Černý kocourek Fido byl i se svými sestřičkami (též již umístěnými Verunkou a Barunkou) v září 2006 hozen do zahrádek. Byli velice vyhládlí. Je hravý, milý, přítulný, čistotný. Nový domov našel díky 8. celostátní umísťovací výstavě Vánoce v útulku - byl umístěn do Prahy.

4.12.2006:
Dobrý večer, kocourek Fido už rozvázal, je ho už plný byt. Všechno zkoumá, dožaduje se mazlení. Několikrát jsme ho posadili na mísu s kočkolitem, ale zatím nic. Papá dobře. Díky za něj!

11.12.2006:
Náš nový kocourek, kterého jsme si u Vás pořídili na výstavě 3.12. je pro nás velké potěšení, rozhýbal u nás doma energii, když ho chytí lítačka, tak nestačíme uhýbat:-).

12.12.2006:
Dobrý den,
kocourek Fido, kterého jsme od Vás získali, už není ten nesmělý a hodňoučký mazlíček. Pěkně rozvázal a v bytě mu nic nezůstává utajeno, všechno prozkoumává a navečer začíná lítat po bytě včetně sedačky pochopitelně. Dokonce ve své veselosti vyskočil i na obraz, naštěstí to dobře dopadlo, jen se obraz rozhoupal. Fida jsme přejmenovali podle našeho prvního kocourka, kterému je moc podobný, vzhledem i povahou, takže je to náš Titíček II (Titan). Na jméno už pěkně slyší. Asi také dohání období strádání před umístěním u Vás a je hrozně žravý. Snažíme se jej vyfotit, ale je velký neposeda, tak fotky se zatím moc nevyvedly jen ty na kterých spí. Rozhodně nemáme fotku malého způsobného kocourka, jak se tvářil na výstavě. Jinak s ním žádné jiné problémy nejsou, je čistotný a zdravý. Přikládáme pár fotek.

Naše odpověď:
Dobrý večer,
moc děkuji za zprávu a fotečky od Titíčka II . Petra je už přidala na naše stránky. Kocourek byl v depozitu u mě, ještě spolu se dvěma sestřičkama Barunkou a Verunkou (a dalšími nalezenci). Je opravdu moc šikovný, protože (a to jsme nikde nepsaly), když nám je všechny 3 sourozence vezli nějací manželé ze zahrádek, Fido jim cestou utekl (vezli je jen v zapínací tašce!!!). Měl teprve cca 3 měsíce, vůbec neznal cestu zpět. Byly jsme z toho moc nešťastné, protože na zahrádce měl aspoň nějaké útočiště a sestřičky. Hledaly jsme ho, volaly, ráno, večer, všechno marně. I jsem brečela, když jsem si představila, jak musí být zoufalý a bezradný... No a za 3 dny volali ti manželé znovu, že se kocourek vrátil zpátky na zahrádku (bylo to víc jak 1 km). Tentokrát jsme sedly do auta a pro kocourka jely raději sami. Hned sestřičky poznal. To bylo radosti!!! Nadlábl se a spal a spal...
No a teď jsem ráda, že má u Vás tak báječný domov!
Děkuji za něj,
Lucka Malečková

16.12.2006:
Milá slečno Malečková,
příběh se šťastným koncem našeho malého poutníčka Titíčka (Fida) nás moc dojal. Jen doufáme, že až s ním na jaře vyrazíme do naší chaty, která je v lese, tak že se někam nevydá na cestu. Našeho předchozího kocourka, kterého jsme měli 17 let, jsme vozili do chaty již od jeho 4 měsíců. U Titíčka II. ale raděj počkáme až na jaro, aby vazba na nás byla dostatečná. Zatím ještě nemáme ani přepravku. Nevím jaké máte zkušenosti s látkovými přepravkami, náš předchozí kocourek v pevné přepravce trpěl a vždy si ulámal drápky, tak jezdil v autě volně, jen na cestu k autu byl uvnitř přepravky. To jak se Fido drápal z té papírové krabice při převozu domu se bojím, že to bude stejné, možná, že ta látková přepravka bude šetrnější. Jinak Titíček jí jak o závod, myslím, že z něj vyroste pořádný kus, protože má mohutné pacičky. Uvidíme, v každém případě Vás budeme průběžně informovat.
Děkujeme ještě jednou za Titíčka (Fida) i za ostatní kočičky, o které se v útulku staráte.
Přejeme Vám krásné Vánoce a hezký Nový rok.

Naše odpověď:
Vážená paní Lásková,
myslím, že je dobře, že s cestování na chatu počkáte až do jara. I tak bych doporučovala nechat ho nejdříve pořádně se seznámit s chatou a až později ho pomaloučku poštět ven. Asi stejně bude zpočátku hodně opatrný a bude nejdříve zkoumat okolí chaty, určitě se Vám nezaběhne.
Jestli zvolíte látkovou přepravku, nebo plastovou záleží jen na Vás. Spíš je důležité přepravku zakrýt kusem látky, aby kocourek neviděl ven. Pak nebude mít tendence snažit se z přepravky dostat. Myslím, že s cestováním nebude problém, já ho (sice jen kousek, na veterinu) vozila naprosto v klidu.. Bude to jiná situace, než když jste si ho vezli z výstavy. Musíte vzít v úvahu, že tenkrát jste pro něj byli cizí lidé a on už od rána absolvoval náročnou cestu z Hodonína do Prahy, pak musel projít veterinární kontrolou, zavřely jsme ho do výstavní klece, všude spousta lidí.... Teď pojede se svými lidmi, nebude se cítit tak ohrožený.
Taky jsem si všimla, že z něho vyroste velký kocourek. Ty tlapky má opravdu obrovské, největší, které jsem kdy viděla. Budu se moc těšit na další zprávy.
Lucie Malečková

6.4.2007:
Vážené a milé dámy,
děkujeme za hezké přání k Velikonocům, které nás mile potěšilo. Také my posíláme přání s fotečkou našeho Titíčka (Fida), který se moc nerad fotí a tváří se vždy velmi odmítavě. Přesto si myslíme, že je u nás spokojený. Minulou sobotu prvně s námi vyrazil na chatu do lesů u Dobříše. Cestu autem zvládnul docela v klidu v přepravce. V chatě si hned oblíbil malou půdičku jako svoje malé království. Po setmění se osmělil a lítal po paloučku a šplhal po stromech za krásného svitu měsíce. Sám prozkoumával okolí a vrátil se do chaty až ve 3 hod. ráno. Zato já jsem skoro celou noc nespala z obavy, aby se mu nic nestalo. I když máme zkušenost s předchozím kocourkem, který zde trávil s námi každý pobyt po řadu let (do svých 17 let), Titík (Fi) vše zvládnul.
Už jsme si zvykli na Titíkův noční život, ožívá když jdeme spát, hraje si se svými myškami, leze po výškách a na co dosáhne to shodí na zem, pak usne. Kolem půl páté se hlásí o jídlo a příjde mne vytáhnout z postele. Prostě je to ještě hravé odrostlé kotě. Již jsme ho museli jednou nechat odčervit, vyzvrátil nějaké potvůrky, jinak prospívá dobře.
Ještě jednou děkujeme za předchozí péči o našeho nového kocourka.
Zdravíme Vás všechny a přejeme jen samé dobré nové páníčky pro Vaše kočičky.