Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dickens 02

16. 6. 2014

dickens250.jpegKocour 4/2013

Dickens, dlouhosrstý kocourek se potuloval v zahrádkářské kolonii, kde ho krmila naše známá.
Přinesla ho, měla obavy o jeho život, protože tam někdo začal trávit kočky. Je to mazel, vhodný do bytu, protože venku je moc důvěřivý a mohlo by se mu něco stát. 12.1.2014 byl Dickens umístěn do domku ke dvěma kočičkám do Břeclavi.
11.4.2014 jsme Dickense vzaly zpět do útulku, jeho majitelka se dostala do finančních potíží a nemohla Dickensovi zajistit dostatek krmiva ani veterinární péči. 3.5.2014 byl Dickens umístěn do Kunovic, do domku k Mikymu a Máničce.

Fotky Dickense z pobytu u nás a nového domova najdete zde.

Děkujeme paní J.Liškové, že Dickense po dobu jeho pobytu u nás podporovala formou adopce na dálku. Děkujeme!

Fotky z nového domova Mikyho, Máničky a Dickense najdete zde!

 

3.5.2014 - K Mikymu a Máničce umístěn Dickens a máme tyto zprávy:

6.5.2014
Dobrý den,
zasílám zprávu o přijetí Dickiho.
Po vypuštění z tašky se vůbec neostýchal a hned vše prošmejdil, ale nejdříve se odehrálo veliké, naštěstí přátelské, očichávání ze všech stran:-)
Vůbec se nebál, nebylo žádné schovávání a zalízání pod a za sedačku.
Po vzájemném poznání si vylezl na opěradlo křesla a shlížel dolů a pak mi hned vlezl na klín a mazlil se.
Musím říct, že je to největší mazel, jakého jsme doma měli.
S každým je kamarád, a když si vleze na klín, hladí nás po obličeji pacičkami.
Miky ho přijal se svým příslovečným klidem, Mánička s neklidem, přece jen je větší než ona a i když by si s ním strašně ráda hrála, bojí se a občas na něj zasyčí. Přitom ho pořád provokuje, dokonce honí, ale jakmile se k ní otočí honem zasyčí, aby si moc nedovoloval. Až zjistí, že jí neublíží, určitě budou spolu řádit. Je trochu víc vylekaná a přestala se mazlit, jen občas se nechá pohladit, pořád za ním chodí a pozoruje ho. Jen když Dicki spí, tak se přijde trošku pomazlit, ale časem se to určitě zlepší. Dicki si taky strašně rád hraje se vším co najde a to i s hračkami, o které Mánička ani neprojevila zájem,
V příloze posílám nějaké fotky
.

19.5.2014
Jak jsem již psala, Dicky byla je u nás jako doma, jako by k nám patřil, sice začíná vystrkovat, růžky - strašně rád si hraje se  vším a sušené kytky dostávají na frak, je zajímavé jak je každá kočka jiná. Micky je již takový línější, jen je pozoruje (kytek si ale nikdy nevšímal), Mánička, zase co může tak ukradne, hlavně dceři a tak pořád snáší z jejího pokoje - gumičky do vlasů, tužky, flashky, dokonce mi jednou chtěla sebrat větší nůžky, když jsem zašívala, ale suchého aranžmá si ani nevšimla.
Jinak si myslím, že si na sebe hodně zvykli. Mánička s Dickym řádí, perou se jak dva psi, až chlupy lítají, ale neubližují si. Micky na ně (když je doma a ne na toulkách) shlíží z křesla. Mánička přestala být jak na jehlách, přijde si pro pomazlení, jak dřív, ale na Dickyho nemá, ten si vždy vleze na klín, přitulí se k obličeji  a pak nás jemně pacičkami hladí, než usne. Klidně můžeme dělat i na počítači a mu to vůbec nevadí. Micky je taky pořád stejný, když chce tak se pomazlí, ale nejraději spí na křesle a když k němu některý přijde, tak ho přijímá z otevřenou náručí  - ale zatím spí každý jinde. Ani při krmení není problém, sice mají každý svou misku, ale vždy jdou ochutnat, co má ten druhý.
Takže je teď vše, jak má být. V příloze zasílám pár fotek a zase se někdy ozvu.

31.5.2014
Posílám pár fotek, na první - konečně všichni spolu, na druhé Dicky pomáhá synovi při učení na maturitu (a má ji s vyznamenáním) a další fotky - to jsem byla nemocná, měla jsem teplotu, tak mě léčili a zahřívali :-D

16.6.2014
Dobrý den,
bohužel mám špatnou zprávu.
Dicky už je v kočičím nebi.
Hned po našem rozhovoru v Uh. Hradišti, jsme s ním zajeli na veterinu.
Udělali mu sono bříška a řekli, že tam má tekutinu, že ho musí uspat a vzít na zkoušku, protože není jisté jestli nemá Leukémii nebo FIP-ku. Nechali si ho tam a navečer volali, že bohužel má FIP a už se pro něj moc nedá udělat, protože navíc má žloutenku, je chudokrevný a má slabší srdíčko. Nemohli jsme to pochopit, protože ještě před pár dny na něm nebylo téměř nic vidět. Navrhli nám, že když je uspaný, tak mu zastaví srdíčko, a že ho musí nechat spálit, protože je infekční. Když jsem se ptala, jestli ho nemůžou léčit, řekli, že by musel chodit na infuze a odebírat tekutinu z bříška a stejně by se mu přidalo jen pár týdnů. Nakonec jsme tedy souhlasili.
Jsme z toho moc nešťastní, měli jsme ho sice jen měsíc, ale moc jsme si na něho zvykli, protože to byl ten nejmazlivější kocourek. Dcera je z toho hodně rozhozená, protože  s ní vždycky spával na polštáři u hlavy, až na ty poslední dva dny, toho asi začalo bolet bříško a už moc nechodil, jen spal v obýváku. Mánička teď pořád chodí a pomňoukává, asi ho volá, je víc mazlivá, běhá za námi jak pejsek, určitě jí chybí.
Navíc se teď bojím, jestli tu nemoc nedostala ona nebo i Miky. Prý je to nakažlivé, ale musí to v kočce zmutovat, a ne každá kočka to dostane.
Raději s nimi pak zajdu na kontrolu. Dnes jdu zaplatit účet a tak jsem se dohodla, že vezmu Máničku (musí jí zastřihnou drápky) a přitom ji vyšetří.

Je mi líto, že mám pro Vás tuto smutnou zprávu, ale mám i hezkou. Hračky od Vás si hned oblíbily. Hlavně tu sametovou béžovou dečku s potiskem tlapek, si hlavně Mánička hned zamilovala a pořád se k ní tulí. Tak jsem se chtěla zeptat, zda Vám ještě zbyla ta větší, oranžová s potiskem tlapek, že bych jim ji vzala, aby se na ni vlezly i s Mikym.
Přeji moc dobrých zpráv a co nejmíň těchto smutných.

 

Více o Dickensovi zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář