximilian Paddington, Esc., se mám zaobírat nějakým chronickým případem, který v hlavě nemá nic, neustále sípe, chrchlá, táhne z něj a občas vykládá nějaké zmatené historky, které mi připadají zcela zcestné.

Naštěstí je tam s námi Sheila a Melichar. Melichar je takový hodný strejda, který Seanovy eskapády docela ignoruje a někdy, teď se podržte, si od něj nechá lízat hlavu. Uff, to je vrchol!
Sheila nás dost ničí, od září začala po nocích neustále výt, nikdo jsme nemohli v klidu spát, panička z toho dostala migrény, že musela k doktorovi, začala si cpát takové žluté špunty do uší, ale stejně jí to nepomohlo. Zaslechl jsem, že z toho „zobe neurol“. Sheila musela k vetce, která udělala testy a samozřejmě – jako bych to nevěděl! – se zjistilo, že má v čudu štítnou žlázu, k tomu je to už fakt babka, takže ještě trochu problém s ledvinami a do toho kočičí alzheimer. Musela začít brát prášky a za pár týdnů se to vytí trochu zklidnilo. Ovšem nejhorší bylo, že se Sheila začala pokakávat na různých místech po domě, a to tedy bylo i na MĚ moc. Potrhlý Sean je proti tomu zlatý kámoš. Vidíte tedy, v čem žiju! Ovšem, máme veliký dům, krásnou zahradu, další pozemky, o kterých si sousedé myslí, že jsou jejich, ale já je mám dávno pod kontrolou.

V létě jsme měli o zábavu postaráno, neb byly odchycené další „přírůstky“ z téže lokality, odkud pochází Sean. Sinead bohužel po týdnu umřela. Byl to kočičí mor a mí páníčkové měli nervy v kýblu, aby se to nepřeneslo na nás. Naštěstí další dvě sestry, Finna a Nessa, to zvládly a Finna dokonce odputovala z veteriny rovnou bydlet, k sestře paní veterinářky. Nessa byla ještě v karanténě, ale pak vypuštěna k nám, aby se socializovala. Vlastně to nebylo tak špatné, to byla moc chytrá holka, takové krásné chlupaté dlouhoocasé stvoření. Okamžitě si přečetla naše povahy a MNĚ dávala najevo dokonce úctu! Většinou se zabývala Seanem, kterého paradoxně socializovala ona. Když se na ni usmálo štěstí a odšupajdila do vlastního bydlení, tak Sean se trochu zklidnil, už to není takové pometlo a torpédo jako dřív, Nesska mu opravdu moc pomohla. Páníček uvažoval o tom, že by u nás taky zůstala. Zaslechl jsem, jak říká: „Konečně normální, zdravá, chytrá kočka, proč musíme mít vždycky jen nějaké extrabuřty?“ Dělal jsem všechno proto, aby nás bylo co nejmíň, ale Nessi by mi asi nevadila. Nicméně už bydlí s dalšími exoty jako třeba africký ježek, činčila, nějaký šílený had, sklípkan, potkani, ale prý má k ruce i nějakého pejska, tož tak.

Jak začalo chladno, tak ve sklepě bydlí Chap, už tam dostává i snídaně a večeře. Mezi námi, občas si ho venku spletu s Melicharem, a to jsem prý pak pro smích, neb on za mnou vyrazí (nic mi nedělá, jen mě tak trochu prožene), ale adrenalin to je, to vám tedy povím. Otřepu se ovšem a dělám, že se nic nestalo. Za domem jsou taky přikrmovány další okolní kočky, na které majitelé kašlou – to bych tedy asi utekl, kdyby se ke mně takhle někdo choval!

Nejraději jsem s páníčky sám. Páníček mě miluje, ale má výhrady k mému zaoblenému tvaru, o němž se vetka vyjádřila slovy „osvalený“ ;-) Když jsou naši doma, chodím ven, obejdu své latifundie, když je klid, jdu vizitýrovat pneuservis naproti, zkontrolovat, jestli soused už má zahradu v pořádku a občas si nemůžu pomoct a jdu prohnat jeho kočku Marušku, která většinou spí na pohovce v sousedově garáži. To jsem pak prý pěkný „grázlík“, ale soused si myslí, že si to máme s Maruškou vyříkat sami, a já s ním souhlasím. To jen panička tohle nesnáší, protože Maruška je hrozně submisivní a než by mi dala packou, radši naštvaně uteče.

