Bílý kocourek Marvin se jednoho dne objevil na sídlišti v Bažantnici, kde se potuloval asi 14 dnů, než nás k němu zavolala místní paní. Byl hodně hladový, ale jinak v pořádku. Asi se ztratil při toulkách za kočkama (nebyl kastrovaný). Je to mírný, hodný, mazlivý kocour, k druhým kočkám snášenlivý. 20.9.2008 byl na umísťovací výstavě Sen zvířat umístěn do Mochova do domku se zahrádkou. Marvinova nová majitelka nám napsala:

22.9.2008:
Dobrý den, paní Tomalová,
Marvin se má dobře. Zvykl si velmi rychle a opanoval naši dosud klidnou domácnost. Pochopitelně je hluchý jako poleno, a nechápu, že to nikdo v útulku nezjistil, když jste takové odbornice.
V sobotu měl trochu průjem, jí granule Purina One, naší čiči sežral lososa a její granule pro staré kočky. Dneska měl tuňáka. Pomalu ho převádíme na silikát, protože z bentonitu dělá strašný nepořádek, vyhazuje ho ven a dělá tápoty.
Spí na černé sedačce, na které se opravdu dobře vyjímá.
Je to zvířátko pro skutečné dobrodruhy. Dneska během 10 minut vyhrabal substrát z květináče, shodil málem zrcadlo a utekl oknem na zahradu, kde byl obratem chycen.
Asi to zvládá lépe než my. Nejvíc trpí naše kočička. Syčí na něj kdykoliv ho jen vidí, a nechápe, že Marvin na to nereaguje, takže když se k ní přiblíží tak mu dá facku. Pak prskají oba.
Dostala už dva astmatické záchvaty.
Marvin je nejčilejší v noci, lítá po domě jako střela, leze po lince a jiném nábytku a řve jako by ho na nože bral. První noc jsem spala dvě hodiny (5:30 - 7:30). Je to hrozný rapl. Bohužel voda z rozprašovače moc nefunguje, sice po postříkání uteče, ale za chvíli je opět zpátky na lince nebo stole. Když ho odeženeme rukou, tak se nás pak bojí.
Vím, že musíme být trpěliví, když je handikepovaný, takže nám všem držte palce.
Přístě pošlu fotky.

Naše odpověď:
Vážená paní,
potvrzuji příjem Vašeho e-mailu a zároveň vyjadřuji svou velkou lítost nad tím, co píšete. Tím spíše, že v mém depozitu Marvin patřil mezi nejhodnější kocoury. Neříkala jsem Vám, že není hluchý, říkala jsem, že si nejsem jistá. Mezi 20 dalšími kočkami se hluchota těžko pozná, protože na zavolání přiběhne vždy několik koček, stejně jako v některých případech kočka na zavolání prostě nereaguje, ať už je hluchá či nikoliv. Ani jsme o sobě neprohlašovaly, že jsme odbornice...
O tom, že hodně jí, jsem Vám říkala, pokud Vám vadí vyhrabané stelivo ze záchodku, měla byste pořídit krytý.
Každopádně je mi moc líto, jak se k celé věci stavíte. Popravdě řečeno jsme tak zlou zprávu z nového domova ještě nikdy nedostaly. Noví majitelé mají většinou ze svého nového přírůstku radost, i když pochopitelně ne vždy vše probíhá ideálně. Kočky jsou živí tvorové, je třeba chápat, že mohou být ze změny prostředí ve stresu. Pokud Vám tak divoce běhá po bytě, jak popisujete, měla jste jej zavřít do menšího prostoru, např. do koupelny, a dát mu trochu času, aby se v novém prostředí adaptoval. Zvažte prosím, zda si jej chcete opravdu nechat, protože smyslem naší práce a umísťování našich svěřenců do nových domovů rozhodně není dostávat od nových majitelů takovéto zprávy.
Pokud se rozhodnete Marvina vrátit, zavolejte prosím naší pražské kolegyni p. Podařilové, domluví s Vámi převzetí a pochopitelně Vám vrátí peníze.
S pozdravem
Lucie Malečková

28.9.2008:
Dobrý večer paní Malečková,
posílám Vám slíbené fotky a další informace o Marvinovi. Těším se na Vaší návštěvu u nás jak jsme se domluvili. Marvin se má po týdnu u nás doma velmi dobře. Papá své granulky HILLS, chodí na svůj záchudek a velmi snadno přešel na silikátové stelivo. Vypadá spokojeně, i s naší kočičkou si na sebe zvykají a občas i dovádějí. S hračkami-myškami si hraje celé hodiny. Připojuji fotky spokojeného kocourka.

15.10.2008:
Dobrý den, Lucie,
v příloze zasílám pár fotek Marvina, když spí, tak je jak andílek... Taky jsem přiložila obrázek naší čičinky, v dané poloze tráví několik hodin denně.
Marvin se přestěhoval do svého vlastního domečku, kde mu děláme kočičí dvířka aby mohl trajdat dle libosti, jak jsme se dohodly. Má tam vlastní pokojíček se vším potřebným a spoustou hraček.
V neděli mi při venčení utekl, dříve jsem ho stíhala , on se víc bál, takže byl chytitelný. Teď se otrkal, tak mne prohání. No nemám šanci. Bála jsem se, že se ztratí a nenajde cestu domů. Ale našel ji.
Přišel asi za tři hodiny, děsně spinavý, zblajznul kapsičku a usnul jak špalek. Žravý je tedy neskutečně, pokud bonbonky nedávám dost rychle, okouše mi prsty. A konečně už přede.

Fotografie z Marvinova nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.