Myslím si, že Marie Anna má pravdu. A všechny, co tak vehementně obhajují Marvina, by mohly vyjádřit svou lásku ke kočkám tím, že zašlou finanční přípěvek kočičkám do Hodonína. Není žádný problém vyzvednout si poukázku na poště a najít číslo účtu hodonínského depozita. Tím pomůžeme určitě víc, než dohadováním a odsuzováním.

Míte pravdu, asi se opravdu neshodneme. A zase tu máme to krásně a rychlé posuzování - odsuzování. Říkala jsem, že jsem zvířomil, tedy jsem se pokoušela vyjádřit, že mám zvířata všechna. Často jsem se totiž setkala s obecnou paušalizací - ten je na psy, ten zas na kočky. Pokud jste neporozuměla, je mi líto.
Myslím, že označit něčí slova za nesmysl jenom proto, že nesouhlasíte, je povrchní, ale to je jedno. Snažila jsem se pouze vyjádřit myšlenku, že nejsou věci černobílé, každá kočka je jiná a také člověk. Pokud to nebylo patrné, doporučovala bych více fantazie. Dát té paní třebas jen možnost se s Marvinem srovnat a jemu poskytnout to samé a ne hned hystericky volat po odebrání a represích.

Vážená paní Marie Anno... Váš příspěvek je opravdu velice zajímavý. Kdyby šlo o někoho, kdo nikdy neměl kočku, nejlépe ani jiné zvíře, dala by se Vaše reakce při troše nadhledu pochopit. V případě, že se ale jedná o paní, která doma už kočku má, dalo by se předpokládat, že ví, jak se k tomuto nebohému zvířátku chovat... Těžké to v tomto případě nebude ani tak pro tu paní, ale spíš pro Marvina. Mimochodem, že nejste kočkomil je z Vaší odpovědi velmi cítit, ani jste to nemusela uvádět. Nehodnoťte už nikdy prosím to, co neumíte dobře posoudit. Píšete pak zbytečně nesmysly.

Když jsem si přečetla předchozí příspěvky, připadala jsem si jako cynik, protože se mi některé příspěvky zde zdají vážně přehnané. Ta paní na mě působí spíš zmateně, je to pro ní možná těžší než čekala, třebas byla unavená... Nezastávám se jí, jen bych se varovala příkrých soudů, kterých je zde zde drtivá většina. Vnímám spíš rozporuplnost než nelásku... Každý začátek je těžký. Ještě jsem nezapoměla jaké to bylo, když jsme si přinesli naší Lízu domů. Bylo to obrovské štěstí, černá koulička na polštáři, ale také jsem cítila nejistotu, jak to zvládneme, zda nám to půjde dohromady. Už se těším, až se do mě někdo opře, nejsem zapřísáhlý kočkomil, spíše zvířomil, zatímco tohle píšu spí v mojí posteli dvě slečny, jedna psí a druhá kočičí.
Není lepší řešit spíš praktické věci? Cosi mi říká, že na průjem není zrovna tuňák to pravé ořechové. Co tu paní spíš poučit nebo jí podržet. Soudit je tak lehké, že?
Přeju Marvinkovi dobrý a šťastný domov.

Ja porad doufam,ze ta psana forma vyznela hur,nez to bylo mysleno.Zacatek vypada v pohode a pak najednou takova sprcha a na konci pani zase pise,ze vi,ze museji byt trpelivi.Fakt jsem rozpacita a doufam,ze mu nikdo neublizuje.Mam doma 4 nalezene kociny a po prichodu kazde z nich vsechny prskaly,nez si zvykly.

Ono je velmi těžké odhadnout nové majitele. Lidé si ho zřejmě vybrali jen proto, že je zaujal, protože je bílý. Lidé si většinou vyberou kočičku podle barvy místo podle povahy. To se snažíme všem vysvětlovat. Stalo se nám, že jsme umístli kocourka Sandyho Lopatku paní, která si ho vyprosila- byl to rezavý exot. Nejprve mi vynadala že jsem se zpozdila se zasláním očkovacího průkazu, pak mi začala nadávat že se kocourek drbe, že má odřené pacičky, že má průjem, že je moc nemocný. Nakonec toho milovaného za měsíc vrátila že je nevyléčitelně nemocný a že útočí na její kočku Modřínu, kterou má z Os Podbrdsko. Chtěla po mě zpět 600 za kocourka a 1000 za veterinu. Nedala jsem jí ani jedno, kocourka jsem vzala k našemu veterináři, neshledal na něm žádné onemocnění a pak se kocourek dostal do lepšího domova. Již tenkrát jsem jí chtěla kocourka odebrat, ale ona řekla, že si ho nechá. Jsem ráda že ho vrátlia, byl by asi problém ho vymáhat soudně. Doufám že se Marvin vrátí, takovým lidem do péče kočička nepatří.

