Mourek Danda byl v červnu 2006 nalezen se svými třemi sourozenci (též již umístěnými Mufinem, Anie a Miou) v lese u plotu psího útulku, kde strávili studenou deštivou noc. Měl zánět v očích, ale už je zdravý. 28.8.2006 byl spolu s Bertem umístěn do Moutnic, v říjnu 2008 se však ztratil - nevrátil se z procházky. Z jeho krátkého pobytu v novém domově máme tyto zprávy:

SMS 28.8.2006:
Zdravím, dojeli jsme v pořádku. Kocouři na Jůlii neřekli vůbec nic. Víc e-mailem.

29.8.2006:
Dobrý den,
slíbili jsme, že dáme vědět, co naši noví kocouři. Cestu mourovatý promňoukal a bílý byl naprosto v pohodě. Doma jsme je zabydleli v kuchyni, odkud nemají kam vlézt. Kupodivu seznámení s pejsanem proběhlo také naprosto skvěle - mourovatý jednou zasyčel, jinak nic.
Více opět zítra.

30.8.2006 - e-mail od majitele:
Dobrý už skoro podzimní den, kocouři jsou super!
Jak se to teď má. No, důležité je to, že Bert si začal hrát s Julčou. Sice se zatím jedná o nesmělé šťouchance, ale neutíká před ní. Tom (dříve Danda) je pořád trochu paf, před Julčou i námi pořád utíká, ale lepší se to. Je to výrazný kliďas, takže si myslím, že je to jen otázka času. Bert, když je na klíně, tak se může ukroutit a uvrnět (občas mi spadne, jak se kroutí), zatímco Tom se nechá krásně chovat, nekroutí se a vděčně přijímá hlazení a drbání. Zatím pořád bydlí v kuchyni, ale už uvažujeme nad tím, že se s námi za chvíli přesunou do ložnice.
Mějte se a držím palce!

A jak to vidí majitelka?

30.8.2006 – e-mail od majitelky:
Milá Lucko,
díky za krásnou SMSku, jste skutečně zlatá, jak se o ty všechny bezprizorní kočky staráte. Posílám pár fotek, jak se u nás kocouři zabydleli. Bála jsem se, že to bude obtížné, ale oba se tváří zatím víceméně spokojeně. Sice jedli relativně málo, ale jinak jsou celkem v pohodě. Albert je odvážnější a oprsklejší, všude vleze, musím dávat pozor, aby mi nevlezl třeba do lednice, už i k tomu se chystal. S Julií, naším psem, se už skamarádil a vedou spolu přátelské boje a honičky, takže se i vyřádí a na mazlení je skutečně klidný. Teda, klidný - o pohlazení a pochování si umí říct velice výrazně a umí se nacpat na klín, ale to člověka naopak potěší. Na jedné z těch fotek, tuším Albert 03, je Bert vyfocený, jak mi vlezl na záda, když jsem byla skloněná u Toma a hladila ho. Na mých zádech se Albert usadil a byl spokojený.
S Tomem je to trochu obtížnější, není tak odvážný, je spíše zalezlý v krabici, ale nechá se hladit a přede, včera večer se už nechal i chovat a také si to drbání pod krkem vychutnával, ale je ostražitější. S Julií se snáší, i když si udržují odstup. Co se týče očí, ty má v pořádku, to už jsem psala. S rýmou s ním půjdeme k té veterinářce, zatím jsem mu nos alespoň čistila heřmánkem, ale bude to chtít určitě nějaká antibiotika, aby mu přestalo téct z nosu.
Musím Vám ještě jednou napsat, jak jste všechny Vy "kočičí mámy" skvělé, jak se o ty kočky staráte a v jakém stavu je udržujete, to je úžasné. Skutečně člověka potěší, když uvidí kočky v tak pěkném a dobrém stavu, jako u Vás.
Ještě jednou moc děkujeme za oba kocoury, až zase něco nafotíme (třeba Alberta, jak loví Julii ocas), tak zase fotky pošleme.
Přeji pěkný den a co nejméně starostí s kočkama.

13.8.2007:
Milá Lucko,
posílám Vám pár fotek naší smečky. Kolegyně z práce už se mi směje, že za dva roky budeme mít smečku dvanáctihlavou... Je pravda, že jsem už na podzim na vašich stránkách pokukovala po Dýdý, ale manžel byl tenkrát neústupný. Je fakt, že ta smečka leze do peněz. Pak jsme objevili naší psí nalezenkyni Píďu, no a v červnu, když byl manžel pryč, k nám přibyl náš Mates. Tak doufám, že se už rozrůstat nebudeme, ale odkazujeme na vás všechny, kdo shánějí kočku (Limetka šla ke kamarádce do Hustopeč). No a ostatní snad aspoň přispějí.