Černou Evelínu nám přinesl v červnu 2010 chlapec, který ji našel na sídlišti. Je to hodná a vděčná kočka, spokojená bude v bytě i v domku se zahrádkou. Ostatní kočky moc ráda nemá, z těch našich snese jen Pedra. 26.9.2010 byla umístěna do Prostějova do domku se zahrádkou k maltézáčkovi. 12.12.2013 Evelínku při vycházce po okolí srazilo auto. Její rodině, kde byla moc šťastná i nám bude moc chybět a budeme všichni na ni vzpomínat s láskou. 

Děkujeme Aleně Čechové a Petrovi Ledvinovi, kteří Evelínu během pobytu u nás podporovali formou adopce na dálku.

Z jejího nového domova máme tyto zprávy:

Fotky z nového domova zde.

26.9.2010:
Dobrý den, opět Vás dnes zdravíme. Cestu máme za sebou, celou cestu Evelínka naříkala, ale zvládli jsme to. Už se rozkoukává u nás doma, stihla sníst s chutí talířek s jídlem a svou potřebu vykonala v nachystané bedýnce , takže to bereme jako dobrý start. Po prvním rozkoukání už se nechala od nás i pohladit, tak si myslíme, že to bude na dobré cestě. V příštích dnech opět napíšem, jaké jsou pokroky a jak se Evelínka u nás zabydluje.

27.9.2010:
Dobrý den, opět vás všechny zdravíme. Těší nás, že jste hned na naše psaní reagovali, takhle vidíme, že vám opravdu na kočičkách záleží.
Noc máme za sebou, Evelínka, které jsme začali zkráceně říkat Elinka, Eli, dost v noci pokňourávala i když jsme jí dovolili být s náma v ložnici. Ještě se trochu bojí, ale i přesto si hned ráno sama přišla pro pohlazení. Zatím ještě náš domeček stále celý prozkoumává ,hodně sleduje dění venku z okna a chce-li mít klid, našla si místečko ve stále pootevřené šatně, kde jsme jí na bednu dali dečku s molitanem a tam spokojeně spí. Bedlivě musíme sledovat, když někdo odchází z domu,aby neutekla, neb pochopila, kudy by mohla ven vyběhnout, tak jsou i děti poučeny ,aby dávaly pozor a dveře samy neotvíraly. Už se moc těšíme jak uplyne měsíc a budeme ji moct pustit na naši zahrádku, kde se jí jistě bude moc líbit, kde bude smět kralovat jako jediná kočička. S naší 10-ti letou fenečkou maltézáčka - Bonny, se seznámily a respektují se.
Musím moc pochválit vaše přehledné a velice sympatické stránky. Se zájmem jsem si je včera pročítala a zjistila jsem, že Evelínčiným jediným kamarádem byl kocourek Pedro. Dojalo mě, že jeho noví majitelé se zajímali i o osud Evelínky a přáli jí,aby také našla domov. Bylo by možné nám poslat jejich mailovou adresu? Rádi bychom jim v případě zájmu poslali i nějaké fotečky a samozřejmě pošlem i brzy vám.

28.9.2010:
Dobrý den,
opět zdravíme. Evelínka se už zabydluje, více se nechá pohladit, ale stále je ve střehu a opatrná. S jídlem a se záchodkem není žádný problém, ani s naším maltézáčkem, akorát i druhou noc Elinka téměř celou prokňourala. Na to asi rada není, že jo? Zřejmě prostě vydržet.
Přesvědčili jsme se, že u vás v útulku je opravdu o kočičky dobře postaráno, když Elinka tolik teskní. Předchozího kocourka jsme měli z jiného útulku ,ale podmínky tam nebyly zrovna ideální a tak kocourek se u nás zabydlel hned. Od prvního dne se choval jako by k nám už dávno patřil a celý svůj život nám dával najevo svou vděčnost. Doufáme, že i Elinka bude u nás BRZY taky tak šťastná.

1.10.2010:
Dobrý den,
moc Vás zdravím, píšu další informace ohledně Evelínky. Evelínka je viditelně moc spokojená, už není vůbec lekavá, vyhledává nás a chodí si pro pohlazení. Třetí noc už nekňourala, takže se manžel, který má lehčí spaní, konečně vyspal. Už má svá dvě oblíbená místečka, jedno je ve dříve zmíněné šatně a pak na okně v obýváku, kde ráda sleduje, co se venku děje. Takže v noci nedotahujeme žaluzie až úplně dolů, aby se případně mohla dívat i v noci do osvětlené ulice. Jednu fotku Evelínky na okně vám posílám. Jakmile mi ráno zazvoní budík, hned mi skočí do postele mě přivítat. A také je hodně zvědavá, takže mi u všeho začíná asistovat. Celkově je Evelínka moc hodná a miloučká , všechny si nás získala, a to jsme teprve na začátku, takže jsme moc rádi, že ji máme.
Mějte se krásně a držím palce, ať se vám daří umístit i další kočičky. Vaše stránky sleduju pravidelně, takže mám přehled a o to víc si cením vaší práce a obětavosti.

11.10.2010:
Dobrý den,
opět Vás po nějaké době zdravím a posílám Vám další fotky a informace o Evelínce.
Evelínka je spokojená , myslím, že si vychutnává to, že je u nás jediná kočička. Navíc jsem ještě poslední rok doma na mateřské, tak si užívá i mou přítomnost. S dětmi si ráda hrává a nejraději má, když s nimi honí na provázku uvázaný krepový fáborek. To je z ní rázem dračice.
Do šatny, kde měla své oblíbené místečko, už nechodí, zřejmě už se nepotřebuje schovávat, ale místo na okně je nejčastější. Někdy se nenápadně vytratí do 1.patra do dětského pokojíčka, kde ji vždycky najdu na dcerčiným polštáři, zvláště ,když je dcerka ve škole. (viz.foto)
Je to naše zlatíčko a jsme rádi, že ji máme. Pro pohlazení si chodí často, ale jen když sama chce. Na klíně dlouho nevydrží, má raději když ji hladíme a přitom leží vedle nás.
S naší fenečkou v pohodě spolu i papají a pokud jim zůstanou zbytky, tak je někdy navzájem spolu dojí. Nedávno jsem Evelínce dala ochutnat šunku, ale nechala ji bez povšimnutí.Pak zbystřila, neb jí neušlo, s jakou chutí ji snědla naše fenečka, tak šunku tedy ze zvědavosti ochutnala a hned se dožadovala další.
Evelínku doteď fascinovaly kuchyňské hodiny, kde se pohybuje velká vteřinová ručička. Občas po ní zkusila sáhnout, ale pochopila, že je za sklem a tak už jen tiše a trpělivě sleduje.
Toužebně už se dívá prosklenými dveřmi na naši zahrádku, moc už ji zřejmě láká jít ven, ale ještě minimálně týden musíme počkat. Věřím, že až pozná naši zahrádku, pak teprve bude v ráji.
Mějte se krásně. Zjistila jsem na vašich stránkách, že se vám za minulý týden podařilo umístit celkem 5 kočiček. Nevím zda je to hodně nebo málo, každopádně jsem měla velkou radost, takže jen tak dál.

