Černý kocourek Dodo k nám přišel v květnu 2007 i se svou maminkou Mickou a sestřičkou Šušu.  7.10.2007 byl spolu s Šušu na 21. umísťovací výstavě PSOZ dne 7.10.2007 umístěn do Prahy, avšak v únoru 2008 nám jeho noví majitelé napsali smutnou zprávu, že Dodo odešel na procházku a již se nevrátil. Z krátkého pobytu v novém domově jsme o Dodovi a Šušu dostaly tyto zprávy:

7.10.2007:
Dobrý večer paní Malečková,
dnes jsme si donesli domů Šušu a Doda. Cesta proběhla v klidu (ze sokolovny to je asi 15 minut autem). Dodovi se zvedl žaludek z houpání přepravky ještě než jsme nastoupili do auta, ale za jízdy už byl i se sestřičkou v pohodě. Doma se hned vrhli k misce s jídlem, záchod našli vzápětí. Nechali jsme je v klidu do večera podle Vaší rady v místnosti (v našem případě koupelně s oknem) s jídlem i záchodem, aby se rozkoukali. Večer už zkoumali celý byt, když je kluci vypustili. Šušu je zvědavější a mrštnější, kam si usmyslí, tam vleze, Dodo zase přítulnější a důvěřivější. Oba se nechali hladit, i když Šušu míň, je bojácnější, ale následuje svého důvěřivého brášku, takže teď už svorně leží u manžela na gauči. Pelíšky prozkoumali, ale přes den jsme nevyzkoumali, jestli v nich spinkali. Uvidíme, kde si najdou nejpříjemnější místečka na odpočinek. Dodo už přijde na klín a nechá se hladit, dokonce od kluků, což jsem tak rychle nečekala, přeci jen, děti jsou hlučnější a moc rychlé, ale Dodovi to, zdá se, nevadí. Šušu všechno sleduje z bezpečné vzdálenosti, když jsem Doda měla na klíně, obcházela mě a otírala se čumáčkem. Myslím, že přesun zvládli oba dobře a budou se každý den cítit jistější a bude se jim u nás líbit.
Zase se ozveme s novými zprávami a doufám brzy i fotkami.

Naše odpověď:
Dobrý večer,
včera večer, když jsme přijely z výstavy jsem si ještě s radostí přečetla Váš mail. Moc mě potěšil. Taky jsem čekala, že Šušu a Dodo budou na změnu reagovat hůř. Dodo případné cesty autem asi bude snášet opravdu těžko. Nám se poblinkal ještě v Hodoníně. Vlastně jsme zastavovali už po 3 minutách jízdy a měnili plínku... Chudáček, musel si vytrpět až do Prahy. Hlavně že k Vám to už byl jen kousek.  Jinak musím znovu upozornit, že jsou to oba rošťáci, právě proto jsem jim hledala domek s výběhem. Později se vyřádí venku a doma snad už budou v klidu - jen odpočívat a mazlit se. Pokud byste je potřebovala nějak usměrnit, plácněte je po zadečku složenýma novinami, tak, aby zašustily. Řekněte NE! a měli by časem pochopit, co smí a co ne.
Ještě musím napsat, že oba milují tekoucí vodu. Když jsem umývala nádobí, nebo se sprchovala, oba mi asistovali a cachtali se...
Jsem opravdu moc ráda, že jste si je vzali spolu a moc za ně děkuji!