To je otřesné, cloumá se mnou vztek a bezmoc. Kocourek neslyší a ta nána blbá po něm stříká vodu a nebo se po něm ohání rukou. Kde to jsme? Snad máte v předávacím protoklu, že zvířátko můžete v případě pochybností odebrat. Tak na co proboha čekáte!! Snad si my všichni, milovníci kočičáků, umíme představit, jak kocourkovi je. Kdyby alespoň slyšel, tak by to nemožné chování své nové paničky možná trochu chápal, ale tohle. Představte si, že nic neslyšíte a najednou na vás přiletí cákanec vody nebo dostanete lidskou pazourou. A to její vyjadřování, že je hluchý jak poleno, no fuj.

Takový kocourek se přeci musí dostat do milující rodiny, kde se budou rozplívat blahem, že kocourek pořádně papá, je živý (vůbec jsem nepochopila radu, zavřít ho do koupelny) a hlavně se mu budou snažit jeho handicap ulehčit.
A VÝZVA PRO MILOVNÍKY KOČEK. Pokud bude Márvin vrácen (a já doufám, že jo), navrhuji na Márvina poslat do SOS Hodonína příspěvek a můžeme si ho všichne (my pohoršené) virtuálně adoptovat. Co vy nato, dámy?

Dejte vedet,jak to s MArvinkem dopadlo.Doufam,ze vse bude v poradku.

Děkujeme všem, kteří sem přidali své komentáře. Vaší podpory si velmi vážíme. S paní jsem dnes mluvila a k vrácení nevidí důvod. Situace se prý o 90 stupňů otočila, Marvin je prý již klidnější a s kočkou už se také lépe snášejí. Nicméně pár poznámek na téma, že je to "pěkný rapl", přesto padlo, a tak jsme se domluvily, že nás bude dál informovat o tom, jak se situace vyvíjí a vrátí nám ho kdyžtak na výstavě 12.10.2008. Je to opravdu nešťastná situace, paní se o něm na jednu stranu takto vyjadřuje, na druhou stranu ale tvrdí, že jí přijde spokojený a že to nějak zvládnou.

chudák kocour.Je mi líto, že měl takovou smůlu.
Přeji mu,aby to příště vyšlo a měl štěstí na slušné lidi.
Je mi zároveň i líto kočky, která již v domácnosti přebývá.Není to žádný med být odkázaný na hrubého člověka bez srdce.
V útulku mu a to jsem si jistá bylo líp.
Je tam sice spousta kočiček, ale pečovalo se o něj tam s láskou.
A ta láska v novém domově chybí.
Líbí se mi, jak paní Malečková odepsala.

pokud se někdo-jako tato nová majitelka takto nechutně vyjadřuje o handicapovaném zvířeti a má na něj již první dny takto přehnané nároky, je u mě normální snob a neměl by si žádné zvíře pořizovat. S chovem kočky jsou spojeny jisté nepohodlnosti a ústupky, které je třeba respektovat(kočka leze na linku, vyhrabává stelivo atd)přemluvte prosím tuto dámu, ať kocourka vrátí, nebude ho nikdy milovat a bude akorát hledat problémy. Celý její dopis vyzněl jako stížnost, mohla tu nespokojenost vyjádřit alespoň zdvořileji a vynechat rýpavé invektivy o "odbornicích, které nepoznají že je hluchý jako poleno". Až milostivá udělá pro kočky alespoň zlomek toho, co dělají denně v depozitech tyto "odbornice" tak pak může soudit.

Dobrý den,

nerada to komentuji, ale myslím si, že paní, která má Marvina trochu ubližujete a měli byste jim dát všem šanci.Samozřejmě nesouhlasím se stříkáním vodou a odháněním a po výměně písku na záchůdku mám okamžitě spoustu písku venku a náš Kryšin se v tom ještě válí. Vyspat se s kočkami je také velký problém, ale člověk si zvykne na nepádné drcání, v 1.00 hod., 3.00 hod., kdy musíte hladit, až to vrní nebo dokonce čumáčkování, kdy Vás šimrá celý obličej, ale rozhodně se Vám to všechno vrátí.
Není to jednoduché, ale oni k sobě určitě najdou cestu. Neodsuzujte je dopředu, určitě se budou mít všichni dobře a Marvin bude spokojený.

Mějte se moc hezky a hodně umístěných a spokojených kočiček.

pokračování... Když jsem se dočetla že paní vadí že kočka hodně jí, hrabe po vykonání potřeby... nebudu raději komentovat, ale já bych asi měla radost že Marvinovi chutná. Dotyčná by si měla raději pořídit křečka, nebo pro jistotu zvíře plyšové. A STŘÍKAT NA VYSTRESOVANOU KOČKU V NOVÉM PROSTŘEDÍ VODU!!!!!!! Je mi zle, když si představím, jak se asi Marvin teď musí cítit. V novém prostředí a vpodstatě je týraný... Prosím paní novou majitelku, aby Marvina co nejdříve vrátila hodným odbornicím do depozita. Prostřednictvím Petry, která si kocourka může vyzvednout v Praze. Děkuji.