18.10.2010:
Dobrý den, opět vás zdravíme a opět posíláme další informace o Evelínce.
V noci s námi Evelínka spává v ložnici na posteli. Tady nás má zcela pro sebe, neb naše fenečka Bonny už je dáma v letech a už odmítá se na noc každý večer plahočit do schodů do 1.patra za náma. Raději zůstává dole ve svém oblíbeném pelíšku a přijde se schovat za námi pod peřinu jen v případě bouřky. V noci pokud se chci otočit, tak se už automaticky dívám, kde je ta černá koule, abych Evelínku náhodou chudinku nevzbudila nebo v horším případě nezalehla. Jak manžel ve 4 ráno vstává, tak Evelínku vždycky chytne záchvat mazlení, tulení a pusinkování, že má pokaždé manžel obavy, že přijde kvůli ní pozdě do práce. A to samé pusinkování nastává, když vstávám já . Za celý den se tohle tak intenzivní mazlení už nikdy neopakuje, pouze až zase ráno.
Evelínka ráda trůní na vyšších místech (nad kuchyňskou linkou, na obývákové stěně) odkud má velký přehled. Děti jsou docela vyjevené, když vidí jak vysoko dokáže vyskočit. Náš předchozí kocourek, kterého jsme měli z jiného útulku, tak po měsíčním pobytu u nás přišel z venku s rozdrcenou přední packou, doktor ho operoval a Mikinek měl 4 týdny sádru. I když doktor moc šancí nedával, kocourkovi se packa nakonec uzdravila, opět běhal jako dřív, ale do výšky už tolik nikdy nevyskočil a tak na vyšších místech jako Elinka nikdy netrůnil. Má to i jednu výhodu pro mě, už nemusím tolik utírat prach nahoře na nábytku.
Zatím nám Evelínka nic nerozbila, kolem všeho chodí velice opatrně a i květináče nechává bez povšimnutí. Zkrátka je to vzorná holka.
Chce-li mít svůj klid, tak se ráda nenápadně vytratí do 1. patra do peřin, tam to má moc ráda. Jakoby jí to v noci nestačilo.
O víkendu jsme u nás hlídali mojí mamince roční fenku Shiba inu, měli jsme trochu obavy, jak se s Evelínkou snesou, ale vše bylo v největší pohodě, je zkrátka vidět, že Evelínka není konfliktní typ, alespoň ve vztahu k psům. Pouze jedla odděleně na lince,aby si své jídlo v klidu vychutnala.
Jen škoda, že se nenechá hladit na klíně, ale její osobnost respektujem a tak ji hladíme, jen když chce a jak ona chce.Hlavně Bonny je spokojená, když chce jít na klín, tak má jistotu, že nikdy není obsazeno.
Tento týden už plánujeme pouštět Evelínku na zahrádku. Sice jsme to poprvé zkusili podle vaší rady již ve středu, ale venku na naše volání vůbec nereagovala. Dostali jsme velký strach, že by jsme o ni mohli přijít. Raději jsme ji chytili, vzali domů a rozhodli se, že ještě ten týden počkáme, abychom si pak případně něco nevyčítali. Takže pak určitě napíšem, jak první vycházky dopadly.
Mějte se krásně a zdravíme všechny vaše kočičky.

19.10.2010:
Dobrý den, moc vám děkuji za odpověď, vždycky mám radost, že něco napíšete, takhle mám aspoň jistotu, že vše je tedy v pořádku a že i vy jste rádi za Evelínku.
Píši vám ohledně našich prvních vycházek. Vidím, že naše obavy, že by Evelínka utekla, rozhodně už nehrozí. Konečně se jí splnilo přání a může jít ven kdykoliv, ale nastal spíš opak. Venku se bojí, je tam maximálně 5 minut a už prchá domů, takže za celý den včera i dnes šla ven jen 3x nanejvýš 4x a vždy jen na tak krátkou dobu. Jak uslyší nějaký zvuk, hned utíká ke dveřím. Dveře ze zahrady máme prosklené, takže mám hned přehled, že se dožaduje domů. Na jednu stranu je dobře, že náš domov pro ni znamená bezpečí. Takže zatím si to venku až tak neužívá, jak jsme si představovali, ale třeba se to časem změní. Na našich zahradách je dost klidno, neb vedle nás jsou dva prázdné domy, takže se dost divím, že je tak venku bojácná. Doma není lekavá vůbec, i když náhodou třeba spadne poklice, tak reaguje velice klidně. Třeba má nějaké špatné zážitky z doby, než se dostala do útulku, kdo ví. Ale zajímavé je, že ji to táhne ven až je tma. Pustíme ji v 8 večer ven, neb to vyžaduje a pak v 11 večer, než si jdu lehnout , ji jdu na zahradu hledat. No černá kočka se ve tmě hledá teda dost blbě. Naštěstí se celkem brzy na zavolání objeví , nechá se chytit a odnést domů. Je vidět, že ve tmě se Evelínka venku nebojí, vidím ji lézt po střechách, ale hlavní je, že je stále kolem našeho domečku. Takže takové máme první seznámení s venkem. Snad nezůstane jen nočním tulákem, ale asi čas teprve ukáže, až se s naší zahrádkou seznámí úplně. Uvidíme.

26.10.2010:
Dobrý den, posíláme vám velký pozdrav z Prostějova.
Tak z Evelínky se stal noční tulák a denní spáč. Za denního světla ji vůbec nedostanem ven, celý den prospí v peřinách, občas sejde za námi se pomazlit a pohladit, chvilku si pohraje s dětmi a zase jde spát do oblíbených peřin. Buď spí v dětském pokoji na dcerčiným polštáři, nebo v ložnici na oblíbeném plyšákovi. (viz. foto) Je to neskutečný lenoch a spáč, ven se nám ji nedaří ani vylákat. Zkrátka bez šance za denního světla. Je to škoda, neb já jsem doma a tak by si mohla chodit ven a domů, kdykoliv by si zamanula. Spánek jí zabere tolik času, že ani není čas už tolik bývat na okně jako dřív. Ale jak se setmí, teprve se probouzí a konečně jde sama od sebe ven. To je ve svém živlu, ale drží se naštěstí kolem našeho domku, neb kdykoliv jdu na terasu a zavolám na ni, okamžitě přiběhne. Takže se ještě zatím nikdy nestalo, že bych ji musela nechat celou noc venku. Jsem ale klidná, neb u nás je hodně možností kde se schovat: v šopě, v dílně, v sousedovic kůlně a také nad dílnou je malá půda, kde vede teplý komín, tak věřím, že by si Evelínka poradila a určitě by nezmrzla. Když tak s manželem hodnotíme její nynější život, tak bychom ho s ní hned měnili. "Celý den se válet v teplíčku v peřinách, pak večer jít v klidu ven a počkat až si mě pánečci v noci zavolají, neb bych jim asi v posteli chyběla..."
Naštěstí pro Evelínku, že začíná být tma čím dál dřív a ráno čím dál dýl, tak takhle bude moci být venku za tmy dost dlouho.
Co se týče jídla, tak v ničem není vybíravá, sní vše co jí dáme a celkově je opravdu nenáročná.
Mějte se hezky a pozdravujte ostatní kočičky.
PS.: S kočkami až tak velké zkušenosti nemáme, ale jen se chci zeptat, zda bývá časté, že kočky jsou rády přes den doma a ožívají jen za tmy? Předtím jsme měli jednoho kocourka a ten měl režim obrácený. Ptám se spíš jen pro klid duše, neb jinak se nám Evelínka zdá opravdu spokojená.

Naše odpověď:
Dobrý den,
děkujeme za zprávu. Evelína musí být ta nejšťastnější kočka na světě!
Co se týče toho jejího nočního režimu, tak buďte klidná. Hodně koček to tak má. Moje kočky i kocour paní Tomalové chodí ven také jen v noci. Pravděpodobně se Evelína ve tmě cítí venku bezpečněji a buďte ráda, že to tak je. V noci je klidněji, kočka se lépe orientuje, a také jí nehrozí žádné nebezpečí od lidí, kteří ve tmě nevidí zdaleka tak dobře jako ona. Navíc šelmy obecně přes den odpočívají a na lov vyrážejí po setmění, je to tedy i přirozené. Klidně ji nechte chrupkat v peřinách.
Mějte se krásně, pozdravujte ji od nás prosím a dejte o sobě zase brzy vědět.
S přátelským pozdravem
Petra Podařilová

18.11.2010:
Dobrý den,
posíláme pozdrav z Prostějova a zdravíme všechny kočičky.
Po čase vám opět píšu o Evelínce. Je to náš miláček, který k nám už neodmyslitelně patří. Už i my sami vidíme, jaká je z ní viditelně spokojená kočička.Chodí hodně ven a už začíná dokonce chodit i za denního světla. Včera se přišla i pochlubit a na terasu před dveře položila ulovenou myš. Takto nám dodala důkaz, že svůj pobyt u nás má poctivě "odpracovaný".
Když jdeme večer na terasu a zavoláme na ni, tak okamžitě přiběhne k nohám jako raketa, že snad by byla schopná po cestě i srazit strom, jen aby byla okamžitě u nás. Zvláště manžel pak přichází z terasy v patách s Elinkou tak hrdě, jako by svolal samotného krále zvířat.
Celkově Evelínka až tak mazlivá není, vydrží se jen chvilku hladit, a za chvíli jde ven nebo zaleze ke svému plyšákovi do ložnice, na němž stále spí nejraději. Děti mají naštěstí plyšáků hodně, tak ten plyšák už patří jen Evelínce. K dcerce se ráda přijde přitulit, ale také jen na chvíli. Její osobnost respektujeme a tak ji hladíme kdykoliv si o to řekne i když je to jen krátce. A zůstalo jí, že si o mazlení říká nejvíce brzy ráno, kdy manžel vstává do práce, jako by jí bylo líto, že odchází z domu. A když manžel přijede domů, už letí k autu ho přivítat. Zkrátka si nás získala.
Občas ji už vidívám hlavně za tmy, že někdy přece jen chodí před dům k silnici. Sice za tmy zde jezdí velmi málo aut, ale i přesto mám strach, ale s tím zřejmě nic neuděláme, jen můžem doufat, že bude dost opatrná. Opatrnější než náš první kocourek, který na silnici chodil hodně přes den, kdy jezdilo více aut a to se mu jednou stalo osudným. Sousedce přejelo auto už 3 kočky a nyní mají kočičku, která je velmi opatrná a tu už mají 13 let. Takže vždycky to nemusí dopadnout špatně.
Mějte se moc hezky, zdravíme všechny kočičky. Stále sleduji pravidelně vaše stránky, mám vždy velkou radost z každé nově umístěné kočky a i tak je mi líto, že se jich nedaří umístit víc, jak bych si představovala.

21.12.2010:
Dobrý den,
chceme vám všem popřát krásné prožití vánočních svátků a spokojený nový rok. Hlavně ať těch zvířecích sirotků je v příštím roce co nejméně a nových páníčků co nejvíce.
S Evelínkou jsme moc spokojeni, úlohu lovce myší zvládá na výbornou, neb první zimu tu na domě nemáme myši. Občas přinese ukázat i svůj úlovek a my už víme, že to je ten největší vděk jaký kočka může svým páníčkům prokázat. Takže vždy ji hóóódně pochválíme a obdrží i pamlsek. Už se nebojí venku a tak už chodí často ven i za denního světla a ráda se vrací domů. Váš tehdější popis na Evelínku byl naprosto přesný (hodná a vděčná kočička) ,neb Evelínka velmi často vyjadřuje svou vděčnost ,hlavně olizováním, takže i my vidíme, že si nového domova opravdu váží. Je ráda hodně venku, ale v největších mrazech se zdržuje víc doma a to se z ní stává mazílek a tulidlo. A máte vidět, když přijde z venku, jak se ráda vyhřívá u horkého krbu. Pokud není až tak mrazivá noc, tak se občas stane, že ji večer zavoláme, ona přiběhne ,ale domů se jí ještě nechce, tak zůstane v noci venku. A tak jí manžel vlastnoručně vyrobil na terasu dřevěný a zateplený domeček, který je hned u dveří, takže má přehled, kdy jsme ráno vzhůru a můžeme ji vpustit domů.( Domeček- viz.foto) Pravidelně do něj doplňuji granulky a má v něm teplý pelíšek. Pokud spí Evelínka doma, stále spí jen na svém oblíbeném plyšákovi. Ať ho přesunu kamkoliv, spí jedině na něm. V jídle sní cokoliv a nejraději má granulky Purina, doufám, že patří mezi ty dobré. Myslím, že o Evelínce to bude asi vše.
Mějte se moc hezky, stále vám držíme palce, ať se vám daří umístit co nejvíce koček a všechny vás ještě jednou zdravíme.... 

23.12.2010:
Dobrý den,
sice už jsem vám přála k vánocům, ale náhodou jsem na vašich stránkách narazila na ZLATÁ ŽIVOTNÍ PRAVIDLA PRO KOČKY... moc a moc jsem se pobavila. Některé body naše Evelínka splňuje perfektně , proto jsem se tolik nasmála. Na nás nejvíce sedí mistr v zavazení, nyní jsem balila dárky a to si Evelínka lehne zrovna na ten papír, který potřebuju, nebo když děti staví na zemi velké puzzle, tak se natáhne přímo na rozestavěné místo. Šlápoty na klávesnici už ani nepočítám a nejvíce umí zavazet manželovi ve 4 ráno mezi nohama přímo na schodech, takže až jednou v noci uslyším ránu, budu vědět hned, co se stalo. Pokud ji pouštím ven, tak to Evelínka většinou chvíli popřemýšlí, přesně tak, jak je tam napsáno. Takže ty PRAVIDLA jsou perfektně sepsané.
Tento mail tedy berte spíš jako poděkování, protože jste mi opravdu vylepšili náladu.

22.1.2011:
Dobrý den, moc vás všechny po času zdravíme.
V tomhle psaní bychom Vás chtěli poprosit o rychlou radu. S Evelínkou je vše v pořádku, ale dostalo se k nám na terasu před 3 dny zatoulané černé koťátko. Zprvu jsme si ho nevšímali, aby se vrátilo tam, odkud přišlo, ale pak žadonilo o jídlo a bylo docela promrzlé a tak jsme ho vzali k nám domů, dali mu najíst a nechali ho s námi v obýváku. Hned se tulilo a spokojeně vrnělo a usnulo. Jde zhruba o 4-měsíční kočičku. Prošla jsem naši vesnici, poptala se, ale nikdo o kotě nemá zájem ani nikomu nepatří. Je docela možné, že ho tu někdo třeba vyhodil. A tak po dlouhém zvažování a přemlouvání dětí jsme se rozhodli si jej nechat a dát mu domov. I když manžel zpočátku skřípal zubama, že to nemůžeme přece Evelínce udělat. Jenže koťátko je milé , velmi a velmi přítulné. Takže potud by bylo vše v pořádku. Jenže Evelínka ho odmítá. Syčí, schovává se ve svém pelíšku a kotě obchází velkým obloukem. Vyjadřuje silnou nenávist, odmítá jíst blízko něj, přitom kotě si Evelínky vůbec nevšímá, spíš si hledí jen toho, že má teplo a jídlo a naši blízkost. Snažíme se Evelínky si pořád všímat, ale ona nikdy na to mazlení nebyla a tak o to nestojí. Dokonce v noci odmítla vykonat potřebu do bedýnky a vykonala ji poprvé v koupelně na zem. Ven odmítá jít, jakoby se bála, že kotě mezitím obsadí její rajón. Kotě možná cítí její nenávist a tak se ani neodváží jít za námi v noci do ložnice, když tam je Evelínka. Náše fenka maltézáčka je nekonfliktní, tak koťátko přijala v pohodě a tak nám poraďte co s tím. Popřípadě se poptejte paní u níž byla Evelínka v depozitu, jak se tedy před kočkami chovala, zda je šance ,že by si na kotě zvykla. Samozřejmě, že naší Evelínce dáváme přednost, takže kdyby byl velký problém, tak raději kotě dáme do olomouckého útulku a budeme doufat, že najde domov. Jsme zoufalí a nevíme co dělat a tak nám prosím poraďte. Každopádně nechceme aby Evelínka byla nešťastná. Jsme si totiž vědomi, že jsme si ji brali proto, že jsme říkali, že chceme jen jednu kočičku a byla nám nabídnuta Evelínka, která byla s kočkami nešťastná. Toto přijetí koťátka je nechtěné a neplánované, jenže znáte to, kdo by odolal, když vás venku prosí promrzlé kotě. To víte, že mám vzteka na lidi, že nejsou zodpovědní, ale tyto pocity nebudu popisovat, je mi jasné, že vy s těmito pocity zřejmě bojujete jistě dlouhé roky.
Předem velmi děkuji za rychlou odpověď, asi budete naše záchrana , co dělat dál.
Vaše stránky sleduji stále pravidelně i dcerka ráda sleduje, které kočičky získaly domov. Jen se mi zdá, že po novém roku se jich u nových páníčků umísťuje nějak málo. Nebo se nám to jen zdá?
Mějte se hezky a ještě jednou děkuji.

Naše odpověď:
Dobrý den,
předně chci napsat, že je moc hezké, že jste se koťátka ujali!! Určitě by bez Vaší pomoci někde zemřelo... A k Evelínce - v depozitu se chovala tak, že "adoptovala" dvě koťata na zbytek koček byla až zuřivá. Prostě si zabrala celý pokoj pro sebe a pro ně. Myslím, že šance na to, aby Evelínka kotě přijala, jsou. Je taky veliký rozdíl jedna kočka v její blízkosti a patnáct.... Dejte jí čas. Ono zvykání trvá u koček až měsíc. Většinou nic nejde nějak rychle. Je potřeba si kotěte, pokud bude Evelínka v blízkosti, moc nevšímat, pokud to bude možné, aby zbytečně nežárlila. To, že vykonala potřebu jinam, je určitě protest, na druhou stranu, pokud nepřestala žrát, je to dobré znamení. Jiné kočky z trucu třeba nejí tak dlouho, až se "vetřelec" musí "odstranit". Její misku s jídlem nechte na obvyklém místě a kotě krmte kousek dál. Prostě tak, aby proběhlo co nejméně změn po jeho příchodu. Určitě se zatím ničeho neděste a a dělejte "jakože nic" . Pokud by se situace nezlepšila, je možné kotěti nalézt nový domov prostřednictvím inzerátů. Máme zkušenost, že se takto koťata umístí daleko rychleji než z útulku. Ale určitě není potřeba se něčeho zatím děsit. Pokud by Evelínka s kotětem nebyla přímo kamarádka, je 90% šance, že prostě budou žít vedle sebe. Máte určitě v domě hodně místa a kočky můžou chodit i ven, takže prostoru pro její pohodlné žití je dost.
Ještě jsem chtěla napsat, ať kotě za včasu vykastrujete, hormony taky umějí nadělat v kočičím soužití později paseku...
Určitě brzy napište, jak se situace u Vás vyvíjí, můžeme se dál radit.
Hezký víkend
Lucie Malečková

22.1.2011:
Moc Vám děkuji za rychlou odpověď. Budeme se řídit všemi Vašimi rady a určitě se brzy ozvem, jak se situace dál vyvíjí. Držte nám palce. Děti už koťátko pojmenovali Lucinka a tak už by bylo těžké se s ním rozloučit. Snad to dobře dopadne.
Ještě jednou moc děkuji.

26.1.2011:
Dobrý den, zdravím všechny zachránce kočiček.
Opět píši ohledně našeho seznamování Evelínky s Lucinkou. Napřed chci poděkovat na odkázání na článek Seznamování. To mi také hodně pomohlo. Přečetla jsem si druhý příběh a pochopila jsem, že naše seznamování probíhá velice dobře a rychle. Evelínka už se smířila s tím, že není jedináček, a tak už se chová jako dřív. Už se s kotětem snese i v jedné místnosti. Nevšímá si Lucinky, ale už ji neobchází tak nenávistně. Dokonce už jedly spolu z jedné misky. Lucinka se k Evelínce přidala a Evelínka si jí nevšímala a tak jedly spolu. Měli jste mě vidět ! Já se držela , abych za jejimi zády neskákala radostí až do stropu ! Hned jsem je vyfotila a fotku vám posílám. To bylo jedno z prvních přiblížení. A včera si dokonce Evelínka lehla na stejnou sedačku, kde spala Lucinka a lehla si asi metr od ní, tak i to byl velký úspěch. Takže syčení zmizelo a dokážou spolu u dveří čekat, jak je vpustím domů. Jistě je ale seznamování koček jednodušší v domku, kde mohou kočky chodit ven než v bytě, kde musí spolu být pořád. Evelínka stále spává ve dne i v noci v ložnici v 1.patře a Lucinka se zatím pořád drží v přízemí, víc s námi, takže se v podstatě potkávají málo. Podstatné je, že nejhorší krize je zažehnána a moje velké přání je, aby kočičky spolu časem i kamarádily. Bylo by pro mě zklamání, kdyby jen žily vedle sebe. Ale když to tak bude, jsem s tím předem smířená. Každopádně na to, jak katastroficky začátek vypadal, tak si myslím, že nakonec je to víc než dobré. Brala bych to asi jinak, kdybych neměla srovnání, ale ten článek o Růžence mi hodně pomohl. A smekám před paní od Růženky, že to nevzdala a ještě navíc pomáhá krmit opuštěné kočky na sídlišti. Takové lidi obdivuji, kteří pomáhají jako vy všichni v útulku.
Koupili jsme zvlášť granule pro koťata a Eveli má své granule pro kastrované kočky, ale obě jí navzájem obojí, tak doufám, že to nevadí. Taktéž, když mají večer jídlo každý ve své misce (i pes), tak pak dojí všechna jídla navzájem. Psí a kočičí. Je ale fakt, že nakonec se sní vše, protože konkurence je velká, tak mám radost, že většinou nic nezůstane.
Lucince se ven nechce chodit vůbec a tak je venku pouze, když ji ven vynesu. Možná má obavy, že by mohla opět zůstat venku napořád, tak se pořád drží naší terasy. A já se pasovala na pozici vrátného. Psa pustím ven zadními dveřmi a dám ven i kotě a Evelínka si poručí jít ven předními dveřmi, (dům lze venku obejít) tak alespoň mám pohyb. A pak všichni se dožadují domů zadními dveřmi, neb ty jsou prosklené, tak vědí, že tam na ně dobře vidím.
Posílám pár fotek, třeba se vám podaří věk kotěte odhadnout. Vážila jsem jej a váží 2 kg, tak možná až tak malé nebude. Každopádně je velmi tulivé a chovavé a dokáže dcerce v náruči spát dlouho i na zádech. Pokud sledujeme televizi, tak vždy Lucinka vyleze někomu z nás na klín a nehne se.
Jen nechápu jediné, že z tisíci barev na kočkách si nás vybere zrovna černé kotě, které pak bude k nerozeznání od Evelínky, snad je potom dokážem rozeznat.
Tak se mějte hezky, časem napíši, jak sbližování pokračuje. Ještě jednou děkuji.

7.2.2011:
Dobrý den, moc vás všechny zdravím a píši vám další informace ohledně seznamování našich kočiček. Vše dopadlo naštěstí velmi dobře, Evelínka Lucinku přijala, už spolu v pohodě jsou v jedné místnosti i leží na jedné sedačce, jedí spolu a i spolu chodí ven. Jakmile Eveli se přijde pochlubit se svým myším úlovkem na terasu, tak za chviličku přicupitá i Lucka a taktéž s myším úlovkem, takže z obou holek mám velkou radost. Tento víkend jsem poprvé zahlédla jak Eveli vybízí Lucinku ke hře na honěnou. Lucinka se k Evelínce chová velmi, ale velmi opatrně, jakoby k paní domu měla obrovský respekt, takže na její výzvy ke hře reaguje ráda, ale velmi pomalu a opatrně. Je docela možné, že právě tímto respektem si ji Lucinka získala. Teprve tento víkend už se Lucka odvážila v noci přijít za námi do ložnice, kde Eveli spává na stolku na svém plyšákovi. Poprvé se uvelebila na židli pod stolkem přímo pod Evelínkou, ale ráno nakonec spala na malém škrabadle, které máme v ložnici vedle stolku. A Eveli se tvářila, jakoby tam to kotě spalo v ložnici odjakživa.
Takže moje radost je opravdu velká, že se takhle sblížily. Když to tak počítám, tak sbližování trvalo ani ne 14 dní. Tento týden se už budem s veterinářem domlouvat na kastraci, tak snad to proběhne v pohodě.
Zdá se nám, že Evelínka zmohutněla, je z ní krásná a statná kočka, spousta lidí ji chválí, jak je nádherná. Mrzí mě, že jsme si ji nezvážili , když jsme ji dovezli od vás, nyní má 4 a půl kila. Však také obě naše kočeny dokážou zbaštit kvanta granulí, tak si uvědomuji, kolik vás musí stát krmení, které pro všecky kočky v útulku máte a to ještě krmíte i venkovní kočky, které nejsou v depozitech. O to víc vás obdivuji.
Mějte se hezky a snad se mi podaří časem vyfotit obě kočenky pospolu, abych vám mohla fotky poslat.

4.3.2011:
Dobrý den, po nějaké době vás všechny opět zdravím.
S radostí oznamuju, že společné soužití našich kočiček je výborné. Evelínka Lucku přijala a chová se k ní jakoby Lucka k nám odjakživa patřila. Láskyplně ji olizuje a občas vyzve k honičce. Zatím ještě nejsou hry tak velké jak někteří "adoptivní rodiče" jiných kočiček popisují, ale to třeba přijde. Je vidět , že Evelínka nakonec má Lucku velmi ráda a ta malá se k ní stále chová s velkým, téměř obrovským respektem. Myslela jsem si, že respekt k ní bude mít Lucinka jen ze začátku, ale kupodivu je stále stejný i když je u nás Lucka už měsíc a půl. Minulý čtvrtek byla Lucka na kastraci a celkem ji zvládla dobře. Pomohly mi hodně vaše články ohledně kastrace, tak jsem se "vyškolila" a věděla jsem co nás čeká. Musím se smát tomu, že jsme se vlastně rozhodli pro kočku z útulku z důvodu, abychom nemuseli řešit kastraci a nakonec jsme se stejně tomu nevyhnuli. A tak v pondělí nás čeká ještě vytahování stehů a máme to za sebou. O to víc vás obdivuji, když si uvědomím, kolik koček necháváte kastrovat, neb ta péče kolem nich není až tak jednoduchá. Večer po kastraci jsme všem našim zvířátkám nachystali jídlo, jindy mezi sebou dojídají všechny misky, ale tentokrát nechali naše fenka i Evelínka Lucčinu misku poprvé bez povšimnutí, jakoby vycítili, že jí není dobře a na jídlo přijde později. Občas mě respekt našich zvířat velice dojímá. Naše fenka Bonny je veliký nepřítel cizích koček, takže z naší zahrady zuřivě vyhání sousedovic kočky, to je pak radost se dívat na ty naše kočky, které se tváří jako vznešené královny, že ony tu být můžou, zatímco ty ostatní ne. Pokud dopoledne vyleze sluníčko, tak to se naše černé krásky rády vyhřívají, tak věřím, že jak bude teplo a slunečno, budou venku pořád. Kočičí WC mají přístupné doma jen v noci a přes den si obě u dveří řeknou, že chtějí ven, v tomto jsou šikovné a nikdy doma žádnou "nehodu" neudělaly. Takže z nich mám radost.
Ráda sleduji tu pomaličku vzrůstající lásku, tak jsem až nyní pochopila, proč si mnozí lidé berou od vás hned dvě kočky naráz. Jen by mě zajímalo, zda je možné , že ten velký respekt Lucky k Elince zůstane nastálo, nebo to ze začátku bývá obvyklé ? Lucinka si nikdy ani nelehá na Evelínčina oblíbená místa, jakoby i to respektovala a nechtěla ji ničím naštvat, přitom věřím, že Evelínka ji má už ráda natolik, že by ji tam v pohodě nechala. V noci mají každá své místo, Evelínka nahoře s námi v ložnici, kde stále spí na stolku na svém plyšákovi a Lucinka dole v obýváku na sedačce. Za námi přišla Lucka do postele jen tu noc kdy byla čerstvě po kastraci a nebylo jí dobře, ale jak se jí ulevilo ,opět spí dole na sedačce. Vlastně se s kočičíma povahama v podstatě teprve seznamujeme. Vždycky jsme měli jen malé psy, a kvůli myším jsme byli nuceni se rozhodnout pro kočku, nyní máme nakonec dvě a stávají se z nás velcí milovníci koček, tak jak bychom tomu dřív snad ani nevěřili.
Mějte se hezky a určitě časem pošlu fotky, ale buhužel se mi ještě nepodařilo udělat nějaké pěkné společné fotky. Asi jsem pomalá, protože než nachystám foťák, už jsou každá jinde.

16.3.2011:
Dobrý den paní Malečková, moc Vás zdravím a samozřejmě i ostatní. Moc děkuji za vaše odpovědi, které mě vždy potěší. Je jasné, že vám na všech kočičkách opravdu záleží a nadále se zajímáte o jejich osudy. Kéž by takhle fungovaly všechny útulky !
Já vám konečně posílám alespoň nějaké fotky, ať vidíte, jak se Evelínka i naše nová Lucinka mají. Zahrádku si opravdu vychutnávají, myslím je to i na fotkách znát. Jak se naše kočenky skamarádily, tak už tolik není o čem psát. Hlavní je, že spolu dobře vychází a tráví čím dál více času venku. Jen ty noci mají nyní rády s námi doma v teploučku. Evelínka si zvykla ráda chodit ven v 5 ráno, neb solidárně vstává s pánečkem, když jde do práce a tak ji pustí ven. Lucinka se většinou raději někam "zašije", aby ven nemusela. Ale o víkendu, kdy páneček nevstává, tak v 5 hodin ráno stejně Evelínka pochoduje po posteli kolem našich hlav tak dlouho, až některý z nás to nevydrží, musí nakonec vstát a pustit ji ven.
Mějte se hezky a za čas vám zase někdy napíšu a pošlu fotky.