9.10.2007:
Dobrý den paní Malečková,
děkuji za užitečné informace. O vodě už jsme to zjistili :-) Když se koupeme nebo sprchujeme, obcházejí po okraji vany a v prázdném umyvadle lenoší. Obzvlášť Šušu, tu fascinují i otvory odpadu a kapičky vody, které dokapávají z kohoutku. Zažili jsme to i se ztraceným Kočičákem, takže nás to vlastně tolik nepřekvapilo. Usměrňovat musíme, po několika lehkých plácnutích, když rošťáčci pochodovali po kuchyňské lince a po stole už většinou slyší na ne a docela to funguje. Myslím, že to zvládnou. Trochu decimují domácí kytky (nemáme doma nic jedovatého), takže se nám pěkně rozrostou, když budou mít tak pěkně zaštípnuté výhonky :-) - to byla novinka, zažíváme to poprvé, snad si později venku oblíbí jiné bylinky, které jim budou chutnat. Každopádně se poohlédnu po nějaké kočičí trávě, abych je nemusela krotit a mohli se na něčem vyřádit, dokud jsou doma. Přichystané pelíšky nechali ležet ladem, zato se zabydleli v kočičí budce, kterou náš původní kocourek nikdy nepoužil a moc rádi se tulí na gauči nebo kdekoliv v naší blízkosti, což mě obzvlášť těší.

10.10.2007:
Šušu i Dodo se skvěle aklimatizují. Jsou oba čím dál přítulnější a nelekají se už každého nenadálého zvuku. Všechno zkoumají. Už asi není jediný kout v domě, který by neprošmejdili. Zjišťujeme, co všechno budeme muset dočasně přemístit z bezpečnostních důvodů na jíné místo. Moc nás to těší a nejvíc samozřejmě kluky. Naše domácnost znovu ožila! Nejvíc jsou kočičátka nadšená z hračky, které říkáme prut na chytání koček - tyčka s provázkem, na jehož konci je lesklý chomáč čehosi, co vypadá jako třpytka (bez háčku). Kluci s ním řádí, běhají po bytě a kočičky je loví...

17.10.2007 od nás:
Dobrý večer!
Tak co ti "moji" raubíři? Fakt doufám, že Vás moc nezlobí. Ale děti je snad dost utahají, z toho prutu na kočky musí být unesení, si dovedu představit. Já jsem jim říkala lasičky. Jsou štíhlí, rychlí a jsou opravdu všude. Ještě Vám musím napsat, jak jsem je vždy honila po baráku. Bydlím až v podkroví - třetí patro. Mám ve dveřích udělané kočičí dvířka, aby se můj domácí kocour mohl dostat do bytu a nemusel čekat za dveřmi, až mu otevřu. Ven se otvírat nedají, aby ostatní kočky nemohly utíkat. Mám tam udělanou takovou zarážku, která vážně skvěle fungovala - do té doby, než se Dodo rozhodl, že ho opravdu zajímá, co za těmi dveřmi je. Nedělal si žádný problém a prostě ty dvířka prorazil. Musel k tomu vyvynout opravdu neuvěřitelnou sílu. A když se mu to povedlo, Šušu neváhala a vyrazila za ním. Nakonec jsem ty dvířka musela z obou stran zabít kusem prkna, nebo by mi vypustil všechny kočky... No a pak, když už se ti dva jednou dostali ven z bytu, chtěli tam stále. A to jsem měla honičku. Pokaždé, když jsem šla domů, nebo ven, protáhli se kolem mě a utekli. Co já se naběhla schodů a nachystala léček, než jsem je pochytala. A kolikrát jsem došla i pozdě do práce.
Mějte se pěkně, pohlazení kočičkám.
Lucka

18.10.2007:
Dobrý den Lucko,
kočičky se mají fajn. Už samozřejmě objevily, že existují dvířka na zahrádku - také jsou zabezpečená zarážkou - dá se projít jen dovnitř - v tuto chvíli pro už asi jen hypotetickou situaci, kdyby se rozhodl náš ztracený kocour vrátit. Dodo je zkoumá už několik dní dost zblízka, ale zatím je nerozbil. Na zahrádku už ale unikl několikrát - v podstatě každý den, když jde domů ten poslední a kočky v tu chvíli běhají volně po domě. I kdyby byl úplně na druhé straně bytu, během setiny vteřiny je venku... Překvapilo mě, jak je rychlý. Šušu se dá chytit mezi dveřmi, ale Dodo ani omylem. Po několika takových únicích jsme se rozhodli nechat je chvíli prozkoumávat zahrádku, protože dříve či později tam stejně budou chodit. Dodo zkoumal docela akčně a nebojácně všechno. Šušu se bála hluku z okolí (soused dokončuje rekonstrukci domu) a nejbližší ulice, takže se víceméně plížila kolem domu. Připadala mi dost vyděšená, ale za chvíli se zklidnila a zkoumala taky. Měla jsem obavu, aby neunikli ven přes zeď (ztracený kocour to dokázal později, ale Dodo i Šušu jsou mrštnější, takže jsem si skoro jistá, že by to zvládli už teď, takže jsme je po chvíli vzali zase dovnitř. Myslím, že Dodo už se docela zabydlel, ale Šušu ještě potřebuje čas, aby se cítila u nás doma jako doma, takže rozhodně počkáme než necháme dvířka volná podle jejich nálady. Navíc jsou u nás teprve krátce.

19.10.2007:
Včera poprvé Šušu překonala ostych a přišla se mazlit sama od sebe, byla to moc prima změna. Doteď se chodil tulit jen Dodo a Šušu ho pouze pozorovala. Taky se nám podařilo vypěstovat kočičí trávu, pouze do výšky asi 5-6 cm. Šmudlíci už ji objevili a chodí jí pravidelně okusovat. Samozřejmě jí přitom vytáhnou z misky i se substrátem, který je sypký, takže co roztahají, zameteme a nasypeme zpátky, takže nám to možná ještě nějakou chvilku vydrží. Každopádně přestali okusovat kytky (nevím, zda z důvodu, že už okousali, co chtěli, nebo jiného, ale to je celkem jedno, kytky zatím přežily) a mají každý několik míst po bytě, která povýšili na svoje pelíšky. Šušu nakonec adoptovala i jeden z pelíšků, který jsme měli (ale musela jsem vyprat podušku), ale Dodo dává přednost křeslu a pračce. Do dalšího pelíšku ho můžeme položit, nalákat do něj, ale stejně si v něm nelehne.

22.10.2007:
Dobrý den Lucko,
hlásím se s novinkami - Šušu a Dodo už si užívají pobyt venku. Minulý týden unikali každý den, tak jsme se rozhodli pro trénink s dvířkami a v sobotu jsme je za naší přítomnosti "venčili" na naší zahrádce. Ukázalo se, že pro ně není problém vylézt na zděný plot a procházet se po něm, takže pokud budou chtít uniknout, podaří se jim to prakticky okamžitě. Dodo to zkusil jako první, ale vzápětí se vrátil zpátky a Šušu si jen užívala výhled z výšky. Lákali jsme je s klukama skrz kočičí dvířka, moc se jim nechtělo. Dvířka totiž při zavírání cvaknou a otevřít jdou po vyvinutí mírné síly, což oba loupežníky zpočátku mátlo. Nakonec ale prolezli oba několikrát. V neděli jsme to opakovali s tím, že už jsme dvířka nechali otevřená a kočičky chodily ven a dovnitř jak chtěli. Když se setmělo, dožadoval se Dodo otevření dveří mňoukáním (že by se bál jít ven do tmy sám? ), tak jsem ho povzbuzovala a nakonec se odvážil prolézt do tmy dvířkami a Šušu ho následovala. Večer už byla hodně zima, možná proto se vrátili dovnitř docela brzo. V noci jsem je slyšela, jak prolézají ven a dovnitř, ale ráno byli oba doma. Zdá se, že si na "výběh" rychle zvykají a Šušu je teď mnohem přítulnější. Myslím si, že přínos volného pohybu kočiček ven do světa a zpátky do teplíčka je větší než možná rizika pražského provozu, který je nedaleko. Vím, že vám to dělalo starosti, ale věřím, že budou dost chytré na to, aby se držely od ulice dál, jak to ostatně dělají ostatní kočky v ulici a jak to až do svého zmizení dělal Kočičák. Mají obojky s telefonním číslem pro každý případ (a aby si zvykly - od jara máme zkušenost že se číčy neobejdou bez obojku proti klíšťatům a blechám - těchto breberek je všude spousta a s radostí se zabydlují u nás doma, když mají možnost - likvidace blech je sport, který provozujeme celkem neradi ).

