Černou Briketku přivezl v říjnu 2011 pán z Uherského Hradiště, který se už nemohl dívat, jak opuštěná, hladová a zubožená živoří na sídlišti. Je moc hodná, nekonfliktní, může být i jedináček i ve společnosti ostatních zvířat. Spokojená bude v bytě i v domku se zahrádkou. Nový domov našla 22.4.2012 na Výstavě pro kočku, kde byla umístěna do Klášterce nad Ohří.

Fotky z nového domova zde.

Z jejího nového domova máme tyto zprávy:

22.4.2012:
Brikitka dorazila domů v pořádku a pomalu se začíná rozkoukávat. Později zašleme i fotografie.

17.6.2012:
Briketka je porad trosinku neduveriva,kdyz kolem ni prochazime musi se zvednout a popojit kousek dal z dosahu,ale to se snad zlepsi.Jinak je ale porad nekde na dohled a vecer se nam slozi k noham do postele a spi s nami az do rana kdy se necha i pomazlit. Nasi "domaci" kocicce Elizabetce zatim dava celkem do kozichu. Parkrat denne proleti bytem dve zplasene koule co syci a litaji chlupy,ale snad si to holky brzy mezi sebou urovnaji... Uz jsme zvladli u cisteni usi, ktere bylo potreba. Zachudek pouziva Bry vzorne a papa vzdy jako by to bylo naposled,snad si uvedomi ze miska bude zase rano plna driv nez z ni bude koule... Ma moc rada tycku s pericky a natahovaci mysku,ty moc rada cupuje,ale nejradeji asi spinka bud na gauci nebo v posteli. Dasli zpravy zasleme pozdeji fotky snad taky!

9.12.2012:
Posíláme další zpravu o Briketce... Je, myslím si, celkem spokojená kočička, která pořád asi čeká, že ji někdo nakopne. Jinak si neumím vysvětlit, proč před námi pořád utíká, když kolem ní procházíme... Je to mistryně světa v maskování a zcela určitě si je vědoma toho, že je černá (leží zásadně v černém koberci, na černém sedáku a v černých polštářích). Už máme i svůj ranní rituál! Každé ráno, když zazvoní budík, Brý zkontroluje, jestli fakt vstáváme (spí mi každou noc u nohou na peřině, takže se musím pomalu a opatrně otáčet, abych ji nevzbudila) pak mě čeká u dveří do chodby, když dojdu tak čeká u dalších dveří (abych to náhodou nepřešla nebo nezapomněla) a vede mě k mističkám, kde mi hlasitě vysvětlí, že už nic nemá a umírá hlady... pak už ji nezajímám a jde si po svém. Já odcházím do práce a Briketka čeká až zazvoní další budík... každé ráno příteli tvrdí, že jsem na ni zase zapomněla a že má hlad...
S naší první kočičkou Eliškou se snáší dobře, jen občas jim něco přeletí přes nos a to pak lítají chlupy a prskají na sebe. Nás, svoje dva lidi, má asi raději, ale jen když jsme rychlejší než ona, a chytíme si ji. To se pak nechá nosit v náručí po bytě a vrní si jak je spokojená. I mazlení v posteli nebo na gauči má moc ráda, ale zase jen když ji odchytíme a násilím chviličku podržíme na místě. To pak povolí, rozvalí se na bok a nechá se hladit a škrabkat pod bradičkou a na krku. Taky jsme si pořídili furminátor, ale to Brý toleruje jen s hromádkou mlsek před sebou. Posíláme i pár foteček...