10.5.2011:
Dobrý den, opět vás po delší době zdravím. Vaše stránky sleduji pravidelně a tak mám radost, že se vám na výstavě podařilo umístit k novým majitelům několik kočiček, že vaše cesta nebyla zbytečná. Evelínka je velmi spokojená a vychutnává si krásné počasí na zahrádce, takže se její režim obrátil a tak přes den je venku a v noci chrní doma na svém plyšákovi. Lucinku má moc ráda a je radost se na ně dívat, jak se venku přátelsky honí a kočkují. Je mi jasné, že nebýt Lucinky, rozhodně by Evelínka neměla tolik pohybu. Mám radost, že se z nich staly velké kamarádky. Pouze spaní mají rády oddělené, každá na jiném oblíbeném místě. S jídlem nejsou žádné potíže, opravdu zbaští všechno. Evelínka dokáže prospat až do rána celou noc, ale Lucka je čertík, ve 2 nebo ve 3 hodiny ráno ji chytne "hravá" , najde si třeba skleněnou kuličku a honí ji po celé kuchyni, tak si dovedete představit v noci ten randál jak s kuličkou práská do linky. Snažíme se večer než jdeme spát uklidit všechny hračky, které by mohly být hlučné, ale Lucka si poradí a v noci ze stolu vydoluje aspoň propisku, ta sice nenadělá takový rachot jako kulička, ale mlátí s ní kolem sebe tak, že máte pocit, že v přízemí se koná kočičí mejdan.  
Měla bych jeden dotaz, dokdy kočičky rostou? Lucinka má asi 8 měsíců, ale je malinká a drobounká, myslíme si, že rozhodně Evelínku ani nedoroste. Možná, že jako kotě dost strádalo a pořádně se najedlo až u nás, tak možná měla špatný základ, tak růst je menší. V žádném případě nám to nevadí, má to jednu výhodu, že takhle aspoň naše kočenky od sebe snadno rozeznáme. Spíš se jen ptám ze zvědavosti, neb jsme zatím měli jen dospělé kočky z útulku, tak s koťaty zkušenosti nemáme. 
Pročítala jsem si výpis vaší činnosti za 1. čtvrtletí a překvapilo mě, že v lednu skončilo depozitum v Bojanovicích odkud máme Evelínku. Nevím zda se můžu zeptat z jakého důvodu? Přece jen je to v každém případě škoda, neb podmínky pro kočičky tam měli velmi dobré. 
Mějte se moc hezky a stále držím palce v úspěšném umísťování kočiček do nových domovů.

Naše odpověď:
Dobrý večer,
Vaše zprávy se tak krásně čtou. Je vidět, jak moc máte kočičky rádi a že se u Vás mají jako v ráji. Taky si užíváte klasických kočičích radostí! Je moc fajn, že se holky tolik spřátelily. I když by Evelínka mohla být sama, rozhodně má s Lucinkou daleko bohatší kočičí život.
K tomu vzrůstu... Je to dané spíš geneticky. Kočky "na ulici" se už různě pokřížily. Takže kolikrát v nich vidíme různé rasy. Některé jsou drobnější, štíhlejší, některé dorostou do úctyhodných rozměrů. Je to asi i jako s lidma.... Někteří jsou drobní a štíhlí, jiní přibírají ze vzduchu. Nemyslím, že je to tím, jakou stravu Lucinka měla, nebo spíš neměla, když byla malinká, než k Vám došla. Kdyby měla předpoklady, určitě byste ji už dávno vykrmili.Kočky rostou nejvíc tak do 10 měsíců, jednoho roku. Ale například můj domácí kocour roste a zase se smrskává podle ročních období. Na zimu je z něj mohutný kocour a přes léto vypadá jako odrostlé kotě. Pro samé lítání po venku snad nestačí jíst.
Paní v Bojanovicích skončila, protože musela na operaci nohou a má ještě další zdravotní problémy. Bohužel její rodina se o kočky až tak starat nechtěla a pro nás by bylo neúnosné dojíždět tam denně ... Kočičky jsme si rozebraly a už jsou všechny, až na jednu, umístěné.
Mějte se moc krásně a hodně sluníčka, nejen pro černé kožíšky.

26.7.2011:
Dobrý den, moc vás všechny po nějaké době zdravíme.
Podle posledních zpráv na vašich stránkách mě mrzí, že nemáte od města větší podporu. Snažíte se o dobrou věc, obětujete tomu svůj volný čas a i přesto narážíte na nepochopení. Ale my všichni "kočičáci" vám držíme velké palce, ať takových překážek je co nejméně. A věřte, že všem, kdo máme kočičky rádi a obdivujeme vás, tak je nám z toho všeho taky hodně smutno. Uklidňuje mě , když si přečtu kolika kočičkám jste našly domovy a takhle hodnotím, že vaše obětavá práce má opravdu obrovský smysl.
Naše Evelínka je spokojená dáma. Čím je tu u nás déle, tím vznešenější kočička se z ní stává. Její chování i pohyby jsou takové vznešené, zatímco naše nalezená Lucka je podle ní velké třeštidlo. Když kráčí spolu, nemusíte sledovat která je která, to poznáte hned. Evelínka je jako kráčející noblesa, zatímco Lucka za ní ztřeštěně poskakuje jako šašek. A na svou neskutečně velkou zvědavost občas doplácí tím,že občas už se nám ji nechtěně podařilo někam zavřít. Takže už strávila několik hodin v botníku, celou noc v autě v kufru, a ve skříni nám uvízla mnohokrát, takže naším zvykem už se stává, že odkudkoli odcházím, vždy kontroluji zda tam není to naše "zapomenuty" třeštidlo. Evelínka takové šmejdění nemá asi zapotřebí, ale je fakt že nikdy nebude znát třeba vnitřní prostor bubnu v pračce jako Lucka (a to máme prosím vrchní otvírání) Takže rozhodně se nenudíme. Nyní tráví kočenky dobrovolně noci venku a tak jsme jim nechali vyrobit malé šplahadlo, aby měli i na terase. Takže pořád na ně myslíme.
Máme tu ale malý problém s jedním cizím kocourem. Bydlí o tři domy dál od nás, kde je o něj dobře staráno a často chodí k nám. Je nekastrovaný a občas na naše kočenky útočí. Vždy ho odháníme, házeli jsem na něj pro výstrahu kamínky aby pochopil, že je tu nežádoucí, ale stále se k nám vrací. Nedávno se jedno odpoledne, když jsme nebyli doma, strhla rvačka a Evelínka měla zraněný ocas. Má jej naštěstí v pořádku,ale mám velké obavy, aby to příště nedopadlo hůř. Poradíte nám něco? Naše kočenky se drží hlavně u našeho domu a věřím, že si přejí na své zahrádce klid.
Příští týden odjíždíme na 14 dní na dovolenou a tak jsme domluvené se sousedkou, že nám každý večer přijde nakrmit na terasu kočenky. Tak mám trochu strach, jak to bez nás naši mazlíčci zvládnou, ale snad to dobře dopadne, neb jsou stejně zvyklé bývat celé dny i noci venku.
Mějte se moc hezky a držím vám palce ve vašich "bojích".