Každý víkend a pak pondělní večery trávím s páníčkem společně, a to jsou chvíle, na něž se těším celý týden. Panička chodí zpívat a my jsme spolu jen sami dva chlapi. Většinou páníčka donutím, aby si ke mně sedl na pohovku, věnoval se mi a nečučel pořád do kompu. Buď pak čteme The Economist, nebo nějakou velice závažnou knihu, nebo se společně vzděláváme u dokumentárních filmů. Pochopitelně, pouze v angličtině, čeština mi stačí od paničky. Ta taky občas hraje na piano a nechápe, že já jí při tom chci sedět na klíně a ne vedle na vlastní židli. To se pak urazím a snažím se přezpívat její cvičení árií o tom, že MUSÍM do pracovny TEĎ HNED. Většinou je moje zpívací námaha odměněna, protože paničce se nelíbí, že nepěju do tónu.

Jinak se mám dobře, za všechny pozdravuji, držím všem vašim svěřencům packy, aby našli přinejmenším takový domov, jako mám já, i když – jak jste si přečetli – není to bez výhrad. Ale já jsem skromný, jak již dávno víte.
Váš Maximilian Paddington, Esc., řečený MaxiCat

29.4.2019
Milí hodonínští kočkomilní přátelé,
... Sheila tedy odešla za duhový most dva dny před Štědrým dnem. Ale aby nám tuto ztrátu vynahradil, venkovní Chap (vyslovuj Čep; viz zprávy z dřívějška), který neustále s Maxem zápolí - hlavně psychologicky, někdy též fyzicky - o šéfování v domě a na zahradě - se rozhodl nastěhovat dovnitř do domu na trvale-dočasně, dle nálady, počasí, stavu pozemku a domu. Manžel a já si pochopitelně naivně myslíme, že šéfujeme my a Max i Chap nás v této trapné iluzi občas blahosklonně nechávají... Chap se tedy tentýž den nastěhoval do domu s tím, že nechce žádné truchlení, protože nyní je tu on a bude až na výjimky trávit celý vánoční a jakýkoli jiný čas v domě, občas po Maxovi vyjede, ale jen tak, aby nevyšel ze cviku, protože se míní pořádně prospat a odpočinout si. Nakonec je z něj takový ten kocour, co si řekne, když chce dovnitř a ven. Když jsme doma (víkendy), tak většinou ráno vyleze z polyst. krabice u dveří, hlasitě okomentuje, co se mu zdálo a že ta snídaně jde opět pozdě. Zblajzne plnou misku a jde se dovyspat dovnitř. Max a Melís jdou zase naopak ven.
... Na začátku března jsme se pustili do velké rekonstrukce - výměna všech oken v domě (18 ks!), elektřiny v 1/3 domu, podlah ve 3 místnostech, radiátorů v 5 místnostech... Občasná zemětřesení Max snáší celkem vyrovnaně - naopak, rád by u všeho byl, sledoval a hlavně kontroloval. Pan elektrikář se vyjádřil v tom smyslu, že ho to jedno Maxovo oko tu a tam znervózňuje. ;-)
... Max nám, ale především sobě, způsobil velký šok a otřes na Bílou Sobotu. Krásný den, manžel natíral již 3. vanu (tentokrát na okrovo) - už jsme měli 2: zelenou a modrou (pěstujeme v nich borůvky), já se konečně dostala k pletí a Maxík si užíval sváteční pohody. Manžel ho viděl, jak si jde s velkou libostí ulevit do keřů, odkud radostně vyskočil a minutu nato muž zaslechl šílené zavytí a následně spatřil Maxe, kterak se snaží utéct, ale zadní nohy vleče za sebou, resp. zkroucené pod sebou. Zařval na mě a oba jsme kočičáka popadli a odnesli domů. Byl stresem bez sebe, potil se, padala mu srst a my, kdybychom nějakou měli, tak o všechnu v tu chvíli přijdeme. Zkontrolovali jsme, zda ho něco nekouslo či nepíchlo, já volala vedoucí našeho útulku, která se akorát vrátila z veteriny, takže jsem tam zavolala a už jsme jeli. Do hodiny jsme byli na Zbraslavi v ordinaci. Maxovi byl udělán RTG a Sono, ale nic.
Díky Bohu, měl stále teplé tlapky, neměl teplotu a až na ten stres dýchal dobře. Problém byl v bederní oblasti. Dostala jsem injekce proti bolesti s tím, že ve stř. stejně jedeme na kontrolu (Max a Melís byli před Velikonocemi na čištění a extrakci zdevastovaných zubů), tak se uvidí. Bylo to a je stále děsivé: Maxmilián má levou zadní tlapku pod sebou a pravou zadní se napůl snažil hýbat, spíš ji ale vlekl, ocas stejně tak. S manželem jsme hledali, volali všude možně, zjišťovali, všechny otravovali, ale moudří jsme z toho moc nebyli. V pondělí jsem ještě mluvila s vedoucí Azylu Kocourkov, která mi doporučila Forever Free v Praze. Paní terapeutka byla tak hodná, že nás vzala hned brzo ráno v úterý. Maxíka prohlédla, uvolnila mu páteř, na půl hodiny dostal elektromagnetickou terapii. Je to štěstí v neštěstí, neboť to není od srdce, ani embolie či trombóza (HCM), ale od posunutí či hnutí pánve či páteře, skříplého nervu nebo starých Maxových válečných zranění, nebo ode všeho něco (ještě že jsme měli starý hodonínský RTG, nové snímky nám ze Zbraslavi také poskytli). Je to sice pořád hodně špatné, ale Maxík se lepší, strašně pomaloučku, vždycky, když vidíme, že udělá o jeden "krůček" navíc, pláčeme radostí a nebýt Maxova hrdého postoje, vrhla bych se na něj a celého ho opusinkovala. Max se pohybuje zkroucený do jakéhosi C, ale - jak jsme posléze zjistili na veterině na kontrole u specialistky, když je Max motivován, na jistou dobu zapomene a priorita je dostat se z ordinace, takže zranění jde v tu chvíli stranou. Na jeho chuti k jídlu se naštěstí nic nezměnilo. Když je uvnitř, je líný a nehne se, ale jak jsme doma, tak ho hned odnášíme na zahradu a to on potom holt musí, protože přeci neukáže před Chapem, že je jakkoli slabší.