16.11.2007:
Dobrý den Lucko,
hlásíme další zprávy z pelíšků Šušu a Doda. Po Dodově dvoudenním výletu a zraněných drápcích se drží víc doma a toulají se jen krátkou dobu, většinou večer, když mají nejvíc loveckou náladu. Ze Šušu je neuvěřitelně přítulná kočička, skoro tomu nemůžeme uvěřit. Počáteční nedůvěra je ta tam! Taky už si zabydleli svoje oblíbené pelíšky. Nejradši se "zašívají" u kluků na palandě a tváří se tam, jako by byli neviditelní! Je s nimi legrace. Hry na honěnou je asi nikdy neomrzí, stejně jako mávátka-škádlítka, kterými jim kluci mávají před čumáčky. Oba pěkně poporostli, hlavně Dodo, je teď na první pohled větší než Šušu. Z prvního sněhu byli překvapení, ale vůbec je to neodradilo ve zkoumání a dobrodružných výpravách.

24.1.2008:
Dobrý den Lucko,
s odstupem času Vám chci trochu poreferovat o našich chlupatých miláčcích Šušince a Doďákovi. Jsou úžasní a plní náš domeček radostí ze života (a blátem :-). Přijdou se tulit vždycky když je člověk potřebuje a s klukama mají skvělou zábavu. Ještě je nepřestalo bavit honit se za hračkou nebo jen tak. Mají na kontě už dva myší úlovky. První ulovil Dodo vlastní tlapkou 27.12. a přinesl nám zakousnutou, ale ještě teplou myšku do obýváku na koberec. Mňoukal jako šílený, tak jsme ho moc pochválili, ale zabránili jsme mu svou nově ulovenou hračku rozcupovat. Podruhé si nejsem jistá, jestli to byl Dodo sám nebo Šušu nebo společné dílo, každopádně předevčírem ráno jsme měli (už rozcupovanou) myšku v ložnici u postele. Naštěstí si s ní pohráli na podlaze a ne na koberci, takže kromě úleku, co to tady proboha je za krvavou skvrnu, k žádné "pohromě" nedošlo. Dostali velkou pochvalu, i když s odstupem, protože ulovit museli několik hodin předtím, když jsme spali.
Oba hodně vyrostli, váží stejně, okolo 3,5 kg, ale Dodo vypadá větší a mohutnější. Šušu má zase jemnější kožíšek a trochu vytahané bříško. Krmí se pořád s chutí, žádný zdravotní problém jsme nezaznamenali.
Dodo je neuvěřitelně odvážný kocourek provokatér. Měli jsme na návštěvě rodinu s hodně starým jezevčíkem, který se rád kamarádí s kočkami. Trochu jsem měla obavy, ale předpokládala jsem, že ty naše kočičky nezvyklé na psa na svém území se raději po dobu návštěvy uklidí do bezpečí nebo prostě na tu chvíli oddělíme prostor koček a psa. Šušu si šla úplně v klidu lehnout ke klukům na palandu, kde měla jistotu, že na ní nikdo nemůže. Dodo ale překvapil. Vylezl si na nejvyšší skříň, odkud jezevčíka Kubu pozoroval a postupně slézal níž a níž, až slezl úplně na zem a nenápadně se k pejskovi přibližoval. Nenechal k sobě čmuchat, to se naježil a zvětšil se neuvěřitelně a zase vyskočil na skříňku, ale jakmile si ho Kuba přestal všímat, slezl zase dolů, lehl si k nohám našeho dědečka a jakoby provokoval "Heč, podívejte, jak se nebojím" a ani pes chodící 15 cm od něj ho nevyvedl z klidu a nedonutil vstát. Pro mě to byl velmi zvláštní zážitek. 

7.3.2008 nám přišla zpráva, že Dodo se již dva týdny neukázal doma.