Naše odpověď:
Dobrý večer,
moc Vám děkujeme za zprávu o Vašich kočičkách, udělala jste nám radost, že jsou v pořádku a šťastné. Myslím, že zrovna Vy jste se ptala jak poznáte, která je která až dorostou.
My teď máme opravdu dost hektické období, ale snad nakonec všechno dotáhneme do vítězného konce. A moc Vám děkujeme za podporu.
Ke kocourovi, který k Vám chodí.... Nejlepší by bylo, kdyby se Vám podařilo sousedy přesvědčit, aby ho vykastrovali. Jeho agrese by se hodně snížila. Také tím, že je nekastrovaný, bije se s ostatními kocoury a páří s kočkami. Může dotáhnout i ošklivé nemoci.
Dovolenou si doufám užijete a kočky přežijí bez újmy. Jen zvažte, zda byste jim přece jen nemohli nechat nějakým způsobem přístup do domu. Určitě ho berou jako zázemí a tím, že se tam naráz vůbec nedostanou, mohly by být zmatené.
Ještě jednou Vám moc děkujeme za zprávu, krásnou dovolenou!
Lucka M.

28.7.2011:
Ahoj Lucko, s tou dovolenou jsme to dlouho s manželem probírali, ale nepřišli jsme na žádný způsob, jak našim kočenkám v době naší nepřítomnosti umožnit přístup do domu. Chodí k nám dost cizích koček, tak máme obavy, že by pak taky chodily do našeho domu, kdyby jsme dali třeba ty malá dvířka do zdi, jak někteří mají. Naše kočenky jsou zvyklé, že pokud nejsme doma, že jsou vždy venku. V zimě jsme na dovolené nebyli, neb to bych našim mazlíčkům neudělala, když v zimě bývají hodně doma. Sousedka nám bude kočenky krmit denně a na kryté terase mají plno pelíšků, tak doufám, že to nějak přežijí bez nás.Nyní v létě bývají obě téměř celé dny venku, tak je to asi jediná možnost, kdy vím, že venku vydrží. To víte, že z toho mám obavy a ne malé. Našeho pejska bereme s sebou i když jedeme do zahraničí, neb není zvyklá bez nás. Fenečka je na nás velmi citově vázaná a víme, že bez nás by příliš trpěla, a tak vždy jezdí s náma. Takže tady asi se nic moc poradit nedá, že? Na našem pozemku mají kočenky mnoho možností kde se schovat, dílna, šopa, kůlna, tak snad to bez nás nějak vydrží. Tak nám držte palce, ať to všechno dobře dopadne.

30.8.2011:
Dobrý den, zdravíme vás všechny nadšené kočičáky i všechny vaše kočičky !
Naši dovolenou kočenky přežily dobře, sousedka je poctivě denně krmila a starala se o ně. Když jsme se vrátili domů, hned se k nám tulily a mazlily, tak jak jsme to za celý rok nezažily. Bylo velmi zřetelné, že mají z našeho návratu velkou radost. I přesto chtějí být stále venku ,ale častěji se nyní chodí přesvědčit, zda jsme doma a spokojeně leží na oblíbené terase. V noci jim umožňujeme být doma, ale nestojí o to, přitulí se chvilku a hned hledají cestu ven. A nyní máme každé ráno před dveřmi na terase položené 2 až 3 mrtvé myši, takže je vždy pochválím. Přesvědčila jsem se, že kočičky jsou opravdu věrní tvorové, budou na nás čekat dokud se nevrátíme. I když jsou to spíše venkovní kočky, neb doma dlouho nikdy nevydrží, přesto k naší domácnosti neodmyslitelně patří. Vždycky jsem si myslela, že pokud člověk umožní kočkám bývat doma, že kočky to upřednostňují, ale zřejmě záleží na povahách, neb naše kočenky si samy zvolily typ venkovních koček. Třeba se to v zimě zase změní, uvidíme.
Každopádně se mějte hezky, přeji mnoho úspěchů ve vaší práci s kočičkama a já počítám, že vlastně v září už tomu bude rok, co k nám do domácnosti Evelínka přibyla. Moc za ni děkujeme.

10.11.2011:
Ahojky, zdravím Vás všechny obětavé kočičáky a také všechny ještě nezadané kočičky.
Jak přišla zima, tak z našich venkovních koček se opět staly kočky domácí a noci už tráví raději doma. Od toho co jsme se vrátili v srpnu z dovolené, mám pocit že z nás kočenky nespouští oči. Více si nás hlídají, ujišťují se, zda jsme doma a více se tulí. Náhle je z Evelínky veliký mazílek, až nestačím žasnout, neb až tak na to nikdy nebyla. V noci už nespí na nočním stolku, na němž spávala od prvních dnů co je u nás. Dcerka jde lehnout večer první do postele a Evelínka už u ní chrní na polštáři přitisknutá k hlavě, až jdeme spát my dospělí, tak se přesune do ložnice za námi a celou noc nehnutě leží přitisklá ke mě. Mám pocit, že ta naše nepřítomnost kvůli dovolené našim kočenkám prospěla v tom smyslu, že si nás více váží a uvědomují si, že jsou rádi ,že nás mají. Hlavně Evelínka neustále vyjadřuje vděčnost láskyplným opatrným olizováním. Nikdy bych nevěřila, že kočky mohou být až tak vděční tvorové. A pak ,že prý jsou kočky falešné...kdepak.
Nyní v zimě se tu kolem domu míhá více myší a jelikož jsou vedle nás 3 prázdné domky, tak se mají naše kočenky docela co ohánět a tak obě zdatně loví a loví. Mladší Lucka někdy chytne myšku a třeba i tři hodiny ji dokáže tak mučit, že mi dokonce začne být myšky docela líto a začnu sama Lucce domlouvat ,ať už to utrpení zkrátí. Děti už si zvykly, že na terase jsou neustále odložené mrtvé myši a tak se dokonce předhání, jestli tenhleten myšák má větší uši než ten velký včerejší, případně, která myš má delší ocas. Někdy zůstanou myši celé, jindy nalézám jen zbytky hlav, ale mám radost, že jsou naše holky tak pracovité. Pořád lepší mrtvé myši na terase, než živé v domácnosti, že jo?
V září jsem byla zrovna v obýváku a zahlédla jsem jak otevřenou terasou proklouzla malá myš a utekla do šatny. Představa ,že bych měla vyskládat šatnu mě docela děsila a protože jsem musela zrovna na hodinu odejít z domu, tak jsem svolala obě kočky a zavřela je doma a odešla jsem. Za hodinu jsem se vrátila a hned u dveří byla krásně a úhledně položená mrtvá myš. Takže si ani neumíte představit mou sprchu pochval, jak jsou holky úžasné i když nevím která ji chytila. Takže jsme se s manželem jen ujistili, že náš dům už bez koček nemůže nikdy být.
Nyní od 1.prosince nastupuji po mateřské do práce a tak mi skončí pozice vrátného a je mi docela líto , že holky už nebudou moct chodit ven a domů, kdykoli se jim zachce. Ale nedá se nic dělat, budou si muset zvyknout, alespoň si budou vážit toho, když o víkendu budeme doma.
Ta naše malá a drobná Lucka nyní zesílila a zmohutněla a tak už jsou s Evelínkou úplně stejné. Doma je rozeznáme ,ale pokud se mihnou na zahradě, tak už nepoznáme ,zda to byla Eveluška nebo Lucule (tak jim říkají děti). Lucka je stále velké třeštidlo a podaří se jí občas klidnou Evelínku strhnout ke hře a nestačím se divit, občas strhne k honičce i naši stařičkou fenečku. Ta dokáže zapojit své staré klouby a začne skotačit jako malé štěně. Takže se opravdu nikdo nenudíme.
A tak vám tady chci opět poděkovat ,že za Evelínku MOC a MOC děkujeme.
PS.: posílám jednu vánoční fotku Evelínky do soutěže.