Držte prosím Maxovi všechny tlapky, protože to asi bude opravdu na hodně dlouho. K paní terapeutce jedeme opět za měsíc, tak snad se Max do té doby ještě více zvetí.
Osobně se přiznám, že když jsem Maxe prvních pár hodin viděla, myslela jsem, že je to jeho i můj konec. Ale on i my jsme bojovníci a jen tak to nevzdáme. Chtěla jsem poslat i nějaké video, ale Max jako by to vycítil a vždycky se zastaví. Asi si to nepřeje, tak to respektuju. Posílám jen tři fotky z období před ochrnutím. Na jedné je dřevěná bouda, kterou jsme dostali, dovnitř dáváme molitan ze staré pohovky. Na druhé je ta již zlikvidovaná pohovka a na třetí jsou dveře na balkón s extra dvířky pro naše chlupáče. Pan oknař si dal speciální práci, neb ještě nic takového nedělal, tak je sám zvědavý, jak se to našim - teď už samým klukům - bude líbit. Zatím jsou nadšení. ;-)
S mnoha pozdravy,
Rita a Pat, Max, Melís, Sean a Chap

6.12.2020
Milí hodonínští přátelé,
posíláme výroční, pětiletou zprávu od Maxe, zde. Nenechal nás osobně se vyznat z lásky a oddanosti k němu, tak aspoň krátce. Vůbec nechápeme, jak jsme mohli žít bez Maxe. Zdá se nám, že s námi žije odjakživa a vůbec si neumíme představit, že by v našem životě nebyl.
Je pravda, že stárne a na jeho vylomeninách se to odráží. Nicméně, překvapit dovede neustále. Spousta fyzických zkoušek se nyní přenesla na rovinu psychickou. Myslím, že máme s mužem oba nakročeno k tomu, získat docenturu z etologie britského kocoura Maxmiliána, protože nikdo jiný na světě není jako on.
Moc a moc zdravíme a přejeme co nejméně přírůstků v depozitech. Krásný advent a požehnané Vánoce, Maximilian, Rita, Pat, Melichar, Sean, Sissi, Ludvík a Effie

Fotky Maxmiliána z nového domova zde.