Nemohu na Marvina přestat myslet. Moc mě to již od včerejšího večera trápí. Naprosto si nedokážu představit, že bych se kdykoli, v jakékoli situaci!!! takto chovala ke své kočce. A to musím říct, že je hodně problémová, protože jsem si ji brala z útulku jako 6ti letou a byla týraná. Když si vzpomenu jak jsem se radovala když se nechala alespoň pohladit, jakou jsem měla radost že hned použila záchod a žrala a žrala a žrala... Dala bych jí cokoli, tehdy, i teď..

Dobrý den současná paní majitelko Marvina, prosím Vás vraťte ho do depozita.Kocouek bude nešťastný
a jde vidět,že jste si nesedli, resp.,že na Vás neudělal dojem.Je jasné, že už ho ani nebudete mít ráda, už se k němu nebudete chtít citově přiblížit,je přeci tak hrozný...
Učitě se najde hodný človíček pro kocourka a Vy budete mít klid :-(
A ještě něco, byla bych šťastná, kdyby mi kočka takto jedla první den v nové rodině, na novém místě atd.

No, jsem moc ráda že jsem našla na Marvinovo umístění stejné reakce jaké jsem měla já. Na výstavě se mi moc líbil, byl velice hodný, nechal se chovat i v naprosto neznámém a stresujícím prostředí, po dlouhé a namávahé cestě a ještě od cizího člověka. Vůbec se proto nemyslím, že ten problémový článek v tomto případě je kočka... Co víc dodat. Já bych také doporučovala Marvina co nejdříve odebrat, docela se o něho bojím.. :-( Snad jsou moje obavy zbytečné, doufám...

Už z dopisu paní je cítit, že láskou k zvířatům zrovna neoplývá, o to víc nechápu, proč si kocourka brala.Mám kocoury 3 a taky reagují na zavolání jenom když chtějí.A že sem tam něco rozbíjí a nebo udělají nepořádek? No a co?? Jesli paní chtěla zvíře, které nic nedělá, měla si koupit plyšové.Marvinek by se jí měl okamžitě odebrat!!!

by zasloužil pohlazení a laskavé slovo, aby se pomalu uklidnil, přestal se bát a zvykal si. Z toho mailu ale moc laskavosti nekouká.
MMCH, naši dva kocouři používají bentonit v otevřeném záchodku, protože jim vyhovuje a vyhovuje to i mně, protože pořádně a hned vidím jejich výtvory. Záchodek mají v koupelně na dlažbě. Občas při divočejším zahrabávání samozřejmě něco vyhází ven. Něco málo vynesou i na packách, to je samozřejmé. Tak vezmu smetáček a lopatku a zametu to. Stojí mě to asi minutu času a žádnou zlobu na ně přitom nepociťuji. Vždyť někteří lidé zaneřádí záchod mnohem hůř a je jim to úplně jedno.
Mám dva kocoury, taky pěkná kvítka. Zvlášť jeden z nich řádíval po bytě jak černá ruka. Nikdy jsem je neuhodila ani po nich nestříkala. Netrvalo to ani tak dlouho a uklidnili se sami. Už ani nepamatuji, kdy naposledy způsobili nějaké "škody". Jsou to moje zlatíčka a kromě chvil, kdy je musím občas nacpat do přepravek :-), s nimi jednám s úctou.
Paní Věře přeji, aby se jí soužití s hluchou kočičkou vydařilo. Určitě to bude obohacení o nové poznatky a zážitky. A kočička má štěstí.

Přesně jako paní Lucie jsem si povzdechla ach jo. Z toho dopisu jsem totiž vycítila jen zlobu na kocourka ale žádnou lásku k němu. Myslím, že to není pravý kocourek pro tuhle paní ale třeba by si rozuměla s jinou kočičkou. Marvina by opravdu měla vrátit.Já jsem po Marvinkovi taky pokukovala, jenže moje číči jsou bytové (vaše bývalá Johanka:-)) a on výběh potřeboval.
Myslím, že se paní plete když píše, že to zvládl lépe než oni. To jak ho popisovala svědčí spíš o tom, že je kocourek ve velkém stresu :-(.
A mimochodem všechny mé kočičky při zahrabávání záchodku trochu vysypou ven i vynesou. Ï v tom je Marvinek nevině :-(.
S největší pravděpodobností i já zřejmě budu mít zanedlouho hluchou kočičku a věřte,že už teď přemýšlím, jak se ze začátku k ní správně chovat, abych jí ten přesun usnadnila.Ostatně to by mělo platit i pro nehendikepované kočičky. Vždyť je to pro ně také velká změna. Nejenom pro člověka.
Přeji vám i nám kočkomilům, aby měl tento příběh dobrý konec a Marvinek se měl už jen dobře.
A také přeji hodně úspěchů, pro mě tedy odbornicemi jste a nadále zůstáváte.

pravda, ono se to těžko zjišťuje. Taky někdy volám na své kocoury a oni mě naprosto ignorují. Jindy ale slyší a hned se otočí. A reagují i na různé jiné zvuky.
To jen že u bílého kocourka by hluchota nebyla nijak překvapující. Marvinovi držím palce, aby to s ním dobře dopadlo.