1.4.2012:
Zdravím všechny kočičí přátele,
dlouho jsem nepsala a tak se ozývám, ať můžete být v klidu, že s Evelínkou je všechno v pořádku. Je u nás již přes rok a půl a je z ní moc spokojená kočička. Čím déle je u nás, tím tulivější, mazlivější a přítulnější se stává. Mám pocit, že ten první rok, jakoby si vychutnávala spíše jistotu domova a jídla, nyní naši přítomnost stále víc vyhledává a zjišťuje, že láska od lidí je jí také příjemná. V noci už nespí na stolku v ložnici, nyní už jedině s námi v posteli. A tak kolikrát se stává, že nemám ani kam natáhnout nohy, neb pravou stranu obsadí Evelínka a levou zase nalezenkyně Lucka. O víkendu vždy vstává první páneček a to vždycky se Evelínka přidá k jeho snídani u televize. Páneček se s ní vždycky spravedlivě rozdělí a spolu si spokojeně lebedí u televize. Tyto chvíle zbožňuje Evelínka nejvíce.
Chodím už do práce, tak toho času není, a vždy mě kočenky při návratu z práce čekají venku u dveří. Již na dálku asi poznají zvuk motoru našeho auta. Dělám jen na zkrácený úvazek a tak kočenky nejsou venku až tak dlouho. O to víc si pak váží toho, když jsme doma a ony mohou být s námi. Obě kočenky si spolu občas hrají a snáší se spolu velmi dobře. Obě se netoulají, spíš se stále drží kolem našeho domečku, což je jenom dobře. Vždy když na ně zavolám, tak hned jsou u mě, tak je jasné, že nikdy nemůžou být daleko. Lucka na své jméno spíš ani neslyší, ale na jméno Evelínka přiběhnou obě dvě hned, tak obě dvě už většinou svoláváme na Evelínčino jméno.
Myslím, že vše podstatné jsem napsala a tak přeji vám hodně úspěchů v hledání nových domovů pro kočičky. Pravidelně se každý týden kouknu na vaše stránky , ať mám stále přehled, jak se vám daří. Mějte se hezky a pozdravujte všechny.

26.9.2012:
Ahojky, zdravím vás všechny , nejen lidi ,ale i všechna vaše zvířátka. :-) Dneska mi kalendář připomněl , že 26.9. je to přesně dva roky, kdy jsme si Evelínku od vás dovezli domů. A tak cítím povinnost se vám ozvat, že Evelínka je v pořádku a spokojená. S naší druhou kočenkou Lucinkou se stále drží spolu kolem našeho domečku a kdykoliv vyjdu ven , vždy obě naše kočenky vidím a tak si myslím, že se moc netoulají. To je dobře. Přes léto strávily celé dny venku a v noci spávaly na terase. Nyní se noci ochlazují a tak víc a víc už chodí na noc spát domů. Ze začátku byla Evelínka odtažitá a hodně nedůvěřivá, nyní je to mazílek a dokáže se láskyplně tulit a tulit a tulit..... no jo, kdyby tak pánečci měli víc času na to mazlení, že jo? :-)) Každopádně informuji, že je vše v pořádku, již dva roky jsme na domku bez myší a jsme moc rádi, že Evelínku máme, protože ona nás přesvědčila, že kočičky jsou úžasní tvorečci. :-) Mějte se krásně a držím palce v úspěšném umísťování kočiček do nových domovů.

26.9.2013:
Dobrý den, po roce se zase ozývám, abych napsala o Evelínce, jelikož dne 26.9. je to přesně tři roky ,co jsme si ji od Vás dovezli k nám domů. Je to naše zlatíčko, na níž je stále znát, jak si domova velmi váží. Dokonale se s námi sžila a na každé její mňouknutí už poznáme co nám chce říct. Stále plní svou povinnost a hlídá myši. Už nenosí mrtvé myši až do obýváku, nyní sedne na terase u otevřených dveří a mňouká tak dlouho a tak hlasitě, dokud nevyjdeme ven a na její úlovek se nepodíváme. Vždy ji velmi pochválíme a ona spokojeně odchází na další průzkum. 
Dostala od nás předzdívku "Čarodějka"... když kráčí k nám pomalou chůzí, tak s předními tlapkami tak zvláštně krouží, doslova jakoby čaruje. To naše druhá kočenka Lucka, která není od vás, ale je to také nalezenec, takové zvláštní pohyby při chůzi nemá. Aby to Lucku nemrzelo, tak od nás dostala předzdívku "Tarzan" , protože věčně někde na něčem visí. To je takové beztarostné třeštidlo, to Evelínka si oproti ní zachovává velkou důstojnost a vážnost. Ale občas se Lucce podaří Evelínku zlákat k honičce, to vždy stojí za to. 
Celé léto trávily naše kočičky dny i noci venku a pravidelně přicházely na jídlo a zkontrolovat nás. I když jsou celé dny venku, netoulají se daleko, stále se drží kolem našeho domu a jeho nejblížšího okolí. Nyní je chladněji a tak už dobrovolně zůstávají rády v noci doma. Evelínka nejvíce zbožňuje naši 9ti-letou dcerku, k níž si večer pravidelně lehne do její postele v 21 hodin a bez hnutí s ní spí celou noc až do 6.30, dokud dcerka nevstává do školy. Je to až neuvěřitelné, že Evelínka dokáže takhle spát celou noc, to Lucka v žádném případě nevydrží a v noci se občas potuluje po domě a hraje si pokud možno s hlučnějšími hračkami. S tichými hračkami si spíš hraje přes den, kdy nespíme. :-) 
Evelínka je nejspokojenější, když nás má všechny pohromadě. Pokud venku zjistí, že páneček na druhé straně silnice s někým klábosí, tak začne hlasitě u silnice mňoukat. Ale tak hlasitě, že jde o srdceryvné naříkání, až se i kolemjedoucí kolaři zastavují, aby se přesvědčili, že mňoukající kočička u silnice není zraněná. Nikdy silnici za pánečkem nepřejde, bude stát na druhé "naší" straně a bude ho bez přestání volat, dokud to páneček psychicky nevydrží, ukončí raději debatu a vydá se za Evelínkou a ta s ním spokojeně kráčí po boku domů. :-) 
Letos nám umřela fenečka Maltézáčka, naše milovaná Bonnynka. Bylo jí přes 12 let a její zdravotní stav byl ke konci tak špatný, že s veterinářem jsme se shodli, že bude lepší její trápení ukončit a tak po injekci v pánečkově náručí navěky usnula. Rodinná rada se shodla na tom, že už nového pejska pořizovat nebudeme. Jednak z důvodu, že Bonnynka byla strašně hodná a velmi inteligentní, takže nasadila laťku pro dalšího psa příliš vysoko. A dále i z důvodu, že jsme poznali, že kočky jsou mnohem nenáročnější, tak jsme se shodli, že už zůstaneme jen u kočiček. A tak naše dvě kočičí dámy jsou v naší domácnosti nyní jedinými zvířecími pány. 
Mějte se krásně a moc vám přejeme více úspěchů v umísťování kočiček. Vaše stránky sledujeme pravidelně celé tři roky a tak máme přehled a vždy máme radost z úspěšné akce či většího počtu umístěných kočiček. Nadále vám držím palce.
12.12.2013 Evelínku při vycházce po okolí srazilo auto.
Její rodině, kde byla moc šťastná i nám bude moc chybět a budeme všichni na ni vzpomínat s láskou. 
 

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.